-
text Kay Buriánek
foto Lukáš Wagneter
Radimo
Rap naživo a lesní školka
7
rozhovor
1
-
Saxofonista a flétnista Radimo je srdcař, ať už mluví o miliónu svých hudebních aktivit, nebo o svém zenovém druhém já v roli dětského lektora v lesní školce. Pohybuje se na převážně hiphopové platformě, se svými Champion Sound dal živý sound Prago Union, obohacuje koncept Jäger Vibes a další. Přesto nechytil móresy velkých kluků s bavoráky.
Možná je to tím, že se do něj hudebně otiskl multikulturní Londýn, možná dílem i proto, že v rozhledu mu obrazně řečeno nepřekáží Žižkovský vysílač. Ten mě napadl snad proto, že jsme se sešli na Jiřáku ve „fancy“ výčepu Beergeek a ten svítící gigafakáč se nedal přehlédnout.
Proklamuješ, že toho máš hodně a nestíháš jinou muziku než tu svoji, natož něco třeba číst... tak co teď děláš, že jsi tak vytížený?
Primárně jsem kapelníkem party, co si říká Champion Sound. Ta vznikla před pěti lety jako živý band pro Prago Union, což stále jsme, cítíme se být součástí Prago Union. Letos je to deset let od vydání jejich první
desky HDP. Uvědomil jsem si, že ten pocit, který jsem neustále z naší spolupráce měl, že oni jsou tu odnepaměti a my s nimi hrajeme nějak krátce, nedává smysl, protože my jsme jejich součástí půlku jejich existence. Ale táhlo nás to dělat i spoustu jiných věcí. Náš manažer je Affro, který pořádá Hip Hop Kemp a hiphopovou stage na Votvíráku a je i iniciátorem nových spojení a projektů. Díky tomu jsme spolupracovali se všemi tady i s hodně rappery ze světa. Na Votvíráku jsme třeba jeden celý den hráli jako backing band se všemi, kdo tam vystupovali. Tak se to povedlo, že jsme potom s některými z nich hráli i jiné koncerty, s Pio Squad, Mojou Rečou, Majkem Spiritem. Celá tahle
7
rozhovor
2
-
Hrajeme na největších tanečních soutěžích, b-boy battlech, ale pořád to nejdůležitější, naše srdcovka, jsou Prago Union
spolupráce vyvrcholila loni velkým koncertem Wiche, kde jsme byli opravdu všichni. Také jsme třeba jeli s rapperem Diamondem D po Evropě a jsme v jednání s pár dalšími lidmi, takže to vypadá, že bychom rádi každý rok odjeli jedno podobné turné s někým z venku, ze Států řekněme, a mezi tím dělali se zajímavými lidmi u nás. To je náš koncept. A shodou okolností jsme se stali největší taneční kapelou v Evropě, hrajeme na největších tanečních soutěžích, b-boy battlech a známe se se všemi z téhle komunity. Ale pořád to nejdůležitější, naše srdcovka, jsou Prago Union.
Jak se tohle všechno dá stíhat?
Jen tak, že to všechno dělá jedna parta lidí a pro každého z nich je to priorita číslo jedna. To znamená, že když nemůžu, tak nemůžou i všichni ostatní, a když mám volno, je to díky tomu, že ho mají i všichni ostatní. Nemáme záskoky, nejezdí s námi jiný zvukař, všechno řídí jeden člověk. Každý z nás samozřejmě má bokem i jiné aktivity, ale na druhou stranu to není tak, že by kluci hráli v dalších třech kapelách a pak jsme hledali v kalendáři horko těžko datum, na kterém se shodneme. To, co dělá Champion Sound, je svaté.
7
rozhovor
3
-
Já mám obecně moc rád lidi, kteří dělají hudbu bez ohledu na to, co se děje kolem
Ty ale navíc hraješ taky s DJ Robotem, hraješ takhle ještě s nějakým jiným dýdžejem?
Dlouho jsem byl v tandemu s Martinem Mikulášem a také s Ultrafinem, ale teď hraju většinu akcí s Robotem. Robot už tak vystupuje hodně, už jsme si na sebe zvykli, jsme kamarádi a jeho nejobvyklejší poloha je ta atmosférická, spíš než že by byl party DJ, do čehož se to moje hraní na saxofon a flétnu dokonale hodí.
A jiné hudební spolupráce?
Nahrával jsem něco na obě desky Adriana T. Bella. Já ho vůbec neznal a celé to vzniklo trochu bizarně. Žil jsem nějakou dobu v Londýně a tam jsem spolupracoval s takovým volným sdružením umělců, které se jmenovalo SpreadLuv Collective. Dvakrát do měsíce jsme v Camdenu pořádali společné akce a skrz ně jsem měl možnost poznat strašnou spoustu lidí. Mimo jiné i Michaela Rendalla, který tam hrál na klávesy v house bandu. Později začal i produkovat a dostal se k dost dobrým jménům (mimo jiné pracoval na deskách Killing Joke, Echo & The Bunnymen, Pink Floyd nebo Peter Murphy z Bauhaus – pozn. autora) a Adrian T. Bell si ho pozval na produkci. Když už byl v Praze, tak mi zavolal, jestli bych něco na Adrianovu desku nenahrál. Nahrávání ve studiu Faust bylo skvělé a od té doby s Adrianem i moc rád hraju živě, když mám volno a sejde se to. Pak jsem také jakýsi satelit kapely United Flavor, na každé jejich desce dělám alespoň něco, a když je čas, vystupuju s nimi rád i živě.
A baví tě jejich muzika?
Baví mě hodně. Já mám obecně moc rád lidi, kteří dělají hudbu bez ohledu na to, co se děje kolem, a Kuba je tou svojí úplně pohlcený. A zároveň poslouchá spoustu dobré muziky, ke které já se vůbec nedostanu.
Zmiňoval jsi spolupráci s Majkem Spiritem, jak probíhala?
No, tam jsme měli největší otazník, dlouho jsme to řešili, rozhodli se do toho jít
Máš kredit na albu i live produkci
VR/Nobody...Jo, to je hodně aktuální věc. Jakuba Stracha znám dlouho z akcí, a když jsem se stal nedávno i součástí konceptu Jäger Vibes, začali jsme se vídat víc a víc spolu i hrát. Když VR/Nobody dělali desku, něco jsem na ni nahrál a ukázalo se, že nám to spolu velmi sedí, takže jsem s nimi začal hrát i nějaké akce. Dával jsem také dohromady koncept celého jejich křtu v Lucerna Music Baru, sehnal aranže smyčců a vůbec tomu celému vetkl nějaký profesionální tvar. Kdykoli hrají živě a já můžu, tak se přidám.
7
rozhovor
4
-
Otáčení kabátů je pro česko-slovenskou hiphopovou scénu rys velmi příznačný
a nakonec to byla jedna z nejlepších zkušeností, kterou mám. Majk Spirit je velký profík, připravený, je na něj spoleh, i na pódiu uměl být občas sebeironický, přiznat svoji chybu, ale naopak být velmi sebejistý, když to bylo potřeba. Nemusí se mi třeba tolik líbit všechno, co dělá, ale nedám na něj dopustit pravě kvůli všemu, co jsem teď vyjmenoval.
U něj je možná zajímavý ten fenomén, že úplně otočil hiphopové dogma z černé na bílou...
Což je ale případ skoro všech na hiphopové scéně u nás. PSH, kteří se smáli komerci
a skončí jako největší vyznavači diska a kýče, kdy Trafik chtěl ze začátku hrát špínu a dneska dělá největší diskotéku ze všech. A zrovna tak třeba Prago. Adam (Kato – pozn. red.) dělal tu nejkomerčnější, naivní a dětskou partu Chaozz a dneska je v totálním undergroundu a je mu úplně jedno, co se kolem něj děje. Čímž chci říct, že otáčení kabátů je pro česko-slovenskou hiphopovou scénu rys velmi příznačný a já se to snažím celé brát hodně s rezervou a dnes je už pro mě mnohem důležitější, jestli někdo drží slovo než to, jestli se mu během let mění vkus a názory. I já sám jsem změnil názor na spoustu věcí.
7
rozhovor
5
-
Samotný fakt, že jsem od rapu a zároveň pracuju ve školce, je postavený na hlavu
Jestli je Chaozz schopen znovu povstat, je ta největší záhada a zároveň velmi vzrušující představa
A Adam Kato je té myšlence nakloněný?
Tohle všechno bych neříkal, kdyby to byla jen interní věc. Realita je taková, že naposledy o tom Adam mluvil v rozhovoru pro DVTV a tu otázku, jestli ano, nebo ne, otevřel de facto on. Elektrizující fluidum, které visí ve vzduchu, ale ani Kato neví, jestli je to vůbec možné.
Při zmínce o Chaozzu mě napadlo, jestli je nějaká reálná šance, že by došlo k jejich reunionu?
Visí to ve vzduchu. Protože letos je jejich dvacáté výročí a popravdě je to za hodně dlouhou dobu největší rébus, co se týče hudebních projektů. Realizovat se dá téměř všechno, jsem zvyklý na to, že se plní i ty nejšílenější věci, ale jestli je Chaozz schopen znovu povstat, je ta největší záhada a zároveň velmi vzrušující představa. Ale i bez mlžení, opravdu nejsem schopen na tuhle otázku odpovědět. Co ale můžu rozhodně říct je, že buď se to stane letos, nebo nikdy.
přes inzeráty, nikdo se neozýval, tak začaly hledat ve svém okolí. Jedna z nich byla moje kamarádka a ta mě oslovila s tím, že potřebují někoho na poloviční úvazek. Samozřejmě jsem se tomu nejdřív vysmál, představa, že učím ve školce, byla tak absurdní, že se na to ani jinak reagovat nedalo. Přesto jsem šel na pohovor, začal jsem o tom přemýšlet a zjistil, že to je vlastně zajímavý koncept, přijali mě a já jsem posléze zjistil, že to je vlastně fantastická práce. Dělám to už pět let.
Pojďme se bavit o protipólu tvojí hudební vášně. Jak jsi se proboha dostal k tomu, že děláš lektora v lesní školce?
To je na úrovni absurdity filmu Policajt ze školky. Já jsem z nejbru, kde ta školka je, to znamená z Říčanska, kde jsem žil. Parta holek s dětmi ve věku, že měly jít do školky, je nechtěla dát do klasické školky, tak hledaly nějakou alternativu. Dozvěděly se, že existuje instituce, jako je lesní školka, nějakou v okolí hledaly, zjistily, že žádná neexistuje, tak se rozhodly založit si svoji. Založily ji, začaly hledat lektory, ale měly jen samé holky, byť chtěly, aby ti lektoři byli smíšení. Sháněly
7
rozhovor
6
-
Radimo
Bylo to ze začátku těžké?
Ani ne. Bylo to nové, nikdo z nás pořádně nevěděl, co děláme, a učili jsme se za pochodu. Velká klika je, že to dělá hodně dobrá parta lidí, je to taková trochu komunitní záležitost. A díky těm lidem školka stále jede a je tak dobrá, jak je, a pro mě to byla a je obrovská zkušenost, protože děti jsou obecně naprosto nemilosrdné zrcadlo. Nutí mě vidět věci v úplně jiném kontextu, když tam přijdu, musím si vypnout telefon a soustředit se jen na ně. Učím se od nich žít v přítomnosti, což je největší deviza. Rap a lesní školka, to jsou moje domény.
Jak na to reaguje okolí, že máš takovou nekonvenční práci?
Pokud má někdo děti, tak se o tom chce samozřejmě bavit, a pokud je nemá, je to tak obskurní, že se o tom chce bavit taky. Samotný fakt, že jsem od rapu a zároveň pracuju ve školce, je postavený na hlavu, ale obecně na to lidé reagují pozitivně, nesetkal jsem se s žádnou divnou reakcí.
Zdá se, že je v tvém životě vzácná rovnováha a naplňuješ si svoje sny. Je nějaká nepokořená meta, na kterou bys rád ještě dosáhl?
Těch věcí je celá řada. Produkoval jsem, dával dohromady i vydával už hodně různorodé muziky, teď dokončujeme další kompletně živě nahrávanou desku Champion Sound. Ale rád bych byl třeba součástí dobré talk show amerického střihu, jako má Jimmy Fallon,
ve které by hrála hudba zásadní roli. Ale to je strašně komplikované a rozhodně běh na dlouhou trať. Už to s různými lidmi řešíme dlouhou dobu, ale jak kolem sebe vidíme pokusy a pády ostatních, jeví se to tak, že zatím není kam spěchat, že na to čas musí teprve uzrát. Výzva je třeba i to, jak kombinují na Grammy umělce z různých žánrů, což je další z věcí, ke kterým mířím v rámci projektů, kde jsem jakýmsi hudebním režisérem. Líbilo by se mi dělat věci s muzikou i u nás na úrovni, jako se dělají ve světě. Už proto, že mě česká muzika moc neoslovuje. Takže představa, že bych dal dohromady řekněme Kryštof a VR/Nobody a na předávání Zlatého slavíka udělal jejich společnou věc, která bude i vizuálně dotažená, hudebně i jinak světová, je sice bláznivá, ale lákavá.
7
rozhovor
7
Předchozí článek:
Klyne: Ať lidí tančí
Další článek:
Pop punkový trip na ostrovy