Nedělní noc, hlučné kytary, dunivé bicí, plný dům, pot a radost. Tak ve zkratce vypadal koncert The Subways, který přes jistou monotónnost bavil lidi v pražském Lucerna Music Baru od začátku do konce.

The Subways

Radost z kytar

text Ondřej Horák

foto Jan Nožička

Lucerna Music Bar, Praha, 8. 3. 2015

Oddanost věci se vyplácí a vyprodaný sál nebyl překvapením. The Subways měli vyprodáno už loni a poctivě si to vydřeli. Překvapením bylo, že věkový průměr publika mohl být kolem dvaceti let. Kytarová hudba nezemřela. A co víc, popularita její živelnosti, spontaneity a velkých gest stoupá. A party jako The Subways jsou toho strůjci.

Začít největším hitem je frajeřina. Kapela si musí být jistá, že silných skladeb má vícero a zbytek repertoáru je podobně kvalitní. Odpal We Don’t Need Money To Have a Good Time každopádně fungoval. Hned druhou I‘m In Love and It‘s Burning In My Soul vstoupilo trio z britského maloměsta do aktuální eponymní desky. Spustilo kadenci hutných rockových písní s odpichem a větším nebo menším hitovým potenciálem. V jednoduchosti je krása a pro The Subways to platí nadvakrát. Intro, refrén, sloka, jednoduchý bridge a znovu dokola. Žádné složité kudrlinky, žádná onanie. Publikum nemělo čas lelkovat a skákalo nahoru dolů. Ta sypačka se ale přece jen může oposlouchat, protože rozdíly mezi jednotlivými skladbami jsou titěrné. Dynamika koncertu jela v červených otáčkách konstantní čarou. Proto přišly písně

jako Mary, kterou Billy napsal o své matce a jež je příjemně ovanutá rockabilly.

Rodina je v životě The Subways důležitá. Billyho otec jako technik hlídal bicí, natáčel koncert a dmul se pýchou. Bratr Josh, který v The Subways hraje na bicí, musel turné kvůli nemoci opustit, a tak se na něj vzpom­nělo hromadným „Get well soon, Josh,“ které inicioval Billy.

Zpěvák a kytarista Billy je veselá kopa. Někdy až moc. Prahu překřtil na Prahahahaha, snažil se mluvit česky, a v češtině dokonce odzpíval i kousek Rock & Roll Queen, čímž hit trochu zazdil. Je zvláštní, že tyhle tisíckrát ohrané triky stále fungují. Člověk řekne „Dobri veczer“ a stovky lidí mu lehnou k nohám.

Když The Subways přeskočili přídavek s tím, že pauza na vyřvávání jména kapely je nesmysl, na stupnici sympatií nahnali další body. Koncert utnuli hitem It‘s a Party, při němž Billy surfoval na rozbouřeném publiku. Byla to promyšlená, nacvičená a pečlivě naplánovaná party, která přitom nepůsobila strojeně. A to je kombinace, která se vidí málokdy.