Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

5 otázek pro...

Voxel

Co poslouchá...

Janek Rubeš

Čerstvé (z)boží

Junior Smile

Headliner 1/2

Monkey Business

Headliner 2/2

5x o Monkey Business

Konspirace 1/2

Paul McCartney

Konspirace 2/2

Paul McCartney

Téma 1/3

Grunge

Téma 2/3

12 zářezů na pažbě grunge

Téma 3/3

5 nadějí s grungem v těle

Rozhovor

L7

  • RectangleGraphicLine

    text Veronika Ondečková

    foto archiv L7

    GraphicLine

    L7

    Chtěli nás smést ze stolu

    Polygon
     

    6

    GraphicLine
     

    rozhovor

    1

  • Pionýrky grunge o návratu léta hovořily skepticky. Nyní jsou zpět a vyráží na turné, jehož součástí je i Praha. Pozadí reunionu odhalila frontmanka Donita Sparks, ta samá provokatérka, která kdysi v Readingu mrštila do davu svůj použitý tampón a v televizním vysílání se svlékala z kalhotek.

    GraphicLineGraphicLine

    V roce 2001 si L7 daly časově neohraničenou pauzu, která trvala až do loňského roku, aniž by cokoli nasvědčovalo tomu, že slavný girl band se dá znovu dohromady. Iniciativu k oživení kapely v původní sestavě Donita Sparks, Suzi Gardner, Jennifer Finch a Dementra Plaka vyvinula právě kontroverzní frontmanka, a to v souvislosti s dokumentem Pretend We‘re Dead, který za podpory fanoušků vzniká ve spolupráci s režisérkou Sarah Price. Skupina se v původním line-upu sešla naposledy v roce 1996. Od té doby uplynulo skoro dvacet let a z hlasu Donity nečiší o nic méně rebelie. Zní vyrovnaně, neustále se přívětivě směje, a když se rozmluví o plánovaném turné, je k nezastavení.

    Kdy přesně jste se dohodly na comebacku?

    Chvíli trvalo, než se nám podařilo získat souhlas všech. Definitivní rozhodnutí však padlo již v září loňského roku.


    Proč jste si pro návrat vybraly zrovna evropská pódia?

    Když jsme se konečně rozhodly vrátit, zjistily jsme, že američtí promotéři o nás bohužel nemají zájem. Nechtěly jsme se ale vzdát. Informovaly jsme naše fanoušky o chystaném comebacku. Následovalo nadšení a telefonáty od amerických bookingových agentur, které nás chtěly protlačit na místní festivaly. Pořadatelé však L7 totálně smetli

    Polygon
     
     

    6

    GraphicLine

    rozhovor

    2

  • RectangleGraphicLineGraphicLine

    Pojedeme tam, kde nás budou opravdu chtít

    ze stolu. Tak jsme se naštvaly a šly s pravdou na veřejnost. Fanoušci nás naštěstí nepřestali podporovat a věci se daly rychle do pohybu. Situaci zaregistrovala média spolu s agenty, kteří nám dojednali turné na starém kontinentě, a tak jsme si řekly, že na Státy prostě kašleme.


    Narazit na nezájem na domácí půdě muselo být bolestné…

    Ano, je to ironie osudu, ale teď už to neřešíme. Jediné, o co nám jde, je vyrazit mezi lidi a zahrát si. Řekly jsme si, že pojedeme tam, kde nás budou opravdu chtít, a pokud se o nás někde mluví, je to v Evropě. Moc rády bychom tam odehrály víc koncertů, ale jelikož některé z nás limitují pracovní povinnosti, budeme muset vyrazit na další kolečko až příští léto.

    Pojí vás nějaké zvláštní pouto přímo k Praze?

    Na Prahu vzpomínáme jenom v nejlepším. Naposledy jsme tam vystupovaly v roce 1992 před Faith No More.


    Faith No More se nedávno také dali znovu dohromady a v Čechách letos vystoupí na festivalu Rock For People. To je milá shoda okolností.

    Ano, to je. O festivalu Rock For People jsme již slyšely a je možné, že se na něm příští rok představíme také.


    Plánovaly jste, že v březnu začnete zkoušet. Už jste se do toho pustily?

    Ve zkušebně jsme už strávily mnoho hodin a zatím jde všechno skvěle. Učíme se staré songy a hrajeme na plné pecky. Chceme

    Polygon
     
     

    6

    GraphicLine

    rozhovor

    3

  • GraphicLineGraphicLine

    V tuhle chvíli stejně nikdo není zvědavý na žádné novinky

    Za ta léta jsem nashromáždila velké množství záznamů, stejně tak Jennifer. Procházet je byla ohromná zábava. Zapůsobily na mě především záběry z našich koncertů. Překvapilo mě, jak skvělý zvuk jsme mívaly a jak energicky jsme zněly. „Jo, tohle je fakt skvělá kapela,“ říkala jsem si v duchu, a myslím, že podobný wow efekt zažily i ostatní.


    Pamatujete si veškeré zaznamenané okamžiky, nebo jste narazila i na nějaká překvapení?

    Některé věci si pamatuji jako dnes, zatímco u jiných jsem překvapením jen zírala s pusou dokořán. Zjistila jsem, že mnoho událostí si pamatuji zcela odlišně, než jak se ve skutečnosti odehrály. Říká se, že svědecká výpověď nebývá pravdivá zhruba v osmdesáti procentech případů. Po této zkušenosti sdílím stejný názor.


    L7 mají skutečně bohatý archiv. Jak to ale bylo u ostatních kapel v osmdesátých letech? Bylo běžné pořizovat vlastní videozáznamy?

    Příliš rozšířené to nebylo. My jsme si ovšem první kameru pořídily hned v začátcích kapely a stála nás obrovský balík peněz. Neměly jsme ji ani tak dlouho a někdo nám ji bohužel ukradl přímo z pódia. Ztratily jsme tak podstatnou část dokumentace z raného období L7. Zanedlouho jsme se ale složily na novou a od roku 1991 již máme archiv kompletní. Z předchozího období převládají fotografie a psané poznámky.

    Je možné, že během zkoušek vzniknou nějaké nové songy?

    Pokud se na to budeme cítit, dovedu si představit, že v nadcházejícím roce přijdeme s něčím novým. Zatím ale ne. V tuhle chvíli stejně nikdo není zvědavý na žádné novinky. Každý se těší na staré hity, a pokud jde o nás, potřebujeme si nejdříve ověřit, že integrita naší živé sestavy je na té nejvyšší možné úrovni. Nejde tu o naše ega, ale v první řadě o fanoušky, se kterými chceme po letech navázat spojení a dopřát jim to nejlepší ze sebe. V tom spočívá naše mise.


    K obnovení L7 přispěl dokument Pretend We‘re Dead, který právě vzniká na základě materiálů z vašich soukromých archivů. Jaké to bylo probírat se vzpomínkami?

    sestavit setlist z toho nejlepšího, co jsme kdy udělaly, a dát do toho hromadu energie. Je úžasné znovu se potkat v sestavě i s Jennifer, která opustila kapelu téměř před dvaceti lety. Na všechny jsem moc pyšná. Obzvlášť na Suzi, která nedržela kytaru v ruce od roku 2001.

    Polygon
     
     

    6

    GraphicLine

    rozhovor

    4

  • RectangleRectangleRectangleRectangleGraphicLineGraphicLine

    Dávno nejsme ty krasavice jako kdysi

    Chystáte se pokračovat v dokumentování i během letošního turné?

    Nějaké záznamy pořizovat budeme, určitě ne ale v takovém měřítku jako dříve. V mládí jsme byly součástí scény po boku talentovaných kapel jako Nirvana nebo Mudhoney. Pohybovaly jsme se v okolí Davida Bowieho, Lou Reeda a jiných ikon. Tahle doba ale skončila. Dávno nejsme ty krasavice jako kdysi a řadíme se ke starší generaci. Koho by dokument o současných L7 zajímal?

    Jak vy osobně vzpomínáte na grungeovou scénu?

    Když se grunge poprvé objevil, představoval reakci na mizerné metalové a new wave kapely. Provedl obdobnou dekonstrukci jako kdysi punk, který epickou a často orchestrální hudbu sedmdesátých let rozebral na atomy v podobě kytary, basy a bicích. Ta samá tendence se přitom projevovala nejenom v hudbě, ale i v módě a jiných oblastech života. Dalším typickým znakem grunge

    Polygon
     
     

    6

    GraphicLine

    rozhovor

    5

  •  
    GraphicLineGraphicLine

    L7

     

    Dívčí kapela vznikla roku 1985 v Los Angeles. Pod vedením zpěvaček a kytaristek Suzi Gardner a Donity Sparks se uskupení profilovalo jako drzá hard & heavy kapela s punkovým naturelem, která sice do svého zvuku zaváděla špinavost grunge a spolupracovala s kultovními producenty žánru, vždy ale stála tak trochu stranou tvrdého jádra scény, protože nepatřila ke stájovým koním Sub Popu (pod ním vydala pouze krátké album Smell The Magic z roku 1990). Jejich nejznámější nahrávkou se stala deska Brick Are Heavy (1992), z níž pochází hity jako Pretend We’re Dead nebo Everglade. Nepopiratelná chytlavost alba z L7 učinila hvězdy. Na úspěch se pokusily navázat ještě třemi studiovými deskami, nicméně jak grunge postupně ztrácel na vlivu, přestal být zájem i o kapelu. V roce 2001 L7 ohlásily pauzu na neurčito a letos se téměř po patnácti letech vrací.

    byly projevy hněvu a úzkosti, které řada kapel jako Nirvana, Mudhoney a vlastně i L7 dokázala vyjádřit s notnou dávkou nadhledu a humoru, což přitahovalo čím dál víc fanoušků. Postupem času se ale grunge stal velice komerčním a přebujelým žánrem, a to přispělo k jeho konci.


    Jakou roli sehrály v úpadku grunge velké nahrávací společnosti?

    Komerční úspěch vzbudil zájem major labelů, kterým nechyběly prostředky k tomu, aby podepsaly smlouvu v podstatě s každou grungeovou kapelou. Mnohým z nich však tento krok uškodil, protože neměly dost popový potenciál na to, aby se prosadily v mainstreamu, a tak zanikly. My jsme to také neměly snadné. Řada amerických rádií nebyla nakloněná holčičím kapelám, takže jsme se nedostávaly do éteru tak často. Nakonec se nám prorazit podařilo, i když v nijak velkém měřítku. Nejsme milionáři a živíme se normální prací.


    Myslíte si, že za grunge, coby žánr, již byla nalezena adekvátní náhrada?

    Cítím, že po grungi zůstalo prázdné místo, které v posluchačích vyvolává nostalgii a nutí je volat po jeho návratu. V dnešní době vzniká spousta skvělé hudby, nedaří se jí však vyjádřit ty samé pocity hněvu a úzkosti. V porovnání s grungem, který zněl vždy velice syrově, je takřka neškodná. A napadá mě další věc, kterou je možné považovat za výsadu grunge. Jeho zásluhou se totiž podařilo odstranit misogynii

    z hardrockových kruhů a vnést do hudby výrazný ženský prvek. Během zlaté éry grunge bylo aktivních tolik muzikantek a dívčích kapel, že otevřené odsuzování žen v tvrdé muzice vyšlo z módy i mezi těmi největšími hlupáky. Tak silné uplatnění žen od té doby již nelze pozorovat, alespoň ne v rámci scény.


    V minulosti jste několikrát uvedla, že L7 patřily k průkopníkům grunge, nikdy se jim však na scéně nepodařilo zapadnout. Proč?

    L7 sice pomáhaly utvářet scénu a vydávaly pod Sub Popem, často však vůbec nefigurují na seznamu představitelů grunge. Nejsme ze Seattlu, a tak nás zaškatulkovali jako jedny z mnoha punkerů hrajících hard rock. To je tím důvodem. V dokumentu Pretend We’re Dead se snažíme uvést události na pravou míru.

    Polygon
     
     

    6

    GraphicLine

    rozhovor

    6

    Polygon
 
×
Čtete:
2015/5
L7

Headliner 1/5

Faith No More

Headliner 2/5

Mike Patton

Headliner 3/5

Faith No More

Headliner 4/5

Faith No More

Headliner 5/5

Velká recenze

Rozhovor

Apocalyptica

Fenomén 1/2

Scorpions

Fenomén 2/2

Best of Scorpions

Rozhovor

Jiří Marshal

Song Story

Blur

Rozhovor

Vladivojna La Chia

Abeceda

Erica Claptona

České Grammy 1/2

Andělská překvápka

České Grammy 2/2

Kde přistáli Andělé?

Insider

Zlata Holušová

Láska

Holky v českých textech

Rozhovor

Protoje

Story

Brian Wilson

Čerstvé (z)boží

Nano Illusions

Story

Mumford & Sons

Story

Beatsteaks

Rozhovor

Def Leppard

TOP

Roxette

Rozhovor

Rise Agains

Rozhovor

Róisín Murphy

Příběh

Hudba ve filmu

Ženský element

Florence Welch

TOP

7 českých hitů v reklamách

Televize

Videorama

Hip Hop

Elementy ulice

Klasika 1/2

Teď vážně

Klasika 2/2

Jiří Korynta

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Nechte si vyprávět

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary

Alternativa

Kroky podzem

EDM

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Deska měsíce

Blur

Recenze

21. 5. 2015

Recenze 1/2

7. 5. 2015

Recenze 2/2

7. 5. 2015

Duel

Monkey Business - Sex and sport? Never!

Naživo

NILS FRAHM

Naživo

MUDHONEY

Naživo

Vladimir 518 & The Rocket Dogz

Naživo

WHILE SHE SLEEPS

Naživo

Against Me! Noc v punkrockovém transu

Naživo

Converse Workshop s Bastl Instruments

Naživo

Hudba Hollywoodu

Naživo

10. narozeniny Bandzone.cz

Naživo

Keep Prague Loud / DIV I DED

Tipy

Kam vyrazit?

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.