Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Editorial

Editorial

Novinky

Co se děje

Ve studiu

5 otázek pro … Prago Union

Zaostřeno

Glastonbury

Největší festival vzbuzuje kontroverzi

Zaostřeno

Žánrové ceny Anděl

Důstojnější, ale haproval zvuk

Obrazem

Očičkem Nožičky

Headparáda

Redakční tipy

Zaostřeno

Čistý festival

Zaostřeno

Deftones

Už to bude...

Můj soundtrack

Michaela Doubravová

Anojsem řekla u Eda Sheerana

Čerstvé (z)boží

Cocaine Party

Bordel za všech okolností

Headliner

Bára Poláková

Fakt jsem vyjukaná?

  • text Honza Vedral

    foto Jan Nožička

    Bára Poláková

    Fakt jsem vyjukaná?

     

    11

     

    Headliner

    1

  • Byla to ta nejrychleji natočená titulní strana Headlineru v historii. Bára Poláková si stoupla před kameru, studiem se rozezněl šanson Ona z její debutové desky. A ani nemusela otevřít pusu a všem nám šel mráz po zádech. Když se pak rozpovídala o tom, že se rozhodla být naplno zpěvačkou, nešlo jí to nevěřit.

    Bezprostřednost a ironie, díky kterým se z jejích písniček Kráva a Nafrněná staly přes noc hity, nejsou v jejím případě nic hraného. Když jsme jí během natáčení řekli, že ji na druhé titulní straně Headlineru vystřídá Gwen Stefani, odvětila pobaveně: To mám radost, máme narozeniny ve stejný den. Bára Poláková zkrátka naživo působí přesně tak rozpustile, roztěkaně, ale zároveň vážně, jak zní na svém debutovém albu, které po odkladech kvůli porodu vydala loni v listopadu. Získala za něj tři nominace na cenu Anděl. A na nás se docela oprávněně zlobí, že jsme ho označili za „srandapop“. Do hudebního světa se z toho divadelního totiž rozhodla vstoupit naplno. „Ještě mě čeká spousta práce, abych si tu pozornost zasloužila,“ říká přitom věcně.

    Na titulu tohoto Headlineru zpíváte skladbu Ona. Oproti singlům vás tenhle šanson představuje v dost netypické, vážné poloze. Jaký je jeho příběh?

    Nevím, jestli by neměl zůstat tajemstvím. Vždycky přemýšlím nad tím, že když popíšu svůj pohled na nějakou skladbu, dám jí nějakou definitivu. Ale ona by přitom měla zůstat otevřená, aby si z ní každý mohl vzít, co chce. Ale dobře. Mísí se tu několik příběhů. Moje stavy a pocity, které jsem zažívala po rozchodu, jsem promíchala s příběhem mojí kamarádky, která se rozváděla.

    U žádné jiné písničky text nevznikal tolik let. A na výsledku bych teď neměnila nic, což se mi nestává. Kdybych měla vybrat jednu písničku, na kterou jsem z desky vážně hrdá, bude to tahle.

     
     

    11

    Headliner

    2

  •  

    Památný klip, který spustil hudební kariéru Báry Polákové, měli vidět
    jen kamarádi.

    Barbora Poláková – Kráva

     

    Proč myslíte, že to tak bylo?

    Snažila jsem se vystihnout ten pocit, kdy si uvědomíte, že jste sám. A musíte na tom najít něco kladného, něco pozitivního. Je vlastně logické, že z toho vyšel šanson. Už když jsem text dávala Davidu Hlaváčovi ke zhudebnění, dalo se to předpokládat. Taky mi potom poslal hotovou hudbu a už tak zůstala. Neměla jsem k ní co dodat. A jsem ráda, že jste tuhle písničku vybrali, protože opravdu ukazuje jinou podobu mojí hudby, která na desce také je.


    Pravdou ale je, že procítěné šansony vás ke zpívání nepřivedly.

    To ne. Mohla za to Kráva. Ten ohlas, který měla, byl naprosto nečekaný. Vznikla jako vtip pro Barování Sandry Novákové. Byl tehdy Valentýn a my jsme to s Markétou Stehlíkovou coby děvčata zmítaná láskou i neláskou takhle usmolila, viděla nás Tereza Kopáčová a okamžitě chtěla natočit klip. Všechny jsme si myslely, že to bude taková sranda pro kamarády na Facebooku – dali jsme to na svoje stránky – já, Markéta a můj tehdejší přítel. Jenže uplynul víkend a měli jsme sto tisíc zhlédnutí. Uplynuly tři a byl jich milion. Nikdo z nás moc nechápal, co se děje. Ale nebyla to jenom zhlédnutí na YouTube. Kamarádi mi začali říkat, jak se jim líbí můj hlas, v divadle mě začali obsazovat do rolí, ve kterých se zpívá, volali mi, abych zpívala na večírcích. A já jsem si přitom ve zpěvu nikdy zvlášť nevěřila! Respektive jsem nad tím nepřemýšlela. Když jsem jako malá hrála na klavír, tak jsem si vlastní písničky

    Je možná zvláštní se ptát, když máte venku debutovou desku, ale teď už ten sen máte?

    Po úspěchu Krávy jsem to sama musela začít zjišťovat. Jestli na to mám, jestli se moc nestydím, jestli se za ty věci dokážu postavit. Právě to jsem si vyzkoušela až teď na třech koncertech v Malostranské besedě, když jsem desku křtila. Něco jiného si je ušudlat písničky doma, další level je předvést je muzikantům, další s nimi jít do studia a postavit se před producenta, další vypustit výsledek mezi lidi. No a ten nejtěžší přijde nakonec. Vylézt na pódium a všechno to zazpívat tak, že si stojíte i za poslední čárkou, aby to přitom neznělo pateticky, hloupě, moc srandovně nebo naopak moc vážně, protože to bych taky nechtěla.

    vymýšlela, ale tu ambici, ten sen být zpěvačkou, jsem prostě neměla.

     
     

    11

    Headliner

    3

  • Bára Poláková při krmení holubů... totiž v rozhovoru s Honzou Vedralem.

    Zkrátka jste vyvažovala. Myslíte si, že se to povedlo?

    Vím, že jsme pořád na začátku, musíme se s kapelou sehrát a vyjezdit. My za sebou zatím máme opravdu jenom ty tři koncerty. I když všichni mi říkají, že mám ohromné štěstí na muzikanty a já vím, že fakt mám! Oni se znají všichni dlouho a dlouho spolu hrají, tak jde spíš o mě. Od začátku jsem věděla, že nechci nic uspěchat. Hned po úspěchu Krávy jsem začala dostávat první nabídky, jedno vydavatelství dokonce chtělo točit desku.


    Jak jste to tehdy brala?

    Hodně mi pomohl David Koller, který mi radil, ať všechno odmítnu. Když jsem váhala nad nějakými duety nebo spolupracemi,

    rezolutně mi řekl: Tohle vůbec nedělej! Zpětně jsem ráda, že jsem ho poslechla, protože jsem tušila, že bych to tlačila na sílu, že by výsledkem byla nějaká blbost. Proto to do vydání desky trvalo tak dlouho, protože jsem vůbec nebyla vnitřně přesvědčená, že na to mám a že mám co říct.


    Kdy jste to vnitřní přesvědčení získala?

    Asi za to mohlo nadšení Honzy Muchowa. Pamatuju si, jak jsme si nezávazně povídali se scenáristou Petrem Kolečkem, který mi říkal, že by bylo skvělé, kdybych natočila album. A vyprávěl mi, že se zná s Muchowem a že bych tu desku měla natočit s ním. Strašně mě ta myšlenka nadchla, protože jsem Honzu vždycky měla ráda a uznávala

     
     

    11

    Headliner

    4

  •  

    Hit Nafrněná není zdaleka jenom o herečkách.

    Barbora Poláková – Nafrněná

     

    ho. Petr nám domluvil schůzku, na které jsme řekli naše plány. Tehdy jsem si myslela, že si vezme nějaký čas na rozmyšlenou. Ale on hned řekl, že super, ať mu naposílám všechno, co mám. Neměla jsem ještě za zády Supraphon ani nikoho jiného a byla rozhodnutá, že když to odmítne, žádná deska nebude. Ale když Honza souhlasil, byla jsem tak šťastná a asi jsem nabrala ten poslední kousek sebevědomí a konečně se rozhodla.


    A co se stalo potom?

    Naposílala jsem mu všechny nápady a nástřely písniček, které jsem měla. A pak jsme si jednou za dva, tři měsíce dávali kafe, cigáro a povídali jsme si. Honza byl tím, kdo mi poradil, ať si nejdřív pomaličku najdu muzikanty, kteří budou skvělí hráči, ale nebudou mít zároveň tři další kapely, ale budou nadšení z té jedné. A tak jsme se při přípravě jednoho představení v NoD potkali s Davidem Hlaváčem a společně jsme pro něj udělali písničku Kdo je tady víc. Šlo nám to ohromně rychle a dobře, zjistila jsem, že na sebe slyšíme, když jsme dodělali sloku, hned byl refrén. Všechno, co jsem tušila, že má v té písničce být, hrozně dobře vycítil a zpracoval. Nakonec je ta skladba i na desce.


    Ale ta první, kterou jste strhla pozornost, byla přece jenom Nafrněná. U té zaklaplo všechno od textu po klip. Jako by to někdo naplánoval.

    Přitom i příběh téhle písničky je přirozený. Akorát vychází z konkrétní události, která se

    dá zobecnit na spoustu situací, ve kterých všichni rádi mluvíme o těch ostatních a nevidíme si přitom do pusy. Tehdy ke mně přišla kamarádka a vyprávěla mi o jednom herci, který jí říkal, jak moc se těší, že spolu budeme hrát. Druhý večer jsme se zase viděly a strašně se tlemila, že ten samý herec říkal, že vlastně neví, jestli se na mě těší, protože slyšel, že jsem nějaká nafrněná. Prý mu to doma řekla manželka, která mě ale v životě osobně neviděla. Tehdy jsme se tomu smály, ale vlastně mi to bylo trochu líto a zůstalo to ve mně jako téma. Začala jsem si všímat, jak když se někomu začne dařit, všichni ho tak nenápadně propírají.


    Divadelní branže je tímhle proslulá snad ještě víc než ta hudební.

    No, asi ano, ale nevím, jestli oprávněně. Myslím, že tohle se děje úplně normálně všude a není to nic fatálního nebo neobvyklého.

     
     

    11

    Headliner

    5

  • Ale máte pravdu, že nás to tam taky svádělo. První verze scénáře ke klipu byla dokonce jen o herečkách. A celé se to mělo odehrávat v Rudolfinu. Pak jsme to ale rozšířili a schválně vybrali klub s úplně divnou zpěvačkou. Vždycky, když se v klipu vidím s těma korálkama na hlavě, dostávám záchvat smíchu. A holky nehrají samy sebe, jak jsme původně mysleli, ale normální holky. Chtěli jsme, aby to bylo obecnější. Kdyby v klipu herečky hrály herečky, už by to nemělo takový přesah.


    U Krávy to byla náhoda. V případě Nafrněné jste už úspěch očekávali?

    Myslím, že Honza Muchow ano, protože má dost zkušeností a rozumí prostě všemu. Já jsem si nad tím docela hlavu lámala, protože Kráva měla veliký úspěch a samozřejmě jsem nechtěla, aby to bylo u druhého klipu horší. Takový úspěch je popravdě pro další tvorbu dost stresující. Teď třeba hodně stagnuji, rozhoduji se mezi třemi písničkami, nevím, ke které udělat klip. Nechci nikoho zklamat, protože jsem navíc zase strašně přezodpovědnělá. Což není žádná novinka. Pamatuju si, jak si mě před vydáním Nafrněné vzala stranou šéfka Supraphonu Iva Milerová a říkala mi: Baru, neboj, když to nebude mít taková čísla jako Kráva, nic se neděje. To jenom v YouTube změnili způsob měření počtu zhlédnutí. Říkala jsem, že v pohodě, ale všichni jsme byli napjatí, jak to dopadne.


    A pak uběhl první týden a měli jste kolik?

    Já už dnes ani nevím. Krávou jsme strašně žili, protože to bylo něco nového

    Říkali mi: Baru, neboj, když to nebude mít taková čísla jako Kráva, nic se neděje

     

    11

     

    Headliner

    6

  • Jsem už vlastně bába, která hraje divadlo dvacet let

    Úspěch Nafrněné jsme s Honzou Muchowem sledovali do prvního milionu

    Deska měla původně vyjít v září, ale kvůli porodu jste ji nakonec přesunula na listopad. Jak vás vlastně mateřství ovlivnilo?

    Těžko říct, protože bez něj jsem žádné natáčení nezažila. Ale obecně mi do života přineslo jistý nadhled. Přestala jsem se trápit věcmi, které mi přišly důležité, ale vlastně jsou malicherné. Neprožívám blbosti a užívám si věci, které mám. Zároveň jsem ráda, že můžu vyvažovat ten svět plínek a hraček. Na jednu stranu chci být doma, ale na druhou se moc těším na koncerty. Nakonec jsem strašně ráda, jak to vyšlo, protože celkově prožívám skvělé a intenzivní období.

    a nečekaného. U Nafrněné jsme to s Honzou Muchowem sledovali do prvního milionu. Volali jsme si a psali jsme si zprávy i s holkama, co hrály v klipu. U druhého a třetího milionu už jenom Honza poslal textovku a pak už jsme to sledovat přestali. Až teď na zvukovce na křtu se někdo ptal: A kolik to vlastně má? Tak jsem říkala, že nevím, někdo koukl na internet a prý přes jedenáct. Jak se říká, nic není starší než včerejší úspěch. Teda ono se to říká o novinách, ale stejně.

    Na jevišti toho za sebou máte dost, je to rozdíl stát na něm jako herečka a jako zpěvačka?

    Obrovský. Samozřejmě si to můžete taky takzvaně hodit jako roli. Možná, že to tak spousta zpěvaček i má, ale to jsem

    I když koncertní křty jste si odložila až na březen, musela jste se na ně začít připravovat. Jaké to bylo vrhnout se zase do práce?

    Z pohledu mateřství přiznávám, že místy dost šílené. Nejhorší byl Žebřík, který jsem moderovala, hráli jsme tam a ještě jsem byla nominovaná v nějakých kategoriích. Pořád jsem přitom musela v hlavě udržovat rozestup tří hodin, za které se musím vrátit nakojit miminko. Když začali hrát No Name, sprintovala jsem na hotel, a když jsem tam toho miničlověka viděla ležet, říkala jsem si: Co to dělám, proč nejsem tady, proč támhle skáču po pódiu jako šašek? Ale pak jsem si uvědomila, že to opravdu nedělám každý den, že ji o nic neochuzuji. Na koncerty jsme se jinak chystali asi měsíc, chtěli jsme to mít vyladěné včetně scény a kostýmů, protože i když začínáme, přece jenom už nechceme působit jako kapela z garáže.

     
     

    11

    Headliner

    7

  • Přestože na rozhovor měla Bára vyhrazených přesně třicet čtyři minut, nesl se v klidné atmosféře.

    nechtěla. Uvědomila jsem si totiž, že už jsem vlastně bába, která hraje divadlo dvacet let. Za tu dobu už jsem vyměnila tolik rolí, že jsem teď šťastná, že můžu být konečně sama za sebe. Že třeba můžu na pódiu stát a cokoli pokazit, udělat chybu a omluvit se za ni, protože to se prostě stane. V divadle jste pořád za čtvrtou stěnou. Jste nějaká postava, a když to spletete, někdy z toho samozřejmě vybruslíte, ale někdy taky ne. Když jsem v muzikálu Lucie za Lucii, tu temnou holku, tak z té postavy nemůžu vyskočit a začít se smát a říct: Jé, teď to mělo bejt úplně jinak, ale já to celý podělala. Proto je to pro mě teď taková svoboda a zažívám ohromnou

    euforii. Když kluci začnou hrát, hudby je plný vzduch a my řádíme a jsme šťastní.


    Jste vážně připravená věnovat se zpívání naplno se vším, co to obnáší?

    To teď všichni v divadle rádi uslyší. Ale ano. Kdybych se teď rozhodla hrát divadlo, měla bych třeba patnáct představení měsíčně. Do toho už teď od května až do prosince plánujeme koncerty, kterých je osm do měsíce. To jednak nechci a jednak by to ani s tím miminkem nešlo. Uvědomuju si, že zpěvačka nemůžu být na půl. Musím si objezdit všechny kluby a vyhrát se. Vím, že tuhle fázi není

     
     

    11

    Headliner

    8

  • Budu muset zvládnout předsudky, které vůči mě coby zpívající herečce spousta lidí určitě má

    Vůbec nevím, co si mám počít s nominací na Objev roku? Nebo zpěvačku? Vždyť to teprve musím ukázat a dokázat!

    To je asi dobře, my jsme sice napsali srandapop, ale asi není náhoda, že za tu desku máte tři nominace na Anděly a většina recenzí je pochvalných. Překvapilo vás to?

    Moc. Vůbec nevím, co si mám počít s nominací na Objev roku? Nebo zpěvačku? Vždyť já mám pocit, že tohle všechno v hudbě teprve musím ukázat a dokázat! Vždyť já za sebou opravdu mám jenom tři koncerty! Když to oznámili, neměla jsem dokonce žádný! Takže jsem se hrozně bála, že to třeba pokazím a oni si pak budou trhat vlasy. Ale teď už je to lepší. Ještě mě čeká prostě spousta práce, abych si to zasloužila. To zní tak blbě pionýrsky, co, ale ono to tak prostě

    z výšky. Kdyby to bylo o těch dvou singlech, tak neřeknu nic, ale jsem přesvědčená, že na desce je i spousta jiných nálad, stačí se vrátit k písničce Ona, pro kterou snad označení srandapop fakt neplatí. Tohle je přesně ten moment, kterým bych se dřív asi trápila dlouho. Teď díky miminku o tom druhý den vlastně pořádně nevím.

    Co myslíte, že bude nejtěžší?

    Spousta věcí. Budeme hrát na festivalech před nebo po různých sehraných kapelách jiných žánrů. Budu muset zvládnout předsudky, které vůči mě coby zpívající herečce spousta lidí určitě má. Hodně z nich se přijde podívat na dvě srandovní písničky a pak ukaž, co umíš. Teď mi dochází, že to dokonce napsal někdo od vás z Headlineru, že moje deska je jenom takový srandapop s Muchowem. Tehdy mě to docela zasáhlo a bylo mi to líto. Kdybych si to přečetla v Blesku, bylo by mi to jedno, ale od někoho, kdo hudbě přece jen rozumí, mě to mrzelo.


    Abych se přiznal, nevím, o jakém textu je teď konkrétně řeč. Ale zajímalo by mě, co vás na tom označení urazilo? Srandu přece děláte.

    Já se neurazila! To je úplně jiná emoce. Já jsem to spíš nepochopila. Bylo to řečené tak

    možné obejít nebo přeskočit. Rozhodně to neberu tak, že vydám desku a tím všechno končí. To by byla krátkozraká hloupost. Jsem rozhodnutá, že zpívat chci.

     
     

    11

    Headliner

    9

  • Jsem šťastná, že můžu být sama za sebe.

    je. Přeju si, abych se nebála a tolik nestresovala. Abych získala jistotu. Doufám, že se to stane na turné v těch klubech.


    Nejste z toho příliš vyjukaná? Sama jste říkala, že za sebou máte dvacet let na divadelních prknech. Ze křtů lidi odcházeli nadšení. Ono to půjde.

    Já vím, ale je to jiné. Všude se píše moje jméno. Všechno je na moje triko. Stojím vepředu, když to pokazím, celé to padne na moji hlavu. Je to úplně jiné než

    divadelní představení, dokonce i když v něm máte hlavní roli. Není se za koho schovat. Možná na to jenom musím ještě přijít, že to celé nemusím tak urputně držet a stresovat se a všechno poběží samo. No, ale teď za sebou mám jen ty tři tři koncerty, tak se to všechno ve mně mísí a jsem prostě, jak jste to říkal? Vyjukaná, no.


    Což může být hezký konec rozhovoru.

    Klidně... počkejte... a fakt jsem podle vás vyjukaná, jo?!?

     
     

    11

    Headliner

    10

  •  

    S Muchowem ve studiu

     

    Jak se začínající zpěvačce pracovalo s jedním z nejuznávanějších tuzemských producentů? „Honza je empatický, vtipný. On je prostě opravdu dokonalý. Někdy se nám třeba nechtělo nic dělat, tak jsme prokecali celé odpoledne. Když jsme nahrávali, byla jsem v šestém, sedmém měsíci. Ale ještě v devátém jsem chodila dělat opravy. Je tolerantní, čiší z něj klid a radost,“ říká Poláková. Do studia k němu prý vstoupila s jediným přáním: natočit desku, kterou by sama ráda poslouchala. Výsledek sklidil pozitivní recenze i tři nominace na Ceny Anděl.

     
     
     

    11

    Headliner

    11

 
×
Čtete:
2016/4
Bára Poláková: Fakt jsem vyjukaná?

Fenomén

Jednou a dost

TOP

Máš na to!

Rozhovor

The Offspring

Už nikam nespěcháme

TOP

WTF

9+1 klip, které vypadají jako apríl

Enface

Kygo

Od fotbalisty k dýdžejské superstar

Rozhovor

Indy

Ideální míra druhé puberty

Fenomén

Dancehall Queen

Jak se vrtí zadkem na reggae

Hlášky

Zakk Wylde

Hlavně nesmí dojít pivo

Story

Last Shadow Puppets

Vedlejšák nejlepších kámošů

Téma

14 andělských objevů

Rozhovor

Years  & Years

Oslavujeme skutečnou sexualitu

Headliner

Gwen Stefani

To album mi zachráilo život

Televize

Videorama

Rozhovor

Beata Hlavenková

Story

Travis

Z hospody na Glastonbury

Rozhovor

The Lumineers

První deska byla jako první rande

Songstory

Tata Bojs

Virtuální duet

Enface

Klyne

Ať lidí tančí

Rozhovor

Radimo

Rap naživo a lesní školka

Jackie Crash

Pop punkový trip na ostrovy

Rozhovor

Toy Dolls

Považovali nás za vtip

TOP

12 vzrušujících bokovek

Insider

Pavel Fuksa

Jak předat pocit z hudby

Kvíz

Headliner test

Retro

Brian Eno

Nejlépe placená práce pro zbabělce

Vizuál

David LaChapelle

Zkáza s krásou

Průvodce

Hard Rock Cafe

Jak Dylan spustil revoluci

Rozhovor

King Charles

Enface

Patrick Wolf

Divočení všežravého vlka

Ženský element

Kesha

Bláznivý a krásný život?

Heavy 1/2

Natvrdo

Heavy 2/2

Crossfaith

Hip Hop

Elementy ulice

Folk

Bez cancáku

Klasika

Teď vážně

Indie

Ty kytary!

Jazz a blues

Bluesbar

Alternativa 1/2

Kroky podzem

Alternativa 2/2

Josef Jindrák (Polí 5)

Ztraceno v překladu

EDM

MDMA

Mluvené slovo

Vyprávěj

Recenze měsíce

Pet Shop Boys

Super

Recenze

21. 4. 2016

Recenze

7. 4. 2016

Duel

Lucie Bílá

Hana

SMS REC

SMS Recenze

Naživo

Narozeniny Radia RockZone

Naživo

Lenka Dusilová

Naživo

Skepta

Naživo

Charles Aznavour

Naživo

Emma Smetana

Naživo

Mass

Božský Dyk a střípky hvězdného světa

Naživo

Trikot

Blízké setkání třetího druhu

Naživo

Mandrage

Diskopříběh z Plzně

Naživo

Adrian T. Bell

Koncert s nádechem luxusu

Kalendárium

Památné dny

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.