text iva boková

foto profimedia, facebook blink-182

Jak přišla krize identity

Blink-182 na začátku července vydali sedmou studiovku California a už teď je jasné, že jde o jedno z jejich nejúspěšnějších alb vůbec. Podruhé v kariéře se dostali na první příčku amerického prodejního žebříčku. Co za ten úspěch může? Možná fanoušky nažhavilo pět let čekání na novinku. Možná Blink-182 zásadní změna v sestavě vlila do žil tolik čerstvé krve, že z nich doslova prýští svěží muzika.

Album California je v každém případě tranzitní deskou, která uzavírá jednu dlouhou kapitolu ve fungování Blink-182 a otevírá zcela novou, zatím neprobádanou, ale již na samém počátku velmi slibnou. Může za to jediná, ale zato velmi zásadní změna – výměna dlouholetého člena kapely. Ve skupině, složené pouze ze tří muzikantů, je něco takového ještě mnohem markantnější než u početnějších formací.

Loni v lednu obletěla hudební svět zpráva o odchodu zakládajícího člena, kytaristy a zpěváka Toma DeLongea. Jak už to tak v podobných situacích bývá, i v případě Blink-182 jedna strana tvrdila, že odešel

sám, druhá si rezolutně stála za tím, že byl takzvaně odejit. Někteří fanoušci mohli mít zpočátku déjà vu, protože něco podobného se odehrálo už před deseti lety. Tehdy se ale situace uklidnila. Tentokrát ovšem DeLonge v kapele skončil nadobro! I když…

Vraťme se ale o oněch několik let zpátky. V únoru 2005 oblíbená a zdánlivě nezničitelná kapela nečekaně oznámila „pauzu blíže neurčeného trvání“. Už tehdy bylo patrné napětí uvnitř formace způsobené rozdílnými pohledy na budoucí hudební směřování a nahrávání příštího alba. DeLonge cítil, že mu kapela neposkytuje dostatečný prostor pro kreativitu, a taky mu vadilo, že má neustálé

Ztrácel jsem rozum, byl jsem závislý na milionu analgetik a skoro jsem se zabil

Volal jsem kamarádům a říkal jim, že jim na účet pošlu milion dolarů, když mě zabijou

Hoppus a Barker se v mezidobí věnovali společnému projektu +44. V následujícím roce nabídli debutové album When Your Heart Stops Beating. Bez většího komerčního úspěchu a s rozporuplnými recenzemi. DeLonge zmizel z veřejného života a objevil se až po půl roce, kdy ohlásil nový projekt Angels & Airwaves, s nímž garantoval „největší rock‘n‘rollovou revoluci pro současnou generaci“, což byl opravdu velmi ambiciózní příslib. „Ztrácel jsem rozum, byl jsem závislý na milionu analgetik a skoro jsem se zabil,“ přiznal později. S kapelou vydal dvě desky. Barker se taky objevil v televizní reality show, rozjel další dva hudební projekty a vlastní značku obuvi. Hoppus se zase věnoval produkci desek pro jiné kapely.

koncertování negativní vliv na jeho rodinný život. Při zkouškách před koncerty tenze vyústila v hádky, DeLonge chtěl turné na půl roku přerušit, zatímco Hoppus a Barker trvali na pokračování. DeLonge dospěl k závěru, že několik let intenzivního zápřahu přerostlo kapele přes hlavu a přátelství se s věkem oslabilo. Tehdy poprvé odešel.

Hoppuse zpráva o Barkerově tragédii zdrtila, ihned za ním vyrazil do nemocnice. DeLonge se o nehodě dozvěděl z televizních zpráv: „Rozbrečel jsem se. Bál jsem se, že zemře. Okamžitě mi došlo, že s ním chci znovu hrát.“ A tak byly položeny základy reunionu

Muzikanti spolu skoro tři roky nepromluvili. Bubeník Travis Barker byl v září přímým účastníkem tragické nehody. Po pádu letadla se zachránili jen dva lidé, čtyři další nepřežili. Druhý z nich, DJ Adam Goldstein, se navíc po pár měsících předávkoval. Barker utrpěl popáleniny druhého a třetího stupně a vyvinul se u něj posttraumatický syndrom. Dodnes se bojí létat, kvůli čemuž v následujících letech kapela několikrát rušila koncerty na jiných kontinentech. I v budoucnu plánuje cestovat za oceán lodí. Musel podstoupit dvacet sedm operací a nespočet krevních transfuzí. Zotavoval se dlouhých jedenáct měsíců. „Volal jsem kamarádům a říkal jim, že jim na účet pošlu milion dolarů, když mě zabijou. Nemocniční personál mi musel zabavit telefon,“ svěřil se nedávno britskému Guardianu.

Nikdy jsem kapelu neopustil. Když se všechny ty podivné tiskové zprávy objevily, zrovna jsem vyřizoval telefonát o koncertě Blink-182 v New Yorku.

Blink-182. Všichni tři se sešli v nemocnici a později poprvé otevřeně prodiskutovali důvody „rozchodu“. V únoru 2009 poprvé po pěti letech společně vystupovali. Bylo to na udílení hudebních cen Grammy. Oficiální oznámení na webu na sebe nenechalo dlouho čekat: „Jsme zpátky. A tím myslíme opravdu zpátky. Navazujeme tam, kde jsme skončili. Píšeme a nahráváme nové album. Připravujeme světové turné. Přátelství obnovena.“ Blink-182 absolvovali severoamerické turné a vystoupili na letních festivalech v Evropě. Ohlášené jarní evropské turné v roce 2011 odvolali, prý aby se mohli soustředit na comebackové album.

Všechno ale nebylo ani zdaleka tak růžové, jak se na začátku reunionu mohlo zdát. Při nahrávání šesté desky Neighborhoods se znovu objevily problémy. Kapela si ji po smrti dlouholetého spolupracovníka Jerryho Finna produkovala sama. DeLonge točil ve vlastním studiu v San Diegu, nerozlučná dvojka Hoppus a Barker nahrávala v Los Angeles. Komunikace se vrátila k bodu mrazu a fungovala jen zprostředkovaně přes manažery. Dokončení desky se několikrát odkládalo. Kapelu navíc frustrovaly různé úklady ze strany publicistů, manažerů a právníků, které DeLonge označil za „absolutní průjem byrokracie“. O fungování tříčlenné kapely

Tom neměl ani koule na to, aby nám zavolal, že už s námi nechce točit

Teď jsme vydali to nejlepší ze všeho, na čem jsem se za posledních deset let podílel

V lednu 2015 se na fanoušky snesla studená sprcha, když Hoppus a Barker řekli magazínu Rolling Stone, že DeLonge z kapely odešel a na koncertech by ho mohl nahradit kytarista Matt Skiba z Alkaline Tria. DeLonge okamžitě reagoval prohlášením na Facebooku, v němž uvedl, že Blink-182 neopustil a rozhodlo se za jeho zády. „5. ledna jsme měli jít do studia.

se starali čtyři manažeři. Aby toho nebylo málo, Barker vydával sólové album, DeLonge se opět pustil do práce s Angels & Airwaves. Navíc mu diagnostikovali rakovinu kůže, z níž se naštěstí brzy vyléčil. Hoppus musel jednou týdně létat do New Yorku, kde točil televizní pořad Hoppus on Music. Album konečně vyšlo v září 2011. Prodeje nebyly nic moc a v hitparádách to taky nebyla žádná sláva, z čehož vydavatelství Interscope vůbec nemělo radost. Po celý rok ovšem kapela intenzivně koncertovala. V roce 2012 se vydala na turné k dvacátému výročí a po ukončení spolupráce s vydavatelstvím ve vlastní režii nabídla EP Dog Eating Dogs. V roce 2013 Blink-182 vyprodali několik koncertů v Los Angeles a v srpnu následujícího roku začali pomýšlet na novou desku.

Out. Takhle jasně. Byl to přesně takový e‑mail, jaký jsme dostali, když se Tom rozhodl pro pauzu v roce 2004,“ vzpomínal Hoppus. A Barker doplnil: „Měli jsme hrát na festivalu a Tom pořád všechno odkládal. Týden před tím, než jsme měli jít do studia, nám jeho manažer v e-mailu vysvětlil, že už se do odvolání nechce podílet na žádných projektech Blink-182.“

„Nikdy jsem kapelu neopustil. Když se všechny ty podivné tiskové zprávy objevily, zrovna jsem vyřizoval telefonát o koncertě Blink-182 v New Yorku. Kapela je ale evidentně posvětila. Nefungujeme, je to tak. Ale, Bože. Trapné,“ oponoval DeLonge na Instagramu.

„Myslím, že je rozčarovaný, protože já a Mark jsme byli konečně upřímní.

30. prosince jsme dostali e-mail od Tomova manažera, ve kterém stálo, že nemá zájem nahrávat, chce se věnovat jiným, nehudebním aktivitám, a na neurčitou dobu končí. Prostě, vyměňovali jsme si rozčilené maily, kde jsme se snažili domluvit na nahrávání a koncertech a najednou jeho manažer napíše: Tom. Je.

Vždycky jsme ho omlouvali… Je těžké neustále omlouvat někoho, kdo je neuctivý a nevděčný. Neměl ani koule na to, aby nám zavolal, že už s námi nechce točit. Využil k tomu manažera. Všichni by měli vědět, jak se chová a že už to trvá roky,“ okomentoval DeLongeův výlev Barker.

Uplynul rok a půl, na jedné straně stojí spokojená kapela, na druhé trochu šílený bývalý člen. „Nenechte se mýlit, Tom je skvělý skladatel. Myslím, že punková kapela už není nic pro něj. Chtěl změnit zvuk, což by mi nevadilo, pokud by to znamenalo vývoj kupředu. Nechtěl jsem ale jít do studia s někým, kdo hraje skladby jiných kapel a píše nachlup stejné songy. Bylo to frustrující. Doslova to na mě řvalo: krize identity! Spíš než záležitost celé kapely to byla osobní věc. Teď jsme vydali to nejlepší ze všeho, na čem jsem se za posledních deset let podílel. Je to nejlepší výběr songů od nás od vydání desky Blink-182. Velmi moderní, přesto nabízí fanouškům to, čím Blink-182 vždycky byli. Je tam spousta energie. Nejsilnější energie za

poslední roky,“ řekl před pár týdny spokojený Travis Barker časopisu Drum! Magazine.

Bubeníkovi Barkerovi a baskytaristovi Hoppusovi se zásadním vyřešením letitého problému zjevně ulevilo, spadla z nich veškerá tíha, kterou roky nesli na ramenou, a znovu se odrazili od země. S přispěním nového člena Matta Skiby z Alkaline Tria tak mohli opět volně dýchat a s lehkostí a v pohodové atmosféře natočit novou desku California. Deska má úspěch, o koncerty je zájem, Blink-182 míří zpátky na výsluní.

Tom DeLonge s tím ale možná není tak úplně srovnaný. Už začátkem dubna na Facebooku napsal, že s bývalými kolegy z kapely komunikuje, a nejen to: „Máme společnou budoucnost, pokud budeme chtít, ale teď jsme zaneprázdnění oddělenými aktivitami. V létě budu režírovat film, vydám pár dalších desek, víc se ponořím do projektu s Ministerstvem obrany,“ vyjmenoval spoustu dalších plánů a na závěr dodal: „Možná i něco s Blink-182, pokud dokážeme oživit to něco speciálního, co tam kdysi bylo.“

Pop-punkové trio z americké Kalifornie příští rok oslaví už čtvrt století na scéně. Jeho sestavu teď tvoří baskytarista a zpěvák Mark Hoppus, bubeník Travis Barker a kytarista a vokalista Matt Skiba. V loňském roce ji opustil zakládající člen, kytarista a vokalista Tom DeLonge. Kapela vzešla z jižanské punkové scény, kde se vyloupla na začátku devadesátých let. Hned v začátcích na sebe upozornila energickými koncerty i texty plnými neuctivého záchodového humoru. Blink-182 dosud vydali sedm studiových alb. Jejich desek se po celém světě prodalo přes pětatřicet milionů kopií.