-
text Kay Buriánek
Kytary útočí. Temně, teskně, naštvaně, radostně i hlasitě.
Značka: vážně a nezávisle.| Moving Units | Fidlar | Culture |
| Russian Circles | Head Wound City | Orient |Ty kytary!
7
indie
1
-
Moving Units, losangeleská kapela zpěváka a kytaristy Blakea Millera, patří vedle Bloc Party nebo Franz Ferdinand k pionýrům dance punku, který explodoval kolem roku 2000. Jejich nejnovější verze klasiky Warsaw od Joy Division reprezentuje koncepční album Moving Units s názvem Collision with Joy Division, jímž vzdávají hold kapele, která je bezesporu hodně ovlivnila.
Moving Units: Warsaw
(featuring Justin Pearson)| Song měsíce |
foto: archiv kapely
7
indie
2
-
Fidlar: Sabotage
Fidlar: Sabotage
| Cover song měsíce |
foto: Owen Richards
A máme tu další cover, nebo spíše tribute song, od garage-punkových chuligánů Fidlar. Ke čtvrtému výročí úmrtí jednoho ze zakládajících členů Beastie Boys Adama ‘MCA’ Yaucha věrně a s citem předělali klasiku klasik, song Sabotage. Nejsou první a jistě ne poslední, ale tahle verze má něco do sebe a jenom demonstruje, z jakých kořenů jedna z nejslavnějších bílých hiphopových kapel vzešla. A na druhou stranu – kolik se toho mohou mladé garážové kapely učit od průkopníků rapu. Adame, byl bys pyšný.
7
indie
3
-
Culture:
Born of You 1995Culture:
HeteronomeNejen na Fluffu se vzpomínalo na Culture
| Throwback měsíce |
Fluff Fest patří každoročně do alternativního festivalového kalendáře a letos dovezl na rokycanské letiště krom jiného i newschool hardcoreovou veganskou politickou legendu z Floridy, kapelu Culture. Protože pro hodně lidí znamenalo jejich vystoupení na Fluffu pomyslný vrchol letošního ročníku, je to oprávněný důvod trochu si je připomenout.
Pochází s floridského Gainesville a byla plně aktivní od roku 1992 do roku 1998 a kromě dvakrát nahraného alba Born of You je jejich nejznámější deskou Heteronome z roku 1997. Mockrát měnili sestavu, ale jejich message tím nikterak neutrpělo. V Rokycanech zanechali skvělý dojem, tak proč si Culture trochu nepřipomenout i zpětně.
7
indie
4
-
Šestá studiová deska tria z Chicaga Russian Circle klepe na dveře pozvolna, klidně, ale s nepopiratelně rafinovanou naléhavostí. Post-rockové triky, které sublimují, přetavují a opět vrací do oběhu vše zužitkovatelné od metalu a noise-rocku až po elementy krautrocku, post-hardcore a temné instrumentální dramatické kompozice. Jejich nakládání s náladami, jejich rozvíjení a gradace je grandiózní. Trochu připomínají pozdější Neurosis. Album prý bylo koncepčně inspirováno fotografiemi veřejných poprav kdesi v Asii. Sedm progresivních kompozic v délkách kolem šesti minut je odrazem doby, ve které žijeme. Plné neklidu, dramatických zvratů, nepřívětivých scenérií i nečekaných rozuzlení. Výborné album pro náročnější posluchače, kteří vnímají hudbu tělem i srdcem, chtělo by se říct, kdyby to nebylo takové klišé. Ale co, i klišé může být někdy spása před strojenou samozřejmostí. Na každý pád – Russian Circles budou čarovat 20. listopadu v pražském Lucerna Music Baru. Neměli byste chybět.
Russian Circles: Guidance
| Album měsíce |
foto: Nicholas Sayers
7
indie
5
-
Jak jednoduché video! Jak silný song! To se tak prostě vezme stará televize, archaický VHS přehrávač, videokazeta a na obrazovku se postprodukčně pustí kapela, hrající černobíle daný song živě. A pak se to celé zapálí. Born to Burn je bezesporu jeden z nejlepších songů z nového alba A New Wave of Violence, o kterém už jsme reportovali dost podrobně, tak teď už dost keců a koukat!
Head Wound City:
Born to BurnHead Wound City:
Born to Burn| Video měsíce |
foto: archiv kapely
7
indie
6
-
Orient: Skit
Orient? V Čechách?
V Praze?! No jasně!| Tuzemák měsíce |
Miluju objevování nových kapel, které jsou navíc schované kdesi pod Žižkovskou věží a tváří se, jako že je jim všechno kolem ukradené. Tepající město musíte vnímat přes jeho špínu a pokleslé obskurní podniky, jinak se o něm nikdy nic nedozvíte. Tříčlenná experimentální kapela Orient je tu krátce, ale kdo se v subkulturním močále Prahy pohybuje, ten už na ni narazil, nebo její existenci minimálně zaznamenal. Možná jsou ti tři jenom další bezvýznamnou kapelou, která tu teď prostě je a za pár měsíců nebude, přetavena do dalších projektů a uskupení, což je vlastně asi naprosto v pořádku. Jenže je tu to znepokojující jenže. Orient se tváří trochu jako jeden z mnoha synth-popových pokusů à la adorovaní Deaths, na které se chodí už ze společenské povinnosti, ale přitom je v jejich arzenálu (možná i trochu náhodně) něco navíc. Kombinují nahodilost syntetického skládání i interpretace s živou kytarou a melancholickým zamlženým zpěvem, což je dělá lehce
unikátními. Možná je to i dílem proto, že se rádi a často odkazují na chaotičnost geniálních Death Grips a jeden jejich člen hraje v blackmetalové kapele Smuteční slavnost, kdo ví. Až někde narazíte na Orient, nenechte se odradit názvem evokujícím třeba Oceán, ale dejte si je k pozdní večeři nebo delirické snídani po prokalené noci. Garantuju, že vám budou chutnat a půjdete si pro nášup.
7
indie
7
Předchozí článek:
Bez cancáku
Další článek:
Bluesbar