Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Editorial

Editorial

Novinky

Novinky

Ve studiu

David Koller

Mucha i Hentai to vzali po svém

Headparáda

Headparáda

Zaostřeno

Čistý festival

Buskingem k recyklaci

Zaostřeno

Die Antwoord

Šílenství pokračuje

Ve studiu

5 otázek pro … Lazer Viking

Můj soundtrack

Jana Kománková

Devadesátkovej spirit byl nejvíc

Zaostřeno

Vypsaná fixa

Tlít se bude na Střeláku

Čerstvé (z)boží

Pandoo

Žádné druhé housle

Očima

Festivaly pod obraz

Zaostřeno

Brutal Assault- ekofestival

Headliner

Skrillex

Šťastlivec

Rozhovor

Foals

Na vrcholu pyramidy

TOP

Nudapláž aneb 10 nahatých obalů

Rozhovor

Moimir Papalescu

Robot s duší

Téma

Rock proti rasismu

Kladivem na nácky

TOP

11 trestanců Aneb z výsluní do chládku

Speciál

Festivaly

Na vlastní kůži

Zápisky

Rock For People

Mimo hlavní pódia

Rozhovor

Suuns

Nejlíp hrajeme po setmění

Rozhovor

Turbowolf

Bez špuntů na nás nechoďte

TOP

Pohoda

6 nálepek pro trenčínský fenomén

Pohled

Colours of Ostrava

Mezi osmi očima

5 minut s

Tame Impala

Na koncertě se chci nechat smést

Trip

Mighty Sounds

Kašlat na kapely

TOP

Srpnové hvězdy Aneb 7+1 festivalová ozdoba

Headliner

Stypka

Ten jeden co nejuchá

Story

Steven Tyler

Country je nový rock'n'roll

Hlášky

Steven Tyler

Sex je nejmocnější síla ve vesmíru

Téma

Vzestup a pád pop punku

Story

Blink-182

Jak přišla krize identity

Televize

Videorama

Rozhovor

Jake Bugg

Sám za sebe

Retro

Pezinok 1976 a 1977

Zapomenutá historie slovenského Woodstocku

Comeback

minus123minut

Na chvíli se sobě vzdálit

Insider

Jaroslav Beck

Další Hans Zimmer vzejde z videohry

Enface

Živé Kvety

Veselé písničky nám nejdou

Dotazník

Caravan Palace

Elektroswing přetrvá

Ženský element

Tarja

žhavé srdce ledové královny

Art

7 nej kosmických obalů

Průvodce

Hard Rock Cafe

Elvisovy černé šaty

Rozhovor

Fat White Family

KAŽDÝ V SOBĚ MÁ KOUSEK HITLERA

Songstory

Xavier Baumaxa

Nazijazz

Enface

Teepee

NECHÁVÁME SE UNÉST

TOP

Barbra Streisand

Vysmívaná i inspirující

Kvíz

Headliner test

Heavy

Natvrdo

Hip Hop

Elementy ulice

Folk

Bez cancáku

Indie

Ty kytary!

Jazz a blues

Bluesbar

Alternativa

Kroky podzem

EDM

MDMA

Mluvené slovo

Vyprávěj

Recenze měsíce

Biffy Clyro

Ellipsis

Recenze měsíce

Prago Union

Smrt Žije

Recenze

Recenze

  •  
     

    rec

     

    enze

    10

    recenze

    1

  • zpet

    Jarda Svoboda

    SOLO

     

    K horám

    Zamyšlení pod horami

    První sólové album frontmana Trabandu se odehrává v přírodních kulisách a ve formě nezvykle duchovních úvah.

    Komorní písničky oplývají přirozenou krásou, ale svým útěkem od civilizace zároveň nahrávají na smeč všem cynikům. Jako textař byl Svoboda vždy nejlepší ve vyprávění příběhů, v mistrovství zkratky zachytit střípky životních osudů. Zároveň ale neměl nikdy daleko k lyrickým obrazům, nadčasovým úvahám o tom v životě podstatném, které se doslova rozbujely na zatím posledním albu jeho mateřské kapely. Pokračuje v tom i na své sólovce: z roviny glosátora dnešního světa se posunul k folkové dobrosrdečné upřímnosti, která ovšem často balancuje na hraně reality a touhy po vysněném ideálu.

    Ruku v ruce s tím jde použití harmonia jako dominantního nástroje. I když ho ve studiu drobně doplnila baskytara a další instrumenty, vyvolává jasnou asociaci kostelní atmosféry a z principu i hudebního ohlížení. Celkovým vyzněním tak nemá deska daleko k folkovým únikům s moderními technologiemi prorostlé současnosti. K mladší generaci nezasvěcených posluchačů zmlsaných zvukovou pestrostí si tak bude hledat cestu jen těžko.

    Mimo čas plující, introvertní i meditativně laděná nahrávka je na dnešní hudební scéně jakousi bílou vránou. Jistě nadchne charakteristickým rukopisem dlouholeté příznivce Trabandu nebo ty, kteří dávají přednost skautskému přístupu k životu. Nabízí zkušenost, něžnou poezii a intimní písně, které inspirují k tomu se zastavit a přehodnocovat vlastní priority. Je dobře, že i dnes takové vznikají.

    Antonín Kocábek

    text

    1. K horám

    2. Slova

    3. Svatební

    4. Otče ohně!

    5. Královno noci!

    6. Kristýno!

    7. Jako krajina

    8. Moje duše ví o té tvé

    9. Moje volba

    10. Jsi

     
     

    10

    recenze

    2

  • zpet

    Snoop Dogg

    Coolaid

     

    Point Seen Money Gone

    Nové kousky starého psa

    Slavný rapper konečně potěší dlouholeté fandy, ale nevyhnul se vatě.

    Dobrá zpráva pro srdcaře – Snoop Dogg se po několika letech poletování mezi žánry vrátil k echtovnímu rapu. Navíc je v tvůrčí formě, protože vydat rok po funkové desce Bush další studiovku, která má neuvěřitelných sedmdesát sedm minut, to chce opravdu velkou dávku inspirace. Nebo hulení.

    Snoop Dogg se vrací ke svým kořenům, na což upozorňuje už obal. Poměrně naivistická kresba (vypadající jak obálka časopisu Trnky brnky) má svůj záměr, odkazuje ke starším deskám Doggystyle a The Last Meal. Pravda, i tentokrát se našlo místo pro funkově laděné věci i taneční rytmy, ale jsou spíš na zpestření. Prim hraje hip hop, čemuž napovídá i volba hostů. Opět Wiz Khalifa, Jeremih, Suga Free, Trick Trick. Featy převažují, jsou zastoupeny v jedenácti skladbách z dvaceti a mají zásadní podíl na tom, že se dá Cool Aid doposlouchat do konce. Těch sedmasedmdesát minut je totiž vražedná stopáž a jakkoli to Snoop Dogg technicky sází skvostně, obsahově je to prostě nálož hraničící se sopkou, která zasypala sama sebe. Navíc trpí těžkou huličskou monotematičností, patrnou hlavně v druhé půlce desky. V takových chvílích se nelze zbavit dojmu, že radost z návratu k hip hopu měla zůstat ve studiu, a ne ji dál pumpovat na desku v podobě každé písně, kterou jeho lidé složili. Jinými slovy, velká část Coolaid je vata.

    Ale i mezi ní se najdou sem tam zábavné kousky, které minimálně na první, druhý poslech v té monotónní lavině rapu zaujmou. Například když se v písni My Carz téměř cudně sampluje osmdesátkový hit Garyho Numana Cars. To by si člověk nejraději potáhl a dal si se Snoopem high five.

    Jarda Konáš

    text

    1. Legend

    2. Ten Toes Down

    3. Don‘t Stop

    4. Super Crip

    5. Coolaid Man

    6. Let Me See Em Up

    7. Point Seen Money Gone

    8. Oh Na Na

    9. My Carz

    10. Two or More

    11. Affiliated

    12. Feel about Snoop

    13. Light It Up

    14. Side Piece

    15. Kush Ups

    16. Double Tap

    17. Get Those

    18. Let the Beat Drop (Celebrate)

    19. What if

    20. Revolution

     
     

    10

    recenze

    3

  • zpet

    Róisin Murphy

    Take Her Up to Monto

     

    Ten Miles High

    Když se zkříží Björk s Amélií

    Vývoj irské zpěvačky je stále zajímavější, jen výsledek je pro méně a méně lidí.

    Róisin Murphy má trochu smůlu. Pro velkou část hudebních posluchačů už bude navždy jen ta blonďatá zpěvačka z Moloko. Je to škoda, protože její sólová kariéra se vydala do experimentálních divočin tak sebevědomě, že připomíná dechberoucí příběhy někdejších mořeplavců. Zatímco její loňská deska Hairless Toys mohla působit ještě trochu opatrně, na aktuální čtvrté studiovce už je z ní suverénní autorka, která dělá prostě to, co chce. Je to zajímavé srovnání, neboť materiál na obě desky vznikal během jednoho pětitýdenního soustředění se skladatelem Eddiem Stevensem. Co všechno s hudbou i s výrazem interpreta udělá jeden rok piplání navíc...

    Murphy působí jistě. Studiová práce jí svědčí, z kaž­dého taktu dýchá radost z experimentu, radost z hraní si se všemi samply a klávesami a krabičkami. Je fascinující to poslouchat, stejně jako je fascinující sledovat při práci sochaře. Bohužel, výsledek je ale poměrně náročná žánrová záležitost, která se k většímu počtu posluchačů nedostane. Nemluvě o poměrně problematickém převedení na koncertní pódia, jak dokazují první reakce z letošních festivalů. A ti, kteří stále doufají v nádech Moloko (jenž byl na prvních dvou sólovkách intenzivní), nechť se rozloučí s poslední nadějí. Róisin Murphy už se přibližuje spíš Björk, jen sází trochu víc na melodičnost a romantickou zasněnost. Asi jako kdyby slavná Islanďanka měla složit soundtrack k Amélii z Montmartru. Na synťácích.

    Jarda Konáš

    text

    1. Mastermind

    2. Pretty Gardens

    3. Thoughts Wasted

    4. Lip Service

    5. Ten Miles High

    6. Whatever

    7. Romantic Comedy

    8. Nervous Sleep

    9. Sitting and Counting

     
     

    10

    recenze

    4

  • zpet

    Bat For Lashes

    The Bride

     

    In God‘s House

    Funus místo veselky

    Melancholické, velebné a nepřekvapivé, ale překvapivě přirozené.

    Mnozí budou možná zklamáni, že se Natasha Khan alias Bat For Lashes nevrátila k dřívějšímu barokně nazdobenému popu plnému víl a skřítků. Ale její pochmurný příběh o nevěstě, která se ještě na cestě k obřadu stane vdovou, ji vedle tajuplnosti přinesl novou hodnotu: přirozenost.

    Zamyšleně teskné a atmosférické jako horký vzduch vlnící se nad pouští ve westernu, který spěje k fatálnímu rozuzlení. Takové je čtvrté album londýnské zpěvačky. Vzpomínáte si na Murder Ballads Nicka Cavea? A znáte This Mortail Coil?

    Co se nezměnilo, je Natashin nadoblačný hlas. Je stále krásný, oduševnělý, křehký, a přece sebevědomě silný, v každém okamžiku plný emocí. Podobně zdařilá jsou propracovaná aranžmá dodávající romantickým nápěvům obsah.

    Trochu horší je to s příběhem, na kterém své koncepční album autorka vystavěla. Stejně jako by bylo těžké, aby „utáhl“ celou knihu a obsáhla by ho spíš povídka, je i na nahrávce námětem tak pro několik písní a chvílemi se až zdá, že ty ostatní už vznikaly jen do počtu. Hitovky, jako je chytlavá Sunday Love, nebo skvěle vystavěná In God´s House, se mezi nimi rozplývají. A když se interpretka ve Widow´s Peak pustí do melodramatu, je z toho najednou jen obyčejná nuda.

    Celá nahrávka plyne pozvolna, skoro se vyhýbá rytmům a spoléhá kromě síly hlasu i na táhlé smyčce, folkově vybrnkávané kytary a plochy kláves. Ne vždy to stačí a není těžké mít pocit, že tu někdo jen propadl okouzlení z Twin Peaks a Badalamentiho hudby a teď se jen marně vyhýbá klišé opakování.

    Při konfrontaci s předchozími nahrávkami tak jejich následovnice nabízí teorii oddechového času. Jenomže zároveň právě fakt, že nedošlo jen k dalšímu opakování úspěšného modelu, znamená chuť hledat nové cesty. Ta, která vede někde mezi uplakaností Joanny Newsom a ne vždy důvěryhodnou teatrálností Lany Del Rey, asi nedovede Natashu Khan ani ke komerčním úspěchům, ani k nadšené umělecké adoraci, ale o to víc je z ní patrná upřímnost, s jakou se toho všeho zjevně dobrovolně vzdává, jen aby mohla naplnit svou vizi. A ta tvrdohlavost je přesně to, co zatím Bat For Lashes chybělo.

    Antonín Kocábek

    text

    1. I Do

    2. Joes Dream (Don‘t Say Goodbye)

    3. In Gods House

    4. Honeymooning Alone

    5. Sunday Love

    6. Never Forgive the Angels

    7. Close Encounters

    8. Widows Peak

    9. Lands End

    10. If I Knew

    11. I Will Love Again

    12. In Your Bed

    13. Clouds

     
     

    10

    recenze

    5

  • zpet

    Billy Talent

    Afraid of Heights

     

    Louder Than the DJ

    Boj beze zbraní

    Billy Talent natočili pozitivní desku plnou naštvané energie.

    Kanadští punkrockeři se na scéně pohybují už víc než dvě dekády. Na rozdíl od mnohých žánrových kolegů se ale po těch letech zarytě nesnaží působit jako ti rozpustilí teenageři, kterými byli v začátcích. Naopak, přestože jejich muzika je pořád tak nějak rozjuchaná, jsou přesvědčiví a vystupují vyzrále. Nová deska Afraid of Heights si dokonce žádá použít klišé „zrají jako víno“.

    Billy Talent jsou úžasní, nekompromisní, nespoutaní a zběsilí hlavně naživo. Na páté studiové album natočili několik písní, které rozhodně ještě víc opepří jejich koncertní setlist. Jednou z takových záležitostí je třeba plamenná pecka Louder Than the DJ, která oslavuje krásu rock‘n’rollu. Ostatně, jak skvěle funguje naživo, předvedli Billy Talent už při červnovém vystoupení v Praze. A co teprve až začnou hrát vypalovačku The Crutch?! Metalový začátek, spousta prostoru pro skákačky, chytlavý refrén. Tímto songem Billy Talent fanoušky prostě rozsekají.

    Hlas frontmana Bena Kowalewicze se s věkem usadil, kvílivé výšky už tolik netahají za uši, přesto je stále frackovitě přidrzlý a naléhavý. A to se hodí, zvlášť vzhledem k tomu, jaké poselství se Billy Talent s novou muzikou na této desce i na koncertech v poslední době snaží fanouškům předat: Vyrazte do boje! Vzhledem k téměř každodenním tragickým událostem v dnešním světě asi netřeba moc rozebírat, proč tak činí. Do boje, ale beze zbraní. S láskou. O tom pojednává song Big Red Gun. Mezi dvanácti songy na desce najdete taky jeden o destrukci životního prostředí a jiný o „populárním“ pracháčovi, který se může stát americkým prezidentem.

    Na přímočarém albu Afraid of Heights jsou kvalitní songy, výborná produkce, spousta energie, takové té zdravé „nasranosti“ i pozitivních vibrací. Tohle album se Billy Talent hodně povedlo.

    Iva Boková

    text

    1. Big Red Gun

    2. Afraid of Heights

    3. Ghost Ship of Cannibal Rats

    4. Louder Than the DJ

    5. The Crutch

    6. Rabbit Down the Hole

    7. Time-Bomb Ticking Away

    8. Leave Them All Behind

    9. Horses & Chariots

    10. This Is Our War

    11. February Winds

    12. Afraid of Heights (Reprise)

     
     

    10

    recenze

    6

  • zpet

    HONNE

    WARM ON A COLD NIGHT

     

    Warm on a Cold Night

    Zahřátí na prvním rande

    Dlouho očekávaný debut působí jako příjemné první rande, po kterém ale ještě nevíte, jestli dotyčného pozvete na další schůzku.

    „Následující song vás udrží v teple během této studené noci. Pokud nemáte milence, jen zavřete oči a zaposlouchejte se do HONNE,“ říká vábný hlas v úvodní minutě alba. Jde vlastně o dobrou radu. Prvotina londýnského dua, kterou předznamenávalo několik vydařených EP, vás zahřeje i pohladí. Na malou chvíli se kombinací něžných melodií a sametových dvojhlasů necháte unést někam ke smyšlenému krbu na Aljašce. Svůdné funky kytary vás od něj párkrát přimějí vstát a zavrtět boky s pocitem, že tím okouzlíte hezkou holku nebo kluka. Takhle se to bude chvíli opakovat. A to je vše.

    Stačí to k přesvědčivému pocitu, že HONNE na debutu využili svůj potenciál naplno? Jak se to vezme. Hity v čele s Good Together se až lehce vlezlým způsobem zarývají do podvědomí a jen stěží se na ně zapomíná. Vcelku ovšem kolekce o dvanácti písních zní spíš jako uklidňující playlist na Spotify. Je veliká škoda, že se formace rozhodla pár raných skladeb zařadit jen do de luxe edice. Lehce by totiž trumfly jiné zapomenutelné kousky v prostředku počinu. Dvojice ve složení Andy Clutterbuck a James Hatcher se ovšem podařilo namixovat podmanivý zvuk, v němž se synthpop propojuje se soulem, a dostává tak poměrně originální sexy feeling. Drží si pomalé tempo, kterému však díky naléhavým vokálům a beatům neschází žádoucí energie. Prozatím nedokázali přesvědčit na sto procent. HONNE je nicméně dalším zajímavým jménem, které doplňuje Jacka Garratta, Låpsley či Oh Wonder v nastupující nové generaci britského indie popu. Takže pokud vás někdo ze jmenovaných už stihl oslovit, dejte šanci i této novince.

    Vojta Tkáč

    text

    1. Warm on a Cold Night

    2. Til The Evening

    3. Someone That Loves You

    4. All In the Value

    5. Treat You Right

    6. Out of My Control

    7. Coastal Love

    8. It Ain‘t Wrong Loving You

    9. The Night

    10. Good Together

    11. One at a Time Please

    12. FHKD

     
     

    10

    recenze

    7

  • zpet

    Metronomy

    Summer 08

     

    Old Skool

    Anderson pop

    Ze zasněných hračičků se stala hračka pro zasněné.

    Metronomy se na páté desce změnili. „Nahráno v Paříži, Stockportu, Noyant-la-Gravoyére a Rams­gate.“ To jsou jediná slova, která v bookletu alba Summer 08 najdete. Trochu to maskuje skutečnost, že jej (stejně jako kdysi debut) celé nahrál zpěvák a multiinstrumentalista Joseph Mount, který tím ze stále populárnější kapely udělal tak napůl těleso jednoho muže a doprovodných muzikantů. Přizval si na hostování jen zpěvačku Robin. Je to zásadní moment pro kapelu, ale posluchači vlastně může být úplně šumák.

    Toho zajímá výsledek, který v případě Summer 08 opravdu stojí za to. Čtyřicet minut vrstevnatého zasněného synthpopu se zvukem čistým, ale přesto retro. Nejde ale o kýč, jako když se dnes super kvalitně přetiskují staré reklamy s pin-up holkama. Mountovo retro, to je trend, styl sám o sobě a model, který by si mohl patentovat.

    Jeho hudba je hravá, barevná, sofistikovaná, přesto srozumitelná pro melancholiky na stejné vlně. Poetikou připomíná filmy Wese Andersona. Vlastně se nabízí myšlenka, že kdyby spolu tihle dva něco upekli, bylo by to boží. Ostatním může stačit, že v Summer 08 mají zvukovou hračku, která jejich uši nenechá, stejně jako Rubikova kostka nedá pokoj prstům. I ta měnící se mozaika barev sedí.

    Jarda Konáš

    text

    1. Back Together

    2. Miami Logic

    3. Old Skool

    4. 16 Beat

    5. Hang Me Out to Dry

    6. Mick Slow

    7. My House

    8. Night Owl

    9. Love‘s Not an Obstacle

    10. Summer Jam

     
     

    10

    recenze

    8

  • zpet

    Steven Tyler

    We‘re All Somebody from Somewhere

     

    Red, White & You

    Vyzrále dokonalé

    Steven Tyler v rytmu country? To je podmanivá muzika s brilantním zpěvem.

    Frontman Aerosmith Steven Tyler vydal historicky první sólové album. Ačkoli on sám i jeho vydavatelství vehementně hlásají, že jde o country desku, není třeba se ničeho bát. To, co si pod slovem country běžně představíte, totiž na desce prakticky nenajdete. Naopak je tam spousta blues, funky, rocku, ale překvapivě také pár tanečních prvků i orchestrací. Co uslyšíte, se vám rozhodně bude líbit. Jedna věc je totiž jistá: Steven Tyler bude vždycky znít jako Steven Tyler! A může si to, co vyprodukuje, označovat, jak chce. I kdyby to byla třeba opera. On sám je totiž značka. Na první sólovce je navíc uvěřitelný, otevřený a precizní.

    Děsit nemusí ani počet písní, kterých je tu patnáct. Všechny totiž stojí za to. Celá deska zní dokonale čistě a nabízí velmi silný, hutný zvuk, o který se ve studiích v kolébce country Nashvillu postarali věhlasný producent T Bone Burnett i další veteráni jako Dann Huff či Marti Frederiksen.

    Na albu zní výborné rockové akustické pasáže obklopené sehranou rytmikou, ale také trubky, harmonika, mandolíny, saxofon, občas i nesamplované taneční beaty a jen tu a tam zachytíte banjo. To je asi to jediné, co odkazuje ke country music. Samozřejmě nechybí ani elektrické kytary. Nad tím vším hraje prim velký hlas Stevena Tylera.

    Muzika z jeho sólového debutu se bude hodit na rockové i rodinné festivaly, do jazzových a bluesových klubů. Nádherně by zněla a vytvořila skvělou atmosféru třeba na letní plavbě výletní lodí po moři, protože z této desky jde vřelost a hladí jako sluneční paprsky. K tanci vybízí obzvlášť titulní funky píseň We‘re All Somebody from Somewhere. Hlavně si ale budete při každém dalším poslechu chtít znovu a znovu s Tylerem zpívat.

    Na desce je v nové úpravě i jeden z největších hitů z dílny Aerosmith. Píseň Janie‘s Got a Gun získala jakousi lehce noirovou podobu. Řada skladeb je chytlavá díky hymnickým refrénům, jako třeba Red, White & You. Tyler stále opakuje, že „country je nový rock‘n‘roll“. Pokud by to mělo být v této podobě, proč ne?! Tahle deska je stylová, ale hlavně zabírá.

    Iva Boková

    text

    1. My Own Worst Enemy

    2. We‘re All Somebody from Somewhere

    3. Hold On (Won‘t Let Go

    4. It Ain‘t Easy

    5. Love Is Your Name

    6. I Make My Own Sunshine

    7. Gypsy Girl

    8. Somebody New

    9. Only Heaven

    10. The Good, the Bad, the Ugly & Me

    11. Red, White & You

    12. Sweet Louisiana

    13. What Am I Doin‘ Right?

    14. Janie‘s Got a Gun

    15. Piece of My Heart (featuring The Loving Mary Band)

     
     

    10

    recenze

    9

  • zpet

    The Avalanches

    Wildflower

     

    Colours

    Velkolepý návrat

    Stručně, The Avalanches vydali podle mě jednu z nejlepších desek roku.

    Trvalo to dlouho. Zatraceně dlouho. Australští The Avalanches svou druhou studiovou desku Wildflower vydali šestnáct (!) let od debutu. A protože už tehdy byli považováni za výjimečnou formaci, celou tu dobu zráli jako víno.

    Wildflower je neuvěřitelná deska, která se těžko popisuje. To se musí slyšet. Pilotní singl Frankie Sinatra je krásnou ilustrací pro svou ujetost, ale mírně zavádějící pro náladu. Ta je totiž na zbytku desky ještě veselejší skrze nejen okatě pozitivní hudbu, ale i výrazné psychedelické prvky. „Je to, jako když vyrazíte z centra města někam daleko, předaleko na samotu a dáte si LSD,“ popsal desku jeden z autorů Robbie Chater. Málokdy dokážou interpreti tak přesně vyložit svou tvorbu v jedné větě.

    Výrazným prvkem alba jsou hosté. The Avalanches se toho nebáli a pozvali si hudebníky z několika kontinentů, kteří by sami o sobě vytvořili zajímavý festivalový program. Spoluhráč Nicka Cavea Warren Ellis. Jonathan Donahue z The Flaming Lips. Frontman Tame Impala Kevin Parker. Joshua Tillman z Fleet Foxes. Toro Y Moi. Rye Rye a několik dalších amerických rapperů. Na hodinu trvající desce se zkrátka pořád něco děje a je stále koho poslouchat.

    Výsledkem je tak neuvěřitelně zahuštěná nahrávka, která se jen tak neoposlouchá. Naopak, vyžaduje soustředění, trpělivost a dlouhodobou věrnost, za kterou se ovšem pokaždé odmění emotivním výletem do snových krajin, i když jste si vůbec nic nedali.

    Jarda Konáš

    text

    1. The Leaves Were Falling

    2. Because I‘m Me

    3. Frankie Sinatra

    4. Subways

    5. Going Home

    6. If I Was a Folkstar

    7. Colours

    8. Zap!

    9. The Noisy Eater

    10. Wildflower

    11. Harmony

    12. Live a Lifetime Love

    13. Park Music

    14. Livin‘ Underwater
    (In Something Wild)

    15. The Wozard of Iz

    16. Over the Turnstiles

    17. Sunshine

    18. Light Up

    19. Kaleidoscopic Lovers

    20. Stepkids

    21. Saturday Night Inside Out

     
     

    10

    recenze

    10

 
×
Čtete:
2016/8
Recenze

Duel

Blink-182

California

Recenze

SMS recenze

Naživo

Black Sabbath

V posledním tažení

Naživo

Iron Maiden

Chtělo to jen lepší zvuk

Naživo

Headliner pontony

Kotel i piánko

Naživo

Rodriquez

Nostalgie, pokora i rozpačitost

Naživo

Fingers Up

Naživo

Tyler The Creator

Když je rap víc punk

Naživo

Rihanna

Jak odzpívat koncert zadkem

Naživo

The Dead Daisies

Rockový večer v nóbl prostředí

Naživo

Republic of Two

Melancholie mezi stromy

Kalendárium

Památné dny

Tipy

Kam vyrazit?

Festivaly 2016 úvod

Festivaly 2016

Festivaly 2016

Festivaly 2016

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.