-
text Vojta Libich
foto Archiv kapely
Toy Dolls
Považovali nás za vtip
7
rozhovor
1
-
Britská legenda první vlny ostrovního punku charakteristická zejména vtipnými texty a vysokým hlasem zpívajícího kytaristy Olgy, se vrací po čtyřech letech do Prahy. S Olgou jsme si povídali právě o tom, proč bude nadcházející koncert v mnoha ohledech premiérový, ale třeba i o skinheadské scéně 80. let nebo pití piva.
Toy Dolls vystoupí 30. dubna v pražském Paláci Akropolis. Již předem je jisté, že na koncertě zazní klasické hity, které má kapela za dlouhá léta v repertoáru.
Slyšel jsem, že pracujete na novém albu, které prakticky vzniká v pauzách mezi turné. Jak jste s ním daleko?
Zatím je fakt ještě brzo na to cokoli popisovat. Jsme teprve v tvůrčím procesu a jak je naším dobrým zvykem, máme už solidní zpoždění, takže zatím jsme se dostali k pěti songům. Víte, jak všechny kapely přesně v tomhle stadiu říkají: Tohle bude nejlepší deska, kterou jsme kdy natočili?
Tak přesně takhle nechci dopadnout. Klidně se může stát, že to bude naopak nejhorší deska. Takže nepředbíhejme.
Takže na pražském koncertě ještě neuslyšíme z nového materiálu nic?
No, to určitě ne. Ale premiérově tam stejně zazní spousta věcí, protože budeme hrát věci z naší předposlední desky, která vyšla v roce 2012, což bylo až potom, co jsme byli v Praze naposled. Takže je to skoro, jako kdybychom to turné jeli k nové desce, haha. Pražský koncert ale samozřejmě bude průřez vším, co jsme udělali za posledních 36 let. Uff, z toho čísla jde trochu strach.
7
rozhovor
2
-
V třiapadesáti si nezačnu hledat práci v supermarketu.
Tohle bude teprve druhá deska nahraná v současné sestavě, ve které vám ale drží už 10 let. Předtím se u vás konalo neuvěřitelné množství personálních změn. Jak to?
Popravdě za tím není nic skandálního. Znáte to, lidi dospějou, najdou si manželky, založí rodiny a většině z nich už se prostě nechce trávit svůj život tím, že sedí deset hodin denně v dodávce. Je to existenčně špatně slučitelné s rodinným životem a taky neuvěřitelně fyzicky náročné, což jsou i naše koncerty. Popravdě skoro až nemůžu uvěřit, že
oba současní členové vydrželi v Toy Dolls tak dlouho. A mám z toho samozřejmě radost.
Co vy? Nikdy jste neměl v plánu se usadit a pověsit hraní na hřebík?
Haha! (Dlouhá odmlka) Podívejte se, co já bych mohl vlastně dělat jiného? Ve svých třiapadesáti letech si začít hledat práci a někde doplňovat zboží v supermarketu? Nic jiného než tohle vlastně ani neumím, nemám vystudovanou školu, nic jiného než muziku jsem nikdy nedělal. A navíc –
7
rozhovor
3
-
Odehraju koncert a dám si pivo. To jsou dvě věci, které v životě miluju nejvíc!
Častokrát jsem psal texty o dost depresivních záležitostech – většinou o holkách
Koneckonců na koncertech můžete tyhle věci kombinovat, ne?
Přesně! Je to prostě ideální, odehraju koncert a dám si pivo. Dvě věci, které v životě miluju nejvíc! Někdy ve dvaceti jsem chvilku zkoušel pracovat v jedné továrně na auta, ale po pár týdnech mi došlo, že to prostě není nic pro mě. Ne, prostě není nic, co bych chtěl dělat kromě hraní v kapele.
Většina vašich textů se zaobírá spíš odlehčenějšími, až humornými tématy. Co vás k tomu od začátku vedlo? Nebo šlo o přirozený vývoj?
No, tak zaprvé – co si budeme povídat? Když máte hlas jako mám já, tak prostě musíte zpívat o odlehčených tématech, protože to tak jako tak bude znít vtipně. Nemluvě o tom, že neumím moc zpívat. Ale ne, nemyslím si, že by naše témata byla vždycky odlehčená.
vlastně ani nic jiného dělat nechci. Miluju hraní v kapele. Neexistuje nic, co bych dělal radši. No... dobře, o něco radši bych prostě seděl v hospodě a pil pivo, to mám vážně rád. Ale jinak...
Na druhou stranu spousta mladších, obzvlášť amerických punkových kapel dost často označuje Toy Dolls za jednu ze svých největších inspirací. Jak se na to tváříte?
Samozřejmě že mi to lichotí. Popravdě, ať se snažím sebevíc, tak ten náš vliv v jejich hudbě moc neslyším, ale rozhodně jsem polichocen. Nedávno jsme hráli ve
Nikdy jsme nedělali vyloženě komedii. Jenom jsme se pokoušeli nahlížet na ty věci z lehčího a vtipnějšího úhlu pohledu. Častokrát jsem psal texty naopak i o dost depresivních záležitostech – většinou o holkách. Ale i na ty je potřeba nahlížet s humorem. Je to vlastně takový druh útěku před realitou, což je muzika vždycky, my to prostě akorát zase děláme trochu jinak. Problém byl samozřejmě v tom, že pokud jste na přelomu 70. a 80. let hrál v Anglii punk rock, neexistovala jiná možnost než zpívat o politických tématech. Jelikož to jsme nedělali (nebo aspoň ne přímo), většina lidí nás považovala za vtip, což naštve. Protože ačkoli naše texty vyzní humorně, ve skutečnosti bereme svoji tvorbu velice, velice vážně. Tenhle problém vlastně v Anglii přetrvává dodnes. Anglie je v tomhle nejobtížnější země.
7
rozhovor
4
-
Skoro na každém koncertě se to řezalo, nikdo pořádně nevěděl, kdo je kdo a proti komu bojuje
Znám spoustu skinheadů, mám mezi nimi kamarády a spousta z nich jsou jedni z nejhodnějších lidí, co znám
Jaký je váš dnešní pohled na skinheadskou oi! scénu? V začátcích jste s touto komunitou byli dost spojováni, zvlášť díky Garymu Bushellovi a kapelám jako Angelic Upstarts. Jaké je vaše napojení na tuhle scénu?
Ze začátku šlo spíš o naši klasicky drzou povahu. Neměli jsme vůbec ponětí, co je vlastně zač celá skinheadská subkultura. Takže když přišel Gary Bushell a zeptal se, jestli chceme mít song na jeho kompilaci Oi!, kývli jsme na to. A samozřejmě že nám to svým způsobem hodně pomohlo, začalo se o nás víc mluvit. Pak když se nás ale ptali, jestli chceme být i na druhém díle té kompilace, už jsme to odmítli. Začalo nám docházet, že tohle není úplně způsob, jakým se chceme prezentovat. A samozřejmě se stalo to, že
Španělsku s Offspring a to byste nevěřil, kolik hezkých věcí o nás říkali na pódiu do mikrofonu. To člověka vážně potěší. Pak mi taky došlo, že v době, kdy lidi z těchhle kapel vyrůstali a začínali chodit na akce, tak jsme hodně hrávali v Kalifornii, takže odtud možná vítr vane.
Toy Dolls jsou známí svou sbírkou coververzí. Vydali jste někdy desku, kde by nebyl cover?
Jenom jednu, tu poslední! Zrovna se nám tam prostě nic nehodilo. Myslím si totiž, že když už nějaká kapela hraje cover, měla by
jsme kvůli tomuhle kroku ztratili velkou část publika. A chvilku nám trvalo, než jsme zase nabrali fanoušky zpátky.
Bylo tenkrát se skinheady ve scéně hodně problémů?
To si pište! Skoro na každém koncertě se to řezalo, nikdo pořádně nevěděl, kdo je kdo a proti komu bojuje, bylo to jenom bezhlavé násilí podpořené alkoholem a drogami. Došlo to tak daleko, že například v Německu jsme museli někdy v roce 1981 zakázat přístup skinheadům na naše koncerty. Protože to oni dělali problémy. Ale nechápejte mě špatně, znám spoustu skinheadů, mám mezi nimi kamarády a spousta z nich jsou jedni z nejhodnějších lidí, co znám. To akorát tenkrát to bylo prostě všechno jinak.
7
rozhovor
5
-
Nenávidím zpěv, nenávidím svůj hlas a hlavně neumím zpívat
3 hity
Kdybyste měl jmenovat jednu věc, která podle vás dostala Toy Dolls tam, kde jsou, co by to bylo?
No, jak už jsem říkal, určitě ne můj zpěv. Nenávidím zpěv, nenávidím svůj hlas a hlavně neumím zpívat. Bylo by vlastně docela fajn jednou hrát v kapele, která má opravdového zpěváka, když se nad tím tak zamyslím. Ne, vážně. Podle mě klíč k tomu udržet si tak loajální fanouškovskou podporu, jakou máme my, je prostě neustrnout. Pořád obměňovat set, pořád vymýšlet nové věci, nestát se vlastní revivalovou kapelou.
pečlivě vybírat a přetvořit song skutečně podle sebe, ne jenom kopírovat originál, to umí všichni. Udělat z toho songu něco nového, to je umění.
Existuje song, který jste vždycky chtěli zcoverovat, a nikdy neměli příležitost?
Jasně! Ale nebudu říkat, který to je, protože ho pravděpodobně nahrajeme na tu novou desku. Jenom řeknu, že je to duet se zpěvačkou a kdysi to byl vážně velký hit. Ještě musíme najít zpěvačku z nějaké spřátelené punkové kapely, která by se na to hodila. Ale bude to super!
7
rozhovor
6
-
Hravá stránka punku
Toy Dolls založil v roce 1979 v britském Sunderlandu zpěvák a kytarista Michael „Olga“ Algar, který je také dodnes jediným původním a stálým členem kapely. Zvuk Toy Dolls je charakteristický především jeho vysokým hlasem a jeho kousavými, často až humornými texty. Punk rockeři u nás naposledy zahráli před čtyřmi lety, a proto si pražské publikum poslechne pořád ještě premiérově písně ze zatím poslední desky The Album After the Last One z roku 2012.
7
rozhovor
7
Předchozí článek:
Pop punkový trip na ostrovy
Další článek:
12 vzrušujících bokovek