Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Headparáda

Headparáda

Co poslouchá...

Lenka Klicperová

Headliner 1/2

Pipes and Pints

Headliner 2/2

Kapely s dudama

Čerstvé (z)boží

Ponk

TOP

Chemical Brothers

Jídlo

Festivalové bašty

Publicistika

Zneužil mě manažer

Pozvánka

Desperados High Jump 2015

Rozhovor

Tomáš Klus

Kariéra

BÁJEČNÁ LÉTA S KLUSEM

Rozhovor

Julian Casablancas

Hlášky

Blackmore‘s Night

Headliner 1/3

Patti Smith

  • RectangleGraphicLine

    text Ondřej Bezr (iDNES.cz)

    foto Sony Music

    GraphicLine

    Patti Smith

    Punková evoluce

    Polygon
     
     

    5

    GraphicLine

    headliner 1/3

    1

  • Ta deska posbírala spoustu vavřínů. Ale rozhodně se z ní nestal muzeální exponát, který se hodí leda tak k oprašování. Debutové album Patti Smith Horses letos slaví čtyřicáté narozeniny. Headliner proto přináší příběh nahrávky, která platí za jeden z nejvíce ohromujících debutů vůbec.

    GraphicLineGraphicLine
     

    Album Horses, které zahájilo dodnes nekončící spanilou jízdu jedné z nejvýznamnějších zpěvaček (a autorek) amerického rocku, je z dnešního pohledu nejen jedním z nejvíce ohromujících debutů, doslova vražením silné a „hotové“ (tedy už nikoli tápající) osobnosti do zabedněných dveří. Ale také poslouží jako docela zajímavý důkaz vývoje americké scény, na které nic nechodí stejně jako v Anglii či zbytku světa.

    To album vyšlo 13. prosince 1975. A zpěvačka se svou kapelou momentálně objíždí svět s jeho živou verzí. Funguje to naprosto spolehlivě na posluchače všech možných žánrových vyznání i generací. Přesvědčíme se o tom i u nás, 5. srpna v pražském Divadle Archa.

    Horses jsou deskou, která dokládá vlastně docela hladký přechod z 60. do 70. let. Přestože se v souvislosti s touhle deskou

    Polygon
     
     

    5

    GraphicLine

    headliner 1/3

    2

  • RectangleRectangleGraphicLineGraphicLine

    Horses funguje na posluchače všech generací

    a s Patti Smith obecně mluví o revoluci, ve skutečnosti není lepšího příkladu, že v americké hudbě jde (skoro) všechno cestou její pomalejší, ale trvalejší sestry: evoluce. A že američtí hudebníci, na rozdíl od britských skutečných revolucionářů anebo některých (zejména českých, mám ten dojem) rádoby obrazoborců, ve skutečnosti však nedouků, jsou si většinou vědomi, že jejich hudba nevzešla z ničeho, ba jsou dokonce pyšni na to, že znají své kořeny.

    Nejsnazší důkaz těchto tvrzení najdeme na samém počátku alba Horses. Jeho první (a z alba bezesporu nejznámější) písničkou je Gloria, kterou Patti Smith převzala (a, pravda, textově i hudebně výrazně upravila) z repertoáru kapely Them irského zpěváka a autora Vana Morrisona. Originál původně vyšel v roce 1964, tedy jedenáct let před vydáním Pattiiny verze. To byla

    v době rock‘n‘rollové tsunami, kdy každý rok vznikal nový styl a mnohé nejslavnější kapely točily i dvě „revoluční“ alba ročně, vzdálenost světelného roku. Paradoxem je, že Glorii zařadili Them jako B-stranu singlu. Na první byl bluesový standard Baby, Please Don‘t Go. A teď se podržte: historie téhle písničky je dohledatelná nejhlouběji do roku 1935 k bluesmanovi z Delty Mississippi, který si říkal Big Joe Williams, hudební historikové ale hovoří o tom, že zárodky písničky spadají až do 19. století. Them ji proslavili v rámci vlny britského rhythm‘n‘blues, jež kulminovala právě v polovině 60. let, a není příliš divu, že vlastní song Gloria vlastně natočili na singl zprvu jen do počtu. Byla to právě Patti Smith, která z něj udělala světový hit a Van Morrison, respektive jeho bankéř, jí za to je nepochybně dodnes vděčný.

    Polygon
     
     

    5

    GraphicLine

    headliner 1/3

    3

  • GraphicLineGraphicLine

    Když si dnes poslechnete album Horses, připomene spíš The Doors než punkery

    Ale aby to nebylo tak jednoduché. Je dost možné, ne-li pravděpodobné, že Patti Smith původně Glorii vůbec z onoho singlu Them neznala. Ve druhé polovině 60. let, jak víme z mnoha jejích vyjádření, byla obdivovatelkou dvou velkých rockových osobností: Jimiho Hendrixe a Jima Morrisona. A oba, snad ne „čirou náhodou“, jak se říká, spíš proto, že měli cit pro opravdu dobré písničky, měli Glorii v repertoáru, byť ji nikdy studiově nenahráli – víme to z posmrtně vydaných kompilací a živáků.

    Docházíme tak k jen zdánlivému paradoxu, že americký punk, za jehož zakladatelku a „kněžku“ je Patti Smith (jistěže právem) považována, nebyl žádnou opozicí vůči předchozímu dění na tamní hudební scéně, jako tomu bylo v Anglii, kdy punkeři s číry smetli nenáviděné art a hard rockery. Ve Spojených státech naopak tamní „intelektuální punk“ z půdy, nakypřené revolucí (skutečnou revolucí!) druhé poloviny šedesátých let, vyrostl jako další výhonek. Ostatně, když si dnes poslechnete album Horses a zeptám se vás na analogii, vsadím se, že nejvíc z vás napadnou The Doors. Ti sice z určitého úhlu pohledu byli možná také „punkeři“, z jiného ale třeba bluesmani, a ještě z jiného artrockeři – pro všechny tyhle šuplíky u nich hravě najdete argumenty.

    To, v čem je dodnes album Horses významné, nadčasové a především působivé, je jeho přímý emoční atak. Pokud nemáte všechny smysly úplně ohlazené, musíte z něj cítit, že je myšleno vážně, že tady o něco jde. Že onen verš „Jesus died for somebody‘s sins

    Zpěvaččiny sáhodlouhé básnické litanie. Improvizace i úderné riffy kapely, která tehdy sice teprve hledala svou tvář, ale bylo evidentní, že je personálně skvěle vyladěna, za což do značné míry jistě „mohl“ i producent desky John Cale, vlastně svým způsobem další šlahoun k 60. létům. A jiskření, které podle dobového svědectví posilovalo vědomí výjimečnosti prostoru, v němž se natáčelo, newyorského studia Electric Lady, jímž tehdy, v roce 1975, ještě asi docela zřetelně poletoval duch právě jednoho z Pattiiných hrdinů Jimiho Hendrixe.

    Celé to místy připomíná spíš než rockové písničky autorskou recitaci veršů do hudby, jak je praktikovali beatničtí básníci, další zpěvaččina láska. V tomto ohledu Patti Smith Group svůj rukopis na dalších albech jednoznačně vycizelovala. Ale ten náboj neokoukanosti a novosti, který nevylučuje, ba potvrzuje tolik povědomého kdesi v skrytu, ten už žádné jejich další album nemá.

    but not mine“, první z těch, které si připsala Patti Smith do Glorie a začíná jím celá deska, není jen libozvučně znějící slogan, nýbrž skutečná proklamace. Nejen tohoto alba, ale možná celé americko-punkové (r)evoluce.

    Polygon
     
     

    5

    GraphicLine

    headliner 1/3

    4

  • Rectangle
     
    GraphicLineGraphicLine

    Patti Smith (*1946)

    Newyorská básnířka původem z Chicaga se narodila 30. prosince 1946. Nejprve psala pod vlivem prokletých básníků, jejím idolem byl Arthur Rimbaud. Na newyorské umělecké scéně se začala hudbě věnovat až na začátku 70. let, krátce byla členkou kapely Blue Öyster Cult, v roce 1974 společně s kytaristou Lennym Kayem zformovala Patti Smith Group, jejímž členem byl i český exulant Ivan Král. Kapela debutovala albem Horses (1975), v rychlém sledu vyšla další tři „klasická“ alba Patti Smith Radio Ethiopia (1976), Easter (1978) a Wave (1979). Téměř na celá 80. léta se z hudební scény stáhla, až v roce 1988 vydala další album Dream of Life (1988). Po další dlouhé pauze přišlo album Gone Again (1996), které lze považovat za zpěvaččin comeback a opětné stálé zapojení se do dění na rockové scéně. Mezi dalšími nahrávkami, z nichž zatím poslední je album Banga (2012), je pozoruhodné album Twelve (2007), na které Patti Smith nazpívala vlastní verze známých písní kapel a zpěváků, které má ráda, mj. Boba Dylana, Paula Simona, Jimiho Hendrixe, Nirvany či The Doors. V České republice koncertovala už několikrát, zatím naposledy byla hlavní hvězdou festivalu Trutnoff v roce 2014. 5. srpna odehraje vystoupení s programem, sestaveným z písní z alba Horses, v pražském Divadle Archa.

    Group
     
    Polygon
     
     
     

    5

    GraphicLine

    headliner 1/3

    5

 
×
Čtete:
2015/7
Patti Smith

Headliner 2/3

Patti Smith

Headliner 3/3

Patti Smith

Rozhovor

Lindemann

Songstory

Do They Know It’s Christmas / We Are The World

Dialog

Primavera Sound 2015

TOP

Village People

Story 1/2

Frank Zappa

Story 2/2

Frank Zappa

Čerstvé (z)boží

Mayen

TOP

Knih’o’moll

Stop

Zákaz vjezdu

Anketa

Stalo se

Insider

Mel Bush

Story

Natalie Imbruglia

En Face

Noisy Pots

Rozhovor

Sifon

Reportáž

Rock For People

Téma 1/2

Sběratel

Téma 2/2

Sběratel

Pohled

Taylor Swift vs. Apple

Ženský element

Ella Eyre

Test

H-D kvíz

Televize

Videorama

Hip Hop

Elementy ulice

Klasika

Teď vážně

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Vyprávěj

Hard & Heavy

Ocelové srdce

Jazz & Blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary

Alternativa

Kroky pod zem

EDM

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Festival

Okoř PR článek

Recenze měsíce

Refused

Recenze

Recenze 23. 7. 2015

Recenze 1/2

Recenze 2. 7. 2015 1/2

Recenze 2/2

Recenze 2. 7. 2015 2/2

Duel

Tomáš Klus

SMS/REC

SMS/RECenze

Naživo

Lindsey Stirling

Naživo

Blackmore‘s Night

Naživo

Prague Proms

Naživo

The Gaslight Anthem

Naživo

Alt-j

Naživo

Body Count feat. Ice T

Naživo

United Islands

Naživo

Blur

Naživo

BiggBoss All Stars Team

Naživo

Tomáš Klus

Naživo

Dream Theater

Naživo

Eagles of death metal

Tipy

Kam vyrazit?

Festivalový speciál 1/3

FESTIVALY 2015

Festivalový speciál 2/3

FESTIVALY 2015 - červenec

Festivalový speciál 3/3

FESTIVALY 2015 - srpen/září

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.