text Michael Švarc

foto Adrie Mouthaan

Jsem

jen holandská holka

Patří možná mezi jednu z nejvýraznějších tváří evropského indie popu. Elektronické beaty prolíná s jazzem, latinou či swingem a právě touto fúzí si podmanila nejen své rodné Nizozemsko, ale s minulou deskou i Velkou Británii. Pětatřicetiletá Caro Emerald letos poprvé vystoupí v České republice v rámci festivalu Colours of Ostrava.

Ve vyhrazených patnácti minutách se zpěvačka rozpovídala nejen o přípravě třetí studiovky, ale také o tom, co se za poslední rok událo v její hudební kariéře.

Před rokem jste vypustila singl Quicksand, který měl předznamenat vydání třetí desky. Od té doby o ní ale nejsou žádné informace. Jak to s ní tedy vypadá?

To je velmi dobrá otázka na úvod. Když jsme vydávali Quicksand, byli jsme plní entusiasmu, chtěli jsme už vypustit nějakou novou skladbu. Zdála se nám navíc jako letní hit, byla pro to příznačná doba. Později jsme začali pracovat i na zbytku desky, ale jako obvykle jsme si neuvědomili, že to

zabere víc času, než kolik jsme si původně představovali. Ale stále na ní tvrdě děláme, čas od času už jdeme s mým týmem i do studia. Zatím nejsem schopná říct, kdy vyjde, protože jsme stále v procesu, zhruba na půli cesty.

Hledáte pro album nový zvuk?

Řekla bych, že u obou předešlých alb jsme se snažili o celistvý a charakteristický zvuk. Když si pustíte nějakou moji písničku, nejspíš poznáte, z které desky je. O to stejné se snažíme i teď. Odlišit ji a i nás samotné posunout zase o kus dál. V tuhle chvíli ale nejsem schopná definovat nějaký komplexní zvuk, protože nám půlka materiálu ještě chybí.

Je zábava ukázat světu, že Nizozemsko není jen zemí dýdžejů

První a zatím jediný singl ze třetího alba vyšel už loni 22. dubna. Od té doby fanoušci zatím marně čekají na další materiál.

Když už je řeč o Británii, vaše minulá deska v ní zaznamenala nebývalý úspěch. Dostala se na vrchol žebříčku prodeje. Překvapilo vás to?

Velmi, protože já nepatřím mezi velká jména hudebního průmyslu jako například Taylor Swift či Rihanna. Přece jen, jsem pouze holandská holka, moje země je malá a nebývá zvykem, že by se někdo vyhoupl na mezinárodní úroveň a už vůbec ne do Británie. Je totiž hodně obtížné proniknout do jejího hudebního průmyslu. Vím, že i můj debut se tam poměrně chytl, ale vstoupit s druhým albem na trh a obsadit hned první pozici, to byl úžasný pocit.

Řekla byste, že je to určitá zodpovědnost, když reprezentujete svou zemi na mezinárodní úrovni?

Pokud se nepletu, bylo to turné nazvané Absolutely Me. Bylo zatím vaše největší?

Ano, odehráli jsme největší počet koncertů, myslím, že nějakých dvacet tři za sebou. Byl o ně velký zájem. A například v Londýně jsem poprvé hrála v Hammersmith Apollo, byla to závěrečná show, takže pro mě byla hodně výjimečná.

Co konkrétně se tedy událo ve vaší kariéře od vydání singlu Quicksand doteď?

Poprvé jsem navštívila Asii, kde jsem jela malé turné. Byla to úžasná zkušenost, kterou bych jednou ráda prožila znovu. Jinak jsem měla velmi nabité léto – hrála jsem na spoustě mezinárodních festivalů, třeba ve Finsku, Rakousku či Švýcarsku. Cestovali jsme opravdu hodně. A když léto skončilo, uspořádali jsme turné v Británii a Nizozemsku. Poté jsme už začali intenzivně pracovat na desce.

Bude deska možná více popová?

Těžko říct, protože naše skladby jsou už teď hodně popové. Samozřejmě jsou silně ovlivněny jazzem či jinými žánry. Jde vždy o produkci, o ingredience, které zahrnete.

Už při studiích na konzervatoři hledala nějaký můstek od jazzu k dalším žánrům

Vy s popem kombinujete právě jazz. Jak je to s ním a Nizozemskem?

Slyšel jste někdy o North Sea Jazz Festival? To je jeden z největších jazzových crossover festivalů v Evropě. Je vážně obrovský. Hraje se na něm i soul či r’n’b. Takže bych řekla,

Maličko ano, ale nedělá mi to nějak velké vrásky. Je zábava ukázat světu, že Nizozemsko není jen zemí dýdžejů. Občas se mě hudební novináři ptají na holandské umělce a mnohokrát si ani neuvědomují, že některá ze známých jmen jsou právě od nás.

A je popová scéna v Nizozemí silná? Mám pocit, že profláklejší jsou spíš rockové kapely jako třeba The Gathering nebo Within Temptation.

Ano, to máte pravdu. Popová scéna není tak silná jako právě ta rocková. Ale ještě silnější je pozice taneční hudby. Musím však říct, že holandská pop music roste a objevuje se v ní spousta zajímavých kapel. Ale teď se bavíme spíše o úspěchu na mezinárodním poli. Jinak máme samozřejmě jako každá země svou popovou, jazzovou či jinou scénu.

Jedná se o úplně první zpěvaččin singl, který vyšel v roce 2009. Autoři písně David Schreurs a Vince Degiorgio se shodli na tom, že hlas Caro Emerald se k jejich hudebnímu stylu skvěle hodí.

I když napíšete úplnou blbost, názor někoho druhého vám může pomoct

že zájem o jazz v Holandsku je velký. Jen scéna je malá a není na ní tolik umělců.

Studovala jste jazz na konzervatoři. Uvažovala jste někdy, že byste byla klasickou jazzovou zpěvačkou?

Přiznám se, že jsem už při studiích na konzervatoři hledala nějaký můstek od jazzu k mých dalším oblíbeným žánrům, jako třeba k r’n’b. Když jsem absolvovala, objevila jsem producenty Jana van Wieringena a Vince Degiorgia, kteří mi pustili demo písně Back It Up. V ten moment jsem si uvědomila, že to je přesně ten druh hudby, který chci dělat – má v sobě jazz, hip hop, pop, je pohodový a zároveň chytrý. Ale nikdy jsem nechtěla být zpěvačka, která by nahrávala výhradně jazzová alba. Standardy už jsem se

Je pro vás postupem času snazší?

Má to hodně co dělat se sebevědomím. Na začátku jsem si ani nedovolila představu, že bych něco mohla složit. Moji producenti mi ale řekli, jdi domů a zkus nad něčím zapřemýšlet. I pak jsem se ale cítila hrozně trapně, když jsem jim měla ukázat výsledek. Ale je důležité tímhle procesem projít. I když napíšete úplnou blbost, názor někoho druhého vám může pomoct, protože má na věc zase trochu jiný pohled. Ale ano, skládání je pro mě teď snazší, i když by to mohlo být ještě lepší.

prozpívala a mé zájmy teď směřují více k popové scéně a k elektronické hudbě. Ale to je nyní, uvidíme za deset let.

Skládala jste vlastní skladby už od dětství?

Vůbec ne. Nikdy jsem nebyla na psaní, spíš na zpěv a vystupování. Nějaké písně jsem si sama aranžovala, ale se skládáním jsem začala, až když jsem potkala své producenty, kteří mi dali tu příležitost a svým způsobem mě vedli. Díky nim jsem zjistila, že skládání mi vlastně docela jde.

Letos budete hrát poprvé v České republice, konkrétně na festivalu Colours of Ostrava. Máte nějaká očekávání?

Je těžké nějaká mít, protože jsem Česko nikdy nenavštívila. Ale doufám, že mě lidé rádi uvidí. Koukala jsem se však na stránky festivalu a vypadá opravdu dobře – zdá se mi, že si zakládá na velké hudební diverzitě. Já mám hraní na festivalech obecně moc ráda, i všechno to cestování, které k tomu patří.

Je velký rozdíl mezi hraním na festivalu a na běžném koncertě v rámci turné?

To je. Kdyby nebylo festivalů, dělala bych v podstatě celý rok to stejné, a to by bylo hrozně stereotypní. A hlavně u festivalů záleží, na jakém konkrétně hrajete. Některé se odehrávají v noci, některé přes den. A když hrajete venku přes den, je to velmi rozdílné od hraní v klubech či koncertních halách večer.

Budete na Colours hrát nějaké skladby z chystaného alba?

Zatím těžko říct, já osobně bych byla moc ráda, kdybychom mohli s kapelou předvést novinky. Minimálně zahrajeme zmiňovaný Quicksand.