text Vojta Tkáč

foto Nabil Elderkin

na vrcholu pyramidy

Oxfordská pětice Foals se pomalu, ale jistě stává jedničkou současného indie rocku. Letos na Glastonbury ovládla ikonickou Pyramid Stage. Koncertní energii a intenzitu s sebou přivezla jen o dva dny později na pražský Metronome Festival. Jaké je dotknout se vrcholu? Nejen to Headlineru přiblížili kytarista Jimmy Smith a basák Walter Gervers.

Foals ikonicky zakončili první ročník Prague Metronome Festivalu. Značnou část jejich setlistu tvořil materiál z aktuální desky What Went Down a očividně naživo bavil nejen publikum, ale i samotnou kapelu. Diváky dostal do takové míry, že frontmanu Yannisi Philippakisovi láskou roztrhli tričko. Krátce po show jsme se v zákulisí setkali se dvěma zástupci oxfordské kapely. „Omlouváme se, že jste tady kvůli nám musel tak dlouho tvrdnout,“ říkal mi smutně baskytarista Walter, když na mě konečně došla řada po předchozích žurnalistech.

Z toho si nic nedělejte, je docela příjemné nechat se zdržet od Foals. Jen doufám, že se vás nebudu ptát na stejné věci jako lidi přede mnou.

Jimmy Smith: To taky doufám. Týpek před vámi totiž interview začal poznámkou, že se mu koncert vůbec nelíbil. Zvláštní první otázka, docela nás překvapil.

Já si show užil. A podle vašich reakcí bych si tipl, že vy také.

Walter Gervers: Rozhodně, dnešní publikum bylo fakt perfektní! Obzvlášť na neděli.

Liší se pro velkou kapelu, kterou bezesporu jste, neděle od jiných dní?

W: Na fesťácích v centru města asi ne, ale v případě festivalů daleko od civilizace se neděle někdy liší docela podstatně. Nechcete být tou poslední kapelou, na kterou lidi koukají už trochu vyčerpaně a vidí se doma v posteli. Dneska to ale bylo fajn.

Předevčírem jste vystoupili na Glastonbury. Šlo o největší koncert vaší kariéry?

W: Na jednu stranu je senzační, že se koncert vydařil. Nemáme rádi tlak, pod kterým jsme, když vystupujeme jako headlineři na takhle obrovském festivalu. Je totiž složitější se pořádně uvolnit a show si užít naplno. Na Pyramid Stage to ale vyšlo a máme z toho velkou radost.

Myslíte, že jste tímhle dosáhli vrcholu?

J: Ano, cítíme to tak. Jsem spokojený s tím, kde jsme teď. Nabízí se ale otázka – jestli je tohle vrchol, dá se na něm udržet? Kdykoli se dá spadnout, a naopak výš už bych šplhat nechtěl. Úroveň tohoto vrcholu mi naprosto vyhovuje.

Jsme na nejvyšších stupíncích, jsme unavení, ale ani náhodou nechceme slézt dolů!

– Jimmy Smith

Tipujeme, že se Foals na vrcholu udrží. Z tohohle videa se nám totiž
točí hlava!

Vlastně jste doslova vyšplhali pyramidu.

J: Vlastně jo. Jsme na nejvyšších stupíncích, jsme unaveni, ale ani náhodou nechceme slézt dolů!

W: Pyramid Stage je fakt ikonická. Dokonce už ji ani po skončení Glastonbury nebourají, prostě tam žije. Přestali se s tím zabývat, protože z ní vznikl symbol.

Přesto se mi zdá, že jste svou energii přesunuli z malých klubů na gigantické festivaly jako by nic. Jak je to možné?

W: Energie se námi přesunula sama, museli jsme si ale zvyknout na hraní pro podstatně větší davy. To nešlo úplně nejjednodušeji, za ty roky jsme si zvykli na malé místnosti. Všechno se změnilo docela rychle. Každopádně i na velkých festivalech vystupujeme se stejným zápalem, jako kdybychom zrovna stáli na pódiu zakouřeného klubu.

Za rozdílný by se dal označit i způsob, jakým jste tvořili poslední album v porovnání s těmi předchozími, že?

J: Svým způsobem šlo o přirozené pokračování. Většinu písní jsme totiž napsali a složili na stejných místech jako v minulosti. Nahrávací proces byl ale úplně jiný, to máte pravdu. Probíhal totiž v prostorách parkoviště v západním Londýně a potom na jihu Francie.

Francouzské studio se nacházelo jen pár kilometrů od místa, kde si Vincent van Gogh uřízl ucho a zešílel. Ovlivnila nějak takhle okolnost vaši práci?

J: Vůbec ne, loni jsme to jen tak plácli. Spíš nás zaujaly krásné rovné cesty a stromy poblíž studia. Bylo to super, Vincent van Gogh mi byl ale naprosto ukradený. Namaloval pár

J: Myslím, že je to přirozené, a přesto naprosto jiné. Každý náš koncert se liší od toho předešlého. Mohli bychom na Metronomu hrát sedm dní v kuse a stejně by byl každý koncert rozdílný.

dobrých obrazů a pak zcvokl. Moje blouznění nemělo s van Goghem nic společného…

W: Jo, za to mohly jiné věci!

Jasně, slyšel jsem, že vám docela zachutnalo tamní červené víno.

W: Samozřejmě, nacházeli jsme se přece v jižní Francii. Pili ho tam všichni místní, snad i děti!

Kolik lahví jste během nahrávání zvládli?

J: V jednom rozhovoru jsem tipl, že zhruba 125. Potom mi došlo, že je to totální pitomost. Pracovali jsme každý večer po dobu

dvou měsíců, vycházelo by to tedy asi na čtvrt flašky na jednoho. To znamená, že jsme jich vypili asi čtyřikrát větší počet…

W: Šlo to samo, po šesté hodině se setmělo a my si otevřeli víno. Velký vliv mělo i překrásné prostředí. Na jihu Francie se o víno starají s maximální péčí a pijí ho tak jako vy pivo v Česku. Prostě každý den.

Takže byste pili pivo ve velkém, kdybyste jednou nedej bože nahrávali
v České republice?

J: To dá rozum, pivo máme taky rádi. Já ho ale nikdy v žádném případě nepiju potom, co už jsem si dal víno.

Patříme mezi kapely, které věří, že jim alkohol pomůže s koncertní energií. Možná se na něj občas spoléháme až moc.

– Walter Gervers

Nová deska vzešla částečně z naší nudy. Mohli jsme jen popíjet víno, ale víc nás bavilo u toho hrát na hudební nástroje.

– Jimmy Smith

Funky kytarový sound Jimmyho Smithe patří mezi hlavní poznávací znaky Foals.

Při popíjení vína jste se určitě i trochu nudili. Myslíte, že nejlepší kreativní myšlenky člověka napadnou, právě když se nudí?

W: Když člověk nemá co dělat, začne uvažovat, jak jinak by mohl čas zužitkovat. Myslím, že to platí hlavně pro Jimmyho. Je to tak?

J: Je to padesát na padesát. Když se ocitneš v prostředí, kde se děje hrozně moc věcí najednou, tak se nudit nemůžeš a taky narazíš na řadu inspirací. Ale ano, nová deska vzešla částečně z naší nudy. Mohli jsme jen popíjet víno, ale mnohem víc nás bavilo u toho zároveň hrát na hudební nástroje.

Podle Yannise se na aktuální nahrávku promítl jeho vnitřní šílenec. Cítíte to stejně?

s koncertní energií. Možná se na alkohol občas spoléháme až moc. Během dne na turné se ale často cítíš příšerně, takže vychlazené pivo pomáhá.

W: Vždycky jde hlavně o sebevědomí. Patříme mezi kapely, které věří, že jim to pomůže

Prý jste nikdy nevystupovali zcela střízliví. Je to pravda?

J: Ano… když se to ale řekne takhle, působí to trochu negativně. Už když si přece jen cucneš piva, tak prakticky nejsi stoprocentně střízlivý.

Skákal jsem do lidí v dobách, kdy nás nikdo nechytal. A to mě trochu odradilo.

– Jimmy Smith

W: Kdykoli Yannis píše texty, vychází z osobních zkušeností. Tentokrát sáhl ještě hlouběji do sebe než v minulosti. U předešlých alb se jeho texty zakládaly především na imaginárních věcech a vnitřních pocitech. Teď chce zpívat o ještě osobnějších tématech.

J: Řekl bych, že nemá na mysli vyloženě vnitřního šílence ve smyslu psychopatického umělce. Jde hlavně o hluboké pocity, kterých se všichni chceme dotknout, ale doposud jsme si na to netroufli. Když člověk dospěje a stárne, snaží se lépe poznat své nitro.

Takže možná jde o jisté alter ego?

J: Dalo by se to nazvat alter egem. Trochu jako Robocop.

W: Robocop nebyl ničí alter ego. Robocop byl Robocop. Vybral jsi snad toho jediného superhrdinu, který neměl žádné alter ego! Jak se ti to sakra povedlo?

Spíš jako Batman.

J: Přesně! To je mnohem lepší přirovnání. Ten měl snad i skutečnou práci, byl bankéř nebo tak něco, ne?

Tak něco. Váš frontman v zajetí alter ega na všech koncertech skáče do lidí a leze po konstrukcích pódia. Nemáte někdy chuť něco podobného zkusit také?

W: Občas mám. Lidi se mě často ptají, proč taky neskáču do davů. Já se ale cítím ok,

U tohoto songu se Foals cítí nejvíc naživu. Video z letošního Glastonbury to potvrzuje.

Foals – What Went Down
(Glastonbury 2016)

Zjistil jsem, že mi jde zahradničení. Podařilo se mi dokonce vypěstovat jahodník, který přežil celou zimu!

– Jimmy Smith

Který song vás naživo dokáže nejvíc
vyhecovat?

W: Po emotivní stránce mě nejvíc dostává A Knife in the Ocean, ale který dokáže vyhecovat? Rozhodně What Went Down!

když jen pozoruju Yannise ze stage. Možná jednoho dne. Vzhledem k tomu, že jsem to ale nikdy nezkoušel, vím jistě, že by to skončilo katastrofálně. Třeba nedoskočím až do lidí…

J: Měl bys to udělat. Co nejdřív. Já to zkoušel před několika lety, ale dost špatně jsem to načasoval. Skákal jsem totiž do lidí v dobách, kdy nás nikdo nechytal. A to mě trochu odradilo. Někteří to mají rádi, jiní ne. Záleží na vkusu.

Jak vlastně trávíte volný čas, když nestojíte na pódiu a zrovna se nechcete nudit?

J: Já zjistil, že mi docela jde zahradničení. Podařilo se mi dokonce vypěstovat jahodník, který přežil celou zimu! Už začal ukazovat nové jahůdky, považuju to za úspěch. Přitom jsem se o něj nijak zvlášť nestaral.

J: Jo, What Went Down. Vždycky na mě bude takhle fungovat a doufám, že na publikum taky.

Trochu jsem čekal, že vyberete Two Steps, Twice. Touhle skladbou uzavíráte všechny své koncerty od samého začátku Foals.

J: Máte pravdu, jde vlastně o vůbec první song, který jsme kdy napsali. Už se stalo tradicí, že ho hrajeme vždy jako poslední.

W: Máme ho rádi, ale je víc mechanický a má jisté sekvence, kdy diváci jen čekají na vygradování. Zmiňovaný What Went Down se oproti tomu do všech zakousne a nepustí.

W: To je paráda, Jimmy. Gratuluju.

J: Takže se dá říct, že ve volném čase vysedávám na balkóně, hraju na kytaru a snažím se udržet své květiny naživu.

W: Já mám děti, takže nic z toho nedělám. Spíš měním plenky, ale to je taky paráda!

Oba dva jste se vlastně stali čerstvými tatínky.

J: Jo, Walter vychoval lidskou bytost a já vychoval jahodu. Řekl bych, že jsme na to oba stejnoměrně pyšní!

Oxfordská hříbata hrají ve stejné sestavě už od roku 2005.