Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Editorial

Editorial

Novinky

Co se děje

Ve studiu

5 otázek pro … Prago Union

Zaostřeno

Glastonbury

Největší festival vzbuzuje kontroverzi

Zaostřeno

Žánrové ceny Anděl

Důstojnější, ale haproval zvuk

Obrazem

Očičkem Nožičky

Headparáda

Redakční tipy

Zaostřeno

Čistý festival

Zaostřeno

Deftones

Už to bude...

Můj soundtrack

Michaela Doubravová

Anojsem řekla u Eda Sheerana

Čerstvé (z)boží

Cocaine Party

Bordel za všech okolností

Headliner

Bára Poláková

Fakt jsem vyjukaná?

Fenomén

Jednou a dost

TOP

Máš na to!

Rozhovor

The Offspring

Už nikam nespěcháme

TOP

WTF

9+1 klip, které vypadají jako apríl

Enface

Kygo

Od fotbalisty k dýdžejské superstar

Rozhovor

Indy

Ideální míra druhé puberty

Fenomén

Dancehall Queen

Jak se vrtí zadkem na reggae

Hlášky

Zakk Wylde

Hlavně nesmí dojít pivo

Story

Last Shadow Puppets

Vedlejšák nejlepších kámošů

Téma

14 andělských objevů

Rozhovor

Years  & Years

Oslavujeme skutečnou sexualitu

Headliner

Gwen Stefani

To album mi zachráilo život

Televize

Videorama

Rozhovor

Beata Hlavenková

Story

Travis

Z hospody na Glastonbury

Rozhovor

The Lumineers

První deska byla jako první rande

Songstory

Tata Bojs

Virtuální duet

Enface

Klyne

Ať lidí tančí

Rozhovor

Radimo

Rap naživo a lesní školka

Jackie Crash

Pop punkový trip na ostrovy

Rozhovor

Toy Dolls

Považovali nás za vtip

TOP

12 vzrušujících bokovek

Insider

Pavel Fuksa

Jak předat pocit z hudby

Kvíz

Headliner test

Retro

Brian Eno

Nejlépe placená práce pro zbabělce

Vizuál

David LaChapelle

Zkáza s krásou

Průvodce

Hard Rock Cafe

Jak Dylan spustil revoluci

Rozhovor

King Charles

Enface

Patrick Wolf

Divočení všežravého vlka

Ženský element

Kesha

Bláznivý a krásný život?

Heavy 1/2

Natvrdo

Heavy 2/2

Crossfaith

Hip Hop

Elementy ulice

Folk

Bez cancáku

Klasika

Teď vážně

Indie

Ty kytary!

Jazz a blues

Bluesbar

Alternativa 1/2

Kroky podzem

Alternativa 2/2

Josef Jindrák (Polí 5)

Ztraceno v překladu

EDM

MDMA

Mluvené slovo

Vyprávěj

Recenze měsíce

Pet Shop Boys

Super

Recenze

21. 4. 2016

Recenze

7. 4. 2016

Duel

Lucie Bílá

Hana

  • duel

    O tom, že má Lucie Bílá jeden z nejvýraznějších hlasů tuzemského popu, nikdo nepochybuje. Na oslavu padesátin se rozhodla vydat mladou a progresivní desku nazvanou Hana, což je vždycky odvážný i dvojsečný krok. Jak ostatně ukazuje i duel mezi Jardou Konášem a Vojtou Libichem.

    Lucie Bílá

    Hana

    Každá z jedenácti skladeb je trochu jiná, ale zároveň je Hana silně kompaktní deska. Celkově převládá střední a pomalé tempo postavené na hlasu zpěvačky a teprve pak na melodiích. Jde ale o pop, který má hlavu a patu, žádné cukrbliky ani estrádní teatrálnost nehrozí. V rychlejších písních Bílá mládne s každým taktem. Hosté na desce ovšem trochu zapadli a anglické pasáže prohnané filtry působí jako pěst na oko.

    Hudební složka desky je poznamenaná autorskou převahou slovenského producenta jménem Martin „Maxo“ Šrámek – pozor, nezaměňovat s padlým bardem Martinem Maxou. Maxo je autorsky i producentsky podepsaný například pod tvorbou Celeste Buckingham. Tato modernost ve finále čerstvě padesátileté Lucii Bílé celkem sluší, a dokonce na většině desky ani nepůsobí křečovitě nebo trapně, Šrámek celkem očekávaně i zde potvrdil svou pozici poměrně šikovného skladatele. Žádné hudební revoluce se ale samozřejmě nedočkáme. A bohužel ani hitu.

    Hudba

    Exponovaný humor a přidrzlost jsou pryč. Bílá je až na výjimky vážná, zamyšlená, texty hodně adresné o citech a mužích. Některé obrazy a rýmy už jsme slyšeli stokrát, jiné zazní poprvé a rozhodně pobaví. A to v téměř každé písni. Ani tady se autoři nevyhnuli textařským berličkám, jsou však umně zamaskované rukopisem ostřílených rutinérů. Je to trochu jedním uchem dovnitř a druhým ven, ale to je v popu spíš plus.

    I tady Slavice vsadila poměrně chytře na mladý autorský tým, texty má na svědomí autorské duo z kapely Nebe Petr Harazin a Štěpán Petrů. Lyrika se hluboce pouze tváří, ve skutečnosti ale jenom prosviští po povrchu plytkých ošoupaných frází. Obsahová atmosféra? Veškerá žádná. Je ale nutno podotknout, že ani textová složka nepůsobí vyloženě nepřirozeně. Prostě vám jen tak trochu vleze jedním uchem dovnitř a druhým zase vyleze ven. Jak se říká – neurazí, ale ani nepotěší.

    Texty

     

    Jarda

    Vojta

    vs.

     
     

    Dalo by se říct, že forma zvítězila nad obsahem. Nejde ovšem o negativní obrat, v tomto případě je forma skutečně důležitá, protože na repertoár Lucie Bílé se začalo pomalu prášit stejně jako na její sbírku Slavíků. Je sympatické vědět, že se zpěvačka nedrží zajetých kolejí a nebojí se experimentovat jak s písněmi, tak se složením tvůrčího týmu. A kromě toho je ve vynikající formě.

    Bohužel je to až bolestivá nuda. Písně líně přetékají jedna do druhé, až se vám nakonec slijí do jedné beztvaré hmoty. Nejenže si po poslechu desky nezapamatujete jedinou melodii a rozhodně nemáte chuť ji pouštět znovu, abyste to napravili. Ale především už v jejím průběhu se instinktivně koukáte na časomíru, abyste zjistili, jak dlouho ještě zbývá do konce. Celkový dojem? Nic, co by člověka vyloženě rozčílilo. Bohužel to v něm ale nezanechá ani žádnou jinou emoci. Třeba příště. Ale spíš asi ne.

    Celkový dojem

    Lucie Bílá prošla výraznou proměnou a sázka na mladý tvůrčí a produkční tým jí vyšla. Je to přínos hlavně pro ni, jelikož s deskou Hana dokazuje, že má stále co říct. Nejde jen o důstojnou oslavu zpěvaččiných padesátin, ale o řadovku, která kvalitami předčí její produkci z posledních let. Pokud nové písně začnou hrát i rádia, bude to alespoň malinký přínos i pro český éter, což se taky počítá.

    I přes sympatické momenty a svěží nádech, který celou desku prostupuje, je bohužel její účel poněkud záhadou. Jediným přínosem, o kterém by se dalo mluvit, je snad lehké oživení kariéry stárnoucí divy, vyvstává tu ale otázka – proč vlastně? Z hlediska toku české pop scény se bohužel jedná o šedou, ničím nevybočující záležitost, kterou za chvilku smete na propadliště dějin pravděpodobně jakákoli lehce nadprůměrná mladá zpěvačka.

    Přínos

    Čistá práce. Je vidět, že producentské studio LittleBeat v čele s Martinem „Maxo“ Šrámkem pracuje primárně s interprety o generaci mladšími. U nás prakticky neznámý producent tak vstupuje do českého šoubyznysu jako člověk, který dokázal Lucii Bílou vytáhnout z vágního bezčasí impulsovic středního proudu a dát jejímu repertoáru aktuální podobu. A to je sakra výkon.

    Producentský rukopis Martina Šrámka jde ruku v ruce s jeho hudební tvorbou a dohromady tvoří přesvědčivý a silný hudební celek. Odmysleme si charakteristický (a ano, přiznejme si to, po těch letech už poněkud oposlouchaný) vokál hlavní protagonistky a můžeme Hanu klidně považovat za instrumentální verzi desky jedné z větších popových zpěvaček současné západní scény. Slabší chvíle přicházejí paradoxně v místech, kde nepochopitelně anglicky a poněkud šroubovaně hostují právě Maxo nebo Celeste Buckingham. Škoda.

    Produkce

     

    4

    :

    1,5

     
     

    1

    1

    Lucie Bílá

    Hana

     
     
     
     
     

    1. Tak mě tady máš

    2. Hana

    3. Hráze (ft. Maxo)

    4. Poprvé (ft. Maxo)

    5. V loužích

    6. O slunci

    7. Mezi řádky

    8. V ranách sůl

    9. Tenisky

    10. Růžové brýle

    11. Primadonna
    (ft. Celeste Buckingham)

     
     

    Tak mě tady máš

 
×
Čtete:
2016/4
Lucie Bílá: Hana

SMS REC

SMS Recenze

Naživo

Narozeniny Radia RockZone

Naživo

Lenka Dusilová

Naživo

Skepta

Naživo

Charles Aznavour

Naživo

Emma Smetana

Naživo

Mass

Božský Dyk a střípky hvězdného světa

Naživo

Trikot

Blízké setkání třetího druhu

Naživo

Mandrage

Diskopříběh z Plzně

Naživo

Adrian T. Bell

Koncert s nádechem luxusu

Kalendárium

Památné dny

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.