Můžeme očekávat, že se budou ještě víc otevírat nůžky mezi generací YouTube a elektronických projektů, jejichž písničky mají miliony views, a kapel, které ještě věří tomu, že mohou uspět tradiční cestou v klubech. Vzhledem k chystaným deskám Atmo Music a Sebastiana by se novou tuzemskou hudební hvězdou, respektive šedou eminencí mohl stát liberecký producent ODD, u nějž zbývá, aby ho ke spolupráci přizval někdo zavedený. Protože má profláklé jméno a zajímavou produkci, mohla by také v nové roli zpěvačky zarezonovat debutující Emma Smetana.
A ze zahraničních jmen, kde se přece jen pořád vybírá lépe, mě hodně baví Rat Boy, i když tedy zní jako nepřiznanej parchant od Jamieho T. Nebo možná právě kvůli tomu.

Jasně, Sleaford Mods jsou spíš objevem roku 2014, ale až loni díky hostovačkám u Prodigy nebo Leftfield prorazili i mimo Britské ostrovy, kde žijí jediní humanoidi, kteří jejich minimalistické smršti plné textu a frustrace naplno rozumí. Jejich striktnosti to samozřejmě neubralo.

Mydy Rabycad tu také už chvíli jsou, ale loni ze sebe dokázali setřást elektroswingové začátky a vydat se vstříc plným klubům a dospělejší taneční muzice. Na konci roku navíc klávesák Nèro Scartch vydal sebevědomý debut v mnohem temnějších odstínech.

A naopak. Skvělý hudebník, ale na první pohled klaun, který facky obyčejně rozdává, se na desce Pijano zjevil bez šklebu. A výsledkem je nej­dojemnější, a přitom prožitá tuzemská skladba roku.

Punková energie, chuligánství, a přitom hitovost. Současný ufňukaný, přecitlivělý a vykalkulovaný mainstream si o takovou přímočarou facku koledoval už dlouho. Aneb usměj se, Londýne, už jsi dávno mrtvej.

Žbirkovo album z Abbey Road pro mě není deskou roku, jenom protože jsem v minifotkách na obalu našel i sám sebe, jak ve slavných studiích dělám rozhovor s producentem. Hlavně je to elegantní a opravdu velká deska se skvělými písničkami a poselstvím, že když vám „hoří hlava“, ani po šedesátce nemusíte hudebně zakrnět a ztratit vášeň. Stačí se koukat kolem sebe a nebát se hrát. K písničkám All My Days a Fair Play není třeba nic dodávat.

Přiznávám, že tahle deska ve mně musela uzrát. V době vydání jsem ji minul, ale pak přišel podzim a zjistil jsem, že vyjma nových nahrávek je v mém přehrávači tou suverénně nejposlouchanější. Silné písničky, které nejsou prvoplánové, nádherný zvuk a britská suverénnost. A každé pondělí si navíc po poradě v refrénu písničku Go Out můžeme zpívat, že se jde do Lokálu.

Objev

Sleaford Mods

Objev

Mydy Rabycad a Nèro Scartch

Nejlepší domácí skladba

Xavier Baumaxa: Dvě labutě

Nejlepší zahraniční skladba

Slaves: Cheer Up London

Nejlepší domácí album

Miro Žbirka: Miro

Nejlepší zahraniční album

Blur: Magic Whip

Nová deska Kid Cudiho je za horizontem progresu, z jiné planety a redefinuje hip hop tím, že vůbec není hiphopová. A Refused dokázali natočit i po velké pauze stylovou silnou desku, která představuje jejich potenciál nové doby a důstojně přitom navazuje na kultovní epos The Shape Of Punk To Come.

Na zahraniční scéně bude těch jmen spousta, napadá mě jich dobrých dvacet napříč žánry. Osobně jsem ale hodně zvědav a myslím, že dobrý feedback bude mít nová deska Adore Life od Sava­ges. Co se české scény týče, jsem víc než kdy jindy skeptický, protože v středněproudém kurzu jsou bezduché instantní odrhovačky typu Slza a underground je momentálně fatálně oslaben tím, že všechny mladé kapely najednou chtějí zpívat česky a znít jako revival Roberta Kodyma, i když říkají, že ne. Takže se sice jistě neproslaví, ale mojí jistotou v roce 2016 budou Wild Tides, kteří chystají novou desku. A moje sympatie i nadále budou mít kapely, na něž sice chodí a bude chodit do padesáti lidí, ale dá se jim jejich tvorba alespoň věřit.

Strašně bych chtěl tuhle kapelu vidět naživo, protože jejich koncerty jsou esence punkové brutality, industriální tenze a živé prezentace bez mantinelů, kde neexistuje rozdíl mezi pódiem a prostorem pod ním. Ho99o9 vrací do hry autenticitu a princip, proč se vůbec takové koncerty hrajou – pro pot, atmosféru a zážitek.

Geniálně paroduje pomatence, co se v batice vydali vstříc duševní i tělesné harmonii.

The Garden jsou úchyláci a já mám úchyláky rád. All Smiles Over Here :) a klip k ní je nejúchylnější song a video, který jsem letos slyšel a viděl.

Protože humor, ten pořád moc neumíme. Baví mě, že se lidé při poslechu tracků z Demovy desky tlemí, je vtipná a dělá si srandu i sama ze sebe, a to se sakra počítá.

Nejlepší zahraniční album

Kid Cudi: Speedin‘ Bullet 2 Heaven

Refused: Freedom

Objev

Ho99o9

Nejlepší domácí skladba

Kapitán Demo: Láska, pokora a sluníčko

Nejlepší zahraniční skladba

The Garden: All Smiles Over Here :)

Nejlepší domácí album

Kapitán Demo: Okamžitě odejdi do svého pokoje a vrať se,
až budeš normální

Zaslouženě nejúspěšnější skladba letošního roku. Jakmile se Adele opře do refrénu, běhá mráz po zádech.

Překvapit (částečně protože od ní to asi nikdo moc nečeká) může Emma Smetana, respektive to, co z ní dostane Jiří Burian v producentském a autorském křesle. Ze zahraničí tipuju zpěvačku Rae Morris – před rokem vydala slibný debut a pomalu se prokousává z role nenápadné mladice do pozice suverénní interpretky. Zásadní pro ni bude odezva na letošních velkých festivalech.

Výjimečná debutová deska, skvělé živé sety. Tuhle kapelu sledujme velmi pozorně, pokud spolu kluci vydrží, můžou nás ještě hodně překvapit.

Český pop konečně našel písničkáře západního střihu a přestává oscilovat mezi Xindlem a Klusem.

Krásná jemná práce dělaná s úctou k Londýnu a studiu Abbey Road, které se Žbirkovi odvděčilo špičkovým zvukem a dodalo desce příběh.

Víceméně holobrádci hrají rock‘n‘roll jako staří mazáci. Deska šlape od začátku do konce, hodí se na mejdan, do sluchátek, do auta i na ranní nakopnutí.

Nejlepší zahraniční skladba

Adele: Hello

Objev

Ghost Of You

Domácí skladba

Thom Artway: I Have No Inspiration

Nejlepší domácí album

Miro Žbirka: Miro

Nejlepší zahraniční album

The Strypes: Little Victories

Z domácích interpretů bych přál prorazit Davidu Stypkovi s novou deskou Neboj, protože je to spousta skvěle udělaný muziky. Ze zahraničních bych si přál, aby se proslavili třeba Green River Ordinance nebo The Dirty Guv’nahs, protože pak by snad vyrazili do Evropy na turné a já bych je viděl naživo.

Proč The OXX? Protože jsme je objevili na Mighty Sounds a pozvali si je na Headliner Ponton, kde předvedli skvělej punkrock set a nakonec všichni včetně fanoušků naskákali do Vltavy. Opravdovej rock and roll.

Nemám vysloveně domácí hit roku 2015. Na singly se nějak letos neurodilo, možná Bára Poláková s Nafrněnou, ale mně to přijde tak nablbý, že to nominovat nechci.

Bieleve je skvělá pecka, nejenže obsadila přední příčky americké a britské hitparády, ale je ukázkou, jak téhle kapele svědčí změna zvuku a posouvá se dál. I když Snake Eyes je taky skvělá…

David Koller vydal skvělé vyrovnané album, které má co říct jak po hudební, tak textové stránce, a Tonye její návrat ke kořenům rozhodně sluší. Tolik dobrého blues na jednom CD se v našich zemích slyší málokdy.

I když je víceméně souhrnem předchozích EP, jsem rád, že konečně vyšlo řadové album Jamese Baye, který je zjevením v kategorii songwriters, a kdo ho viděl třeba v Berlíně na Lollapalooze, ví, o čem mluvím. Nicméně albem roku jsou pro mě rozhodně Mumford & Sons, z desek vydaných v roce 2015 mě zkrátka zasáhlo nejvíc jejich album Wilder Mild.

Objev

The OXX

Nejlepší zahraniční skladba

Mumford & Soons: Believe

Nejlepší domácí album

David Koller: ČeskosLOVEnsko

Tonya Graves: Back to Blues

Nejlepší zahraniční album

James Bay: Chaos & Calm

Mumford & Sons: Wilder Mild

Inteligentní psycho-pop s trochou štěstí může zabodovat
nejen doma v UK.

Klaustrofobický debut texaského producenta trůní na piedestalu současné elektroniky.

TIP: Kdo se proslaví v roce 2016?

Gengahr

Objev

Boy Wonder & The Teen Sensations

Objev

Rabit: Communion

Nejlepší domácí skladba

Please The Trees: All I Want To Do

Nejlepší zahraniční skladba

Young Fathers: Rain Or Shine

Nejlepší domácí album

Please The Trees: Carp

Nejlepší zahraniční album

Metz: II

Moderní tuzemská kapela se skvělým zvukem, obratně kombinuje metal s prvky elektroniky, skvělý zpěvák, naživo nezkrotná smršť.

V zahraničí už roste delší dobu, na tuzemské scéně, doufejme, poroste v příštím roce. Skvělé skladby, talentovaný, skromný, úžasný.

Je to pomalá procítěná věc s obrovskou, nepopsatelnou energií. Při každém poslechu vyvolává ohromný proud emocí. Je silná, intenzivní, skvěle zazpívaná, má hymnický refrén, píseň hodná Michaela Jacksona.

Další songy:

Chris Cornell: Nearly Forgot My Broken Heart

Trivium: Silence In The Snow

Disturbed: The Vengeful One

Jedno ze tří letošních alb, které mě baví poslouchat od začátku až do konce. Z těch tří je navíc nejpropracovanější a obsahuje nejvíc silných songů.

TIP: Kdo se proslaví v roce 2016?

The Truth Is Out There

Objev

James Bay

Nejlepší domácí skladba

Support Lesbiens: K.I.D.

Nejlepší zahraniční skladba

Adam Lambert: There I Said It

Nejlepší zahraniční album

Muse: Drones

Pokud se bavíme ne o hudbě, ale o „proslavení se“, tak u nás tipuju Elišku Mrázovou alias Elis a možná že třeba dojde i na tu dlouho slibovanou desku Lenny. A ve světovém měřítku bych tipoval třeba Benjamina Clementina nebo Jamese Baye.

Něco víc než jen hudba a text. Prožitek, historické kořeny, nálada.
Opak Ortelu a všech dalších, kteří o národním cítění jen tlachají.

Živelná a živočišná písnička, plná energie a možná i zážitek z jednoho z osobních koncertů roku.

Objev

Algiers a Děti mezi reprákama

Nejlepší domácí skladba

Kittchen: Sudety

Nejlepší zahraniční skladba

Sleater-Kinney: No Cities To Love

Nejlepší domácí album

Květy: Miláček slunce

Nejlepší zahraniční album

Blur: The Magic Whip

Drobná skejťačka aka irská písničkářka SOAK dokázala svými melodiemi vyzařujícími klid a pohodu loni pobláznit snad půlku světa. A mě taky.

Tahle pecka z desky ČeskosLOVEnsko má syrový příběh, chytlavou melodii, a navíc ještě skvělý klip. Od dob Lucie pro mě asi nejlepší skladba Davida Kollera.

Chladná, tvrdá a zároveň i neuvěřitelně sexy hitovka, ze které energie cáká na všechny strany. A ty kytarové riffy...

Hravé texty i melancholická nálada, které se na albu A/B snoubí, mi v tuzemských vodách připravily nejpříjemnější hudební zážitek uplynulého roku.

Srdeční záležitost, v níž tahle čtveřice skvěle míchá výrazné refrény se širokou paletou nálad a to celé pak servíruje s odzbrojující naléhavostí v hlase Dana Reynoldse.

Objev

SOAK

Nejlepší domácí skladba

David Koller: Recidiva

Nejlepší zahraniční skladba

Muse: Psycho

Nejlepší domácí album

Tata Bojs: A/B

Nejlepší zahraniční album

Imagine Dragons: Smoke + Mirrors

James Harries už své renomé dávno má a dost dobře by mohl být jmenován v dalších kategoriích této ankety. Přesto si myslím, že by si zasloužil v příštím roce povyrůst natolik, aby se při vyslovení jeho jména chytali i lidé, kteří hudbou zas tolik nežijí.

Nenápadně se se svými singly objevovali už trochu déle, ale v roce 2015 ukázali svým albem My Love Is Cool celému světu, že jsou opravdu dost cool a je radost, že v únoru to ukážou v Praze.

Málem potopili Headliner ponton a mě hodně mrzelo, že jsem tam nebyla, protože je to jedna z českých novinek, které zní světově, a s písní Dance The Sadness Out překonáte leckterou melancholickou chvilku.

Distant Past od Everything Everything a Flesh Without Blood od Grimes, kterou mě nakazil Honza Vedral, jsou dvě písničky roku 2015, jež mají na první poslech úroveň chytlavosti 100 %.

Miro Žbirka se ocitl ve vlastním snu o nahrávání ve slavném studiu Abbey Road a na jeho desce je slyšet, jakou lásku a nadšení k odkazu tohoto místa chová.

Novou rockovější etapu této kapely nevítají všichni s radostí, ale já jsem si to album pro jistotu poslechla asi dvěstěkrát a tvrdím, že je jedním z nejlepších alb roku 2015.

Objev

Wolf Alice

Objev

V/R Nobody

Nejlepší domácí skladba

David Koller: Gypsy Love

Nejlepší zahraniční skladba

Everything Everything: Distant Past

Grimes: Flesh Without Blood

Nejlepší domácí album

Miroslav Žbirka: Miro

Nejlepší zahraniční album

Mumford And Sons: Wilder Mind

V den, kdy jsem ji slyšel poprvé, jsem ji pustil ještě minimálně padesátkrát. Je éterická, ale přitom má neuvěřitelnou sílu a skvělé rockové podbarvení.

Hudebně se asi nejedná o tu nejsilnější skladbu, která v Česku loni vznikla, ale rozhodně mě svou bezprostředností pobavila nejvíc.

Mladá britská písničkářka, která má příjemný projev a na svůj věk píše i promyšlené písničky. Začátkem roku 2015 vydala debutovou desku, se kterou v létě hrála i na festivalu Glastonbury.

Devatenáctiletá písničkářka z Norska vydává v únoru svůj debut. Ale už má venku několik singlů, jedno ípíčko a vyšlo s ní několik rozhovorů. Její cover na Half World Away od Oasis byl použitý ve vánoční reklamě pro britský obchodní řetězec John Lewis, takže by se dalo říct, že našlápnuto má velmi dobře. Je navíc neuvěřitelně svá, dalo by se říct skoro až divná, ale právě její bezprostřednost je na ní tak moc okouzlující. Do její hudby se navíc celkem promítá i takový klasický severský naturel.

Snad úplně cokoli, do čeho se Dyk pustí, je radost poslouchat, ale hravý swing mu sedí zatím asi nejvíc.

Žádná deska mě za loňský rok nedostala tolik jako právě ta od Florence. Je barevná, dynamická, má skvělou atmosféru a vracím se k ní prakticky neustále.

Nejlepší zahraniční skladba

Of Monsters And Men: Human

Nejlepší česká skladba

Barbora Poláková: Nafrněná

Objev

Rae Morris

TIP: Kdo se proslaví v roce 2016?

Aurora

Nejlepší české album

Vojta Dyk: Deska

Nejlepší zahraniční album

Florence + The Machine: How Big How Blue How Beautiful

Legenda švédského hardcoru, která dávno překročila hranice všech možných žánrů, se letos vrátila, aby potom, co před sedmnácti lety změnila navždycky podobu alternativní hudby, potvrdila svoji vládnoucí pozici. Úspěšně.

Fúze mezi kytarovým popem „college“ střihu a inteligentním punk rockem. Nejopravdovější nahrávka, co u nás letos vznikla.

Trochu Motörhead palba od Kabátů o ústavu pro choromyslné si prvenství zaslouží už za text: „Nadopovat lexaurinem – už se na tě voda v kotli vaří.“

Doufejme, že konečně zbrusu nový projekt Jimmyho Page, ačkoli to je možná trochu sci-fi. Z domácích pak Noire Volters, velice sympatická indie-rocková banda z Mostu, která začíná nabírat rychlost. Příští rok bude jejich.

Australská písničkářka, která letos vydala debutovou desku plnou špinavého indie-rocku pod názvem Sometimes I Sit And Think And Sometimes I Just Sit. Rozhodně stojí za poslech.

Singl z nové desky, na kterém Maiden zachycují esenci toho, co z nich pořád ještě dělá jednu z největších kapel planety. Plus super stylový klip jako bonus.

Zahraniční album roku

Refused: Freedom

Domácí album roku

Worldhood: Nerd Love

Domácí skladba roku

Kabát: Do pekla/do nebe

Objev

Courtney Barnett

Zahraniční skladba roku

Iron Maiden: Speed Of Light