text Veronika Ondečková

foto sony music

Psát songy je věda

The Vaccines se úspěšně vymanili z kategorie želízek v ohni na poli chytlavých kytarovek a řadí se mezi nejúspěšnější britské kapely současnosti. Vloni vydali své zatím nejpropracovanější album English Graffiti a letos v létě se objeví mezi headlinery festivalu Colours of Ostrava. Na slovíčko jsme zastihli frontmana Justina Younga.

The Vaccines svého času zažili doslova raketový start. Čemu zpětně připisujete úspěch?

Těžko říct, co přesně rozhodlo. Faktem ale je, že nám nechyběly ambice, tvrdě jsme na sobě makali a stejně jako jiným kapelám i nám pomohla obrovská dávka štěstí. Když se ohlédnu zpátky, pořád mám pocit, jako kdybychom vyhráli v loterii. Nikdy ale nestačí samotné štěstí, v první řadě musíte mít v ruce silné písničky.

Cítil jste od začátku, že v The Vaccines panuje ta správná konstelace pro úspěch?

Popravdě ano. Věřil jsem, že v té sestavě,

v jaké jsme se sešli, i v písničkách, které jsme dali dohromady, byly předpoklady k tomu, aby to vyšlo. Nikdy by mě ale nenapadlo, že se nám podaří prosadit tak rychle.

Pocítili jste nějaké úskalí toho, že jste vystoupali nahoru tak rychle?

Všechno má své pro a proti. Když jsme zaznamenali první větší úspěch, byli jsme teprve na začátku a hledali naše silné stránky, což je vždycky těžší, když vás sleduje tolik lidí. Museli jsme vyrůst o to rychleji a věděli jsme, že chyby se nebudou odpouštět. Byl to docela stres, ale zpětně tenhle faktor vnímám spíše jako výhodu.

Singl If You Wanna s neodbytným refrénem kapele vydláždil cestu
ke slávě.

Celkově jsme se hodně uvolnili a nepodléháme žádnému pevně danému ethosu

Bobby Gillespie z Primal Scream kdysi prohlásil, že když se kapela netrefí do černého hned s debutem, je odepsaná. Měli jste stejný pocit, když jste pracovali na první desce?

Jasně že se nám honily hlavou podobné myšlenky. Ve skutečnosti ale nevěřím, že to takhle funguje. Řada skupin pravděpodobně

Byli jste připraveni na všechen ten chumel, co se kolem vás seběhl?

Jak se to vezme. Měli jsme dost materiálu, kterému jsme věřili a se kterým jsme byli připravení se postavit před lidi. Jako kapela jsme ale intenzivně fungovali jen zhruba půl roku a najednou se na nás sesypaly první vystoupení v rádiích, televizní rozhovory a celý tenhle kolotoč. Na něco takového se nedá moc připravit, pokud se věci semelou tak rychle, a chvíli trvalo, než jsme se při takových příležitostech začali cítit ve své kůži.

Zmínil jste, že by se vám líbilo, kdyby The Vaccines byli tak velká kapela jako U2 nebo Muse. Co vás na tom láká?

Nemyslel jsem to tak, že by mi šlo o slávu nebo něco podobného. Přirozenou součástí každé kapely ale je, že chce dostat svou hudbu k co nejvíce lidem a vytvořit něco, co ji přesahuje. Vždycky mě fascinovalo, jakou moc má muzika, a líbila se mi ta představa, že se skrze ni posluchači dokážou navzájem propojit. A čím větší se kapela stane, tím se tahle její moc znásobuje.

Držím palce, aby se vám to podařilo. Co jako kapela děláte pro to, abyste se neustále posouvali dál?

Rádi zkoušíme nové věci, posloucháme spoustu muziky, čerpáme zkušenosti

zapadne, pokud na sebe dostatečně neupozorní hned napoprvé, pořád ale platí, že výjimky potvrzují pravidlo. Podívejte se třeba právě na Primal Scream, co v devadesátých letech dokázali.

Miluju pocit, že neposlouchám jenom obyčejný song, ale takový, který mě přenese do jiné reality

z koncertů, kterých obvykle odehrajeme poměrně hodně, a necháváme se ovlivňovat uměním kolem nás, které se neustále vyvíjí a my v rámci něj. Je to přirozená evoluce, nechceme ustrnout na místě. I proto se každá naše deska v něčem odlišuje od té předchozí.

Na posledním albu English Graffiti jste prý odhodili pravidla, která jste dřív z vlastní vůle dodržovali, jako třeba zákaz kytarových sól nebo přeplácané basové linky. Existují nějaká pravidla, jež jsou pro vás neporušitelná i nadále?

Zbožňuji pop music a způsob, jakým píšu novou muziku, se odvíjí především od toho. Hodně přemýšlím o kompozicích

a u každého songu se snažím respektovat určitou elementární strukturu, aby dokázal upoutat a dobře se poslouchal. V tomhle ohledu ctím pravidla pořád. Jinak ale máte pravdu, celkově jsme se hodně uvolnili a nepodléháme žádnému pevně danému ethosu.

English Graffiti má z vašich alb rozhodně nejdotaženější produkci. Jak moc jste se podíleli na hledání toho zvuku a aranží?

Naprosto zásadně. Napsat songy na album je jedna věc, ale teprve zvuk je tím, co je posouvá na jinou úroveň, takže o tom, jak by měly jednotlivé písničky znít, jsme přemýšleli hned na začátku. Já osobně miluju pocit, že neposlouchám jenom obyčejný

Věřím, že songwriterství
není pouze o umění,
ale v mnohém
se podobá vědě

song, ale takový, který mě přenese do jiné reality. Podobného efektu jsme se snažili dosáhnout i na English Graffiti, čímž jsme se poměrně vzdálili od naší předchozí desky, která byla klasicky o kytaře, base a bicích. Příležitost více se soustředit na aranže byla velká zábava.

U The Vaccines platí, že co deska, to jiný producent. Budete pokračovat v této tradici i nadále?

Jak už jsem říkal, s každou nahrávkou se snažíme posouvat dál, a to jde vždycky lépe, pokud mezi sebe přivedete nového člověka, který vám nabídne odlišný úhel pohledu. Zatím se nám to takhle pokaždé osvědčilo, takže to tak určitě plánujeme i do budoucna.

K produkci songu Tiger Blood jste povolali Alberta Hammonda z The Strokes, k nimž jste často přirovnáváni. Jak probíhala spolupráce s ním?

Byla to pouze jednorázová záležitost, na kterou jsme měli všeho všudy dva natáčecí dny

Od loňska prý pracujete na materiálu pro nové album. Jak jste zatím pokročili?

Všechno jde skvěle. Momentálně máme napsaných zhruba pětadvacet písniček a zhruba třetina z nich nás baví tak, že s nimi počítáme na tracklistu. Zbývající jsou taky dobré, nějaký čas je ale radši ještě necháme

v New Yorku, celé jsme si to ale moc užili. Všechno probíhalo velice přátelsky, neformálně a hladce. Zjistili jsme, že na řadu věcí sdílíme stejný pohled.

Podle uživatelů Deezeru je skladba Handsome tou nejoblíbenější v repertoáru The Vaccines.

takže navázat s ním potřebné pouto je velká výzva, a to mě na téhle práci baví.

Zvažoval jste někdy, že byste věnoval některý ze songů určených pro The Vaccines jinému interpretovi?

Možná, proč ne. Pokud jde o psaní, jsem poměrně produktivní, takže zbývá hodně písniček, které jsme nepoužili. Pokud by nějakou z nich někdo chtěl, klidně ji může mít, o nikom takovém ale nevím.

Festivalová sezóna se pomalu rozjíždí, věnujete ji novému albu nebo půjde spíš o průřez vaší tvorbou?

Vycházíme z přesvědčení, že koncerty by měly být hlavně o zábavě, takže se snažíme dělat setlist co nejvíc pro fanoušky. Kdybych šel na svoji oblíbenou kapelu a nedočkal se svého oblíbeného songu, asi bych byl dost naštvaný. Zahrajeme proto takové malé best of.

Čeho se vaši fanoušci na koncertech dožadují nejvíc?

Soudě dle ohlasu bych to odhadoval na If You Wanna.

Před lety jste řešil vážné problémy s hlasivkami, dodržujete kvůli tomu na turné speciální režim?

Naštěstí už se všechno srovnalo, ale je pravda, že si pořád musím dávat pozor. Snažím se šetřit a v den koncertu alespoň hodinu strávím rozehříváním hlasu.

Vyzkoušel jste si roli songwritera i mimo vaši domovskou kapelu, konkrétně pro skupinu One Direction. Jak se vám líbila?

Byla to úžasná zkušenost, kterou bych si rád zopakoval. Miluju psaní písniček a věřím, že songwriterství není pouze o umění, ale v mnohém se podobá vědě. Čím více oblastí se před vámi otevírá, tím víc nového můžete objevit a stejné to je i s tvorbou pro jiné interprety. Když píšete song, o kterém víte, že ho budete hrát vy, vždycky je v tom jistá dávka sebestřednosti. Oprostíte-li se ale od ní, jako autora vás to obohatí. Navíc nikdy nemůžete vidět do hlavy druhému člověku,

uzrát, aby se ukázalo, jestli zapadnou, nebo ne. Myslím, že léto ještě strávíme pilováním písniček a do konce roku bychom mohli být hotovi s nahráváním.

Britští The Vaccines v roce 2011 prorazili singlem If You Wanna a vzápětí ovládli nováčkovské kategorie v cenách Brit Awards, NME nebo třeba XFM ceny. Jsou vyhlášení chytlavými písničkami, připodobňovanými k The Strokes, a energickými koncerty. Na kontě zatím mají tři alba, která naznačují vývoj od přímočarých kytarovek směrem k epičtější produkci, a ve frontmanu Justinu Yungovi mají frontmana s charismatickým hlasem.