Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Headparáda

Headparáda

Co poslouchá...

Lenka Klicperová

Headliner 1/2

Pipes and Pints

Headliner 2/2

Kapely s dudama

Čerstvé (z)boží

Ponk

TOP

Chemical Brothers

Jídlo

Festivalové bašty

Publicistika

Zneužil mě manažer

Pozvánka

Desperados High Jump 2015

Rozhovor

Tomáš Klus

Kariéra

BÁJEČNÁ LÉTA S KLUSEM

Rozhovor

Julian Casablancas

Hlášky

Blackmore‘s Night

Headliner 1/3

Patti Smith

Headliner 2/3

Patti Smith

Headliner 3/3

Patti Smith

Rozhovor

Lindemann

Songstory

Do They Know It’s Christmas / We Are The World

Dialog

Primavera Sound 2015

  • RectangleGraphicLine

    text Ondřej Bezr a Antonín Kocábek

    foto Primavera Sound

    GraphicLineRectangle

    Primavera Sound 2015

    Nejlepší díra do rozpočtu

    Polygon
     

    6

    GraphicLine
     

    Dialog

    1

  • Dva redaktoři Headlineru propírají slavný barcelonský festival, který letos oslavil patnácté narozeniny. Primavera Sound během svého trvání vyrostl v akci, která se pravidelně objevuje v žebříčcích nejlepších světových hudebních přehlídek, a také patří se zhruba osmdesáti tisíci návštěvníky denně k největším v Evropě.

    GraphicLineGraphicLine
     

    Antonín: Navzdory vzdálenosti láká na konci května konaný festival Primavera Sound k návštěvě stále více lidí i z českomoravské kotliny. Důvod je jednoduchý – nabízí něco, co u nás, při vší úctě k tuzemským hudebním přehlídkám bez výjimky, nemáme. Vydat se do Barcelony může vypadat jako hodně drahá legrace, ale vlastně jde jen o dopravu, na které se prostě ušetřit nedá. Ubytování je prakticky stejné jako u nás, permanentka vypadá dražší, ale jen do chvíle, kdy si uvědomíme, že za koncerty jen několika kapel jediného dne bychom dali víc. Proč jsi jel, Ondřeji, na Primaveru poprvé a proč se tam vracíš?

    Ondřej: Člověče, to už si vůbec nepamatuju, proč jsem tam jel poprvé, ani jak jsem se o existenci tohohle festivalu dozvěděl. Asi nějaká souhra náhod. Ale okamžitě mě to nadchlo. Všude říkám, že mě na Primaveře nejvíc baví to, že tam na velkých scénách hrají kapely, které na srovnatelně velkých akcích obvykle „odklízejí“ někam na malá pódia nebo do stanů. To po čistě hudební stránce. A jinak: je to festival ve městě, bez stanových městeček, na břehu moře, kde je ve vzduchu krásně cítit slaná voda. A všechno běží v tom nádherně poklidném středomořském módu. To znamená, že se začíná relativně pozdě večer a jede se dlouho do noci,

    Polygon
     
     

    6

    GraphicLine

    Dialog

    2

  • GraphicLineGraphicLine

    Všechny mlaďochy naprosto s přehledem převálcovala Patti Smith

    Rectangle

    Babes in Toyland

    což pěkně koresponduje s mým biorytmem. Navíc to má tu výhodu, že celý den má člověk na procházení se Barcelonou a užívání jejích krás i dobrot.


    Antonín: Ten program má každopádně přesně to, co na festivalu chci. Letošní ročník byl zdánlivě slabší, což znamená, že na něm nebylo čtyřikrát víc zajímavých věcí než u nás, ale jen asi třikrát. A to i přesto, že paradoxně nejvíc mě bavila Patti Smith, která už u nás opakovaně hrála, a od které bych, přiznávám, už tolik nečekal. Všechny ty mlaďochy ale převálcovala naprosto s přehledem. Jen jsem zíral na to neuvěřitelné nasazení, komunikaci s kapelou i nadšení. A s Lenny Kayem vypadali, s těmi šedivými dlouhými vlasy, jako dvojčata. Ty jsi viděl i druhý, akusticky pojatý odpolední koncert. Jaká byla tam?

    Ondřej: Božská. Inzerovali to jako „acoustic/spoken“, tak jsem myslel, že bude třeba recitovat svoje básně, ale nakonec to „spoken“ omezila na uvádění písniček. Skoro každou někomu věnovala. Začala Dancing Barefoot, pak si nemohla vzpomenout na text k Perfect Day, když chtěla vzdát poctu Lou Reedovi a z vášnivé revolucionářky byla najednou rozpustilá holka, pravda, osm­ašedesátiletá, která běhá po pódiu a hledá nápovědu, a zatímco první

    Polygon
     
     

    6

    GraphicLine

    Dialog

    3

  • GraphicLineGraphicLine

    Každá nota zzoouuffaallee nudných Interpol připomínala asi tak dvacet jasných pajců z minulosti

    půlhodinu publikum způsobně sedělo, když zazněly první akordy Because The Night, už to lidi nevydrželi a celý sál, odhadem dva a půl tisíce lidí, změnili v obrovský kotel. Silné. Proč jsi vlastně nešel taky, když se ti večer předtím tak líbila?

     

    Antonín: Protože byla brzo. Na Primaveře jsem poprvé zažil, že se lze muzikou přesytit do stavu, kdy mě už nic nebaví a nezajímá, a od té doby si na to dávám pozor. Proč ty jsi nebyl na Swans? Ti byli taky silní. Myslel jsem, že potom, co jsem je tu před dvěma lety viděl venku a bylo to až magické, mě tentokrát pod střechou Auditori už tolik bavit nebudou. Ale seskupili si aparáty uprostřed toho obřího pódia do malého kroužku uprostřed a sázeli to tam neskutečně. Ta jejich schopnost pomalých gradací se mi nějak ne a neomrzet. A hrozně mi jejich poslední koncerty připomínají mše v kostele. Podobné pocity jsem měl vlastně i v druhé polovině setu Thurstona Moorea. Jenže u toho mě ty obyčejnější písničky v první části bavily víc.


    Ondřej: Tohle přesycení mám na každém festivalu, měl jsem ho i po letošní Primaveře. Swans mám rád, ale viděl jsem je nejmíň třikrát, uvidím je i letos na Colours, a když hráli po Patti, šel jsem se radši ještě projít do města. Jo, Thurston, to bylo jiný kafe. Pro mě jedna z absolutních špiček Primavery. Jak by taky ne, když jeho loňská deska, kterou hrál, The Best Day, je pro mě jednou z nejlepších desek roku 2014. Mše bych do toho s dovolením netahal, dobrá hudba je věc talentu a invence, nikoli víry. Ale když jsme

    Antonín: Tu mši jsem myslel spíš atmosférou, o víře nebyla řeč. Ale k těm kytarám: letošní comeback Ride byl pro mě podobné překvapení jako loni Slowdive. Žádná vyčpělost, ale písničky, které nepřestaly fungovat, o nic horší než ty od současných kapel. Pořád to tam je, a bylo to vidět i na publiku, které v době jejich slávy chodilo do školky. A když jsme u comebacků: Pro mě asi letos byly nejvíc (a to skoro jako Patti) dámy ze Sleater-Kinney. Pořád krásný ženský, skvěle pestrá muzika se spoustou rytmických zlomů, nenápadné invence, tunou energie a melodií. Hned po návratu jsem si znova dal tu jejich výbornou letošní desku. To „taneční punk“ The Replacements jsem bral spíš jako příjemné ohlédnutí. Šlapalo jim to skvěle, ale byla to už jen čistokrevná historie. A za asi největší zklamání letošního

    u kytar – protože co může být ještě „kytarovějšího“ než Thurston Moore, co jsi říkal letošní náloži toho, čemu se trochu legračně říká „kytarovky“ (jako by se rock‘ n‘roll před těmi, kteří tak začali být označováni jako první, hrál na trumpety)?

    Polygon
     
     

    6

    GraphicLine

    Dialog

    4

  • Rectangle

    Ride

    ročníku považuji Babes In Toyland. Když se někdejší legenda na pódiu trápí jako začátečníci a začne nudit už po několika minutách, tak to je fakt smutné.


    Ondřej: Upřímně řečeno, na Babes In Toyland jsem se těšil možná ještě víc než ty, fakt jsem je „tenkrát“ (se svojí tehdejší dívkou) docela poslouchal, ale to, co předvedli, byla skutečně hrůza, ostatně, odcházeli jsme roztrpčení, myslím, spolu. Ride jsem naopak nikdy neposlouchal, v těch devadesátkách jsem je jen jaksi „registroval“, ale tady byli opravdu zábavní. Nicméně ještě navážu na ty Babes a řeknu něco ke svým nejhorším zážitkům, možná trochu píchnu do vosího hnízda. Úplně jednoznačně to byly dvě kapely, které jsou momentálně „in“. Jednak zzoouuffaallee nudní Interpol, jejichž každá nota připomínala asi tak dvacet jasných pajců z minulosti a jako

    celek jim prostě chyběla schopnost napsat pořádnou písničku a zahrát ji tak, aby to „šlo ven“. A za druhé Foxygen: sjetý zpěvák, který si zřejmě myslí, že největší přínos glam rocku byly drogy na scéně, a znuděná kapela, hrající prostě nějaké tóny, vedoucí odnikud nikam. Proti tomu byla Tori Amos za klavírem vlastně jen smutným omylem dramaturgie, dovedu si představit, že třeba v Malostranské besedě v Praze by mě takový komorní koncert dost bavil. A zvukařem de facto úplně pohřbené The Black Keys už jsem pro jistotu úplně vytěsnil, aby mi nepraskla žilka.

     

    Antonín: Schopnosti Interpol napsat písničku bych až tak černě neviděl, ale je fakt, že zahráli velmi unaveně, byli melancholičtí až hrůza a po zhruba dvaceti minutách mě nudili taky. Namísto Foxygen jsem si dal až překvapivě zábavné Sleaford Mods.

    Polygon
     
     

    6

    GraphicLine

    Dialog

    5

  • Koncertně sice tohle duo moc nedává smysl, protože jeden se sice svíjel u mikrofonu lépe než většina tanečnic u tyče, ale druhý mezi klátěním se a popíjením z plechovky jen zapínal a vypínal přiznaný playback z notebooku. Nicméně přes veškerou bizarnost jim ten jejich elektro-postpunk skvěle šlapal. Vzpomněl jsem si u nich na dávné Sigue Sigue Sputnik, oproti kterým se ale obešli bez masek. A soudě podle davu mohli klidně být i na větší scéně. Jenže v půlce jsem prostě musel na své oblíbence Einstürzende Neubauten. A můžu bez přehánění říci, že jak jsem tuhle partu viděl asi nejvíckrát ze všech, kteří letos na Primaveře hráli, tak to přesto bylo tak dobré, že jsem jen nerad po asi padesáti minutách odcházel, abych taky viděl i něco jiného. Nejenže to bylo hudebně hodně pestré a také až nezvykle lovili repertoárem v minulosti, ale i tentokrát předvedli o maličko větší divadlo než jindy. A vidět povětšinou vážného Blixu se usmát, je v celku zážitek. O Black Keys mluvit nebudu. Aby mě zvukař doslova vyhnal z koncertu oblíbené kapely, navíc takové, která je natolik „velká“, že u nás dost možná nikdy hrát nebude, a tudíž byla ojedinělá možnost ji vidět, to už se mi dlouho nestalo. Jací byli The Strokes, na které jsem nestihl přeběhnout?

     

    Ondřej: Já se taky někde zasekl, už zpětně vůbec nevím kde, viděl jsem jen posledních asi dvacet minut, což mě mrzelo, přestože jsem vlastně nikdy nepatřil k jejich vášnivým fanouškům. Hráli dobře, a měli i dobrý ohlas. Ale víc jsem si den předtím užil projekt jejich zpěváka Juliana Casablancase The Voidz, to

    byl docela dobrý „bizár“. Taková směs všeho možného, co se hrálo zhruba mezi lety 1965–85, ale myslím, že si vlastně z toho všeho na rozdíl od jiných dělali hlavně srandu. Respektive – nežrali to urputně a měli obrovský nadhled. Na Rock for People, kde hráli pár dní na to, na ně prý skoro nikdo nepřišel, což teda vůbec nechápu. Hele, Tondo, já myslím, že je nejvyšší čas to nějak uzavřít. Takže se ptám: pojedeš příští rok zase? A jaké jméno bys na programu viděl nejradši?

     

    Antonín: Zatím s tím počítám, i když letos to pro mě, vzhledem k bonusu v podobě ukradeného mobilu, byla pořádná díra do rozpočtu. Jinak jsem přemýšlel, jestli je vůbec něco, co by mi v programu Primavery chybělo, a přišel jsem na to, že to jsou všechny ty emancipované autorky a současné „písničkářky“. Takže kdyby dramaturgové chtěli pozvat Bat For Lashes, Lykke Li nebo zopakovat PJ Harvey, budu na vrcholu blaha.

     

    Ondřej: Díra do rozpočtu je to vždycky, ale myslím, že to stojí za to. Já osobně mám jedno tajné přání, koho bych tam chtěl vidět: Neila Younga s Crazy Horse. Ze dvou důvodů. Jednak je to prostě fantastický koncert, ten vloni ve Vídni pro mě byl patrně nejsilnější kontakt s živou muzikou, a jednak, právě na Primaveře, by mě docela zajímalo, co by tahle rozhrkaná pramáti všech „kytarovek“ světa udělala s tamním publikem. Ale ať přijede kdokoli, bude to dobrý tak jako tak. Neboli, jak praví klasik: příští rok ve stejnou dobu!

    Polygon
     
     

    6

    GraphicLine

    Dialog

    6

 
×
Čtete:
2015/7
Primavera Sound 2015

TOP

Village People

Story 1/2

Frank Zappa

Story 2/2

Frank Zappa

Čerstvé (z)boží

Mayen

TOP

Knih’o’moll

Stop

Zákaz vjezdu

Anketa

Stalo se

Insider

Mel Bush

Story

Natalie Imbruglia

En Face

Noisy Pots

Rozhovor

Sifon

Reportáž

Rock For People

Téma 1/2

Sběratel

Téma 2/2

Sběratel

Pohled

Taylor Swift vs. Apple

Ženský element

Ella Eyre

Test

H-D kvíz

Televize

Videorama

Hip Hop

Elementy ulice

Klasika

Teď vážně

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Vyprávěj

Hard & Heavy

Ocelové srdce

Jazz & Blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary

Alternativa

Kroky pod zem

EDM

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Festival

Okoř PR článek

Recenze měsíce

Refused

Recenze

Recenze 23. 7. 2015

Recenze 1/2

Recenze 2. 7. 2015 1/2

Recenze 2/2

Recenze 2. 7. 2015 2/2

Duel

Tomáš Klus

SMS/REC

SMS/RECenze

Naživo

Lindsey Stirling

Naživo

Blackmore‘s Night

Naživo

Prague Proms

Naživo

The Gaslight Anthem

Naživo

Alt-j

Naživo

Body Count feat. Ice T

Naživo

United Islands

Naživo

Blur

Naživo

BiggBoss All Stars Team

Naživo

Tomáš Klus

Naživo

Dream Theater

Naživo

Eagles of death metal

Tipy

Kam vyrazit?

Festivalový speciál 1/3

FESTIVALY 2015

Festivalový speciál 2/3

FESTIVALY 2015 - červenec

Festivalový speciál 3/3

FESTIVALY 2015 - srpen/září

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.