Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Headparáda

Headparáda

Co poslouchá...

Lenka Klicperová

Headliner 1/2

Pipes and Pints

Headliner 2/2

Kapely s dudama

Čerstvé (z)boží

Ponk

TOP

Chemical Brothers

Jídlo

Festivalové bašty

Publicistika

Zneužil mě manažer

Pozvánka

Desperados High Jump 2015

Rozhovor

Tomáš Klus

Kariéra

BÁJEČNÁ LÉTA S KLUSEM

Rozhovor

Julian Casablancas

Hlášky

Blackmore‘s Night

Headliner 1/3

Patti Smith

Headliner 2/3

Patti Smith

Headliner 3/3

Patti Smith

Rozhovor

Lindemann

Songstory

Do They Know It’s Christmas / We Are The World

Dialog

Primavera Sound 2015

TOP

Village People

Story 1/2

Frank Zappa

Story 2/2

Frank Zappa

Čerstvé (z)boží

Mayen

TOP

Knih’o’moll

Stop

Zákaz vjezdu

Anketa

Stalo se

Insider

Mel Bush

Story

Natalie Imbruglia

En Face

Noisy Pots

Rozhovor

Sifon

Reportáž

Rock For People

Téma 1/2

Sběratel

Téma 2/2

Sběratel

Pohled

Taylor Swift vs. Apple

Ženský element

Ella Eyre

Test

H-D kvíz

Televize

Videorama

Hip Hop

Elementy ulice

Klasika

Teď vážně

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Vyprávěj

Hard & Heavy

Ocelové srdce

Jazz & Blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary

Alternativa

Kroky pod zem

EDM

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Festival

Okoř PR článek

Recenze měsíce

Refused

Recenze

Recenze 23. 7. 2015

Recenze 1/2

Recenze 2. 7. 2015 1/2

  •  
     

    rec

    Oval
     

    enze

    RectangleRectangleRectangleRectangleRectangleRectangleRectangleRectangle Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze 1/2

    1

  • Oval

    zpet

    Polygon PolygonPolygon

    JAMIE FOXX

    Hollywood A Story Of A Dozen Roses

    GraphicLine
    EPS
    PDF
    PolygonRectangle
     

    You Changed Me

    Promarněný čas

    Nové album Jamieho Foxxe je utahané, nemelodické, bez nápadů a s hvězdnými hosty, kteří nic nepřinášejí.

    Je muž dvou talentů. Jako herec získal Oscara, jako zpěvák má na kontě Gremmy. Jeho páté studiové album Hollywood A Story Of A Dozen Roses nicméně aktuálně praví, že je lepší herec. Pokud jde o zpívání, neměl tuto desku asi vůbec vydávat, anebo měl počkat a složit pro ni jiné písně. Je v podstatě jedno, jestli s Foxxem v písňovém pokusu hostuje mlátička žen Chris Brown, přeceňovaný autor i zpěvák Pharrell Williams, který už dnes coby host na albech funguje spíš jako logo, ne jako posila, Wale nebo Fabolous. Jeho nové album je nepovedené. Nejsou na něm vlastně ani v pravém smyslu slova písničky, nýbrž hudební nápady, které se dvě fotbalová mužstva producentů a bezradný Foxx pokusili do tvaru písničky tak nějak nahňácat. Navenek pestré zvuky a ploché koláže nejsou příliš funkční, kompozicím mnoho nepomáhají, spíše je tříští a nabourávají. Navíc je většina skladeb vedena v utahaném tempu, jež nemá nic společného s tím, co by bylo možné nazvat svěžím americkým r’n’b-popem dneška. Přičteme-li k tomu, že Foxx nikdy nechtěl a nemá co říct v textech, jako zpěvák je průměrný a tentokrát vlastně jenom zkouší zvukově obalamutit to průměrné, co na americké r’n’b scéně je, netřeba pochybovat o tom, že natočil marnou a zbytečnou desku.

    GroupGraphicLine

    JAROSLAV ŠPULÁK (PRÁVO)

    text

     

    1. Dozen Roses, Pt. 1

    2. You Changed Me (feat. Chris Brown)

    3. Like a Drum (feat. Wale)

    4. Another Dose

    5. Tease (feat. Pharrell Williams)

    6. Baby’s In Love (Feat. Kid Ink)

    7. Text Message

    8. Hollywood

    9. Vegas Confessions

    10. Socialite

    11. Dozen Roses, Pt. 2

    12. In Love By Now

    13. Jumping out the Window

    14. On the Dot (feat. Fabolous)

    15. Dozen Roses, Pt. 3

    16. Right Now

    17. Pretty Thing

    18. Ain’t My Fault

    GroupGroup
     
     
     
    Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze 1/2

    2

  • Oval

    zpet

    Polygon PolygonPolygon

    THE DEAD DAISIES

    REVOLUCIÓN

    GraphicLine
    EPS
    PDF
    PolygonRectangle
     

    Midnight Moses

    Klasici bez šťávy

    Americko-australská superskupina je pádným důkazem toho, že pokud nejsou k dispozici dobré písně, je cena všeho dalšího pomíjivá.

    The Dead Daisies to myslí se svou úlohou na rockové scéně naprosto vážně. V roce 2012 vznikli jako superskupina velice slušných a poměrně úspěšných hudebníků, leč vypadalo to, že si jen chtějí vyrazit z kopýtka. Pak ale vyšlo první album, přišly koncerty, změny v sestavě, v jejichž rámci se v kapele objevily vpravdě výrazné hudební osobnosti, a přišla i chuť nahrát novou desku. Ta se jmenuje Revolución a... žádná revoluce to není. Hudební už vůbec ne.

    V The Dead Daisies zpívá John Corabi, který byl členem Mötley Crüe i Union, na kytaru hraje Richard Fortus z Guns N’Roses, na klávesy Dizzy Reed ze stejné formace, na baskytaru Marco Mendoza z Thin Lizzy, na bicí zručný Brian Tichy, jenž hrál s Ozzym Obsournem nebo Billym Idolem, a na kytaru David Lowy z kapely Mink.

    Na zvuku a profesní kvalitě nahrávky je to patrné. Každý přesně ví, co a proč dělá a jaký je jeho úkol. Všichni pospolu ctí syrovou formu hard rocku, přitom tak činí velkoryse, aby nebyl zvuk příliš archaický. Corabiho výraz má nadto v sobě to dobré z celé série tradičních hardrockových hlasů historie.

    Kapele nicméně na desce chybí silný materiál, dobré skladby. Vyjma úvodní Mexico na ní není jediná, která by byla výrazná po stránce melodické či aranžérské. Když pak album skončí, zjistíte, že jste si nic nezapamatovali, ačkoli vám je jasné, že to ve svém ranku bylo dílo kvalitní. I to se stává. Instrumentální a pěvecká síla ještě neznamená komerční ohlas.

    Group

    1. Mexico

    2. Evil

    3. Looking For The One

    4. Empty Heart

    5. Make The Best Of It

    6. Something I Said

    7. Get Up Get Ready

    8. With You And I

    9. Sleep

    10. My Time

    11. Midnight Moses

    12. Devil Out Of Time

    13. Critical

    GroupGroup
    GraphicLine

    JAROSLAV ŠPULÁK (PRÁVO)

    text

     
     
     
    Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze 1/2

    3

  • Oval

    zpet

    Polygon PolygonPolygon

    Major Lazer

    Peace Is the Mission

    GraphicLine
    EPS
    PDF
    PolygonRectangle
     

    Light It Up ft. Nyla

    Pod tíhou globálu

    Třetí deska Major Lazer je víceméně tuctovým tanečním albem. Bohužel.

    DJ a producent Diplo, který je hlavním mozkem komiksového hrdiny bojujícího za dancehall budoucnosti, prošel v posledních letech zásadní změnou. Z undergroundového jezdce a producenta prvních a úspěšných desek rapperky jménem M.I.A. se stal světově vyhledávaným zvukovým inženýrem s pověstí šílence. Šílence s vizionářským citem. Globální poptávka jeho manickou genialitu ale zploštila na masově stravitelný nadprůměr. Diplo se z velké části podílel na posledním albu Rebel Hearth od Madonny. Album Madonny může být provokativní, nikoli však šílené.

    K původnímu konceptu dancehallu, který interpretují jména světové pop music, se Major Lazer na desce blíží zbrklými syntezátory v Light it Up, zajímavé jsou také ozvěny Orientu, které si Diplo zamiloval na turné po Indii. Podobně přitom rozšířili zvukový arzenál na aktuální desce kolegové z The Prodigy. Album Peace Is the Mission občas hraje s elektrizující překotností, která je zábavná, celá deska ale až nepříjemně často splývá s repertoárem rádií, která se specializují na masovou a zploštělou taneční hudbu. Zdá se, že Major Lazer na svou misi prozatím kapitulovali.

    Group

    1. Be Together ft. Wild Belle

    2. Too Original ft. Elliphant & Jovi Rockwell

    3. Blaze Up The Fire ft. Chronixx

    4. Lean On ft. MŘ & DJ Snake

    5. Powerful ft. Ellie Goulding & Tarrus Riley

    6. Light It Up ft. Nyla

    7. Roll the Bass

    8. Night Riders ft. Travi$ Scott, 2 Chainz, Pusha T & Mad Cobra

    9. All My Love ft. Ariana Grande & Machel Montano (Remix)

    GroupGroup
    GraphicLine

    Ondřej Horák

    text

     
     
     
    Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze 1/2

    4

  • Oval

    zpet

    Polygon PolygonPolygon

    The Darkness

    Last of Our Kind

    GraphicLine
    EPS
    PDF
    PolygonRectangle
     

    Open Fire

    Ukažte paroháče!

    The Darkness se vrací ve formě, ale bez silných skladeb.

    Když se The Darkness před dvanácti lety objevili poprvé, byla to pecka. Explozivní směs glam rocku, metalu a popu propojená ječákem Justina Hawkinse tehdy na obrazovkách působila mezi těmi Aguilerami a 50 Centy jako dobrý vtip. Nehledě na to, že tehdy The Darkness měli kromě smyslu pro humor i dobré singly. Jenže v roce 2015 by se čtvrtou deskou vlastně vyprávěli počtvrté tu samou anekdotu. Last of Our Kind proto humor sice obsahuje, ale mnohem více je holdem zlatým časům stadiónového rocku, který The Darkness kopírují věrně a s láskou.

    Z kapely je cítit, že se ve studiu bavila a těší se, až na ni zase na koncertech bude dav hrozit paroháči. Slyšíme odkazy na opravdu hodně ikon, Led Zep­pelin, The Cult, Queen a další, zkrátka staří dobří The Darkness se do toho i s novou bubenicí (která před pár týdny skupinu opustila) stále umí opřít. Problém nastane, pokud pro osmdesátkový rock nemáte slabost. To se okamžitě karta obrací a z Last of Our Kind se stává neposlouchatelných čtyřicet minut muzikantské exhibice, ze kterých na konci nevyleze nic. Ani ty hity, které dřív The Darkness uměli.

    Group

    1. Barbarian

    2. Open Fire

    3. Last of Our Kind

    4. Roaring Waters

    5. Wheels of the Machine

    6. Mighty Wings

    7. Mudslide

    8. Sarah O‘Sarah

    9. Hammer & Tongs

    10. Conquerors

    GroupGroup
    GraphicLine

    Jarda Konáš

    text

     
     
     
    Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze 1/2

    5

  • Oval

    zpet

    Polygon PolygonPolygon

    Giorgio Moroder

    Deja-vu

    GraphicLine
    EPS
    PDF
    PolygonRectangle
     

    Right Here, Right Now

    Normální letní muzika

    Průkopník taneční hudby se po více než třiceti letech vrací s novým albem.

    Sám Moroder přiznal, že nebýt pocty na poslední desce Daft Punk, nikdy by se do práce na další studiovce nepustil. A ono je to z ní poměrně intenzivně cítit. Ne že by Moroderovi ujel vlak, ale jeho vizionářství vzalo za své. Žánr, který vytvářel, už jej dávno předehnal a Moroder se snaží alespoň držet aktuálních standardů. To se mu daří, ale výsledkem je zkrátka zaměnitelný taneční pop bez původního know how. A to je věc pro Morodera prakticky fatální.

    Ne že by to byla vyloženě nuda, ono to ani nejde, když máte na desce hosty jako Kylie Minogue, Sia, Charli XCX nebo Britney Spears. Ale ty nejlepší melodie si v podobě předem vypuštěných singlů Right Here, Right Now a Deja-vu vystřílel producent ještě před vydáním desky, takže už nemá čím překvapit. A kdo se těšil, že takových pecek bude na studiovce víc, ten bude zklamán. Vyčuhuje už jen instrumentálka 74 Is The New 24, jediná skladba desky, kde od prvního taktu poznáme Moroderův rukopis. A navíc má docela grády.

    Kolem a kolem vzato, Moroder splnil zatraceně těžkou zkoušku a dokázal, že pořád umí. Není pochyb, že teď si poslech užijete, nic vás v autě cestou na Mácháč nenaladí do pohody víc, než Deja-vu. Jenže na podzim se vrátí lidi do klubů a tam bude Moroder spíš těžit z instituce svého jména, protože těch pár singlů se oposlouchá a s dalším repertoárem už v rámci scény jen kouká mladším sekáčům na záda.

    Group

    1. 4 U With Love

    2. Deja-vu

    3. Diamonds

    4. Don‘t Let Go

    5. Right Here, Right Now

    6. Tepted

    7. 74 Is The New 24

    8. Tom‘s Diner

    9. Wildstar

    10. Back And Forth

    11. I Do This For You

    12. La Disco

    GroupGroup
    GraphicLine

    Jarda Konáš

    text

     
     
     
    Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze 1/2

    6

  • Oval

    zpet

    Polygon PolygonPolygon

    Květy

    Miláček slunce

    GraphicLine
    EPS
    PDF
    PolygonRectangle
     

    ČKNO

    Zpráva z podzemí

    Ani po patnácti letech neupadl brněnský výkvět domácího alternativního rocku do rutiny.

    Na písničkách téhle kapely se dobře testuje, kdo vnímá hudbu konzumně a má rád své jistoty, a kdo je naopak otevřený vůči všemu novému i překračování zavedených hranic. Nová nahrávka v tom jde ještě dál než její předchůdci a dá se předpokládat, že pro první skupinu bude tím hůře akceptovatelná.

    Frontman Martin Kyšperský si nepřestává hrát se slovy, provokovat svou i posluchačovu fantazii a poeticky zpracovávat další a další všednodenní postřehy i snové představy. A i tam, kde skupina až příliš loví ve své minulosti (Kupříkladu Syn nebezpečně připomíná starší Děti ze stanice Bullerbyn), text zajišťuje výsledku výjimečnost.

    Oproti tři roky staré kolekci Bílé včely je novinka opět o něco zvukově i instrumentálně pestřejší. Za divoké finále skladby V jezeře mléka a mlhy by se kupříkladu naopak nemuseli stydět ani Sonic Youth a Kočičí dům za sebou – navzdory absenci nějaké éterické zpěvačky – nabízí to nejlepší z triphopu. Propojení tradičních nástrojů a invenční použití elektroniky pak vyráží dech svou přirozeností.

    Květy Miláčkem slunce zůstávají na dříve dosaženém vrcholu, v některých případech lezou na jeho vyvýšeniny. Zároveň ovšem přinášejí i neobyčejně poetickou výpověď o současnosti, zprávu o dnešní době pro příští generace. Zprávu, která bude časem jen zrát.

    Group

    1. Je podzim

    2. Cizinec

    3. Syn

    4. ČKNO

    5. Uklízím pokoj

    6. Věrka

    7. Opičí král (ještě přece je čas)

    8. V jezeře mléka a mlhy

    9. Kočičí dům

    10. Ty

    11. Jablka

    12. Psi

    GroupGroup
    GraphicLine

    Antonín Kocábek

    text

     
     
     
    Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze 1/2

    7

  • Oval

    zpet

    Polygon PolygonPolygon

    A$AP Rocky

    At.Long.Last.A$AP

    GraphicLine
    EPS
    PDF
    PolygonRectangle
     

    Everyday

    Hiphopová psychedelie

    Až na rapovou klasiku – únavnou délku – není u novinky A$AP Rockyho proč naříkat.

    Kanye West sice deskou Yeezus nastavil nová pravidla a otevřel zcela inovativní rozměr, ale pak se zhroutil sám do sebe v megalomanské sebestředné iluzi, že je mesiáš, spasitel z kosmu. Kendricku Lamarovi ne každý rozumí a jeho přepálené religiózní kontexty jsou až moc, i když jeho poslední opus To Pink a Buterfly lze považovat za velmi vydařený. A$AP Rocky je třetí cíp svaté trojice.

    Naštěstí netrpí přehnaným sebeuctíváním a do kostela nechodí. Nebo alespoň ne tak často. ALLA je přísné současné album, místy hodně překvapivé (třeba v L$D – love, sex, dreams je Rocky k nepoznání a zní spíš jako hipíci Tame Impala), veskrze temné a pomalé, vyzobávající poslední možné trapové elementy, ze kterých se ještě nestalo úplné klišé.

    Je zároveň i přiznanou poctou A$AP Yamsovi, který se výrazně podílel na Rockyho kariéře. Jemu patří hlavně druhý výrazný track Canal St. s hostujícím Bonesem. A$AP Yams byl Rockyho mentor a přítel, namočil ho do tajemného kultu nastřihaných a pokroucených beatů a pomohl mu budovat jasnou uměleckou identitu. Jak už to tak občas bývá, A$AP Yams byl nalezen v lednu letošního roku mrtev, zjevně kvůli předávkování.

    At.Long.Last.A$AP je album štědré na kolaborace. V melancholické Everyday hostuje Mark Ronson, Miguel a hlavně překvapivě i senior Rod Stewart. „Každý den trávím čas pitím vína a čekáním na znamení, kterému budu rozumět,“ střídají se v refrénu. Kromě zmíněných na desku přispěli i Future, Schoolboy Q, grimeový UGK, M.I.A., Lil Wayne a nechybí ani Kanye West nebo Mos Def. I přes nezbytná hip­hopová schémata je At.Long.Last.A$AP údajně deskou hodně inspirovanou The Doors, které Rocky hojně sjížděl právě po smrti Yamse. Ať už je to pravda, nebo ne, časté psychedelické prvky se dají dostopovat v každém druhém tracku či intermezzu v podobě drobných vychytávek, jako jsou varhany, pásková echa či jiné nehiphopové rekvizity. Hlavně díky nim má všechna ta melancholie hodně retrospektivní nádech, což je paradoxně to, co dělá Rockyho album velmi zábavným a sentimentálně kouzelným. Až na tu délku, no.

    Group

    1. Holy Ghost (feat. Joe Fox)

    2. Canal St. (feat. Bones)

    3. Fine Whine (feat. M.I.A., Future & Joe Fox)

    4. L$D

    5. Excuse Me

    6. JD

    7. Lord Pretty Flacko Jodye 2

    8. Electric Body (feat. Schoolboy Q)

    9. Jukebox Joints (feat. Kanye West & Joe Fox)

    10. Max B (feat. Joe Fox)

    11. Pharsyde (feat. Joe Fox)

    12. Wavybone (feat. Juicy J & UGK)

    13. Westside Highway (feat. James Fauntleroy)

    14. Better Things

    15. M’$ (feat. Lil Wayne)

    16. Dreams (interlude)

    17. Everyday (feat. Rod Stewart & Miguel)

    18. Back Home (feat. Mos Def, Acyde & Yams)

    GroupGroup
    GraphicLine

    Kay Buriánek

    text

     
     
     
    Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze 1/2

    8

  • Oval

    zpet

    Polygon PolygonPolygon

    FFS

    FFS

    GraphicLine
    EPS
    PDF
    Polygon
     

    Johnny Delusional

    Spolupráce nefungují?

    Spolupráce nefungují, raději si vše uděláme sami, zpívají skotští indie-popaři Franz Ferdinand a američtí Sparks. A je to ironie.

    Franz Ferdinand mají v Čechách svoje výsostné postavení už od prvního legendárního koncertu v pražském klubu Roxy v roce 2004. Byl srpen, bylo enormní vedro, vyprodáno a ani extra větráky, instalované v klubu, nestíhaly. Od té doby jsou artovými místňáky protežovanou a milovanou partou podivných typů s citem pro pop i rock s totální absencí jakékoli elegance. Kromě té hudební. I když je jejich supernova už dávno z dohledu, vytříbený smysl pro popový sentiment i rockovou „přepíčenost“ si stále zodpovědně opečovávají.

    Co bylo důvodem prapodivného sňatku s losangeleskou ikonou Sparks, je mi záhadou. Sparks je bratrské duo Rona a Russella Maelových, jejichž hudební historie sahá do hlubokých sedmdesátek a hudební styl nejvíc odpovídá označení barokní pop s prvky glam rocku, art rocku a new wave. To se také citelně promítá do songů podivínské superskupiny FFS. Neustále se mezi sebou přetahují o dirigentskou hůlku a vzájemně poštuchují, jako by jim všem bylo deset. Barokem a teatrálností nasáklá nová vlna v roce 2015? Jak je libo. Vůbec to není špatné, mimochodem. Smíchejte dohromady Devo, T. Rex, trochu starého Bowieho, místy přihoďte k uzoufání přehrávajícího Nicka Cavea, Queen někde kolem A Night At The Opera, tunu nezbytného tance a... Máte to? Alespoň zhruba? Tak nějak zní deska FFS. Když se rozjedou mocné sbory v Piss Off, je to taková sranda, že se vám chce smát a tančit zároveň. Těžko rozeznat skoro neviditelnou hranici mezi hravým sarkasmem a smrtelnou vážností krautrockových maršů. Asi to je celé, s odpuštěním, prdel. Brilantní prdel. A jedno z nejpříjemnějších hudebních překvapení poslední doby, fakt. S FFS bude váš mejdan už navždycky láska. I kdyby nikdo nepřišel, ty nejhezčí holky vypadaly jako oškliví kluci s prsama nebo se vám do obýváku proti vaší vůli nabourali Wild Tides s vlastním naftovým agregátem, takže by nešli vypnout.

    Group

    1. Johnny Delusional

    2. Call Girl

    3. Dictator’s Son

    4. Little Guy From The Suburbs

    5. Police Encounters

    6. Save Me From Myself

    7. So Desu Ne

    8. The Man Without A Tan

    9. Thing I Won’t Get

    10. The Power Couple

    11. Collaborations Don’t Work

    12. Piss Off

    GroupGroup
    GraphicLine

    Kay Buriánek

    text

     
    Rectangle
     
     
    Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze 1/2

    9

 
×
Čtete:
2015/7
Recenze 2. 7. 2015 1/2

Recenze 2/2

Recenze 2. 7. 2015 2/2

Duel

Tomáš Klus

SMS/REC

SMS/RECenze

Naživo

Lindsey Stirling

Naživo

Blackmore‘s Night

Naživo

Prague Proms

Naživo

The Gaslight Anthem

Naživo

Alt-j

Naživo

Body Count feat. Ice T

Naživo

United Islands

Naživo

Blur

Naživo

BiggBoss All Stars Team

Naživo

Tomáš Klus

Naživo

Dream Theater

Naživo

Eagles of death metal

Tipy

Kam vyrazit?

Festivalový speciál 1/3

FESTIVALY 2015

Festivalový speciál 2/3

FESTIVALY 2015 - červenec

Festivalový speciál 3/3

FESTIVALY 2015 - srpen/září

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.