-
Na koncertě japonských Tricot nemohl být lépe slyšet rozdíl mezi naší a tamní scénou.
text Jarda Konáš
foto Marek Holoubek
3
naživo
1
-
Futurum,
Praha, 22. 3. 2016Nejprve osobní úvod – mám japonskou kytarovou scénu rád. Je absolutně odlišná, hravá, puntičkářská, nebere se tolik vážně a stojí na strhující instrumentalitě. Ve zkratce, spousta tamních začínajících kapel ty nástroje drtí víc než naši největší virtuosové. A pokud by někdo chtěl slyšet a vidět názorný příklad, v pražském Futuru k tomu měl báječnou (a vzácnou) šanci.
Parta Japonek klamala tělem. Křehké dívky působily roztomile, když se zakřiknutě snažily zavděčit publiku pár českými slovy, které četly z papírku. Po překonání lingvistického Taxisu zvedaly vítězně pěsti do vzduchu, což návštěvníci kvitovali upřímným aplausem. Poloprázdné Futurum si zkrátka hudebnice získaly rychle, ale ještě rychleji ukázaly, co na dálném východě znamená kotel.
Tricot do nástrojů bušily nemilosrdně. Střídaly polohy od baladických až po noisové, skákaly z tanečních rytmů do punku, ale i v pomalejších pasážích běhal mráz po zádech. Mohla za to především vynikající práce s vícehlasem, kdy jeden nevěděl, jestli takhle zpívají andělé nebo Samara lezoucí ze studny. Oboje je možné.
Celým večerem se táhla atmosféra exotiky, protože klubový koncert takové kapely je zkrátka blízké setkání třetího druhu se scénou, která do té naší nemá kudy prosáknout. Tricot předvedly velkou divočinu, ale zároveň precizně dotaženou do posledního taktu. Nebylo místo na chyby, nebylo místo na improvizaci, ale přesto člověk žádné vyjeté koleje necítil. A pokud ano, byla to jízda na horské dráze. Víc takových koncertů, v našem regionu se jich zoufale nedostává.
naživo
3
2
-
naživo
3
3
Předchozí článek:
Mass: Božský Dyk a střípky hvězdného světa
Další článek:
Mandrage: Diskopříběh z Plzně