text Šárka Hellerová a kolektiv

foto Jakub Červenka pro RFP, Petr Klapper pro RFP

Byl to příjemný ročník, jehož charakter kromě hlavních hvězd utvářely především výtečné koncerty umístěné mimo největší scény. I na nich ovšem byla k vidění silná vystoupení. Třeba závěreční Massive Attack, překvapivě posílení o Young Fathers. K dobrému dojmu z letošních Rock for People napomohla i prostorová reorganizace areálu a skvělé jídlo.

Hradec Králové,
3.–5. července 2016

Mimo

hlavní pódia

Top koncerty Rock for People podle redakce Headlineru

MASSIVE ATTACK: PŘEKVAPIVĚ
AKTUÁLNÍ A SVĚŽÍ

Dominovala mu obří LED obrazovka s nápisy v češtině, do lidí se valily ty známé temné, repetitivní beaty a rozbíjely je sladké melodie. Přesto bylo vystoupení Massive Attack úplně jiné než jejich předešlé koncerty u nás. Možná ho dobře vystihne slovo civilnější, možná zasvěcenější. Podle toho to vypadalo i pod pódiem. Zatímco večer předtím se na stejné scéně o kulhavý sprint kdesi za svým zenitem pokoušeli Offspring, Massive Attack nabídli soustředěnou muzikantskou show s hromadou čerstvých pohledů, absolutním propojením textu a hudby i na současné trendy. O čemž výmluvně svědčily okamžiky, kdy kapelu na pódiu nečekaně a k překvapení a nadšení publika doplnili Young Fathers. I prožité brexitové lamenty. Vzhledem k tomu, s jak aktuálním a svěžím programem Massive Attack přijeli, byl o něco smutnější pohled na docela prořídlé řady návštěvníků. Jasně, po třech dnech už toho měli všichni dost. Ale soustředěná show Massive Attack byla z těch, na jejíchž opojných basových linkách a nejednoduše geniálních rytmech se celkový zážitek z Rock for People přibližoval nirváně. Škoda, že jen pro ty, kteří si to dopřáli, dovedli se zklidnit, vydrželi pár minut, než tahle dávka trip hopu začne skutečně působit.

SUUNS: PŮLNOČNÍ HYPNÓZA

K pronikavým světům a požitkářsky toxickým beatům, které se ze šapitó stage linuly při setu kanadských psychařů Suuns, se festivalová obec stahovala jako hypnotizované můry k problikávající zářivce i poté, co odbila půlnoc druhého dne programu. Byla to nečekaná satisfakce vidět, jak spolehlivě kapela vycházející z experimentálních postupů ovládá na pohled nesourodé publikum, a potvrdilo se, že dramaturgie Rock for People dělá dobře, když vychází vstříc posluchačům inklinujícím k alternativě.

SAUL WILLIAMS: ŠAPITÓ V TRANSU

V návaznosti na tematiku aktuálního Williamsova alba Martyr Loser King jsme před festivalem v Headlineru v nadsázce varovali, že akci hrozí hackerský útok. Útokem Saul Williams Rock for People vzal, ovšem byl čistě hudební. Od prvních okamžiků, kdy se na pódiu objevila hudebníkova temně osvětlená silueta, deklamoval obsahy svých písní s takovou intenzitou, že jistě strhl i náhodné kolemjdoucí. Nejsilněji působily pasáže s minimalistickým hudebním doprovodem, kdy člověk vnímal čistě Williamsův živelný hlas a jeho sdělení. Po několika písních se přemístil pod pódium a v úzkém kruhu fanoušků přivedl šapitó do lehkého transu. Opustit tento koncert za účelem návštěvy hlavního pódia, kde hráli The 1975, byla vyloženě chyba.

HO99O9: OČISTNÁ LÁZEŇ INDUSTRIÁLNÍHO NOISU

Na Rock for People jsem letos jel víceméně proto, že jsem se podílel na tištěném Headlineru, který sloužil tak trochu i jako průvodce celým festivalem. Dění na hlavních pódiích mě skoro nezajímalo, o to větší radost jsem měl z šapitó, kde se děly – viděno mojí optikou – ty nejzajímavější věci. Suuns, Turbowolf, Astronautalis, Saul Williams a hlavně Ho99o9. Tahle obskurní dvojice MCs, doplněná skvělým novým bubeníkem Brandonem Pertzbornem (jinak Black Flag a Glen Danzig), je v mém hledáčku něco přes rok, a ani ve snu by mě nenapadlo, že je uvidím právě na Rock for People, za což patří velké díky Davidu Urbanovi a jeho D Smack U. Viděl jsem je pak ještě jednou na Pohodě, ale objektivně musím říct, že ten hradecký „gig“ byl o trochu lepší. Ho99o9 jsou naživo naprosto vtahující a je to hlavně jejich pódiovou prezentací. Dva černí pankáči, co se s tím prostě nemažou. Sice nemají kapelu, ale všechno si nahrávají sami a v reálném čase pouští z krabičky do reálného aparátu, a to tak, že sakra nahlas. Je to hlučné, až bolestivě urgentní a tam, kde by hip hop mohl začít trochu nudit, se to okamžitě překlápí do hlasitého oldschool punku se štěkáním, odsekáváním a pogem nahoře i dole pod pódiem. Ho99o9 jsou moje nejoblíbenější nová kapela a na vykulených lidech kolem bylo vidět, že jejich osmdesátková punková estetika i očistná lázeň až skoro industriálního noisu v kombinaci s dost neurvalým rapem prostě nemůže nefungovat. Rozhodně jeden z mých vrcholů celé letošní (nejen) festivalové sezóny.

Dobrý pocit ze švédských Royal Republic nám nezkazila ani dešťová přeháňka. Slyšeli jsme příjemně tvrdý rock, který má šmrnc a styl, a kytarista Adam Grahn působil velmi jistě. Z kotle pod pódiem bylo jasně vidět, že show publikum bavila. Kdo měl pocit, že kapela neměla dostatečný drive, poslouchal ji pravděpodobně z nedalekého asijského koutku, protože to bylo jediné místo, které mělo ještě větší říz. Ano, celý catering byla jedna velká skvělá gurmánská přehlídka a zrovna asijský koutek se například plněnými čínskými knedlíčky blížil k nirváně…

dětství, případně brzkého dospívání, zklamali. Kapela měla špatný zvuk a na pódiu si žila vlastním životem, odtrženě od publika. Návštěvníky ten den potěšili spíš tvrdší Bullet for My Valentine a Five Finger Death Punch. Příjemným překvapením byla americká skupina X-Ambassadors, jež zaujala především hlasovým výkonem zpěváka Sama Harrise.

V pondělí, tedy třetí a poslední den festivalu, jsme se dočkali mimo jiné Enter Shikari, kteří předvedli to samé, co v posledních letech v České republice pokaždé, tedy skvělou hardcore taneční show, na niž se budeme těšit i příště. Čerstvou krev na zdejších pódiích představovaly kapely The 1975 a

Chvrches. Obě v ČR vystupovaly podruhé. Zatímco Chvrches měli se svým elektropopem zkušenost tuzemskou premiérou v aréně v Edenu, kde předskakovali Depeche Mode, mnohými adorovaní The 1975 znají pódium pražského Rock Café. Zatímco Chvrches předvedli svou hudbu čistě a sebevědomě, The 1975 byli bohužel zklamáním. Zatímco v Rock Café jejich ležérnost, až floutkovství působila rebelsky, na velkém pódiu za světla působili dojmem odfláklého koncertu. Festival zakončili hypnoticky a velmi angažovaně Massive Attack, kteří mile překvapili hostujícími Young Fathers. A dál? Dál už jsme to viděli každý jinak.

Pořadatelé si letos pohráli s rozmístěním pódií a výsledkem byl pro návštěvníka přívětivý areál, kde se mezi jednotlivými koncerty dalo lehce pohybovat. Trochu tím bohužel trpěl zvuk na Šapitó stage, která jinak nabídla některé z nejlepších koncertů. Třeba Suuns a Saula Williamse. O tom, co nás kromě nich nadchlo úplně nejvíc, se dozvíte níže od každého z přítomných redaktorů Headlineru. Teď to vezměme odjinud.

Nejpříjemnějším mimohudebním překvapením byla malá revoluce ve festivalovém občerstvení. Pod hlavičkou akce nazvané Street Food Rocks si návštěvníci mohli opravdu pochutnávat. Odtrhnout se od některých stánků opravdu nebylo snadné. V gastronomii nastavil Rock for People správný směr a vysokou laťku podobným akcím.

Z vystoupení, která se konala na hlavních pódiích v neděli, tedy první den festivalu, utkvěli v paměti především švédští Royal Republic se svým řízným rock'n'rollem. Kapela, která sedne majoritě návštěvníků tohoto festivalu, předvedla živelný set, jenž si diváci užili i přes lehký déšť. Z českých interpretů vyčnívali Mydy Rabycad, kteří si letos užívají zaslouženou vlnu úspěchu, kterou korunovalo vystoupení na Glastonbury. I v Hradci Králové se skupina prezentovala vysoce stylizovanou a energickou show, jež si získala nejen příznivce žánru.

Druhý den nabídl typický RFP line-up. Bohužel opakovaně pozvaní The Offspring, kteří představovali jeden z největších taháků festivalu, jistotu, kterou si všichni rádi poslechnou, protože jsou punkrockovou ikonou jejich