text šárka hellerová

foto jaroslav špulák (právo)

Hudební branže promotérovi Anthonymu Jouetovi učarovala už na střední škole doma ve Francii, kdy založil s přáteli ska a reggae kapelu. Postupně na sebe přebíral manažerské povinnosti, organizoval koncerty v okolí a začal získávat první zkušenosti v branži. Koníček přerostl v povolání poté, kdy vystudoval management umění. Praxe po dokončení univerzity ho zavedla do Kanady, kde pracoval pro Jakuba Šmída. S ním později založil Fource Entertainment, společnost, která v Praze pořádá koncerty od roku 2011.

Jeho cesta do České republiky tedy vedla přes Kanadu. „Já si Českou republiku nevybral, jen jsem využil příležitosti. Ta země si vybrala mě. Zamiloval jsem si to tu a rozhodl se zůstat,“ říká. To bylo před pěti lety.

Jak to myslíte, že si vás Česká republika vybrala?

Hudba je má vášeň, proto jsem chtěl pracovat v kultuře. Nechtěl jsem se hned specializovat na hudbu, a tak jsem šel studovat.

Hodlal jsem mít přehled i o tanci i divadle a šel studovat performance management. Už na škole jsem dělal dobrovolníka, abych získal co nejvíc zkušeností. Pracoval jsem na festivalech a podobných akcích. Třeba pro Transmusicales de Rennes, což je dost velký festival. Také jsem pomáhal v poměrně prestižním klubu v Nantes. To byla příležitost vidět hodně koncertů. Spolupracoval jsem s producenty, lidmi z marketingu, s promotéry. Zkrátka jsem se snažil získat co nejvíce

V téhle branži si některé koncerty uskutečníte pro radost a jiné, aby pomohly zaplatit účty

zkušeností, abych byl univerzální. Je důležité, aby člověk uměl od všeho trochu.

Pomáhá vám dnes v praxi vaše vzdělání?

Nejdřív jsem studoval informační technologie, z čehož těžím dodnes. Dále jsem vystudoval komunikaci a kulturální studia a komunikaci, až poté management múzických umění. Postupně jsem se k hudbě víc přiblížil, ale nikdy jsem nechtěl, aby to byla jediná oblast, kterou budu objevovat. Po škole jsem musel mít praxi, čímž se stvrdil můj titul. Vždy jsem chtěl žít v zahraničí, tak jsem poslal životopisy různým promotérům. Díky dobrým výsledkům na škole jsem získal stipendium, které mi umožnilo vycestovat dál mimo Evropu. Chtěl jsem si zlepšit angličtinu, proto jsem se poptával v Austrálii a Kanadě.

Tak jste se setkal s Jakubem Šmídem?

Ano, odpověděl na můj dopis. Řekl jsem mu, že hledám stáž a že mi ani nemusí platit. Že jenom potřebuju práci zhruba na čtyři měsíce, abych poznal, jak funguje obchod. Napsal, ať přijedu. Tak jsem cestoval do Kanady a začal pracovat na velkých koncertech. Na začátku to bylo těžké, protože moje angličtina nebyla moc dobrá. Ale dělali jsme velké akce. Massive Attack, Muse, Virgin festival na ostrově v Torontu. Po skončení stáže mi Jakub nabídl, abych zůstal a pracoval pro něj. Jeho společnost se jmenovala Emerge Entertainement. Po dvou letech oznámil, že má nabídky na koupi firmy od různých společností. Rozhodl se přidat k Live Nation a ptal se mě, jestli do toho jdu s ním. Live Nation znělo pro mě

Dá se tedy říct, že do Prahy jste tedy přišel jako zkušený promotér.

Po dvou letech jsem byl připravený na další výzvu. Jakub pracoval pro kanadskou pobočku Live Nation a v Čechách měl smlouvu na konzultace pro O arenu. Neměl čas se obojímu plně věnovat. Nabídl mi, abych to dělal já. Jasně. Neměl jsem holku, tak jsem si řekl proč ne. Bylo to skvěle načasované. Nejsem věřící, ale trochu věřím v karmu. Dobré načasování. Vzal jsem saxofon, do dvou kufrů zabalil celý život a odjel jsem do Prahy.

Co byla vaše práce?

Poradce a booking v O areně. Když jsem přijel, dělali jsme Black Eyed Peas nebo Kylie Minogue. Spolupracoval jsem s arénou a Bestsportem, který se o ni stará. Byla to ale pro mě stále příliš velká instituce a spousta byrokracie. Já to respektuji, ale když milujete hudbu, chcete scénu nějak

jako pro kluka z francouzského undergroundu trochu děsivě, ale chtěl jsem se něco naučit. A největší promotérská firma na světě se zdála být jako dobrá příležitost.

Nebudím se s pocitem, že jdu do práce

rozvíjet a dělat třeba i koncerty v klubech. Řekl jsem Jakubovi, že se mi tu líbí a vidím v Praze velký potenciál. Jeho to zaujalo a šel do založení koncertní promotérské společnosti se mnou. Tak vzniklo dobrodružství Fource Entertainment, které trvá už čtyři roky.

Jaké byly vaše začátky v České republice?

Každý vám potvrdí, že Praha je krásné město. Mně vyhovuje jeho velikost, která je podobná Dublinu nebo Lyonu. Není tu takový tlak. A je výhoda, že je hlavním městem. Když kapela pojede jeden koncert v Čechách, bude chtít hrát v Praze. Také se mi líbilo, že trh není ještě plně nastavený. Cítil jsem, že tu je prostor a naše vztahy se světovými agenturami mohou být užitečné. Začali jsme jen s málem peněz. Měli jsme štěstí, že první koncerty The Bloody Beetroots a Jason Mraz dopadly dobře. Potom jsme udělali The Smashing Pumpkins a LMFAO, což naší společnosti pomohlo s kapitálem. Chtěli jsme se od začátku představit jako legitimní promotér. Dnes není v této branži tak jednoduché najít spolehlivé lidi.

Máte na mysli v České republice?

Ne, to rozhodně ne. Všichni víme, že to je obecně riskantní obchod. Zároveň velmi vzrušující. Víte, uspořádat koncert je vlastně docela jednoduché. To může udělat hodně lidí, není to raketová věda nebo chirurgie, není to nic specializovaného. Nechci snižovat svou práci, ale myslím, že se zdravým rozumem, trochou organizačních dovedností to může zvládnout každý. Ale když hodláte být profesionál, chce to něco navíc. Je snadné

Odráží dramaturgie váš osobní vkus?

Děláme mnoho různých koncertů. Snažím se, abychom byli trochu konzistentní. Ale kaž­dý ví, že v téhle branži si některé koncerty uskutečníte pro radost a jiné, aby pomohly zaplatit účty. Snažíme se najít kompromis. Můj vkus a vkus mého týmu se ale určitě na tom odráží. Díky tomu se nebudím s pocitem, že jdu do práce.

Na jaké koncerty jste pyšný?

Měl jsem radost z The Roots v Lucerna Music Baru, Selah Sue v Roxy, Timber Timber v Chapeau Rouge nebo The Bloody Beetroots, což pro mě byl důležitý koncert, protože jsem s ním začínal.

Které koncerty platí ty účty?

Ideální je, když jdete domů z koncertu, který se vám líbil, a neprodělal jste na něm. Pak nemůžete být šťastnější. Nicméně si vzpomenu ještě na O arenu na koncert Kylie Minogue. To není zpěvačka, kterou bych poslouchal, ale když jsem se šel během

se dostat do finančních obtíží. Výzva je udělat víc koncertů v řadě, nepodlehnout stresu po jedné akci a nezmizet zpět do kanceláře. Já jsem měl na lidi zatím štěstí. Všichni mi pomohli se zlepšovat.

koncertu podívat na deset minut na plochu, viděl jsem tam spokojené lidi, kteří si to užívají a jsou rádi, že přijela. Na chvíli třeba zapomněli na své starosti a byli šťastní. To mi vždy připomene, proč to dělám. Bylo by sobecké vozit jen kapely, které mám sám rád. Proto mám radost třeba i z koncertů mainstreamových popových hvězd.

Liší se nějak hudební prostředí ve Francii a v Čechách?

Ve Francii patří hudební sféra spíš než do obchodu do kultury, která je hodně podporovaná státem. Vynakládá se dost prostředků na podporu začínajících projektů. Když pak ale hudebník dosáhne úspěchu a hraje v arénách, lidé mají tendenci zavrhnout ho jako mainstream a nevidí v něm už tu kvalitu. Francouzi snadno úspěšného umělce odsoudí. To se snažím nedělat. I když sám mám nejradši nezávislé jazzové umělce, na

které nikdo nechodí. Ale dokážu ocenit třeba i Muse v O areně nebo obrovský koncert Björk nebo Jamiroquai. Že si dokázali vytvořit masivní fanouškovskou základnu, neznamená, že nejsou originálními umělci.

Občas se ne všechno povede. Třeba na koncertě Ellie Goulding si lidé hodně stěžovali na zvuk. Můžete to jako promotér ovlivnit?

Ideální je, když je spokojená kapela, nájemce prostoru, a když jsou šťastní i fanoušci. Občas ale něco zaškobrtne. Za případné chyby jsem odpovědný já. Upřímně mám pocit, že lidi docela baví si pak malinko postěžovat. Třeba v případě Ellie Goulding nebyli někteří lidé spokojeni se zvukem. Bohužel nevím, co jsme s tím tehdy měli udělat. O pár dní později v tom samém klubu hráli Imagine Dragons na přesně stejné aparatuře a bylo to perfektní. Nicméně já ty lidi chápu. Utratili za lístek slušné peníze a chtějí co nejlepší

Turné nejsou jenom legrace

jsou obtížné. Viděl jsem mnoho kapel, které projížděly Severní Ameriku v dodávce a šetřily každou korunu, aby mohly zaplatit benzín a najíst se. Nespaly každou noc v hotelu, protože je to moc drahé. Turné nejsou jenom legrace. Proto je pro mě obzvlášť důležité se dobře postarat o umělce, se kterými pracujeme. Je mi jedno, jestli hrají v Chapeau Rouge, v klubu na předměstí pro sto lidí, v Lucerně nebo v aréně. Zaslouží si stejnou péči.

Zdá se mi, že v minulosti jste dělali víc koncertů v halách, kdežto nyní se soustředíte na menší kluby. Je to tak?

To opravdu hodně záleží na tom, jaké jsou zrovna dostupné možnosti. Kdo je na turné. Minulý rok byl úspěšný. Udělali jsme víc koncertů, povedly se. Není cílem jich pořádat co nejvíc, ale dělat dobré koncerty. Někdy je příležitost pro arény, někdy ne. Jsme nezávislí, nemáme tolik prostředků jako Live Nation, musíme být uvážliví. Můžeme si občas dovolit prodělat, avšak několik větších ztrát v řadě by nás zabilo.

Jaký z vašich chystaných koncertů byste doporučil?

Každý má jiný vkus, ale velmi dobrá je kapela Jungle, která bude hrát v Lucerna Music Baru pod hlavičkou série koncertů Excelent Jukebox, která běží už druhý rok. Beru ji jako platformu pro umělce. Podpora Gambrinusu, který na sérii spolupracuje, nám významně pomáhá přivážet víc zajímavých jmen. Nejde o podporu konkrétního žánru, ale naopak o diverzitu.

Jaká chyba byla zatím poslední?

Nedávno na jednom festivalu dýdžej požadoval dva konkrétní přístroje. Nám se nejprve podařilo sehnat jenom jeden, druhý byl trochu odlišný. Ten dýdžej řekl, že nemůže hrát, když tam ten druhý nebude. Naštěstí se to podařilo vyřešit. Já ho chápu, neberu to tak, že je vybíravý nebo že zbytečně otravuje.

Nemáte pocit, že si někdy zbytečně vymýšlí?

Je těžké být umělec. Jste pořád v dodávce nebo v autobusu. Když jste slavný, začnou se o vás starat o něco lépe, ale začátky

zážitek. To zahrnuje kvalitu zvuku, světel, bezpečnost, šatny. Občas se vyskytnou nepříjemnosti a je třeba je řešit. Snažíme se.

Je těžší spolupráce s umělci nebo zařídit celý ten zbytek?

Lidé se ptávají, se kterou kapelou je nejvíc problémů, nebo čí fanoušci jsou nejhorší. Ale mrzouty najdete všude. Nicméně věřím, že když jste vstřícní, děláte dobrou páci a jste milí, vyvoláváte podobnou reakci i u ostatních. Kdybych byl arogantní a nikdy nepřiznal chybu, bylo by to určitě všechno komplikovanější. Jsme lidé, děláme chyby, neseme za ně odpovědnost a řešíme je.