BEZ ŠPUNTŮ NA NÁS NECHOĎTE

Mít deset minut na rozhovor s explozivními psychedeliky Turbowolf je zatraceně málo. Je nabíledni, že tahle parta sedí u pramene všelijakých výstředností a náležitě si ho hýčká, v hlavě to ale má srovnané dost na to, aby dokázala dát věcem nadčasový a hlavně ultra zábavný řád.

I když na Rock for People nepřišla řeč na jejich zálibu v egyptologii ani koncertování ve stavu beztíže, bylo to inspirativní setkání, které si snad brzy zopakujeme.

Děláte rozhovory vždycky pohromadě?

Lianna (baskytara): Jo, docela často.

Počkat, kde máte Blakea?

L: Čeká, až dostane visačku, aby se sem dostal, asi už to nestihne.

Nevadí, vystačíme si. Nebudete se zlobit, když se vás na úvod nezeptám, jak popisujete svůj sound, kterým jste tak vyhlášení?

L: To fakt ne. Vyptávají se nás na to v jednom kuse. Už je to taková obligátní otázka, ale aspoň díky ní můžeme mít pocit, že nejspíš děláme něco dobře.

Mně se líbí Andyho definice: divný a hlasitý. Jako o podivínech o sobě vůbec mluvíte dost často, proč?

Chris (zpěv): Baví nás věci, které jsou něčím

Rozhodně jsme hlasití. To je prostě konstatování holého faktu

odlišné, zvláštní, neobvyklé a snažíme se je dostat do naší hudby. Jít po vyšlapané cestě není nic pro nás. Nechceme být stejní jako všechny kapely okolo.

Andy (kytara): A rozhodně jsme hlasití. To je prostě konstatování holého faktu.

Myslíte, že bych měla před vaším koncertem prohrabat kabelku a najít špunty do uší?

Jednohlasem: Určitě!

A: Já bych byl na vašem místě rozhodně opatrný.

Jsou vaše festivalové show stejně nahlas jako ty klubové?

L: Záleží na tom, jaká omezení musí daný festival dodržovat, ale pokud je to možné, neděláme rozdíly mezi kluby a venkovními akcemi. Chceme být tak nahlas, jak to jen jde.

Ch: Myslím, že pro kapely jako jsme my, je důležité hrát hodně nahlas. Neděláme to

kvůli egu nebo tak něco, i když je pravda, že nás to vždycky dost nakopne. Jde hlavně o celkový feeling. Fanoušci by podle mě byli zklamaní, kdyby na koncertě zjistili, že naživo nejsme takový nářez, jaký si představovali. Nebo alespoň já bych na jejich místě zklamaný byl.

Zajímal by mě váš recept na to, jak být odlišní. Držíte se někdy záměrně těch nejšílenějších nápadů?

A: Do ničeho se netlačíme. Ale pokud máme pocit, že nápad, na kterém zrovna pracujeme, je příliš konvenční a ničím nás neprovokuje, tak se zastavíme a hledáme jiný způsob, jak ho uchopit, nebo ho zahodíme úplně. Jinak by to byla nuda.

Být nekonvenční je jedna věc, ale zároveň si udržujete pořádný tah na bránu. Nemáte snad jediný pomalý song. Je to náhoda?

Fanoušci by byli zklamaní, kdyby na koncertě zjistili, že naživo nejsme takový nářez, jaký si představovali

Ty nejlepší kapely, kterým se podařilo prosadit, často patřily k těm, které byly pro labely riskantní

Ch: Song musí šlapat, ale zároveň mít nějaký boční příběh nebo nečekaný zvrat. Snažíme se věci držet v rovnováze, proto když jde o dynamiku, jsme velice opatrní. Máme vyzkoušené, že když je song na jedné aranži postavený příliš dlouho, ztratí dech.

Zdá se, že jste našli vlastní tvář s velkou lehkostí. Proč kapely, jako jste vy, nevidíme častěji v žebříčcích?

A: Podle mě je to hlavně tím, že nahrávací společnosti sází na jistotu. Nemají tolik peněz jako dřív a nemůžou si dovolit hazardovat. Ty nejlepší kapely, kterým se podařilo prosadit, přitom často patřily k těm, které byly pro labely riskantní. Vezměte si třeba

A: To není. Záleží nám na tom, aby naše songy táhly a dobře se poslouchaly, byť ne za cenu zbytečné přímočarosti. A stejně přistupujeme ke každému albu. Chceme, aby naše nahrávky byly uzpůsobené k tomu poslouchat je na jeden zátah.

Vy jste ale výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Média se do vás přímo zamilovala. Pomohla vám jejich přízeň?

Ch: Je pravda, že si nemůžeme stěžovat na nedostatek pozornosti. Máme řadu skvělých recenzí. Ale to samo o sobě nic neznamená. Musíte makat a neustále se vyvíjet, jinak ten okamžik pomine. A přesně to děláme.

Vydřeli jste si svoje místo na scéně?

A: Věřím, že ano. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsme se pořádně zastavili. Jinak

Rage Against the Machine. Takhle už to ale dávno nefunguje.

Ch: Podívejte, tohle jde na dračku, pojďme vyrobit víc takový muziky, to je způsob, jakým se dneska uvažuje. A není to jenom otázka labelů, ale i médií nebo udílení cen.

A: No právě. Časopisy chtějí story, která se bude číst, psát o kapelách, jejichž label do nich cpe nejvíc peněz, a takhle pořád dokola. Je to začarovaný kruh. Nikdo se nemůže divit, že je na scéně tolik nudných projektů.

si to ale ani neumíme představit, kapela je náš život.

Ch: Jsme na cestách už léta, což přináší svoje ovoce. Je příjemné vidět, že máme fanouškovskou základnu, která si užívá, co děláme, a chápe nás i se všemi našimi vrtochy. Bez vzájemného respektu nemáte šanci vytvořit nic trvalého.

L: Spokojený fanoušek je vždycky největší odměna, a navíc neexistuje lepší promo. Rádi se na koncertech potkáváme s lidmi, rozpoznáváme známé tváře a často

slýcháme, že to byl kamarád nebo někdo blízký, kdo je ukecal, ať se na nás přijdou podívat.

To je fajn, že tahle poctivá cesta nahoru ještě funguje. Pro začínající kapely musíte představovat skvělou motivaci.

A: Funguje a můžeme ji rozhodně doporučit. Už jsme viděli spoustu kapel, do kterých labely investovaly ranec a staly se velkými hvězdami ze dne na den. V čem je ale pak ta satisfakce?

Co vás kromě festivalů ještě letos čeká?

Ch: Tenhle rok se chceme soustředit na nové album. Už jsme začali se skládáním a budeme v něm pokračovat, jak jen nám čas dovolí.

Vaše loňské album Two Hands vyšlo s odstupem čtyř let po debutu. Dáte si znovu tak na čas?

Ch: To se teprve uvidí. Máme před sebou hodně práce, ale rádi bychom všechno stihli ještě letos.

A: Na naši obranu musím říct, že Two Hands sice vyšlo loni, s deskou jsme ale byli hotoví už v roce 2013. Dlouho trvalo, než jsme se s vydavatelstvím dohodli na obchodních podmínkách. Takže nejsme zase tak pomalí.

Nahrávání Two Hands prý Andyho připravilo o poslední zbytky soudnosti. Jak to bylo u ostatních?

Ch: Já jsem to měl dost podobně. Nahrávání v našem případě nikdy není jednoduché, ten proces nás naprosto pohltí.

A: Potom, co jsme nahráli všechny nejdůležitější části, jsme s Chrisem strávili přinejmenším dva měsíce zavření v malinkém kamrlíku bez oken dolaďováním. Skoro jsme nespali, jenom střídavě mleli nesmysly, svíjeli se v záchvatech smíchu a tak podobně. Byla to vážně docela síla. Ale už se těším, až si to dáme znovu.

V Rabbit Foot jsou Turbowolf magnetem surreálních postav. Kostyméři se vyřádili.

Kdo jsou Turbowolf?