Veronika Arichteva

V nonstopechsi pouštím Zappu

Pamatuju si, že jako úplně malá jsem s kamarádkou pořád dokola poslouchala na kazetách Šmouly. Ale v pubertě se mojí nejoblíbenější kapelou stal Kryštof, takže mi zase neustále hrály hitovky z alba Magnetické pole a nejvíc asi Lolita. Zajímavé je, že když jsem se seznámila s mým manželem Bisim Arichtevem, pozval mě na jejich koncert a já vlastně až tehdy zjistila, že je bratrem baskytaristy Kryštofů Nikolaje, a navíc ještě právě k Lolitě točil videoklip.

Miluju skladbu Best Of You od Foo Fighters, ale žádnou jinou od nich vlastně ani neznám. Pamatuju si, že když u nás asi před čtyřmi lety měli koncert, moc jsem na něj chtěla jít právě kvůli téhle písničce. Já tenkrát ale hrála na střeše Galerie Harfa představení a přišla tak asi o tři čtvrtiny. Nakonec jsem přece jen na chvíli stihla doběhnout vedle do O areny a zrovna přesně na
The Best Of You.

No, kdybychom brali čistě kopulační hudbu, tak jsou pro mě vítězové Massive Attack a Teardrop. Pak mám ale i jiné oblíbené mazlící písničky, třeba duet Kryštofů s Lenny Přiznání nebo Eda Sheerana a jeho hitovku I See Fire. Což tedy když si člověk přeloží, není úplná romantika, ale má nádhernou melodii.

Bylo mi šestnáct, když jsme v Poněšicích v chatkovém areálu natáčeli Hop nebo trop. Tenkrát se tam sešla bezvadná parta filmařů a u bazénu jsme vždycky na konci dne pořádali party. Zvukaři přitáhli bedny a my pouštěli písničky z telefonu. Strašně mi uvízla v hlavě skladba Bobby Brown od Franka Zappy. Dodnes, když jdu v menších městech večer po představení do nějakého nonstopu, kde mají jukebox, dám si tam přesně tuhle.

Na můj příchod k oltáři mi kluci z Kryštof zahráli jednu lehce balkánskou písničku, což se právě díky původu mého manžela skvěle hodilo. Když jsme si pak řekli ano a všichni nám postupně blahopřáli, zazněla skladba Ain’t No Mountain High Enough. Mně i mému partnerovi se vždycky moc líbila, takže nás vlastně i napadla tak nějak společně. Je totiž ohromně pozitivní a dokáže skvěle dobít energii.

Při řízení mám ráda album od skupiny Olats Otesoc, což je taková super alternativní hudba. Baví mě, že mají muziku propojenou i s hereckou stránkou a tak trochu si ze všeho dělají legraci. Navíc Honza Cina skvěle zpívá. Pamatuju si, že začínali v malé kavárně v Divadle Na Prádle, kam na ně chodili hlavně kamarádi, ale teď už mají širokou základnu fanoušků.

Mně by se všeobecně líbilo, kdybych uměla nějakou skladbu zazpívat čistě. Ale pamatuju si, že jsem kamarádce hrozně záviděla, jak na přehrávkách na konzervatoři nádherně dokázala interpretovat písničku z muzikálu Bídníci On My Own. Docela mě štve, že já to asi nikdy nezvládnu, jelikož jsem to samozřejmě několikrát zkoušela a vždycky to bylo naprosto příšerné.

Zbožňuju skladbu Thomase Newmana Walkaway z filmu Seznamte se, Joe Black. Vtipné je, že úryvek z téhle písničky byl i v seriálu První republika, kde jsem hrála. Ještě než totiž byla hotová hudba, používaly se podkresy právě z tohoto soundtracku. No a nakonec v několika scénách melodie zůstala. Jinak s filmovými a seriálovými skladbami se to u mě hodně střídá. Naposledy jsem poslouchala třeba Lanu Del Rey a hit z Velkého Gatsbyho Young And Beautiful.

Moje babička si oblíbila písničku Půlnoční od Václava Neckáře. Když dostala čtyři roky zpět před Vánoci mrtvici a odvezli ji do nemocnice, tak jsem si tuhle skladbu pouštěla stále dokola i u zdobení stromečku a strašně brečela. V lednu pak bohužel babička zemřela a nakonec ji právě tahle píseň hrála i na pohřbu. Kdykoli ji tedy slyším, vybaví se mi všechny ty vzpomínky a je pravda, že si ji občas přehrávám také záměrně, když si chci poplakat.

Ke sportu a pohybu většinou potřebuju rychlé kousky. Takže ať už jdu běhat, nebo si chci jen tak zatancovat, vždycky mě spolehlivě rozjedou balkánské rytmy. Zbožňuju energii, která z nich sálá, a hodně trumpet. Nejvíc mě nabudí třeba takový Bregović a jeho Mahalageasca.

Na koncertě Petr Hapka žije! jsem po pár letech opět slyšela skladbu z Kudykamu Havrani na sněhu a úplně si ji zamilovala. Má nádherný text i melodii, která vleze hluboko pod kůži a mně osobně v podání Ondry Rumla i husí kůži vyvolává. Celkově je to moje nejoblíbenější muzikálová písnička a tvorba Hapky s Horáčkem tím, co mě z české scény oslovuje nejvíc.