Hlukový krasohled
Sifon se potřeboval vylít, uzavřít jednu kapitolu a s čistými urnami na hudební motivy postoupit do dalšího herního levelu.
Sifon je pojem. Výtvarník, filmař, hudebník, perkusista a bubeník Ondřej Anděra je neurotický všeuměl. Jeho velmi avantgardní (ne)hiphopová kapela WWW se po třech vynikajících, leč hůře stravitelných deskách Neurobeat, Tanec Sekyr a Atomová Včela pevně etablovala a ukotvila na české scéně. Nepotřebuje už nikomu nic dokazovat. Anděra konečně došel, nebo byl biggbosáckými kolegy dohnán do bodu, kdy dozrál čas vysypat obsah všech svých hudebních šuplíků. Jak sám říká, práce na instrumentální desce byla tajnou misí do nitra jeho samého, osvobodila ho, ale obrazně i nadělala paseku. Je částečně obřím objektem svařeným ze zvukového šrotu, který léta shromažďoval. A on teď přestříhává pomyslný provázek a vypouští ji do luftu jako draka. Tím by měla být mise splněna.
Tucet motivů. Tucet samostatných tracků, které si žijí svým vlastním životem. Jsou jako zvuková koláž, lehce neurotická jako Sifon sám, zakřivená jako časoprostor; bez začátků, konců, vyústění, východisek a nadějí. Jsou jako deník. Místy se pohybují v uzavřené elipse nekonečných elektronických chvatů, jindy se jen tak ambientně převalují, jsou ambivalentní a cinematické. Jediným pevným středobodem jsou jasné rytmické linky živých bicích. Ona to i v rámci WWW byla hlavně Anděrova tvorba, jen doplněná o texty Luboše Typlta nebo zpěv Milesy. Na Siphonu se naopak na zpěv vůbec nehraje.
Je otázka, komu je tohle experimentálně-instrumentální album vlastně určeno a jsou-li skladby na něm přenositelné a interpretovatelné i živě. Vzhledem k tomu, jakou pozici má Sifon sám a jak umí své věci „prodávat“ domovský BiggBoss, toho prvního se asi není třeba bát. O živé prezentaci se mohli lidé přesvědčit na křtu v pražském klubu Neone. Že je to spíš audiovizuální divadlo, k tanci se moc nehodí a Siphonu by slušelo spíš zaparkování v nějaké avantgardní divadelní hře či alternativním filmu, nemůže být pochyb. Ale jak už bylo řečeno, Sifon se potřeboval vylít, uzavřít jednu kapitolu a s čistými urnami na hudební motivy postoupit do dalšího herního levelu. Ano, mise splněna. A mimochodem, skvělý obal dělal, jak jinak, Vladimir 518 s Michalem Škapou. Moc povedené.