text Ondřej Čížek

foto Archiv Leif Podhajský

Hudbě skupiny Tame Impala podléhal tak často a intenzivně, až jednoho dne začal konstruovat její psychedelickou vizáž. Australský grafik s českou krví Leif Podhajský vizualizuje hudbu nezávislých i mainstreamových značek a nikdy u toho neslevuje ze svého osobitého přístupu. Ladnost i monstrozitu přírodních sil otiskuje do každého výstupu. A je jedno, zda zrovna tvoří pro Nike, Foals nebo přísně vědecký časopis.

Ještě předtím, než se globálně začalo dobrovolně propadat hypnóze jeho pohlcujících vizuálních tripů, pobýval Leif Podhajský v rodné Byron Bay. Kochal se povznášející krásou a silou deštného pralesa a vodopádů, v tu samou dobu ale také snil o tom, jak mocné by bylo pokuřovat s Gandalfem ve Středozemi anebo spáchat něco, cokoli vizuálního pro Black Sabbath nebo Jimmyho Hendrixe. Jsme hned u jednoho z klíčových aspektů Podhajského tvorby a života. Totiž u faktu, že nikdy nepřestával snít. Ani v době, kdy jako dítě neustále maloval, ani během studií grafického designu, ani při práci v grafickém studiu v Melbourne. Ani v momentě, kdy ho na molekuly rozkládaly snové dramatické výboje Kevina Parkera neboli Tame Impaly. Právě jemu, resp. labelu Modular Recordings

Nadále prohluboval svou důmyslnou psychedelii pro 21. století a vlastní múzy

Podhajský spontánně zaslal e-mail s nabídkou / přáním vytvořit kapele obal singlu či koncertní plakát. Odpověď samozřejmě nepřicházela, Podhajský nicméně neotálel.

i vytříbené vizuální úlety pravidelně nahazoval na svůj vlastní a časem všeobecně přijímaný blog Visual Melt.

Činil se výrazně a vytrvale natolik, že pátrači z Modularu se mu nakonec přece jenom ozvali (aniž by si jeho původní zprávu přečetli) s nabídkou, která jednoduše nešla jakkoli odmítnout. Mohlo v ní klidně stát: „Tame Impala u nás bude vydávat debutovou desku a Kevin Parker chce, abyste pro ni vytvořil obal. Šlo by to?“

Zdrcující nádhera a živelnost přírody a její propojenost s kosmem, se stavem naší mysli, našeho vědomí i podvědomí. Pronikání snů do reality, uklidňující i bouřlivé střety barev. Podhajský maluje ilustrace zvuků, obaly desek jsou pro něho vizuálními vstupy do příběhů hudby, které se vždy skrývají uvnitř disku nebo vinylu. Podhajský tyhle příběhy formuje mistrně, se smyslem pro dokonalé vystižení atmosféry, vibrací a barev, jaké daná muzika navozuje. Někdy ctí abstrakci a nebojí se lehkých deformací, za každých okolností ovšem zůstává věrný zjitřenému impresionismu. Daný vizuál vždy buduje při poslechu konkrétní desky. Artwork, který původně zpracoval pro The Horrors, tak nikdy nemůže figurovat na

desce Bonobo. A naopak. Tvoří na za každé situace připraveném laptopu, těžko ho ale opustí láska k ruční práci. Jeho tvorba je tak mnohdy fúzí obou přístupů. Digitál versus piplání se s negativy, čisté zaznamenávání kouzla impozantní přírody versus manipulace s ní. Digitální techniky mu poskytují dostatek potřebné svobody a flexibilnosti. Historický vývoj ve vnímání jejich přínosu přirovnává ke genezi elektronické hudby, na niž se zpočátku nahlíželo se stejným despektem. Nedá dopustit na Photoshop či Adobe Premiere, přírodní hmatatelný feeling je ale u jeho prací doživotní zárukou. Ať už se bavíme o vizuálu pro spřátelenou začínající kapelu, anebo o globální kampaň pro Ballantine’s.

Láska. Jedno slovo stačí. Podhajský je přesvědčený, že každá bytost na naší planetě je propojená s pozemským přírodním kosmem, přičemž středobodem všeho je právě láska. Pokud byste od něho chtěli radu, jak vytvořit přetrvávající vizuál, pravděpodobně by kladl na srdce vaše vlastní pocity a vnímání světa, ale zdůraznil by nutnost zapojení pozitivního elementu, který prodchne zvolené barvy i výslednou kompozici. Přestože se v souvislosti s jeho tvorbou velmi často zmiňuje divokost psychedelie, Podhajský tvoří zásadně s čistou hlavou a jako málokdo dokáže najít

harmonii v (na první pohled) disharmonickém. Své vizuální pojetí hudby bere jako proces nikdy nekončícího prozkoumávání vlastní imaginace, které může být natolik intenzivní, že se při něm dopátrá k odpovědím na vlastní interní otázky. A aby bylo jasno – Podhajský se nepovažuje za věřícího a odmítá jakoukoli formu náboženství, na druhou stranu sám sebe mnohdy popisuje jako citlivou, spirituálně založenou osobnost, jež vnímá věci, které se nedají popsat vědecky. Pokud by žil v Čechách, měl by to se svým světonázorem rozhodně komplikované.