-
text Veronika Ondečková
foto archiv L7
L7
Chtěli nás smést ze stolu
6
rozhovor
1
-
Pionýrky grunge o návratu léta hovořily skepticky. Nyní jsou zpět a vyráží na turné, jehož součástí je i Praha. Pozadí reunionu odhalila frontmanka Donita Sparks, ta samá provokatérka, která kdysi v Readingu mrštila do davu svůj použitý tampón a v televizním vysílání se svlékala z kalhotek.
V roce 2001 si L7 daly časově neohraničenou pauzu, která trvala až do loňského roku, aniž by cokoli nasvědčovalo tomu, že slavný girl band se dá znovu dohromady. Iniciativu k oživení kapely v původní sestavě Donita Sparks, Suzi Gardner, Jennifer Finch a Dementra Plaka vyvinula právě kontroverzní frontmanka, a to v souvislosti s dokumentem Pretend We‘re Dead, který za podpory fanoušků vzniká ve spolupráci s režisérkou Sarah Price. Skupina se v původním line-upu sešla naposledy v roce 1996. Od té doby uplynulo skoro dvacet let a z hlasu Donity nečiší o nic méně rebelie. Zní vyrovnaně, neustále se přívětivě směje, a když se rozmluví o plánovaném turné, je k nezastavení.
Kdy přesně jste se dohodly na comebacku?
Chvíli trvalo, než se nám podařilo získat souhlas všech. Definitivní rozhodnutí však padlo již v září loňského roku.
Proč jste si pro návrat vybraly zrovna evropská pódia?
Když jsme se konečně rozhodly vrátit, zjistily jsme, že američtí promotéři o nás bohužel nemají zájem. Nechtěly jsme se ale vzdát. Informovaly jsme naše fanoušky o chystaném comebacku. Následovalo nadšení a telefonáty od amerických bookingových agentur, které nás chtěly protlačit na místní festivaly. Pořadatelé však L7 totálně smetli
6
rozhovor
2
-
Pojedeme tam, kde nás budou opravdu chtít
ze stolu. Tak jsme se naštvaly a šly s pravdou na veřejnost. Fanoušci nás naštěstí nepřestali podporovat a věci se daly rychle do pohybu. Situaci zaregistrovala média spolu s agenty, kteří nám dojednali turné na starém kontinentě, a tak jsme si řekly, že na Státy prostě kašleme.
Narazit na nezájem na domácí půdě muselo být bolestné…
Ano, je to ironie osudu, ale teď už to neřešíme. Jediné, o co nám jde, je vyrazit mezi lidi a zahrát si. Řekly jsme si, že pojedeme tam, kde nás budou opravdu chtít, a pokud se o nás někde mluví, je to v Evropě. Moc rády bychom tam odehrály víc koncertů, ale jelikož některé z nás limitují pracovní povinnosti, budeme muset vyrazit na další kolečko až příští léto.
Pojí vás nějaké zvláštní pouto přímo k Praze?
Na Prahu vzpomínáme jenom v nejlepším. Naposledy jsme tam vystupovaly v roce 1992 před Faith No More.
Faith No More se nedávno také dali znovu dohromady a v Čechách letos vystoupí na festivalu Rock For People. To je milá shoda okolností.
Ano, to je. O festivalu Rock For People jsme již slyšely a je možné, že se na něm příští rok představíme také.
Plánovaly jste, že v březnu začnete zkoušet. Už jste se do toho pustily?
Ve zkušebně jsme už strávily mnoho hodin a zatím jde všechno skvěle. Učíme se staré songy a hrajeme na plné pecky. Chceme
6
rozhovor
3
-
V tuhle chvíli stejně nikdo není zvědavý na žádné novinky
Za ta léta jsem nashromáždila velké množství záznamů, stejně tak Jennifer. Procházet je byla ohromná zábava. Zapůsobily na mě především záběry z našich koncertů. Překvapilo mě, jak skvělý zvuk jsme mívaly a jak energicky jsme zněly. „Jo, tohle je fakt skvělá kapela,“ říkala jsem si v duchu, a myslím, že podobný wow efekt zažily i ostatní.
Pamatujete si veškeré zaznamenané okamžiky, nebo jste narazila i na nějaká překvapení?
Některé věci si pamatuji jako dnes, zatímco u jiných jsem překvapením jen zírala s pusou dokořán. Zjistila jsem, že mnoho událostí si pamatuji zcela odlišně, než jak se ve skutečnosti odehrály. Říká se, že svědecká výpověď nebývá pravdivá zhruba v osmdesáti procentech případů. Po této zkušenosti sdílím stejný názor.
L7 mají skutečně bohatý archiv. Jak to ale bylo u ostatních kapel v osmdesátých letech? Bylo běžné pořizovat vlastní videozáznamy?
Příliš rozšířené to nebylo. My jsme si ovšem první kameru pořídily hned v začátcích kapely a stála nás obrovský balík peněz. Neměly jsme ji ani tak dlouho a někdo nám ji bohužel ukradl přímo z pódia. Ztratily jsme tak podstatnou část dokumentace z raného období L7. Zanedlouho jsme se ale složily na novou a od roku 1991 již máme archiv kompletní. Z předchozího období převládají fotografie a psané poznámky.
Je možné, že během zkoušek vzniknou nějaké nové songy?
Pokud se na to budeme cítit, dovedu si představit, že v nadcházejícím roce přijdeme s něčím novým. Zatím ale ne. V tuhle chvíli stejně nikdo není zvědavý na žádné novinky. Každý se těší na staré hity, a pokud jde o nás, potřebujeme si nejdříve ověřit, že integrita naší živé sestavy je na té nejvyšší možné úrovni. Nejde tu o naše ega, ale v první řadě o fanoušky, se kterými chceme po letech navázat spojení a dopřát jim to nejlepší ze sebe. V tom spočívá naše mise.
K obnovení L7 přispěl dokument Pretend We‘re Dead, který právě vzniká na základě materiálů z vašich soukromých archivů. Jaké to bylo probírat se vzpomínkami?
sestavit setlist z toho nejlepšího, co jsme kdy udělaly, a dát do toho hromadu energie. Je úžasné znovu se potkat v sestavě i s Jennifer, která opustila kapelu téměř před dvaceti lety. Na všechny jsem moc pyšná. Obzvlášť na Suzi, která nedržela kytaru v ruce od roku 2001.
6
rozhovor
4
-
Dávno nejsme ty krasavice jako kdysi
Chystáte se pokračovat v dokumentování i během letošního turné?
Nějaké záznamy pořizovat budeme, určitě ne ale v takovém měřítku jako dříve. V mládí jsme byly součástí scény po boku talentovaných kapel jako Nirvana nebo Mudhoney. Pohybovaly jsme se v okolí Davida Bowieho, Lou Reeda a jiných ikon. Tahle doba ale skončila. Dávno nejsme ty krasavice jako kdysi a řadíme se ke starší generaci. Koho by dokument o současných L7 zajímal?
Jak vy osobně vzpomínáte na grungeovou scénu?
Když se grunge poprvé objevil, představoval reakci na mizerné metalové a new wave kapely. Provedl obdobnou dekonstrukci jako kdysi punk, který epickou a často orchestrální hudbu sedmdesátých let rozebral na atomy v podobě kytary, basy a bicích. Ta samá tendence se přitom projevovala nejenom v hudbě, ale i v módě a jiných oblastech života. Dalším typickým znakem grunge
6
rozhovor
5
-
L7
byly projevy hněvu a úzkosti, které řada kapel jako Nirvana, Mudhoney a vlastně i L7 dokázala vyjádřit s notnou dávkou nadhledu a humoru, což přitahovalo čím dál víc fanoušků. Postupem času se ale grunge stal velice komerčním a přebujelým žánrem, a to přispělo k jeho konci.
Jakou roli sehrály v úpadku grunge velké nahrávací společnosti?
Komerční úspěch vzbudil zájem major labelů, kterým nechyběly prostředky k tomu, aby podepsaly smlouvu v podstatě s každou grungeovou kapelou. Mnohým z nich však tento krok uškodil, protože neměly dost popový potenciál na to, aby se prosadily v mainstreamu, a tak zanikly. My jsme to také neměly snadné. Řada amerických rádií nebyla nakloněná holčičím kapelám, takže jsme se nedostávaly do éteru tak často. Nakonec se nám prorazit podařilo, i když v nijak velkém měřítku. Nejsme milionáři a živíme se normální prací.
Myslíte si, že za grunge, coby žánr, již byla nalezena adekvátní náhrada?
Cítím, že po grungi zůstalo prázdné místo, které v posluchačích vyvolává nostalgii a nutí je volat po jeho návratu. V dnešní době vzniká spousta skvělé hudby, nedaří se jí však vyjádřit ty samé pocity hněvu a úzkosti. V porovnání s grungem, který zněl vždy velice syrově, je takřka neškodná. A napadá mě další věc, kterou je možné považovat za výsadu grunge. Jeho zásluhou se totiž podařilo odstranit misogynii
z hardrockových kruhů a vnést do hudby výrazný ženský prvek. Během zlaté éry grunge bylo aktivních tolik muzikantek a dívčích kapel, že otevřené odsuzování žen v tvrdé muzice vyšlo z módy i mezi těmi největšími hlupáky. Tak silné uplatnění žen od té doby již nelze pozorovat, alespoň ne v rámci scény.
V minulosti jste několikrát uvedla, že L7 patřily k průkopníkům grunge, nikdy se jim však na scéně nepodařilo zapadnout. Proč?
L7 sice pomáhaly utvářet scénu a vydávaly pod Sub Popem, často však vůbec nefigurují na seznamu představitelů grunge. Nejsme ze Seattlu, a tak nás zaškatulkovali jako jedny z mnoha punkerů hrajících hard rock. To je tím důvodem. V dokumentu Pretend We’re Dead se snažíme uvést události na pravou míru.
6
rozhovor
6
Předchozí článek:
5 nadějí s grungem v těle
Další článek:
Faith No More