text jarda konáš

foto Lawrence Watson

Rokenrol už zažil spoustu drzých chlapců, ale Brit Noel Gallagher, který v těchto dnech vydává novou studiovku Chasing Yesterday, jim posledních dvacet let bezpochyby kraluje.

Rodák z Manchesteru, který za dva roky oslaví padesátiny, zkrátka rád provokuje. Slovní fotbal je stará hra, ale slovní box, dalo by se říci, vymyslel až Noel, který rozdává háky zleva zprava snad v každém rozhovoru.

Pálit do slavných

Když jsme v minulém čísle psali o jeho přestřelce s Edem Sheeranem, v níž si Gallagher stěžoval, že nechce žít ve světě, kde někdo takový vyprodá Wembley, netušili jsme, že tomu písničkář dodá ještě zajímavý dovětek. Sheeran fenomén Gallagherovy prořízlé pusy totiž později trefně okomentoval pro BBC Radio 2. „Vždycky byl chlapík, který říkal věci na rovinu. Neurazilo mě to, přišlo mi hustý, že o mně mluví v rozhovoru.“ Noel totiž opravdu nejde pro urážku daleko, ale většinou míří jen na stejně úspěšné a slavné

kolegy. Až se pustí do vás, znamená to, že jste definitivně světová hvězda.

Těžko říct, jestli Gallagher ve volných chvílích studuje Platóna, ale spratkovství své i Oasis vysvětloval kdysi ryze racionalisticky: „Rádi prudíme lidi. Je to Manchesterem, máme to vrozené. Prostě se nám líbí nasírat ostatní.“

Smát se jako poslední

Jenže Noel Gallagher není jen obyčejný spratek z Manchesteru. Především je to fenomenální kytarista a skladatel, spolu s bratrem Liamem býval tahounenm slavných Oasis, čímž si získal během posledních dvou dekád pro mnohé fanoušky status poloboha. Bez přehánění, krásným příkladem může být samotný rozpad skupiny. Noel Gallagher se vydal na sólovou dráhu, zatímco čtyři z pěti

Rádi prudíme lidi.

Je to Manchesterem, máme to vrozené

bývalých členů založili novou kapelu Beady Eye. Fanoušci Oasis nesli konec těžce, ale většina z nich zůstala věrná Noelovi. Není divu, zatímco první deska Beady Eye byla přijata s rozpaky, Noelovo elpíčko, pojmenované podle nově sestavené kapely Noel Gallagher‘s High Flying Birds, dobylo první místo v britském žebříčku prodejnosti. Když loni Beady Eye ohlásili konec, zatímco Noel dokončoval novou desku, bylo jasné, kdo se v přetahované o dědictví i auru Oasis bude smát naposledy.

A má proč. Britská část turné k Chasing Yesterday byla vyprodána během deseti minut, aniž by kdokoli z kupujích vůbec tušil,

jak bude nová deska znít. Byli odkázáni jen na to, co jim Gallagher vzkázal přes média. A ten se s pýchou sobě vlastní činil. „Bude to znít jako mix T Rex, Rolling Stones a Queens Of The Stone Age,“ řekl pro časopis NME. „Před nahráváním jsem dal dohromady padesát nebo šedesát skladeb, ze kterých jsem pak vybíral. Je to to nejlepší, co jsem kdy napsal. Ale to říkám vždycky.“ Zajímavé bezpochyby je, že na novince dostal velký prostor saxofon, nad čímž někteří fanoušci pozvednou obočí a jiní se rovnou chytnou za hlavu. „Vím, že zařazení saxofonu někdo vezme jako zločin. Ale seru na to. Nikdo mi nebude říkat, co můžu a nemůžu

Blur jsou zasraný Monkees

sokem Damonem Albarnem, a dokonce prý spolu kutí něco většího, což musela být pro fanoušky Blur i Oasis, kteří se jinak mezi sebou moc nemusí, jistě zpráva jak z jiného světa.

Zajímavé je, že když Anglie kandidovala na pořadatele fotbalového mistrovství světa v roce 2018, angažovala Gallaghera jako svého oficiálního ambasadora. Noel miluje fotbal, je velkým fandou Manchester City, zdálo se to vlastně jako logická volba. Komise nakonec přiřkla pořádání turnaje Rusku, doufejme, že Anglie vypadla z jiného důvodu než kvůli tomu, co komisařům ambasador Gallag­her za zavřenými dveřmi ze srdce pověděl.

Stejně tak si občas píchne do Blur, se kterými se kdysi Oasis přetahovali o status nejoblíbenější (Gallagher by řekl nejlepší) kapely Británie: „Říká se, že Blur jsou dneska jako kdysi Beatles a my jako Rolling Stones. Blbost, my jsme Beatles a Rolling Stones dohromady, Blur jsou zasraný Monkees!“

Oasis jsou pryč, Blur měli dlouhou pauzu, zlatá éra britrocku dávno skončila. Ale Noel Gallagher tu je stále. Vyprodává haly, rozdává rozhovory, kromě vlastní tvorby spolupracuje na několika zajímavých projektech, protože je zkrátka v kurzu. Věřte tomu nebo ne, dokonce si sem tam zahraje s odvěkým

dělat. A až to ságo uslyšíte, prosím, nemyslete na toho týpka ze Spandau Ballet.“

V hudbě in, ve fotbalu out

Devadesátky a britpop. Dvě slova, která dohromady vytváří koktejl, jímž se svého času opájel nejeden hudební fanda. Noelův tvůrčí rukopis i styl hry na kytaru inspiroval nespočet muzikantů po celém světě a plakáty zobrazující slavnou desku What‘s The Story Morning Glory visí ve spoustě zkušeben. Noel Gallagher to moc dobře ví a rád dává najevo nejen své bohatství a slávu, ale i vliv, který jeho písně měly na celou jednu generaci.

Hodný Noel

Hodný možná není ten správný výraz. Zvídavý? Aktivní? Hudební ohař, který zavětří zajímavou věc a jde po ní? Gallagher zkrátka vždycky rád spolupracoval s jinými muzikanty. I s těmi, do kterých se občas opřel. Podívejte se s námi na ty nejzajímavější kolaborace, na jakých se zatím podílel.