-
text Veronika Ondečková
FOTO Universal Music,
Sub Pop Records
HODINA ŠPÍNY
grunge
4
Téma 1/3
1
-
Květen se nese ve znamení rozervaných kytar. Přináší totiž dokument Montage of Heck, první autorizovaný snímek mapující život a dílo Kurta Cobaina. Vznikl v produkci HBO a jeho tvůrci slibují mimořádně intimní portrét nejen jeho hudební osobnosti. V Česku se grunge hlásí o slovo tím více, že 13. května k nám zavítají legendární Mudhoney a brzy na to pionýrky žánru L7. Ideální příležitost pro malou rekapitulaci.
Začalo to před třemi dekádami v Seattlu. Nastupující generace se musela vyrovnat s šedivou realitou, jejíž běžnou součástí byly válečné konflikty, drogy, AIDS a utahování opasků. Staří dinosauři spolu s glam-metalisty a popovými prefabrikáty přitom pro frustrovanou omladinu jen stěží mohli být těmi správnými mluvčími. Pomocnou ruku tak podaly vroucí vody undergroundu.
Mezi prvními, kdo úřadoval v továrně na zformování hlasu tápající generace, byly kapely Melvins, Green River nebo Malfunkshun. Pohrály si se součástkami hard rocku a punku, které si do té doby příliš
netykaly, tu a tam je propojily s hardcorem, a tím daly vzniknout tvrdému řezavému zvuku, který vyfasoval označení grunge. Obecně se má za to, že původcem nálepky „špína“ se stal již v roce 1981 Mark Arm, pozdější frontman Mudhoney, nicméně nedávno se k jejímu zavedení přihlásil například Marilyn Manson a před ním mnoho jiných.
Major labely a komerční média s grungem v době jeho vzestupu nakládaly jako s něčím dosud neslýchaným, producent Jack Endino však poukazuje na zřejmou kontinuitu. „Grunge je pouze označením pro další odnož klasického hard rocku. Mladší generace si
4
Téma 1/3
2
-
Mudhoney patří mezi průkopníky blátivého žánru, jsou legendární kapelou, která tvořila raný zvuk Seattlu. Jako svou inspiraci je uváděla i mnohem slavnější Nirvana.
může myslet, že vynalezla něco nového, tak to ale není. Cítím v grunge přímou návaznost na sedmdesátá léta, kterou přerušila pouze éra new wave,“ vysvětluje.
Velkou zásluhu na šíření čerstvého větru ze severozápadního teritoria měl mini label Sub Pop, který, byť ne jako první, ale o to rozsáhleji zmapoval tamní scénu kompilací Sub Pop 100 a rychle si ustájil vycházející talenty. Na kompilačce Sub Pop 200 (1988) se již objevili předáci zlaté éry grunge, lavinový úspěch však čekal za dveřmi ještě tři roky a na svědomí jej nemá nikdo jiný než Nirvana s albem Nevermind (1991).
Není náhodou, že revoluci odstartovala právě Nirvana. Kurt Cobain si po vydání relativně úspěšného debutu Bleach umínil, že natočí tvrdou, ale zároveň přímočaře popovou desku. „Vyměnil zálibu v syrových noisových záležitostech za popové melodie a přiměl Nirvanu vyvíjet se. Na turné jsme najednou mnohem víc času trávili poslechem skupiny ABBA než čehokoli jiného, a když mi poprvé pustil demo Smells Like Teen Spirit, jenom jsem nevěřícně konstatoval, že slyším Pixies,“ vzpomíná zvukař Craig Montgomery.
Nirvana nastavila světu čitelnější tvář a ten se jí nemohl nabažit. Nevermind bylo jasným
4
Téma 1/3
3
-
hitem už před oficiálním vydáním, kdy kolovalo pouze mezi zasvěcenými. Po uvedení na pulty a zařazení songu Smells Like Teen Spirit do vysílání MTV však nastalo davové šílenství. Deska lámala rekordy v prodejnosti a ze členů Nirvany se staly celebrity z donucení, což se bohužel neblaze podepsalo na Cobainově už tak dost podlomeném psychickém stavu.
Léta 1992 až 1994 se odvíjela plně pod taktovkou subpopácké diktatury. Průlom potkal například Mudhoney, technicky bravurní Soundgarden nebo méně vyhraněné Screaming Trees, kteří na něj již léta čekali. Zároveň se na scéně objevila řada nových kapel, z nichž dominantní podíl na trhu si urvali debutanti Pearl Jam s albem Ten a feťácká sebranka Alice In Chains.
U Nirvany však celý humbuk začal a také skončil. Cobain se zoufale dusil pod tíhou slávy, zdravotních problémů a heroinu, ze které se vykřičel na svém posledním, provokativně drsném albu In Utero. Nahrávka se sice suverénně držela na prvních příčkách žebříčků, nicméně spekuluje se, že by si nestála tak dobře nebýt Kurtovy sebevraždy.
Přetlak všeho grungeového pomalu začal vyvolávat alergické reakce a scéna přebujelému marketingovému kolosu neměla jak čelit, tím méně tvůrčí silou. Jako mor se v muzikantských řadách šířila drogová závislost, což vedlo nejen k tragickým úmrtím, ale k celkové kreativní stagnaci. Žezla mainstreamu se chopil nu-metalový trend a z velkých jmen pád grunge vlastně přežili pouze Pearl Jam, Mudhoney a Melvins. Ostatní to zabalili v nejlepším a dostáli tak Kurtovým posledním slovům. V grungi se holt vyhasínání nenosí.
Na turné Nirvana najednou trávila čas poslechem skupiny ABBA víc než čehokoli jiného
4
Téma 1/3
Předchozí článek:
Paul McCartney
Další článek:
12 zářezů na pažbě grunge