Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

5 otázek pro...

Voxel

Co poslouchá...

Janek Rubeš

Čerstvé (z)boží

Junior Smile

Headliner 1/2

Monkey Business

Headliner 2/2

5x o Monkey Business

Konspirace 1/2

Paul McCartney

Konspirace 2/2

Paul McCartney

Téma 1/3

Grunge

Téma 2/3

12 zářezů na pažbě grunge

Téma 3/3

5 nadějí s grungem v těle

Rozhovor

L7

Headliner 1/5

Faith No More

Headliner 2/5

Mike Patton

Headliner 3/5

Faith No More

Headliner 4/5

Faith No More

Headliner 5/5

Velká recenze

Rozhovor

Apocalyptica

Fenomén 1/2

Scorpions

Fenomén 2/2

Best of Scorpions

Rozhovor

Jiří Marshal

Song Story

Blur

Rozhovor

Vladivojna La Chia

Abeceda

Erica Claptona

  • RectangleGraphicLine

    text Ondřej Bezr (iDNES.cz)

    foto warner music

    GraphicLine

    Eric Clapton

    Od A do Z

    Následující procházka pozitivy Erica Claptona je opožděným dárkem k jeho sedmdesátinám. Do abecedy jsme záměrně nezařadili kytaristovy hudební úlety, blbé desky, drogové a alkoholické excesy. Když jdete kamarádovi, jehož si vážíte a máte ho rádi, popřát k narozeninám, přece mu taky hned mezi dveřmi nezačnete připomínat, že vám před pěti lety přebral holku.

    Existuje spousta lidí, i fanoušků veteránského rocku nebo blues, kteří nad Erikem Claptonem dnes ohrnují nos. Autor těchto řádků přiznává, že k nim čas od času také patří. Leccos, co v posledních letech udělal, nám není dost dobré. Tohle album je špatně zprodukované, na tomhle chybějí silnější písničky a na tamtom se zase vydal stylově prapodivným směrem. Na koncertě nám připadá někdy až moc vyzívaný, jeho sóla jsou bez šťávy a moc dlouhá. Prostě mrtvola, která by měla jít do důchodu. Jenže když dojde na lámání chleba, a při sedmdesátinách, které oslavil 30. března, k tomu byl docela dobrý důvod, zjistíme, že Clapton toho má za sebou tolik skvělého, že už si skutečně může dělat, co chce, a naše šťourání se v něm je jen, s prominutím, píchání hnid. Pojďme na to.

    Group
     

    Abeceda

    A jako Antigua

    Dávno „čistý“ Clapton v roce 1998 otevřel na karibském ostrově Antigua centrum Crossroads, ve kterém se léčí závislí na drogách a alkoholu. Možná bychom o tom ani nevěděli, Clapton nepatří k těm, kteří by svoje charitativní činy (a není jich málo) stavěli na odiv. Jenže na to, aby na provoz centra získával peníze, pořádá pravidelně velké kytarové koncerty, na nichž se schází prakticky celá první liga šestistrunného světa, hraje v parádních kombinacích a těm, kteří nemají to štěstí být osobně u toho, je dění zpřístupňováno vydáváním záznamů na CD i DVD. Stojí za pozornost.

    C jako Cream

    Oficiálně uznaná první rocková „supergroup“, jeden ze symbolů psychedelického vzepětí, která přes poměrně krátkou existenci (1966–1968) vyorala hlubokou rýhu do představ, jak má moderní rocková hudba, postavená samozřejmě na bluesových základech, znít. Dokonalé propojení Erika Claptona, basisty Jacka Bruce a bubeníka Gingera Bakera, zachycené na čtyřech deskách, bylo jedním ze základních kamenů hned několika zásadních subžánrů: psychedelického rocku, hard rocku, blues rocku a nakonec i jazz rocku. Nemluvě o tom, že Jimi Hendrix odjel z Ameriky do Londýna, kde odstartovala jeho slavná kariéra, vlastně původně jen proto, aby se s Claptonem osobně seznámil. Poslechneme-li si Cream a jeho stejně obsazené Experience, pochopíme, proč tomu tak bylo.

    D jako Derek And The Dominos

    Claptonova bluesrocková kapela z let 1970–1971, jejímž členem byl i famózní slidekytarista Duane Allman. Zanechala po sobě sice jediné studiové, avšak mistrovské dvojalbum Layla and Other Assorted Love Songs. Kromě titulního songu a vlastních Claptonových písní obsahuje i několik báječných verzí bluesových standardů. A také Hendrixovo Little Wing, které kapela nahrála osm dní po smrti jejího autora jako poctu. Hendrixova smrt a krátce po ní následující smrtelná Allmanova havárie na harleyi také zapříčnily rozpad tohoto bohužel krátkodechého projektu.

    E jako Escondido

    V roce 2006 natočil Clapton album The Road To Escondido ve dvojici se svým dávným oblíbencem J. J. Calem, kytaristou, zpěvákem a autorem, který by možná zůstal v zajetí fajnšmekrovských kruhů, nebýt toho, že jeho tvorbu dlouhá desetiletí právě Clapton uváděl na velká pódia a vlastními verzemi ji propagoval. Z Caleových písniček After Midnight a Cocaine udělal dva ze „svých“ největších hitů a do značné míry na obdivu k jejich autorovi postavil i vlastní nebluesově písničkářský rukopis.

    F jako From The Cradle

    V roce 1994 natočil Erick Clapton vlastně první ucelené čistě bluesové album, „napsané“ na své jméno. Přestože k žánru patřil odjakživa, až bezmála v padesáti si troufl vydat vlastní verze šestnácti písniček svých idolů Muddyho Waterse, Freddieho Kinga, Otise Rushe a dalších. Výsledek je skvělý, tyhle nahrávky, které vznikly ve studiu naživo bez dotáček (což je na nich znát), patří dle subjektivního mínění autora těchto řádků k tomu nejlepšímu, co kytarista natočil, a tudíž jejich poslech vřele doporučuje.

    G jako Grammy

    Je to možná paradoxní, ale tak vlivný muzikant jako Eric Clapton má „jen“ šest cen Grammy. Nicméně tu fotografii, jak stojí s náručí plnou gramofonků, zná snad kaž­dý. V roce 1993 totiž všechny dostal za jednu jedinou desku. Unplugged (1992) se stalo albem roku a dostalo cenu za nejlepší rockový zpěv, akustická verze staré písničky Layla byla nejlepším rockovým songem a tehdejší novinka Tears in Heaven shrábla od dojaté americké akademie hned tři Grammy, za píseň roku, nahrávku roku a nejlepší mužský popový zpěv.

    H jako Harrison

    S kytaristou Beatles se Clapton kamarádil odedávna, vyměňovali si hráčské triky i nástroje. A také manželku, jak uvidíme dále. Oficiální, respektive vlastně neoficiální spolupráce má jeden velmi výrazný bod: v Harrisonově majstrštyku While My Guitar Gently Weeps z beatlovského Bílého alba (1968) nahrál tehdejší člen Cream krásné kytarové sólo. Je to vlastně jediný slavný host, kterého kdy Beatles na své desky pustili – na obalu ale uveden není. I tak to však všichni vědí.

    I jako I Shot the Sheriff

    Možná, že nebýt Claptonovy coververze téhle písničky, nahrané na singl a album 461 Ocean Boulevard rok po vydání originálu, tedy 1974, nebyla by z Boba Marleyho taková hvězda. Clapton z ní udělal žebříčkový hit a další položku svého oficiálního „the best of“. Tu a tam ji hrává dodnes. A v neposlední řadě: jednalo se o první Claptonův vstup na pole reggae, jehož lehkonohému rytmu dává tu a tam prostor vlastně dodnes.

    J jako Johnson

    Robert Johnson (1911–1938), nejslavnější a nejtajemnější představitel meziválečného delta blues, je pro Claptona velké a celoživotní téma. Jeho písničky měl v repertoáru vlastně od svých začátků, po jedné johnsonovce hrál už na památném albu jako člen Bluesbreakers Johna Mayalla v roce 1966 a téhož roku na debutu Cream s názvem Fresh Cream. Ve velkém stylu se k odkazu muzikanta, kterého sám označil za nejinspirativnějšího bluesmana všech dob, přihlásil v roce 2004 na dvou krátce po sobě vydaných deskách Me And Mr. Johnson a Sessions for Robert J, na které natočil komplet všechny písničky, které se po Johnsonovi zachovaly. Celkem oprávněné lehké výhrady k poněkud artistnímu pojetí odráží evidentní láska k předlohám a citelná potřeba složit hold idolu.

    K jako King

    Dalším Claptonovým idolem samozřejmě byl i B. B. King. Měl to štěstí, že na rozdíl od Johnsona měl vícero možností si s ním přímo zahrát, nicméně na velký společný projekt si počkal do svých pětapadesáti, a Kingových dokonce pětasedmdesáti let. Na albu Riding with the King (2000) hnidopich sice mouchy najde, ale samotný fakt jeho vzniku a existence prostě stojí za zvýšenou pozornost. Jako každé setkání na nejvyšší úrovni, jak říkají politici.

    L jako Layla

    Titulní písnička jediného alba kapely Derek And The Dominos je podle některých nejlepší Claptonovou autorskou písní vůbec, a neopomenutelnou součástí jeho koncertního repertoáru. Kromě hudební stránky jsou na ní samozřejmě důležité text a příběh, jehož je odrazem: totiž Claptonův milostný vztah k modelce Patti Boydové, manželce kamaráda George Harrisona. Jak příběh dopadl, je známo: Patti se s Georgem rozvedla a v roce 1979 si Erika vzala. Rozvedli se o devět let později, mezitím ale Eric, zasloužilý sukničkář, stačil mít první dítě s jinou ženou. A když jsme u těch drbů, další četné vztahy, mj. s písničkářkou Sheryl Crow nebo modelkou a zpěvačkou Carlou Bruni (dnes Sarkozy), následovaly. Až v roce 2001 vplul kytarista do dlouhodobého manželského přístavu s Melií McEnery, se kterou má tři dcery.

    S jako Slowhand

    Přezdívku „Pomalá ruka“ dal Claptonovi už v době působení v The Yardbirds legendární rockový impresário 60. let Giorgio Gomelsky. Samozřejmě že Clapton umí zahrát i „rychle“, ale cesta rychloprstých závodníků, kterým se často při ekvilibristických prostocvicích ze hry na kytaru ztratí opravdová hudba, je Claptonovi odedávna cizí. Umí si svou hru užít a tam, kde je to třeba, zvolnit tempo a šetřit tóny. Přezdívka dala název jednomu z jeho nejslavnějších alb. Deska Slowhand vyšla roku 1977, bodovala v žebříčcích a vzešly z ní hned tři velké hity: Lay Down Sally, Wonderful Tonight a Cocaine. Najdete je na každé dobré kytaristově kompilaci.

    T jako Tears In Heaven

    Sice za ni dostal tři Grammy, ale tuhle písničku by Clapton určitě nejradši nenapsal. Impulsem k jejímu vzniku byl bezesporu nejtragičtější okamžik jeho života, když v roce 1991 jeho syn Conor, kterého měl s italskou modelkou Lory Del Santo, v pouhých pěti letech vypadl z třiapadesátého patra manhattanského mrakodrapu. Jak to asi dopadlo, si lze snadno domyslet. Písnička Tears In Heaven patří k nejdojemnějším songům rockové historie, což musí uznat i ten největší cynik.

    W jako Winwood

    Po rozchodu Cream upekl Clapton další supergroup Blind Faith, mimo jiné s klávesistou, kytaristou a zpěvákem Stevem Winwoodem, známým ze souboru Traffic. Zní to neuvěřitelně, ale nová kapela koncertně debutovala v londýnském Hyde Parku před publikem, které čítalo sto tisíc hlav! Ani to ale nepomohlo a ona se po pár měsících rozpadla. Nechala po sobě eponymní album, za které se rozhodně nemusí nikdo ze zúčastněných stydět.

    Y jako The Yardbirds

    Do své první „velké“ kapely nastoupil Eric Clapton v říjnu 1963. The Yardbirds byli typickými představiteli britského blues, inspirovaného černými americkými vzory, ale přece jen poněkud uhlazenějšího výrazu. Turné ovšem odehráli i jako doprovodná kapela jednoho z nejslavnějších amerických bluesových hráčů na foukací harmoniku Sonnyho Boye Williamsona, se kterým natočili album. Postupem času se od ryzího blues nicméně odvraceli, v roce 1965 zaznamenali první velký hit For Your Love, což ovšem byl pro Claptona-přesvědčeného bluesmana signál k opuštění kapely. Na jeho místě se vystřídali Jimmy Page a Jeff Beck, a The Yardbirds tak měli na místo v dějinách coby kolébka nejlepších britských kytaristů zaděláno.

    Z jako Zimmerman

    Všichni víme, kdo je Robert Allen Zimmerman, že? Koncertní dráhy Erika Claptona a Boba Dylana se protly v minulosti několikrát, to v této lize a ve stylu, který oba zosobňují, ani jinak nebylo možné. Velmi výrazný a slavně zaznamenaný počin byla oslava 30 let Dylanova působení pro nahrávací společnost Columbia v Madison Square Garden, kde se sešlo několik desítek Dylanových kolegů, aby hráli jeho písničky. Claptonovo bluesové podání Don’t Think Twice, It’s All Right, ovšem patří bezesporu k nejlepším. Stejně jako je pamětihodná jedna sloka a jedno kytarové sólo Erika Claptona v závěrečném jamu na téma dylanovky My Back Pages. Ale za zhlédnutí stojí celé dvojDVD s koncertem, jaký už se nikdy nebude opakovat.

    U jako Unplugged

    Album z roku 1992, na které jsme v různých písmenech této claptonovské abecedy už několikrát narazili, bezpochyby patří ke Claptonovým nejdůležitějším. Ke svrchu zmíněným důvodům patří ještě jeden: z jeho desek je totiž nepochybně nejvlivnější, byť onen vliv netrval donekonečna. V sérii televize MTV byla na začátku 90. let série Unplugged, v níž živě hrály rockové hvězdy své písničky s „odpojenou elektrikou“, k zajímavým experimentům. Po úspěchu Claptonova živého záznamu se na několik let stalo akustické hraní světovou mánií, a podobné desky ať už pod chráněnou hlavičkou Unplugged, nebo mimo ni natočila řada slavných kapel. Ostatně, možná už si na to málokdo vzpomene, ale tenhle trend celkem výrazně dosáhl i k nám: v první polovině 90. let existoval v podzemí pražského Švandova divadla klub Ponorka, který se na unplugged koncerty přímo specializoval.

    V jako vliv

    Claptonův vliv ovšem nelze měřit jen akustickým hraním. Ten je všeobjímající. Prakticky každý kytarista, který se věnuje podobnému stylu, řekněme bluesovému, nebo blues ovoněnému rockovému písničkaření, má Claptona na svém osobním piedestalu hodně vysoko. Je uznáván širokým spektrem následovníků, ale i publicistů, jako jeden z nejdůležitějších lidí, kteří kdy mačkali struny. Vcelku o lecčem vypovídajícím žebříčku 100 největších kytaristů světa, který ve dvou verzích vydal americký magazín Rolling Stone, si vede Clapton velmi dobře. V první edici byl na čtvrtém místě, ve druhé, aktuálnější, je už druhý. Za kým, to si snad každý domyslí, aniž by byl kytarový specialista…

    M jako Mayall

    Po opuštění své první slavné kapely The Yardbirds nastoupil Clapton v roce 1965 do Bluesbreakers předního britského propagátora blues Johna Mayalla. Jeho angažmá sice trvalo jen několik měsíců, zůstaly ale po něm dvě zásadní věci. Jednak skvostné album Bluesbreakers, John Mayall with Eric Clapton (1966), které je nejdůležitějším počinem britského blues 60. let, jednak slavný slogan Clapton is God, který někdo nastříkal sprayem na londýnskou zeď, a jeho fotografie se staly jakousi kytaristovou vstupenkou do muzikantského panteonu.

    N jako nástroje

    Clapton proslul především jako propagátor kytarového typu Fender Stratocaster a jeho černý nástroj zvaný Blackie se stal doslova ikonou. I když v raných obdobích kariéry hrával i na nástroje od firem Gibson či Gretsch, ba i další typy fenderovských kytar Telecaster či Jazzmaster, právě Stratocaster patří k jeho typickému tónu a stylu hraní neodmyslitelně. Není divu, že v roce 1988 firma Fender uvedla na trh jeho signovaný model. Prodává se dodnes, na českém trhu jej můžete pořídit za cenu kolem 50 tisíc korun. A k tématu ještě vyloženě česká poznámka: když v roce 2006 poprvé Clapton koncertoval u nás, uznávaný český kytarář Peter Jurkovič pro něj podle výtvarného návrhu sochaře Stefana Milkova vyrobil kytaru typu stratocaster a osobně mu ji coby celoživotní fanoušek jeho hudby předal. O pět let později dělal Clapton jeden z tradičních charitativních výprodejů svého instrumentáře prostřednictvím aukce. Jurkovičova kytara byla mezi nabízenými nástroji a vítěz si ji odnesl za – v přepočtu – asi 150 tisíc korun.

    O jako originál

    O Claptonově stylu hry se toho napsalo mnoho. Už jsme si řekli, že vychází z blues, jeho hlavní vlivy jsou beze vší pochyby všichni tři nejslavnější bluesoví Kingové, totiž B. B., Freddie a Albert. Clapton miluje i Buddyho Guye, ale také řadu starých bluesmanů meziválečných – v první řadě Roberta Johnsona, jehož hra je jednou z nejbravurnějších ukázek stylu, podle mnohých dosud nepřekonanou. V nebluesových písničkách je Claptonovo hraní možná ještě osobitější než ve „dvanáctkách“: jeho sóla jsou výrazně melodická, uvážlivá, s užívaným přirozeným zkreslením aparatury umějí ale také být dravá. Je jisté, že patří mezi těch pár kytaristů, které poznáte i v písničkách, jež jste konkrétně nikdy neslyšeli. Chce to jen trošičku posluchačské zkušenosti.

    P jako přebírání

    Vypadá to možná jako paradox, ale vezmete-li si do ruky libovolný výběr toho nejlepšího nebo nejznámějšího z Claptonových nahrávek, pod většinou z nich jsou podepsaní jiní autoři než on. Vlastně se dá říci, že je mistrem coververzí. To ale vůbec nevadí. Jeho podání je totiž vždycky, nebo skoro vždycky něčím zajímavé. Nejen samotným projevem a empatickým procítěním té které písně, ale také zajímavou úpravou a instrumentací. Nehledě na to, že – aniž by měl pocit, že dělá nějakou charitu – mimoděk vahou svého jména pomohl ke světové slávě (a samozřejmě i tantiémám) řadě autorů. O Caleovi a Marleym už jsme v této souvislosti mluvili.

    R jako Rock’n’roll Hall of Fame

    Byl do ní uveden dokonce třikrát, což je obecně výhoda muzikantů, kteří na cestě k sólové dráze prošli slavnými kapelami. Nejprve se vstupu do ní dočkal jako člen The Yardbirds (1992), podruhé jako třetina Cream (1993) a v roce 2000 konečně jako sólista.

    B jako blues

    „Ať jsem kdykoli hrál jakoukoli hudbu, nikdy jsem nepřestal být bluesovým kytaristou,“ praví už okřídlený Claptonův výrok. A o jeho obsahu není pochyb. I ve vyloženě popových písních, kterých natočil spoustu, jsou zejména v živém provedení sóla hraná s vyloženě bluesovým cítěním. Když Clapton s někým jamuje, z devadesáti procent jde o bluesové standardy. Nechává se s oblibou zvát na – v jeho lize jinak komerčně vlastně nezajímavé – desky černých bluesových veteránů, kterým nepochybně pomůže jeho jméno mezi hosty zvednout prodeje o hezkých pár kusů, protože šílenců, kteří „musejí mít Claptona celého“, je na celém světě jistě spousta. A jeho pár čistě bluesových alb patří většinou k lahůdkám žánru.

    A

    C

    D

    E

    F

    G

    H

    I

    J

    K

    L

    S

    T

    W

    Y

    Z

    U

    V

    M

    N

    O

    P

    R

    B

    GraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLine

    Eric Clapton‘s Crossroads Guitar Festival 2004

    Cream – Sunshine of your Love

    Layla – Derek and the Dominos

    JJ Cale & Eric Clapton – The Road To Escondido

    Eric Clapton –From The Cradle

    Eric Clapton – Tears In Heaven

    The Beatles – While My Guitar Gently Weeps

    Eric Clapton – I Shot The Sheriff

    B.B. King ft. Eric Clapton –Riding With The King

    Eric Clapton – Layla

    Eric Clapton – Cocaine

    Eric Clapton – Tears in Heaven

    Blind faith in Hyde Park 1969

    The Yardbirds – For Your Love

    Bob Dylan & Eric Clapton –  Don‘t Think Twice, It‘s All Right

    GraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLineGraphicLinePolygon
     

    1

    1

    GraphicLine
     
    Group
     
    GroupGroupGroupGroupGroupGroupGroupGroupGroupGroupGroupGroupGroupGroup
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
    TextFrame
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
 
×
Čtete:
2015/5
Erica Claptona

České Grammy 1/2

Andělská překvápka

České Grammy 2/2

Kde přistáli Andělé?

Insider

Zlata Holušová

Láska

Holky v českých textech

Rozhovor

Protoje

Story

Brian Wilson

Čerstvé (z)boží

Nano Illusions

Story

Mumford & Sons

Story

Beatsteaks

Rozhovor

Def Leppard

TOP

Roxette

Rozhovor

Rise Agains

Rozhovor

Róisín Murphy

Příběh

Hudba ve filmu

Ženský element

Florence Welch

TOP

7 českých hitů v reklamách

Televize

Videorama

Hip Hop

Elementy ulice

Klasika 1/2

Teď vážně

Klasika 2/2

Jiří Korynta

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Nechte si vyprávět

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary

Alternativa

Kroky podzem

EDM

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Deska měsíce

Blur

Recenze

21. 5. 2015

Recenze 1/2

7. 5. 2015

Recenze 2/2

7. 5. 2015

Duel

Monkey Business - Sex and sport? Never!

Naživo

NILS FRAHM

Naživo

MUDHONEY

Naživo

Vladimir 518 & The Rocket Dogz

Naživo

WHILE SHE SLEEPS

Naživo

Against Me! Noc v punkrockovém transu

Naživo

Converse Workshop s Bastl Instruments

Naživo

Hudba Hollywoodu

Naživo

10. narozeniny Bandzone.cz

Naživo

Keep Prague Loud / DIV I DED

Tipy

Kam vyrazit?

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.