Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Editorial

Editorial

Novinky

Novinky

Ve studiu

David Koller

Mucha i Hentai to vzali po svém

Headparáda

Headparáda

Zaostřeno

Čistý festival

Buskingem k recyklaci

Zaostřeno

Die Antwoord

Šílenství pokračuje

Ve studiu

5 otázek pro … Lazer Viking

Můj soundtrack

Jana Kománková

Devadesátkovej spirit byl nejvíc

Zaostřeno

Vypsaná fixa

Tlít se bude na Střeláku

Čerstvé (z)boží

Pandoo

Žádné druhé housle

Očima

Festivaly pod obraz

Zaostřeno

Brutal Assault- ekofestival

Headliner

Skrillex

Šťastlivec

Rozhovor

Foals

Na vrcholu pyramidy

TOP

Nudapláž aneb 10 nahatých obalů

Rozhovor

Moimir Papalescu

Robot s duší

Téma

Rock proti rasismu

Kladivem na nácky

TOP

11 trestanců Aneb z výsluní do chládku

Speciál

Festivaly

Na vlastní kůži

Zápisky

Rock For People

Mimo hlavní pódia

Rozhovor

Suuns

Nejlíp hrajeme po setmění

Rozhovor

Turbowolf

Bez špuntů na nás nechoďte

TOP

Pohoda

6 nálepek pro trenčínský fenomén

Pohled

Colours of Ostrava

Mezi osmi očima

  • text Antonín Kocábek, Michael Švarc,

    Ondřej Bezr (Lidové noviny), Šárka Hellerová

    foto Jakub macháček, Marek Holoubek

    Colours of Ostrava

    Mezi osmi očima

    Nemá smysl spekulovat, zda jsou Colours nejlepším festivalem u nás – stačí se omezit na to, že patří k těm několika málo tuzemským hudebním přehlídkám, které mají plus minus evropské parametry a k jejichž spočítání stačí prsty jedné ruky. Na místě jsme měli hned čtyři redaktory. A každý to viděl jinak.

    Očima Antonína Kocábka

    Očima Michaela Švarce

    Očima Šárky Hellerové

    Očima Ondřeje Bezra

    Tři nej:

    Brodka, Sacri Cuori a Slowdive

    Tři nej:

    Caro Emerald, Of Monsters and Men a pestrost programu

    Tři nej:

    Aurora, Passenger a Melting Pot

    Tři nej:

    Giant Sand, Timothy Snyder a Kittchen

    Největší zklamání:

    2cellos

    Největší zklamání:

    Aurora

    Největší zklamání:

    Of Monsters and Men

    Největší zklamání:

    Publikum při 2Cellos

    Letošní překvapení:

    Aurora

    Letošní překvapení:

    Atmosféra, co zvítězila i nad počasím

    Letošní překvapení:

    Počasí důležitější než hudba

    Letošní překvapení:

    Brodka

    Už když mě nadchlo květnové album někdejší polské Superstar, říkal jsem si, že by to mohl být dobrý koncert. Ale to, jak moc podařený byl, a hlavně jak skvěle vygradoval, mě bez přehánění zaskočilo. Jen zařazení mladé zpěvačky na menší scénu bylo jasným dramaturgickým omylem: Brodka by svou energií i zájmem publika („Přišel jsem tam pozdě, a už se tam nedalo dostat,“ slyšel jsem pak dokola) v klidu utáhla i hlavní scénu.

    Noční americana po italsku od kapely, u které jsem až na místě zjistil, že jinak doprovází mého oblíbence Huga Race, zněla jako geniální soundtrack ke spaghetti westernům. Takový, za který by Morricone dostal Oscara. Sacri Cuori si připisuji na seznam těch, u kterých příště neváhat.

    Když jsem Slowdive viděl předloni poprvé, překvapilo mě, jak jejich hudba nezestárla a má kouzlo snad větší než v dobách před jejich comebackem. A trochu jsem se bál, že to mezitím vyvane a tentokrát to už nebude ono. Jak krásné je někdy se mýlit. Perličkou pak byl report jistého mainstreamového média, vytýkající ze zjevné neznalosti koncertu přesně to, co je charakteristickými znaky žánru, který Slowdive proslavil.

    Na Colours jsem byl jen dva dny, takže jsem tolik vystoupení neviděl. Ale z těch, u kterých jsem byl, mě nejvíc bavila Caro Emerald. Její show měla drive, lehkost, a i když během ní pršelo asi nejvíc z celé soboty, plejáda různobarevných pláštěnek se i přesto vlnila v bocích. A přivezla s sebou i brilantní muzikanty, bez kterých by zážitek byl jen poloviční.

    Of Monsters and Men jsou pro mě absolutní srdcovka a jeden z highlightů celého festivalu. Trochu jsem se bál, že naživo nebude mít jejich koncert sílu a tah a že po dlouhé cestě do Ostravy neudržím od půlnoci do čtvrt na dvě pozornost. Omyl. Byli brilantní, autentičtí a neztráceli čas zbytečnými řečmi.

    Nade vše, a bez jakéhokoli adoračního podtextu, musím vyzdvihnout pestrost a multižánrovost, a to nejen co se týče hudební scény. Colours je takový malý svět sám pro sebe, který se čtyři dny obejde bez vlivů okolí.

    Být unesen koncertem interpreta, jehož neznáte, je ještě daleko víc vzrušující, než skvělý koncert oblíbené kapely. Není mnoho jiných festivalů, které by si dovolily dát tuto mladou norskou hudebnici v podvečer na největší pódium. Na Colours jí naslouchaly tisíce lidí a panovalo vzájemné nadšení. Na severskou vílu Aurora už dříve v Headlineru upozorňoval Michael Švarc a měl pravdu. Její alternativní pop oslňoval bez jediného flitru. Stačily bohaté melodie a bezprostřednost zpěvačky.


    Když Passenger před dvěma lety vystupoval v pražském klubu SaSaZu, zastávala jsem názor, že šlo o čistě pětihvězdičkový koncert. Se svojí kytarou, vtipem a nevšední barvou hlasu mě tehdy zaujal a na jedinou minutu nenechal myšlenkami zatoulat mimo koncertní sál. Před Colours jsem měla lehkou obavu, jestli se to může opakovat v daleko větším měřítku festivalu. Může. Štěstí, že se na podzim vrátí do Prahy s novou deskou a poprvé i v doprovodu kapely.

    Patřím mezi lidi, kteří si na festivalech kromě hudby vystačí s dobrým jídlem.

    Obvykle si nechávám ujít divadla, kina i besedy. Ostrava letos tento můj přístup obrátila na hlavu a rezignovala jsem na nejeden koncert, zaujatá přednáškami a diskuzemi mezinárodního fóra Meltingpot. Obdobně jako hudební dramaturgie festivalu nabídlo první třídu v oblasti inspirativních řečníků. Setkání s lidmi, jako je pákistánská aktivistka Gulalai Ismail, fyzik a scenárista Star Treku Leonard Mlodinow nebo profesor historie Timothy Snyder, mi dodala optimismus ohledně budoucnosti lidstva.

    Giant Sand. Nepočítám-li Brodku (viz níže), pro mě nejsilnější koncert Colours. Přestože na něm nebylo až tak moc lidí – jejich chyba. Howe Gelb byl myslím lehce piclý, jak se na správného kovboje sluší, ale charisma by mohl prodávat po kilech. K ruce pak dva výborné mladší kytaristy, kteří z jeho countryovek občas udělali solidní (post)punkové vypalovačky. Lepší než vloni na Primaveře.

    Z neschopnosti vybrat jediného mezi dalšími zahraničními interprety, kteří mě zaujali (mj. Aurora, Thievery Corporation, Anohni, Sacri Cuori nebo Blick Bassy), se s dovolením vylžu tak, že zmíním debatu s americkým historikem Timothym Snyderem v rámci paralelně probíhajícího diskusního fóra Meltingpot. Vůbec není na škodu se mezi všemi těmi rychlými kytaristy, přesnými bubeníky a tvůrčími elektroniky taky setkat s fakt chytrým chlapem.

    Abych zmínil i něco českého, z několika variant (vůbec poprvé mě například bavily Děti mezi reprákama, z opačného pólu písničkářství byla tradičně famózní Druhá tráva s Robertem Křesťanem) vybírám Kittchena a jeho příležitostně přizvané kuchtíky při hudebním doprovodu značně bizarní sci-fi dánské provenience z roku 1918. Aby se při tak seriózní věci, jako je živý soundtrack k perle začátků kinematografie publikum místy řezalo nahlas smíchy, to se každodenně nestává.

    Revival na hlavní scéně bych opravdu čekal někde jinde. Obzvláště, když předvede prakticky totéž, s čím slavila už před dvaceti lety úspěchy Apocalyptica. A to, že mělo chorvatské duo u publika možná největší odezvu ze všech, na tom opravdu nic nemění.

    Z hudebních vystoupení mě hrozně zklamala Aurora. A to ji mám tak rád. Na můj vkus až nebetyčně kvílela a zbytečně tlačila na pilu, i když má písničky, které si vyloženě říkají o lehkost. Ale roztomilá víla byla i přes občasné falešné tóny.

    Jsem vlastně ráda, že se v tomto bodu s mnoha návštěvníky neshodnu, nicméně se mi zdá, že Of Monsters and Men nepředvedli nejpřesvědčivější výkon. U písní z nového alba Beneath the Skin, které mi na albech působí husí kůži, jsem naživo od kapely nevnímala žádnou emoci.

    Nesnáším „recenzování publika“, ale tohle byl pro mě takový šok, že si to neodpustím. Chorvatští hezounci 2Cellos se zmůžou jen na nabubřelé covery kdejakého provařeného bigbítu. OK, každý musíme z něčeho platit složenky. Ale že jim publikum, které Zlata Holušová už patnáct let kultivuje skvělou hudbou, bude tak zobat z ruky, to mě opravdu zklamalo.

    Pominu-li fakt, že mě Underworld v mém věku donutili k pohybu a mile zaskočili M83, jejichž poslední album je nuda roku, pak mě jednoznačně nejvíc překvapil koncert, od kterého jsem nečekal prakticky nic. Respektive jen to, co předvedli Kodaline nebo Of Monsters and Man – tedy vykalkulovaný pop. Namísto toho se zjevila mladá, zábavná i nadšená slečna, jejíž set připomínal nasazením, schopností si pohrávat s nevlezlými melodiemi a absencí namyšlenosti i pózy první návštěvu ZAZ. Znáte ten pocit, když vás až do absolvovaného koncertu někdo nezajímá a po něm se začnete shánět po nahrávkách?

    Překvapení pro mě samotného bylo, že jsem ustál davy lidí a hlavně si nenechal zkazit náladu otravným deštěm. Škaredé počasí mě běžně docela hodně ovlivňuje, ale díky super atmosféře Colours jsem se jím nenechal zviklat.

    Zaskočilo mě zaujetí novinářů, se kterým referovali o dešti, který akci provázel. Na spadlé milimetry byl jistě výživný, ale bylo teplo a nefoukal vítr. Přátelé, kteří festival sledovali v médiích, posílali starostlivé dotazy, jak to na místě vypadá a zda jsem se už neutopila v některé z kaluží. Naštěstí má Colours areál, který je z devadesáti procent na zpevněném povrchu a skýtá mnoho možností se ukrýt do sucha.

    Jednoznačně Brodka. Věděl jsem, že to bude dobré, měla dobré reference od těch, kteří ji už znali. Ale že mě tak sebere a stane se pro mě královnou Colours, to jsem nečekal. Na těch Polácích fakt něco je.

    Foto: Jakub Macháček

    Foto: Jakub Macháček

    Foto: Jakub Macháček

    Foto: Jakub Macháček

    Foto: Jakub Macháček

    Foto: Jakub Macháček

    Foto: Jakub Macháček

    Foto: Jakub Macháček

    Foto: Jakub Macháček

    Foto: Jakub Macháček

    Foto: Marek Holoubek

    Foto: Marek Holoubek

    Foto: Marek Holoubek

    Foto: Marek Holoubek

    Foto: Marek Holoubek

    Foto: Marek Holoubek

    Foto: Marek Holoubek

    Foto: Marek Holoubek

    Foto: Marek Holoubek

    Foto: Marek Holoubek

    pohled

    1

    1

 
×
Čtete:
2016/8
Colours of Ostrava: Mezi osmi očima

5 minut s

Tame Impala

Na koncertě se chci nechat smést

Trip

Mighty Sounds

Kašlat na kapely

TOP

Srpnové hvězdy Aneb 7+1 festivalová ozdoba

Headliner

Stypka

Ten jeden co nejuchá

Story

Steven Tyler

Country je nový rock'n'roll

Hlášky

Steven Tyler

Sex je nejmocnější síla ve vesmíru

Téma

Vzestup a pád pop punku

Story

Blink-182

Jak přišla krize identity

Televize

Videorama

Rozhovor

Jake Bugg

Sám za sebe

Retro

Pezinok 1976 a 1977

Zapomenutá historie slovenského Woodstocku

Comeback

minus123minut

Na chvíli se sobě vzdálit

Insider

Jaroslav Beck

Další Hans Zimmer vzejde z videohry

Enface

Živé Kvety

Veselé písničky nám nejdou

Dotazník

Caravan Palace

Elektroswing přetrvá

Ženský element

Tarja

žhavé srdce ledové královny

Art

7 nej kosmických obalů

Průvodce

Hard Rock Cafe

Elvisovy černé šaty

Rozhovor

Fat White Family

KAŽDÝ V SOBĚ MÁ KOUSEK HITLERA

Songstory

Xavier Baumaxa

Nazijazz

Enface

Teepee

NECHÁVÁME SE UNÉST

TOP

Barbra Streisand

Vysmívaná i inspirující

Kvíz

Headliner test

Heavy

Natvrdo

Hip Hop

Elementy ulice

Folk

Bez cancáku

Indie

Ty kytary!

Jazz a blues

Bluesbar

Alternativa

Kroky podzem

EDM

MDMA

Mluvené slovo

Vyprávěj

Recenze měsíce

Biffy Clyro

Ellipsis

Recenze měsíce

Prago Union

Smrt Žije

Recenze

Recenze

Duel

Blink-182

California

Recenze

SMS recenze

Naživo

Black Sabbath

V posledním tažení

Naživo

Iron Maiden

Chtělo to jen lepší zvuk

Naživo

Headliner pontony

Kotel i piánko

Naživo

Rodriquez

Nostalgie, pokora i rozpačitost

Naživo

Fingers Up

Naživo

Tyler The Creator

Když je rap víc punk

Naživo

Rihanna

Jak odzpívat koncert zadkem

Naživo

The Dead Daisies

Rockový večer v nóbl prostředí

Naživo

Republic of Two

Melancholie mezi stromy

Kalendárium

Památné dny

Tipy

Kam vyrazit?

Festivaly 2016 úvod

Festivaly 2016

Festivaly 2016

Festivaly 2016

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.