-
Nejdůležitější je neztrácet víru, i kdyby jen tu sama v sebe. To se pokoušel prostřednictvím nového nastudování Bernsteinovy Mše sdělit Vojtěch Dyk pražskému Foru Karlín. Velkolepou show, v níž desítky umělců mísí křesťanskou modlitbu s rockem či jazzem, přítomní po právu ocenili několikaminutovým aplausem ve stoje.
text Lucie Drugdová
foto Tino Kratochvil
Božský Dyk a střípky
hříšného světa
Mass
3
naživo
1
-
Forum Karlín,
Praha, 17. 3. 2016Scéna upravená do tvaru kříže, velké obrazovky promítající střípky z dnešního světa a stovka účinkujících, kteří zpívají o Bohu, víře, hříchu i odpuštění. Novému nastudování legendární Mše Leonarda Bernsteina nechyběla skvělá choreografie, dramatická atmosféra ani silná témata k zamyšlení. Dílo, jež v sedmdesátých letech mnohé pobouřilo, i dnes vyvolává řadu otázek a díky originálnímu pojetí režisérů bratří Cabanů skvěle zapadlo do šablony dnešního světa, aniž by ztratilo cokoli ze své nadčasovosti a velkoleposti.
Největší část textů byla odzpívaná v angličtině, drobné party zazněly latinsky a promluvy tak zůstaly jedinou částí, která měla česká slova. Ať už ale šlo o věty typu „Půlka lidí je zhulená a ta druhá čeká na další volby“, narážky na celosvětovou „nemoc“ v podobě selfie, nebo záběry diktátorů a chudoby v různých kulturách, tvůrci se ve smutném odraze současné lidské společnosti trefili do černého. Přesto však díky slovům o víře Mass nepochybně zanechává v lidech povznášející pocit určité naděje.
Nemalou zásluhu na celkovém pozitivním vnímání Mše mají samozřejmě i producenti Josef Buchta a především pak Vojtěch Dyk. Právě ten totiž i přes nesporné kvality sborů (Czech Ensemble Baroque Choir, Pueri Gaudentes), speciálně vytvořeného orchestru či skvělých sólistů (Ruml, Černochová) celému večeru s přehledem vévodil. Že má umělec k tomuto kousku amerického autora speciální vztah, jelikož si ve dvanácti letech zahrál roli Chlapce, bylo cítit až do posledních řad karlínského Fora.
Tentokrát už si ale ve veledíle, kde se křesťanská modlitba míchá s klasikou, muzikálem, rockem či jazzem, střihl hlavní part Celebranta. Nutno podotknout, že ať už se jedná o jeho rozsah, dechovou výdrž, nebo přirozenost beze snahy stylizovat se do operního pěvce, hlavní role byla v jeho podání naprosto odzbrojující. Stejně tak i nasazení všech, kteří se na tomto velkolepém projektu podíleli, což bylo po zaznění posledního tónu oceněno několikaminutovým potleskem ve stoje.
naživo
3
2
-
naživo
3
3
Předchozí článek:
Emma Smetana
Další článek:
Trikot: Blízké setkání třetího druhu