text Václav Trávníček (MF DNES)

foto Red Bull

Ideální míra
druhé puberty

Zkraje roku ta zpráva obletěla celou hiphopovou scénu. Indy & Wich, pionýři žánru v českých končinách, ohlásili po desetileté odmlce comeback. Velký návrat je to především pro rappera Indyho, který vyřešil vleklé osobní problémy a znovu se naplno věnuje muzice. „Už se zase kouří z komína,“ říká odhodlaně.

Vlastně o něm nebylo deset let slyšet. Když se jeho kapela odmlčela, vydal Indy (vlastním jménem Andreas Christodoulou) jenom rozpačitě přijatou sólovku KMBL a občas se objevil na koncertě nebo projektu někoho jiného. Všichni věděli, že žije, ale jen málokdo tušil, co vlastně dělá. Na rappera s kyperskými kořeny dolehl reálný život. „Nikdy jsem nechrlil věci po stovkách, Wich měl zase svoje projekty. Bylo těžké se synchronizovat, hlavně v době, kdy jsem začal žít rodinný život a narodilo se mi dítě,“ vypráví v otevřeném rozhovoru pro Headliner.

Teď se zdá, že černé mraky nad sebou zahnal. A ačkoli mu na hlavě přibylo o pár šedin navíc, znovu touží fanoušky uhranout. Se starými parťáky DJ Wichem (Tomáš

Pechlák) a LA4 (Martin Lasky) skládá nové písně, finalizuje singl a chystá se na koncertní šňůru v rámci projektu Red Bull Tour Bus. „Začali jsme spolu makat zcela spontánně. Máme rozdělaných víc písniček a doufám, že to bude poklad národní hiphopové knihovny,“ tvrdí přesvědčivě.

Dalo vašemu návratu impuls něco konkrétního?

Ta myšlenka průběžně probublávala. Občas jsme se o tom s klukama bavili nebo měli společný koncert. Na konci ledna mi Tomáš zavolal, že budeme hrát v Londýně a pak že by měl být ještě ve francouzském Les Orres v Alpách, kde dohodl i naše vystoupení. Mezi oběma koncerty byly tři dny, tak jsme

Doba, kdy kapela fungovala, byly nejhezčí roky mého života

měli čas věci probrat. Když jsme odlétali z Prahy a už jsme seděli v letadle, Tomáš zvedl oči od telefonu a nahodil, že na Facebooku ohlásil singl. Postnul tam naši společnou fotku a dokonce zmínil, že „makáme na novejch věcech“. Došlo mi, že když to takhle pustil do světa, je to fakt pravda. Potěšilo mě to.

S jakou ambicí se Indy & Wich vracejí?

S nejlepší možnou. Doba, kdy kapela fungovala, byly nejhezčí roky mého života. Nechceme se tím ale stresovat. Samozřejmě

bychom chtěli, aby to dopadlo co nejlíp. Aby to pro nás byla zábava a radost a aby fanoušci, kteří na náš návrat čekají, dostali to, co by rádi slyšeli, nebo je to minimálně pozitivně nakoplo. Přáli bychom si, aby to mělo úspěch jako My3 nebo Hádej kdo, ale to už trochu předbíhám.

Co pro vás bude měřítkem úspěchu?

Dát si to se vším, co k tomu patří. Chtěli bychom být vidět a hrát co nejvíc. Potěší i finanční stránka, ale hlavní je, aby to celé fungovalo a bavilo nás to.

Takhle zněl Indy na Wichově beatu naposledy.

efektů a piluješ si svůj setting. Když v něm něco tvoříš, zní to pořád stejně, nebo hodně blízko. Ale hip hop se hrozně rychle mění, je progresivní. Je otázka, zda je to pořád ještě hip hop a neměli bychom to celé definovat spíš jako urban music. To, co dnes v rapové muzice fúzuje, je velký koktejl. Lidi přesahují žánry. Dost přemýšlíme nad tím, jestli vsadit na nějakou starou kartu, která nás baví, nebo to posuneme a budeme víc trendy. I když se současný trend po všech těch supersynťákových věcech pomalu vrací k takovému zvláštnímu retru až oldschoolu. Ale asi nejde čekat, že bychom se vyloženě vrátili ke zvuku naší první desky My3. Mezi ní a druhým albem Hádej kdo je velký rozdíl. Neodhadnu, jestli podobný skok bude následovat i nyní. Věci se samy mění a také vkus.

Od vydání Hádej kdo uplynulo už deset let. Proč se vlastně kapela tehdy odmlčela?

S tou deskou jsme hodně koncertovali, natočili jsme i DVD. Já se rok nato po sedmileté známosti oženil a narodilo se nám dítě. Bohužel nepatřím mezi ty šťastlivce, kterým to s rodinou vyšlo. Takže jsem záhy řešil zásadní životní záležitosti. Barák, války o tříměsíčního syna… Tomáš byl zase rozlítaný, dělal se spoustou dalších lidí, a neměl moc čas. Já na něj ani netlačil. Myslím, že absence je na mně, určitě ne na něm. Kdybychom byli rocková kapela, co zkouší jednou dvakrát týdně, materiál by se v mezičase uvařil, ale takhle to chtělo spíš příležitost a synchronizaci, na které došlo až teď.

Když se vrací rocková kapela, je zřejmé, že její členové sáhnou znovu po kytarách. K čemu se ale vrátí Indy & Wich?

U kytar je to hodně definované zvukem. Ten nástroj je specifický. Máš tam sérii

Můžou se nové skladby vyrovnat těm starším, už jen po psychologické stránce?

Těžká otázka. Na poslední desce, kterou dělal Tomáš s Lavorem, je skladba Energia. Objevil jsem se v jejím remixu a svoji sloku pojal hodně „indyawičovsky“. Hromada lidí mi pak psala úplně identický vzkaz: Kámo, tohle je přesně tak, jak jsem chtěl, aby to bylo! Napadlo mě, že je zvláštní, že to může po těch letech takhle vyjít a někomu to připomene ten starý feel. Bojím se, že velký kus toho pocitu, který lidi budou hledat, je i v době, která je už pryč. Nevím, jestli se nám to povede zopakovat. Definitivně tam jde ale vtisknout náš autorský rukopis, byť o deset let starší.

Když jsem si potřeboval odvézt studio z baráku, ve kterém jsem bydlel se ženou, nastěhoval jsem se do zkušebny Clou na Smíchově

Proto jste v roce 2010 přišel se sólovou deskou KMBL, kterou jste natočili společně s Raem, tehdejším bubeníkem Clou?

V době, kdy jsme s Wichem nedělali, jsem chtěl zúročit nějaké nápady, co jsem měl. S Radkem se známe dlouho a vždycky jsme si říkali, že spolu něco uděláme. Když jsem si potřeboval odvézt studio z baráku, ve kterém jsem bydlel se ženou, nastěhoval jsem se do zkušebny Clou na Smíchově. Ten rok, co jsme spolu točili desku KMBL, jsem si hodně užil. Dost jsem se na to album fixoval a byl přesvědčený, že je to super věc. Materiál jsem

hustě proséval, snažil jsem se na desku zhustit to úplně nejlepší. Měl jsem pocit, že musí lidi zválcovat.

Proč myslíte, že to nevyšlo?

Dodnes nad tím přemýšlím. Lidi desku moc nevzali asi proto, že tam bylo hodně synťáků a používal jsem efekty, celé to bylo včetně rytmiky nu-skool. Nebyl tam DJ Wich, se kterým je symbióza jasná a zvuk je specifický. Měl jsem tam jiný hlas a výraz, víc jízlivý, a bylo to celý takový míň kulatý. Nebyl jsem tak vážný jako na deskách s Tomem. Přece

Když se to celé rozsypalo, snažil jsem se co nejvíc být se synem

Myslím, že lidi moc nepochopili nadsázku a vzali KMBL strašně vážně. Přišlo jim, že si dělám z hip hopu srandu

Jaké ty roky bez kapely vlastně byly?

Pro mě to bylo temno – teď se bavím o osobním životě. Vůbec jsem nečekal příběh, který potom následoval. Některé stavy jsou tak tristní, že se z nich nejde ani vypsat. Člověk je raději zticha a sedí doma. Řešil jsem syna, kterému je dnes sedm, a máme naprosto skvělý vztah. Po tom, co šly věci do háje, mi o tohle šlo nejvíc. Vím, jaké to je, vyrůstat bez otce. Nemám tady velkou rodinu, část z ní je na Kypru, dva bráchové žijí v Řecku, takže jsem býval dost sám. Když se to celé rozsypalo, snažil jsem se co nejvíc být se synem. Myslím,

jenom už jsem byl postarší páprda, takže jsem opustil ultimátní moudra, a spíš to proměnil v satiru, protože spousta věcí je jinak, než jak jsem si myslel. Myslím, že lidi moc nepochopili nadsázku a vzali KMBL strašně vážně. Přišlo jim, že si dělám z hip hopu srandu. Mrzí mě to, ale i to je vývoj a součást toho všeho.

Srovnal vás život?

To zcela jednoznačně. Vidím věci jinak, ale zároveň se necítím veledospělej, udržuju si ideální míru druhý puberty. Na druhou stranu už musím řešit věci, které člověk ve dvaceti vůbec nevnímá. Občas je to hell, když musím stíhat práci a další věci. Ale jinak bych neměnil. Jsem spokojený táta, mám zdravého sedmiletého kluka, který je úplně stejný magor jako jeho fotr. Dělá to, co já, když jsem byl malý. V jeho pokojíčku jsou jenom lodě, tanky nebo letadla. Nejde mi na to kašlat, nedokážu mu říct, mám hodně práce a teď se neuvidíme.

že je to daleko důležitější než kariéra nebo úspěch, což vídávám jinde, kde chybí vazba na rodiče, protože není čas. Přijde mi, že tohle je nejdůležitější věc, která má na světě smysl, být tady pro to dítě. Snad se mi to povedlo, jsme jedna ruka a už mi brousí kolem studia. Zkouší beatbox, začal imitovat zvuky, hlavně motory letadel. Tím, že už je velký a všechno je v pohodě, mi zase otrnulo a jdu do toho. Předtím jsem prostě nedokázal dělat nové věci a zároveň řešit, co jsem řešil.

Máme rozdělané čtyři věci a přemýšlíme,
co dál

Myslím, že by se spousta lidí smála, kdyby mě viděla v šest ráno, jak dělám prckovi snídani a chystám mu do tašky slabikář

Vychováváte syna sám? A co vztahy?

On má samozřejmě mamku, ale tři dny v týdnu jsme spolu. Myslím, že by se spousta lidí smála, kdyby mě viděla v šest ráno, jak dělám prckovi snídani a chystám mu do tašky slabikář. Vztahy tak úplně neřeším – když ženské vidí, že je pro mě kluk number one, tak na to serou. Většina holek v mém věku uvažuje už jinak. Chce se usadit, najít tátu pro své dítě, hodiny jim tikaj jinak. Takže se teď hlavně soustředím na syna, na hudbu a nové věci, co děláme s Tomášem.

Pomohla vám práce copywritera?

Ta mě dost nakopla. Díky ní furt pracuju s jazykem, přivedla mě zpátky k hudbě. Baví mě to a píšu si i věci, které nikde nepublikuju. Plánuju u toho zůstat. Mám radši svobodnější povolání, neumím si úplně představit sedět někde v korporátu – i když pár firem, kde bych si to představit uměl, existuje, a už jsem párkrát v podobném podniku seděl.

A co sdělení?

Nemělo by to smrdět retrospektivou, spíš chceme říct, co se dělo celou tu dobu. Druhý výraz, který je textově ve hře, je preaching starého rappera, který mladým vysvětluje, jak to je. Aby nebalili příliš velký mrkve, jinak budou mít duto v hlavě. Je to klasické rapové kázání, ale v nadsázce, v boom bap stylu. Nechci, aby to bylo nějaké senilní retro.

Pořád mi není padesát, takže čas je. Člověk nemusí být ženatý třikrát, stačí jednou. Ale dětí bych mohl mít mraky.

Jak nové písničky zní?

Jsou definované především Tomášem, který má široký záběr. Máme rozdělané čtyři věci a přemýšlíme, co dál. Vždycky to bude jenom o pocitu. Když uděláš pecku, která vrní a sedí, tak ji vydáš a nemá cenu laborovat, jestli to je moc synťákové, nebo naopak jenom samplované. Nikdy nemůžete jedním výstřelem zabít dvacet much najednou. Vždycky se najde někdo, kdo to neocení. Předpokládám ale, že nové písničky budou především postavené na samplech v nějaké fúzi s elektronikou.

Na rozdíl od mnoha lidí včetně mě žije DJ Wich v realitě

Přál bych si, kdyby se kapele zase podařilo na pět nebo šest let uchvátit fanoušky

Rýsuje se třeba i klasická třetí deska?

Zrovna včera La4 úplně bez kontextu prohlásil, že novou písničku, co jsme mu přehráli, by dal doprostřed desky. Takže to k tomu asi fakt směřuje. Sám za sebe můžu říct, že se na to hodně těším. Jsem rád, že i Wich tomu dává energii, a cením jeho zdravou „skepsi“. Na rozdíl od mnoha lidí včetně mě žije v realitě, a je to v dobrém slova smyslu maximalista a obrovský profík. To je podle mě důležitý hybný moment celé věci. Vím,

Kdy budete mít jasno o singlu?

Je to otázka pár dní. Chtěli bychom, aby byl složený ze dvou skladeb, které budou v jednom bloku. Chceme tomu dát rozměr dvojsinglu a tím pádem i dvojklipu. Termín definuje jarně-letní turné na Red Bull Tour Busu s Paulie Garandem a Kenny Roughem a hlavně videoklip. Jsme nadšení už jenom z přípravy, Red Bull ví, co a jak. Je fakt cítit, že to dělají pro lidi i kapely. Co je ještě podle mě důležité říct, že turné pojedeme živě. Čeká nás zkoušení s kapelou Champion Sound, kterou měl DJ Wich na svém výročním koncertě v Lucerně. Budeme hrát věci z My3, Hádej kdo a také nové věci.

A je horizont vašeho návratu ohraničený pouze comebackovou deskou, nebo plánujete i nadále fungovat zase jako kapela?

Jsou to spojené nádoby. První věc je deska. Když člověk zjistí, že se z toho všichni posrali, tak prostě jede. Najednou mu všichni budou chtít dělat manažera, bude mít hromadu sponzorů a kámošů a bude všude hrát. Tohle nejde odmítnout. Pokud by se návrat s deskou povedl, máme chuť a vůli tlačit to dál. A třeba zatlouct další hřebík a říct: Nejenom jedna dobrá comebacková deska, ale dvě. Nebo tři. Ale čert ví, co se bude dít. Přál bych si, kdyby se kapele zase podařilo na pět nebo šest let uchvátit fanoušky. To by bylo nejvíc. Hodně tomu věřím, ale záleží dost na mě. Nedokážu za týden vyblít čtyřicet textů. Nebo dokážu, ale nemá to pro mě hodnotu.

Jak máte vlastně v triu rozdělenou práci?

Osobní ambice jdou stranou, důležitý je konsenzus. Zároveň v kapele musí být

že je nohama na zemi, ale zároveň čeká to nejlepší a hlídá to celé tak, aby to dopadlo podle představ nás všech.

někdo, kdo rozhodne. Tohle docela nechávám na Tomášovi, který to cítí a záleží mu na tom. Martin na tom teď maká s námi, za což jsem moc rád. Chtěl bych, aby na této desce byl zastoupený daleko víc než na těch předchozích.

Sledujete, kam se dopracovali vaši souputníci z přelomu milénia?

Každému přeju úspěch. Mám pocit, že vznikají dobré věci a zároveň se objevila nová jména, která mohou být za pár let lídry scény. Jsou tu lidi, kteří ze sebe vypíšou i jiné věci, než by člověk čekal v tom klasickém hiphopovém klišé. I když to nejsou žádní nováčci, hrozně originální je pro mě třeba Oliver Lowe nebo MC Gey, to je nesmírně vtipný chlapík. Baví mě i exaltované věci, různé freaky postavy nebo styly v žánru obecně, a nemám problém ani s elektronikou. Styl jako

takový jde dopředu jako blázen, pořád je co poslouchat. Akorát mě mrzí, že doba obecně fandí „easy listening“ a vážnější věci nejsou tolik v kurzu jako kdysi, kdy hip hop celkem dobře prezentoval nějaká stanoviska a zkušenosti. Tohle by se mohlo trochu víc vrátit.

Tušíte, jak dnes hiphopová scéna vnímá vás?

Netroufám si říct, protože se to před lety zastavilo. Plodnější odpověď na to snad budu mít po nové desce s kapelou. Pro některé nejmladší fans můžu být za zenitem, pro jiné učebnicové jméno, které se vrátilo na scénu. Zatím si na mě nikdo nepočkal v podchodu, a myslím, že tam je jasný status quo. Z reakcí a komentářů si myslím, že lidi čekají, že to přijde. A pořád mě znají. Vlastně mám radost, když se můžu podepsat třináctiletým děckám, která mě musela znovu objevit.

Nechci mentorovat, to nikoho nezajímá. Stejně si to každý musí odžít sám

kapele podařilo získat fans ze současné vlny. Když se dostali k žánru, naše staré desky znají jako určité stěžejní věci nebo milníky. Ale třeba přijdou na naše koncerty proto, že se jim bude líbit singl a klip a bude to pro ně fresh. Teda aspoň doufám.

Jaké to vůbec je, se čtyřicítkou na krku dělat hip hop?

Dnes je hip hop masovka, už to není ta specifická subkultura. Jestli se ptáte na to, jestli to není směšné, tak tím, jak je žánr vyprofilovaný svými specifikovanými atributy, ať už je to móda, nebo způsob vyjadřování, není o nic míň nebo víc směšný než třeba black metal. I póza v pop music obecně dost odpovídá tomu, jak funguje mediální svět. Lidi vám na jednu stranu ukážou po ránu na Facebooku bůhvíco, a pak se v černých brýlích tváří jako chladné a nepřístupné ksichty. Když je vám dvacet, chcete být co nejvýraznější, nejvíc vyprofilovaný, jiný. Něco jiného je, když pak potkáte toho čtyřicetiletého blackmetalistu nebo hiphopera v nejortodoxnějším vohozu podle posledního trendu – tak to bývá vtipné. Samozřejmě vždycky musí fungovat nějaká soudnost. Ale omezení a limit podle mě nenese věk, spíš člověk samotný.

Šel byste i dnes do beefu jako před lety se Supercroo?

Ale jo, já se nebojím. Záleží, s kým by to bylo. Kdyby se do toho pustil nějaký nounejm, asi bych se na to vykašlal.

Není ale sentiment hlavní důvod, proč se lidi těší na váš návrat?

Jestli jo, tak by mě to nasralo. Ale je jasné, že kus toho tam bude. Velká část energie bude asi pramenit z toho, že se lidi přijdou podívat na koncert, aby zavzpomínali. Ale prodleva mezi poslední deskou a dnešní dobou je tak dlouhá, že by bylo super, kdyby se

Cítíte sentiment za dobou, kdy jste byli na vrcholu?

To tam samozřejmě je. V osmatřiceti člověk vzpomíná, jaké to bylo, když mu bylo dvacet. V rámci patnácti nebo sedmnácti textů, které jsem zatím napsal, jsou asi čtyři trochu retrospektivní. Ale nechci mentorovat, to nikoho nezajímá. Stejně si to každý musí odžít sám. Majzla si musím dát na to, aby to nebylo úplně vyměklé. Hodně čtu, zajímám se o fyziku, o historii. Pracovní název desky je Stručná historie všeho. Tomáš si ze mě dělá srandu, že v mém případě by se to spíš mělo jmenovat Stručná teorie všeho. Je pravda, že mi lidi občas vytýkali, že moje texty jsou moc komplikované nebo obsáhlé.

Se Supercrooo to bylo jiné, byla to výzva. Sranda je, kolik se toho změní za těch víc než deset let. Když se s Jamesem Colem nebo Bauchem potkáme, děláme si z toho prdel. Všichni jsme zestárli, ale tenkrát to bylo navážno. Takže tyhle pošťuchovačky by mě bavily, kdyby se do mě pustil někdo tohohle formátu. Všem to tehdy dost pomohlo mediálně a byla to strašná prča.