text Iva Boková

foto Sweden Rock Festival

Čtyři dny v rockovém ráji

Sweden Rock Festival, který je vyhlášený nejen citlivě vyladěnou dramaturgií, ale také skvělou přátelskou atmosférou, letos oslavil čtvrt století. Za tu dobu se z něj stal jeden z nejvyhledávanějších a nejvýznamnějších rockových festivalů na světě. Ovšem až po osobní zkušenosti pochopíte, že jsou jeho kvality slovy nepopsatelné.

Festival se za pětadvacet let existence změnil z jednodenní lokální záležitosti ve čtyřdenní kultovní akci. Pravidelně se koná u vesničky Norje nedaleko města Sölvesborg na jihu Švédska na pobřeží Baltského moře. Příznivci rockové a dnes už i metalové hudby na něj cestují z celého světa. Letos se přepravovali auty, vlaky, loděmi či letadlem ze čtyřiapadesáti zemí včetně Ameriky, Brazílie, Španělska či Japonska.

Někteří dorazili s několikadenním předstihem, aby nasáli přímořský vzduch a obsadili rozlehlé kempy, nebo se ubytovali v podnájmech u místních, ať už přímo v jejich domech, zahradních chatkách, ale i v sousedních městech do vzdálenosti přibližně padesáti kilometrů. K dispozici je i řada hotelů. Krátce před festivalem v nich ale prakticky

nenajdete místo, protože většina lidí jezdí na SRF pravidelně a ubytování si rezervuje řadu měsíců předem.

Nabitý program na pěti velkých pódiích – od „nejmenšího“ Rockklassiker Stage ve stanu přes rozměrnější 4Sound Stage, ještě větší Sweden Stage, dále obří Lemmy Stage až po gigantické Festival Stage – obstaralo přes osmdesát kapel.

Sweden Rock patří k nejlépe organizovaným a také nejčistějším festivalům vůbec. Zkušenost praví, že se těmito přídomky zdaleka jen nechvástá. Fronty u vchodů i u stánků s občerstvením jsou minimální, návštěvníci, ochranka a všichni lidé, kteří se na festivalu podílejí, jsou tolerantní a chovají se vstřícně.

Sweden Rock si musíte zamilovat, i kdybyste nechtěli

Voda? Tu tady pije málokdo

Před vstupem do areálu, který několik dní před zahájením roste na zelené louce, je zastávka, kam se můžete od nejbližšího vlakového nádraží dopravit shuttle busem. Najdete tu také velký market s festivalovým zbožím, banky, kde si můžete vybrat hotovost, supermarket, velkou lékárnu, stánky s občerstvením, s rockovým a metalovým oblečením, šperky a se vším, na co si jen rockový fanoušek vzpomene.

Do areálu se nesmí vnášet nápoje ani potraviny, ale je možné si přinést plastovou láhev a uvnitř ji průběžně plnit vodou, což se hodí hlavně ve dnech, kdy pálí slunce,

jež jsou k nerozeznání od těch skleněných. Desítku barů obsluhují dvě stovky barmanů. V průběhu dne areál procházejí uklízeči,

ačkoli vodu na festivalu pije jen málokdo. Proudem teče hlavně pivo, které se stejně jako víno prodává v plastových lahvích,

Někteří si zvykli chodit do areálu s rozkládacími židlemi, na kterých třeba s pivkem stráví celé odpoledne

Letos si své ano řekly minimálně dva páry a jeden se zasnoubil

Úsměvně působí, že si někteří zvykli chodit do areálu s rozkládacími židlemi, na kterých třeba s pivkem stráví celé odpoledne. Atmosféra je žel slovy nepopsatelná a „na papír“ nepřenositelná. Když řeknu, že na SRF cítíte samou pozitivní energii a lásku, vyzní to dost hipísácky, ale ono to tak opravdu je. Svědčí o tom i fakt, že se tam každý rok několik párů zasnoubí nebo si tam rovnou odbude svatbu, protože se právě tam na některém z předchozích ročníků seznámili a zamilovali. Letos si své ano řekly minimálně dva páry a jeden se zasnoubil.

i metalových lidí. Všichni se usmívají, každý vám rád ochotně poradí, pomůže. Pokud stojíte v davu, vychutnáváte si koncert nějaké kapely a postaví se před vás někdo rozměrnější, po chvíli se otočí, omluví se a poodstoupí. Muži automaticky pouštějí ženy před sebe. Řada lidí vám jen tak nabídne pivo, opalovací krém, když sluníčko žhne jako v pekle a na vašem obličeji je vidět, že jste se nenamazali a večer asi budete pořádně trpět. Všichni společně paří, zpívají, hrozí, v průběhu dne posedávají na trávníku a povídají si.

Na řadě letních festivalů se masově breptá kvůli hygieně. To na Sweden Rocku naprosto nehrozí. Žádné nevonné toi-toiky. Veškeré toalety v areálu jsou klasicky splachovací a u nich najdete vědra s pitnou vodou.

Sweden Rock si musíte zamilovat, i kdybyste nechtěli. Tak přátelskou atmosféru snad nikde nezažijete. Potkáte tu spousty stylových glam rockových, rockových

takže je po celou dobu čisto, nikde se neválí použité kelímky nebo tácky, které odhodil někdo, kdo si právě pochutnal na nějaké laskomině z široké nabídky občerstvení. A že je z čeho vybírat!

Vášniví masožrouti zažijí gastronomické orgasmy díky Holy Spirit Grillům, kde si můžou dát pořádný flák masa, chili, žebra nebo kančí burgery. V nabídce je thajská, mexická i indická kuchyně, kterou využijí vegetariáni či vegani, losí kebab, klasické hot dogy, hranolky, plněné tortilly, langoše s přepestrým výběrem obloh, ale také výborná zmrzlina, vafle, donuty a vynikající káva.

Babo raď

Ale pojďme také konečně k muzice, která je rozhodně nejdůležitější součástí Sweden Rock Festivalu. Jako u dalších akcí podobných rozměrů, kde se hraje na několika pódiích, je nevýhodou, že nemůžete stát u více pódií najednou, takže přestože se program střídá a nikdy se nehraje na všech, vždycky se program na dvou nebo třech překrývá. A pak babo raď, kterou z kapel si vybrat. Pak volíte většinou oblíbence, kapely, které jste ještě neviděli, ty, jež by mohly nabídnout nějaký ten bizár, nebo prostě zkusíte

Atmosféra švédského megafestivalu je „na papír“ nepřenosná. Tak mrkněte aspoň na video.

U některých umělců holt stačí prostě jen to, že jsou

stihnout z každého koncertu kousek. Ale co když jsou všechny skvělé? Prekérní situace.

Všech víc než osmdesát kapel tedy logicky hodnotit nelze. První den, středa, byl spíš zahřívací a seznamovací, hrálo se od čtyř odpoledne zatím pouze na dvou pódiích. Vystoupili například Mike Tramp z Dánska, britští King Witch, Diamond Head či Graham Bonnet Band, švédští Bonafide nebo i u nás velmi oblíbení Amarante a o velké finále se postarali Blind Guardian.

Čtvrtek nabízel jednoznačně nejnadupanější program, takže pokud patříte k rockerům srdcařům a hltačům muziky, od pravého poledne do dvou ráno jste měli o intenzivní pařbu pod pódii postaráno. Festival nabízí i jednodenní vstupenky, takže právě na čtvrtek přijeli navíc další fanoušci. A tím se dostáváme k jedinému minusu Sweden Rock Festivalu. Těžko říct, jestli to platí pro lidi ze všech těch víc než padesáti zemí, kteří se na něj sjeli, ale pro běžného Čecha je tenhle festival opravdu drahá záležitost. Čtyřdenní vstupenka vyjde v přepočtu na nějakých osm tisíc korun. Když připočítáte ubytování, dopravu, nutné drobné výdaje a jídlo a pití, vyjde vám částka, za kterou byste měli solidní all inclusive dovolenou někde v exotice. Obecně jsou ceny třikrát vyšší než u nás, ovšem platy ve Švédsku jsou čtyřnásobné. Nicméně, je to o prioritách a čtyři dny na takovéto akci vás můžou nabít energií, jakou nikde jinde nezískáte.

Čtvrteční koncerty zahájila na Lemmy Stage finská monstra Lordi. Už v pravé poledne, kdy slunce pálilo jako čert, měla před

Přesun mezi pódii a konečně to přišlo! Poprvé naživo milovaní Sixx:A.M.! A bylo to ještě lepší, než jsem doufala. Skvěle poskládaný setlist ze skladeb z nejnovějšího alba i z největších hitů. Hned na úvod zazněla vypalovačka This Is Gonna Hurt, takže nikdo nedokázal stát bez hnutí. Frontman James Michael působil elegantně, vřele komunikoval a každého dokázal vtáhnout „do hry“, takže to působilo, jako kdyby publikum vystupovalo společně s kapelou. Kytarista Dj Ashba dokázal, že není jen ten potetovaný hejsek z Guns N‘ Roses, ale že opravdu umí hrát, a navíc se přitom celou dobu mile usmívá. Ikonický Nikki Sixx možná trochu překvapivě na sebe nijak zvlášť neupozorňoval, přesto z něj lidi šíleli. U některých

pódiem plno. Příjemná záležitost. Pak jsem si nemohla nechat ujít Halestorm na největším pódiu. Předvedli stejně energickou palbu jako loni v srpnu v pražském Lucerna Music Baru. Zpěvačce a kytaristce Lzzy Hale se podařilo roztomilé faux pas, když se jí zářivě červená rtěnka rozmázla až na nos a celé vystoupení odehrála jako by s klaunským čumáčkem. I tak byla sexy a její hlas jako zvon bezchybný.

umělců holt stačí prostě jen to, že jsou. Nikki nechával vyniknout ostatní muzikanty. Kapela vystupuje se dvěma doprovodnými vokalistkami, které posilují Jamesův nádherně sametový hlas. Jeho projev byl dokonalý, jako z desky. Při koncertu Sixx: A.M. ale nastal i moment, kdy to bylo na zamáčknutí slzy. To, když právě James v polovině setu na pódiu osiřel, zasedl ke klávesám a bravurně zazpíval baladu Skin.

Královna a Královna

Další premiérou pro mě byli následující Shinedown. I oni ti úžasní. Frontman Brent Smith se sice mračil, usmál se tak třikrát, ale jeho hlas jako zvon, komunikace s fanoušky a přirozená autorita bez nějakých přehnaných gest byly odzbrojující. Když jako třetí zazněla skladba Diamond Eyes ze soundtracku k filmu Expedables, zmítali se v rytmu této hymny

úplně všichni. Zhruba v půlce koncertu přišel překvapivý moment, kdy Smith požádal, aby se publikum uprostřed rozdělilo a udělalo uličku. Cože? Že by wall of death? Vždyť se to k Shinedown vůbec nehodí! Pan frontman ale udělal něco nečekaného. Slezl z pódia a vytvořenou uličkou prošel až ke zvukařské věži, přičemž nabádal dav k tomu, aby všichni v začátku další písně společně zvedli pěsti do vzduchu a začali skákat. A jak pravil, tak se stalo. Silný moment.

Ten následující přišel o pár hodin později a trval dvě hodiny. Queen a Adam Lambert. Neboli Královna a Královna, protože Adam je úkaz. Modré zářící oči, elegantní pohyby, sexy pohazování prdelkou, ale hlavně, hlavně úžasný hlas s obrovským rozsahem, se kterým umí s dokonalou lehkostí kouzlit. Ačkoli řada lidí na koncert Queen šla s pochybnostmi, všichni si ho nakonec zamilovali. Setlist byl oproti loňskému vystoupení v Praze upravený a stejně tak projekce za kapelou. Třeba i proto, že se k srdečné upřímné poctě Freddiemu Mercurymu přidal také tribute Davidu Bowiemu při Under Pressure. V obou případech naskočila řádná husí kůže, a nebylo to kvůli chladné noci, protože dav pod pódiem byl tak velký a všichni stáli tak natěsno, že to tam doslova vřelo. Kytarista Brian May nezapomněl vytasit selfie tyčku a natočit se s davem, bubeník Roger Taylor opět představil talentovaného syna Rufuse, který si střihl energické sólo na bicí. Snad po celou dobu všichni zpívali jako gigantický sbor a nikdo si nevšiml, že se při závěrečných We Will Rock You a We Are the Champions kromě konfet spustil hustý déšť.

Pak už jsem jen s pocitem blaha zamířila zlomit si krk motání hlavou na švédské úderníky Soilwork a hurá „umřít“ do chatky.

V pátek mě dostali američtí Twisted Sister. Frontman Dee Snider, který je v dokonalé formě, břišáky má jako dvacetiletý atlet a se stejnou energií běhá po pódiu a zpívá jako o život, navíc dokáže publikum řádně rozrajcovat, vysvětlil, že kapela opravdu končí. Důvodem je to, že TS byli vždycky o pěti členech a po náhlé smrti A. J. Pera nechce pokračovat s náhradou, ačkoli zaskakující ex-člen Dream Theater odvádí skvělou práci. V závěru vystoupení Dee přečetl vzkaz od pořadatelů a nad festivalovým areálem explodoval ohňostroj k oslavě pětadvacátého výročí.

Exkluzivní reunion

Zmíním i jedno zklamání. Projekt Avantasia Tobiase Sammeta z Edguy. U nás se o něm mluví jen v superlativech a vždycky má vyprodáno, leč nuda nuda šeď šeď. Odradilo mě hned to, že zpěvákům naprosto neladily hlasy. Tento zásadní nedostatek už pak teatrální show zkrátka nezachrání.

Skvělé koncerty naopak z rockových kapel a interpretů předvedli taky japonští Loudness, páni kytaristi Glenn Hughes a Steve Vai s kapelami, americká rocková lejdy Lita Ford, dále legendární Foreigner, švédští Hellacopters, kteří už pěkných pár let neexistují a pro Sweden Rock připravili unikátní exkluzivní reunion.

Z metalových kapel je třeba zmínit ať už zábavná, nebo úžasně rozjetá vystoupení či

v některých případech obojí, blackmetalových Finntroll, progressive metalových Symp­hony X či fenomenálních Anthrax.

Střih! Je neděle odpoledne, tak tak stojím po probdělé závěrečné noci na nohách v Praze na letišti, zmuchlaná, vyčerpaná, nevyspalá, zaprášená, se spáleným obličejem, bez

koruny, ale zároveň nabitá obrovskou a s ničím nesrovnatelnou energií. V hlavě mi hraje jedna z nejkrásnějších skladeb od Sixx:A.M. V průběhu jejich koncertu navíc „náhodou“ zazněla jako třináctá, což je moje šťastné číslo, a naprosto přesně odráží pocity, které jsem měla na Sweden Rock Festivalu i po návratu… Life Is Beautiful… „Vi ses 2017!“

PR manažerka Sweden Rock Festivalu Sofia Lindqvist Lacinai nám přímo na místě poskytla krátký rozhovor. Prozradila např. to, jak to je s financováním akce, kdy budou známé první kapely pro příští ročník i jaké se chystají novinky.