Průvodce širokým spektrem taneční hudby, kde ze dne na den
nezůstává na kameni kámen.

| Alan Vega | Zhu | Hrtl | Steve Aoki | Mstrkrft | Hudson Mohawke | Skrillex x Rick Ross | Joyryde | Fabian Mazur & Luude | M.i.a. X Skrillex X Blaqstarr |

Nikdy nezapomenu na moment, kdy jsem poprvé slyšel Ghost Rider z první desky Suicide. Nikdy nezapomenu, když jsem poprvé uviděl obal té samé desky. Byla to moje soukromá vkusová revoluce. Do toho momentu jsem si myslel, že punk je jenom záležitostí kytar a že kapela musí mít nejméně tři členy. Suicide byli víc punk než cokoli na světě a byli jenom dva. Jejich otravně minimalistický a urgentní sound byl jako droga. Nikdy jsem je nepřestal poslouchat a obdivovat a vždycky mi byli inspirací, když už jsem si myslel, že mě nemůže nic z minulosti znovu a zas

překvapit. Alan Vega, polovina a hlavně hlas Suicide, odešel spící 16. července dělat rámus někam jinam. Sedmdesát osm není závratně moc, ale není to ani málo. Alane Vego, nikdy nezapomenu.

Let’s face it – Faded je jeden z prominentních songů desetiletí, o tom žádná. Ať je Zhu kdokoli, a že těch konspiračních teorií už pár bylo, je to neskutečně kreativní kreatura. Tečka. Už minule jsem věnoval hodně prostoru spekulacím o jeho prvním, v podstatě debutovém celistvém albu, a ono je teď skoro venku. Takže nejde jen tak klopit zrak a dělat, že oficiálně vyjde až za nějakou dobu. Protože! Generationwhy je tady! Zhu dělá začouzeně a sexy noční hudbu, a přitom je to akorát zvláštně pokroucená funky prosluněná fúze tropical house s trochou jazzu, což samo o sobě zní jako nonsens a oxymóron. Ale je to tak. Všechny ty divné kytary, falzetové chill vokálky, osmdesátkové klávesy a hlavně neuvěřitelně chytlavé motivy, to všechno zní, jako by nebylo z téhle planety a už vůbec ne z téhle doby. Současná EDM je smetiště. Zapomeňte na Skrillexe, Aviciiho a jiná zvěrstva. Tahle deska je esenciální nokturno, vyčaruje vám místo špinavé Vltavy pobřeží někde v tropech, pomerančový západ slunce a čisté drogy. Atmosféra, ságo, noir, house pop. Všechno, co chcete. Na tohle album jsem hodně čekal a nezklamalo!

Limo je prostě Brno, no. Myslím tím teď video k tracku Leoše Hortla aka HRTL, režírované Jonášem Svobodou. A nemyslím to nikterak zle, já mám Brno a jeho atmosféru rád. Boombox a sladkovodní pláž. HRTL pracuje s minimem, což ve výsledku rozhodně neznamená nudu, ale naopak nebývalé možnosti přecházení z atmosférického techna do roztančeného housu, ambientních meziher a lo-fi přístupem okořeněné taneční hudby. A přesně tak zní nejenom samotný track Limo, ale, co je podstatnější, vypadá tak i klip

k němu. Léto, hravost, nostalgie, nadsázka a humor. Brněnský humor, aby bylo jasno. Tohle je tuzemské taneční video letošního léta. Upa v poho.

Netflix – Steve Aoki:
I‘ll Sleep When I‘m Dead

Myslete si o Steveu Aokim, co chcete. Já ho potkal, když mu bylo -náct, na schodech před Amoebou prodávat za pár dolarů singly hardcore kapel, které vydával na vlastním labelu Dim Mak. Sám v jedné takové screamo partě ječel. Další setkání bylo v New Yorku na festivalu CMJ, když tour-manažeroval a prodával merchandise pro právě začínající kapelu The Kills, které zabookoval první americké turné. Dnes patří mezi deset prominentních dýdžejů celé planety, hraje za nesmysl peněz a s lehkostí odehraje tři stovky shows za rok. Netflix bude 19. srpna premiérovat dokument I’ll Sleep When I’m Dead, ve kterém se dozvíte všechno a podle vše

ho bude tak zábavný, dynamický a nepředvídatelný, jako je sám Steve Aoki. Na teaser se ale můžete podívat už teď a něco mi říká, že po jeho zhlédnutí si tenhle rokenrolový film o personě, která vnesla do taneční hudby dost punkového chaosu, nebudete chtít nechat ujít. Tak jako já.

Řekněme to třeba takhle: po dlouhé a palčivé absenci se elektronické duo MSTRKRFT vrací se svojí vlastní svébytnou vizí industriální kolize s elektronickou taneční hudbou. Zní to dost šíleně? No, to jejich Operator taky, tím si buďte jistí. Už první singl (opravdu se tomu má v jejich případě říkat singl?) Priceless s hostujícím vokálem Sonnyho Kaye zněl jako alarmující psychopatická verze Death from Above 1979. Operator je jako noiseová symfonie nebo třeba soundtrack k otevírání pekla. Jedno je jisté, kanadské duo Jesse Keeler a AL-P se rozhodně nesnažilo někomu zavděčit. Jejich zvukový teror je od první věci Wrong Glass Sir jako gilotina. MSTRKRFT vyměnili popovou senzibilitu za momenty očistných výletů

až na dřeň podstaty. Track Party Line s mumláním Iana Svenoniuse z Nation of Ulysses vlastně determinuje potkávání světa elektronické scény přelomu tisíciletí. Ano, v roce 2016, s tehdejším zvukem, ale současnými technologiemi i aktuálním nadhledem a s vlivy milovaných punk a hardcore kapel devadesátých let. Takový pelmel si nechám líbit. Skvělé album pro otrlé a odvážné.