-
text Veronika Ondečková
Foto Archiv Josefa jindráka
Alternativa 2/2
5
1
-
Vydavatelství Polí5 je Mekkou tuzemské alternativní scény. O jeho provoz se neúnavně stará knihkupec, basák skupiny Skrytý původ byrokracie a milovník hudby Josef Jindrák, pro něhož žádný interpret není příliš malý, aby se nezasadil o objevení jeho tvorby.
Ztraceno v překladu
Už 8. dubna Jindrák v Malostranské besedě s kapelami jako B4, Ruce naší Dory, Tvrdý/Havelka, Stinka nebo Sousedi oslaví desáté narozeniny labelu, v jehož světě však jako by čas nehrál roli.
Polí5 slaví desáté narozeniny. Prožíváte první kulatiny?
Ne, já jsem pořád tak zavalený prací, že na nic takového ani nezbývá čas. Výročí mi sice umožnilo se zastavit a ohlédnout zpátky, protože spousta lidí se najednou ptá na minulost, a taky chystám akci v Malostranské besedě, to bylo ale jen na chvilku.
Čím to je, že se ani na chvíli nezastavíte?
Vzhledem k tomu, že Polí5 je otázka jednoho člověka, jinak to ani nejde.
Celých deset let sám vedu distribuci, vydávám cédéčka a práce neubývá. Právě naopak. Naštěstí alespoň účetnictví už není na mně.
Jak se vaše aktivity postupem let
vyvíjely?
Stejně jako se změnila doba, vyvíjí se i vydavatelství. Když jsem začínal, zaměřoval jsem se hlavně na CD-R nosiče. Ty už ale dneska nikoho nezajímají. A ručně je vyrábět jako tenkrát, to už je nepředstavitelné. Musím lisovat, i kdybych nechtěl. Zájem o cédéčka slábne, na významu stoupá internet a lidé, se kterými jsem začínal, už jsou dávno pryč. Samozřejmě ale zase přichází noví. Za deset let se pomalu obměnila celá jedna generace.
dejnu na pult, abych měl co zajímavého
Alternativa 2/2
5
2
-
Jak se stavíte k digitálnímu vydávání hudby?
Když je člověk staromilec jako já, přizpůsobuje se novotám těžko, zvlášť těm, které mu nejsou sympatické. Digitalizaci ale nevnímám jako ústupek. Často pracuji s kapelami, které začínají od nuly nebo je nikdo nezná. A internet nabízí ideální způsob, jak jejich hudbu dostat k lidem. Někdy je k tomu dokonce přemlouvám, protože jsou větší zpátečníci než já. A jelikož už i stahování vyšlo z módy, nějakou dobu uvažuji také o streamování. To je ale teprve ve fázi plánu.
Jak nabitá je v současnosti vaše ediční činnost?
Pořád vzniká spousta skvělé muziky, takže je z čeho vybírat. Kára už je ale tak rozjetá, že bych potřeboval zvolnit. Můj plán by měl ideálně čítat zhruba čtyři desky za rok, jenom vloni jsem jich ale vydal sedmnáct, a to už začíná být sebevražedné. Vždyť tolik nemá ani Supraphon, když nepočítám reedice. Jak zatáhnout za brzdu, na to jsem ale zatím nepřišel.
V branži jste už deset let. Potřebuje člověk obchodního ducha k tomu, aby se udržel tak dlouho, nebo stačí nadšení?
Bez základního obchodního myšlení to nejde. Jestli ho mám i já, to ale nedokážu říct. Nejsem tradiční vydavatel, který od desek čeká, že ho uživí. Mám prodejnu
Rekomando, která sice nevydělává žádný majlant, umožnuje mi ale dál zatvrzele vydávat cédéčka, o která nikdo nestojí, a soustředit se na kvalitní zboží.
Na webu uvádíte, že váš sortiment je určen především pro subkultury. Jak vypadá takový stálý zákazník Polí5?
Těžko říct. V podstatě každý, kdo se vrátí potřetí, už je stálý zákazník. Spousta lidí ale přijde jednou a víckrát je neuvidím. Takhle to chodí hlavně u antikvariátu. Tohle ale nejsou stálí zákazníci v pravém slova smyslu a nedá se mluvit ani o žádné subkultuře. U druhé sekce Rekomanda, která spadá pod Day After Records a specializuje se na punkovou muziku, je to ale jiné. Je znát, že ta parta kolem ní drží víc pohromadě a formuje určitou scénu. Její věrní tvoří kolem padesáti procent klientely a poznáte je snadno už na ulici. Naopak tvrdé jádro Polí5 je veskrze anonymní a není tolik početné. I tak ale naše zákazníky považuji za spolutvůrce prodejny a nedokážu je ignorovat.
Pro Polí5 je typické sepětí s českou scénou. Jak vzniklo?
Jsem ročník 1970, a to se chtě nechtě odrazilo na mojí jazykové výbavě. Když jsem chodil do školy, angličtina se nevyučovala, a po revoluci jsem měl jiné starosti než to dohánět. Domácí muzika mi tak vždycky byla bližší. Nejenom kvůli
Alternativa 2/2
5
3
-
Často nakupuji desky s tím, že z nich bude hezká ozdoba obchodu, ale přesto o ně stojím
jazykové bariéře, ale i proto, že zahraniční hudbě jsem v předlistopadové době nebyl tak vystavený. A člověk i ve čtyřiceti chce pokračovat v tom, s čím vyrůstal. Na jednu stranu je sice omezující mít zúžený záběr jako já, na druhou stranu si ale užívám, že můžu jít víc do hloubky. Celosvětové dění na hudební scéně se týká desetitisíců kapel a pojmout je všechny není možné. Navíc s podstatnou částí kapel, které vydávám, se znám ještě déle, než dělám Polí5, a je pro mě důležité cítit vzájemnou chemii. Spolupracovat se zahraničními interprety jsem zkoušel už mockrát, nikdy to ale nebylo ono.
O české scéně se často mluví přezíravě. Máte pocit, že je nedoceněná?
Nejen hudba, ale i kultura malých národů obecně bude vždycky stát v ústraní. Princip ztracena v překladu je nezvratný a nemá smysl nad tím lamentovat. Vím dobře, že řada kapel, se kterými pracuji, má ve světovém měřítku jen nepatrný význam. Nijak mě to ale netrápí. A myslím, že i pro kapely samotné je dobře, když se s tím srovnají, protože teprve potom kolikrát dokážou přijít s něčím, co má širší dopad.
Rozrůstá se vaše soukromá sbírka desek?
Vlastně moc ne. Když jsem otvíral prodejnu, všechny svoje desky jsem dal na pult, abych měl co zajímavého
Zbývá vám do dalších deseti let nějaký nesplněný sen?
Moje sny se splnily už ve chvíli, kdy se zvedla roleta obchodu a vydal jsem první desku.
Co vás na vaší práci baví nejvíc?
Nejlepší na mém konání je asi to, že si dělám, co chci. Nemám nad sebou žádného šéfa a užívám si svobodu. Dokud půjde takhle „živořit“ dál, budu za to šťastný.
nabídnout. Svým způsobem tak obchod splývá s mojí vlastní sbírkou.
Takže nové tituly objednáváte s vědomím, že se možná neprodají a zůstanou vám?
Jistě. Často nakupuji desky s tím, že z nich bude hezká ozdoba obchodu, ale přesto o ně stojím. A úměrně tomu je i nacením, takže jsou skoro neprodejné. Takhle to je zhruba u dvaceti procent sortimentu. Vyvažuji to ale zase tím, že čas od času objednávám věci, které mě nezajímají. Pokud je populární švédská detektivka tím, co vydělává na jídlo, nemám problém ji zařadit.
Alternativa 2/2
5
4
-
5
Alternativa 2/2
5
Předchozí článek:
Kroky podzem
Další článek:
MDMA