-
text Lucie Drugdová
Jiří Korynta
klasika 2/2
8
1
-
Když zjistil, že nesplňuje podmínky k přijetí do Londýnského symfonického orchestru, rozhodl se založit si vlastní. A tak dal dirigent Jiří Korynta (30) před jedenácti lety během pár týdnů dohromady Pražský filmový orchestr (PFO). „Věděl jsem, že díky kontaktům ho sestavím hned,“ usmívá se. V rozhovoru pro Headliner prozradil, z jakého filmu jsou jeho nejdražší noty, co mu v dopise napsal hollywoodský skladatel John Williams nebo proč je hudba z „bijáků“ tak oblíbená.
Filmová hudba
je klasikou dnešní doby
Prstenů, sci-fi a superhrdinů. Tradičně se ho zúčastnili i fanoušci převlečení za postavy z některých snímků včetně Gandalfa.
Pražský filmový orchestr pod taktovkou dirigenta Jiřího Korynty naplánoval na začátek května velký trojkoncert Pána
klasika 2/2
8
2
-
I zkušení sólisté se za zády se symfoňákem někdy trošku rozklepali
Brali vás spolužáci právě díky úspěchům a talentu jako školní hvězdu, nebo vám spíš záviděli?
Já jsem byl vždycky na škole celebrita (úsměv). Prostě takový Harry Potter. Ostatní mě zastavovali a ptali se, jestli jsem ten kluk, který umí hrát na hodně nástrojů a je v Guinessovce. A také je zajímalo, na jaké nástroje ještě nehraju.
Už od osmi let jste se pohyboval v prostředí orchestrů a vystřídal řadu hudebních těles. Dokonce jste se rozhodl odjet hrát do Londýna. Co bylo hlavním důvodem?
Mým cílem je hrát a natáčet filmovou hudbu s Johnem Williamsem. No a pak
Kromě toho, že dirigujete Pražský filmový orchestr, jste také multiinstrumentalistou, za což máte dokonce zápis v Guinessově knize rekordů. Co vás vedlo k tomu, abyste postupně začal hrát na čtyřiatřicet nástrojů?
Upřímně hlavně nuda a zvědavost. Viděl jsem nástroj a řekl si: „Hmmm, proč to nezkusit, zajímalo by mě, jak to funguje.“ Začal jsem tedy hrát ve třech letech na housle a zobcovou flétnu, v pěti jsem přidal trumpetu a pak už se všechno tak nějak nabalovalo. V patnácti už to bylo třiatřicet nástrojů, za což mám právě zápis v Guinessovce. Na konzervatoři pak ještě přibyl fagot.
klasika 2/2
8
3
-
Jiří Korynta
a jeho PFO hrají
Piráty z Karibiku
zavolat do Prahy a říct kamarádům: „Hele kluci, tak teď jsem akorát dotočil Star Wars 8.“ To by byla pecka... Proto jsem se hlásil do Londýnského symfonického orchestru, což je vlastně jeden z hlavních orchestrů pro filmovou hudbu. Měl to být další stupínek, než bych odjel do Ameriky. V okolí si ale všichni ťukali na hlavu a smáli se, že na mě nikdo není v osmnácti zvědavý. Nejsem zase úplný blbec. Nešlo mi o to, aby na mě čekali s otevřenou náručí, ale abych zkusil něco nového. Cvičil jsem, připravoval se a hlavně věděl, že mám co nabídnout. Bohužel to nakonec nevyšlo kvůli tomu, že Česká republika nebyla v Evropské unii, což byla jedna z hlavních podmínek.
Když tedy nevyšel Londýn, napadlo vás založit si vlastní orchestr?
Ano. Bylo mi ale jasné, že nejdřív musím sehnat noty. Protože jsem věděl, že když si písknu, tak orchestr mám okamžitě (úsměv). Dát ho dohromady mi trvalo jen pár týdnů. Za ta léta v hudebním prostředí jsem totiž nasbíral spoustu kontaktů.
Jak jste tedy sháněl noty? To asi není úplně jednoduchá věc, že?
Vůbec. České orchestry často hrají filmovou hudbu z not, které odposlouchají, nebo mají jen zjednodušené výukové
Na kolik korun vás jedny přišly?
No, upřímně – jsou strašně drahé. Ale záleží hlavně na titulu.
Z jakého filmu byly partitury nejdražší?
Na to, jak je skladba dlouhá, myslím, že asi čtyři minuty, tak určitě Transformers. Ale ve výsledku člověk peníze ani tolik neřeší, protože když noty seženu pro orchestr, tak jsou i mé a můžu si je osahat, procházet a studovat. Pro mě je krásný pocit dotýkat se historie. Když můj tatínek, který je aranžér, poprvé viděl noty
aranže. A takovou cestou já jít nechtěl. Obeslal jsem tedy hollywoodská studia. První partitura, kterou jsme získali, byl soundtrack k Harrymu Potterovi 1, Jurskému parku a Star Wars. Byly to originální noty, ze kterých hraje i Londýnský orchestr a právě i Williams.
klasika 2/2
8
4
-
Filmové skladby člověk nemůže hrát jako Mozarta
kvapený i já, když jsem si stoupl před orchestr prvně. Kolikrát bych v něm stejně raději seděl a hrál.
A proč to někdy neuděláte?
Na menších koncertech jsem si párkrát zahrál. Ale málokterý dirigent ví, jak filmovou hudbu uchopit. Ne že by to dělali úplně špatně, ale já už prostě vidím chyby. Filmové skladby totiž člověk nemůže hrát jako Mozarta. Musíte
ke Star Wars, divil se, že se je lidé vůbec snaží rozepisovat jen podle sluchu. Člověk přeslechne spoustu detailů.
Na koncertech s vámi občas vystupují i hosté. S kým jste byli na jednom pódiu?
Například s Felixem Slováčkem, Gabrielou Deméterovou nebo Bohušem Matušem. Zajímavé je, že i zkušení sólisté se za zády se symfoňákem někdy trošku rozklepali. Tou silou jsem byl pře
klasika 2/2
8
5
-
Pražský filmový orchestr a Williamsova skladba Imperial March ze snímku Star Wars
vědět, co za každým tónem leží, co se ve snímku zrovna děje. Ale lidé prostě často netuší, co si počít. Něco jako kdybych já šel učit jadernou fyziku.
Dá se nějak charakterizovat typ lidí, kteří chodí na vaše koncerty?
Navštěvují nás všechny generace. Filmová hudba je totiž klasika dneška. Jelikož i lidé, kteří muzice nerozumí, mají určitě nějakou oblíbenou filmovou melodii. A když ji potom mohou slyšet naživo, je to pro ně obrovský zážitek. Bohužel hodně pánů, kteří hrají moderní klasiku, si myslí, že je to jediná skutečná hudba a ostatní je něco pod. To je prostě ten takříkajíc frakounskej náhled na věc.
Mám poznamenaný jeden váš výrok o tom, že moderní klasika je z osmadevadesáti procent blábol. Proč myslíte?
Samozřejmě ne všechno. Ale od té doby, co lidé mají doma počítače a v nich nahrávací program, kdekdo si v nich něco naťuká, hrozně se mu to samozřejmě líbí a myslí si bůhví jaký není skladatel. Tohle dělají i studenti HAMU a konzervatoří. Bohužel i po škole. Vůbec se nezamýšlejí, jestli bude výsledek hratelný, a prostě to naplácají vedle sebe. A vím, o čem mluvím, protože jsem podobných skladeb viděl opravdu hodně. Dneska si totiž každý myslí, že bude druhý Zimmer nebo Williams.
Máte nějaké pravidlo, podle kterého vybíráte skladby a sestavujete program?
Zpočátku jsem vybíral hlavně podle toho, co jsem chtěl sám, ale samozřejmě jsem brzy začal brát na vědomí přání lidí, protože hrajeme pro ně. Od minulé sezony zařazujeme také známá díla české filmové hudby. Doposud jsme hráli Nemocnici na kraji města,
Právě váš oblíbený skladatel John Williams vám poslal dopis. Co přesně v něm stálo?
Uspořádal jsem koncert k jeho osmdesátým narozeninám. V celé České republice to nikdo jiný neudělal. No a on nám napsal, že vítá všechny diváky v sále, přeje, ať se jim koncert líbí, a orchestru zase, ať si hezky zahraje. Opravdu doufám, že se k němu do Hollywoodu ještě stihnu dostat.
klasika 2/2
8
6
-
PFO pod taktovkou
Jiřího Korynty přehrává melodie Hanse Zimmera
z velkofilmu Gladiátor
Jak dostat tatínka do polepšovny, Četnické humoresky, Zdivočelou zemi nebo A je to. Nově jsme si vypůjčili také skladbu Luboše Sluky k filmu Pod Jezevčí skálou. Problém s českou filmovou hudbou ale je, že za komunistů byla rozkradena a spálena, takže chybí originální verze, což jsem se dozvěděl od pana Vadima Petrova.
Je nějaký titul, který byste chtěl, ale nemůžete ho dostat?
No, zatím se nakonec vždycky všechno zvládlo. Jen s Morriconem je velký problém, protože si turné jezdí sám.
V jednom rozhovoru jste zmínil, že skladby od Hanse Zimmera naživo nebudou znít tak dobře bez elektronických zvuků, které často používá. Na podzim ale plánujete koncert převážně s jeho melodiemi. Jak jste tento problém vyřešil?
Hans Zimmer totiž skvěle pracuje s elektronikou, bez které to na živém koncertě prostě nikdy nebude úplně ono. Z jeho originálů se hlavně hrát nedá. Jeho spolupracovníci proto vždycky připraví aranž pro koncertní provedení. My jsme v březnu interpretovali například tu z Temného rytíře. V ní se skvěle využije orchestr, který nahradí elektroniku a zvukové efekty. On vlastně Zimmer celkově není až tak dobrý skladatel, ale naprosto famózní
Těsně po naší uzávěrce odehrajete trojkoncert Pána prstenů, sci-fi a superhrdinů. Jak náročný je?
Uzavíráme desátou sezónu a já chtěl udělat něco opravdu velkého. To se mi splnilo s koncertem Pána prstenů, ze kterého byli lidé tak nadšení, že jsme museli přidat další. Přitom i když skladby zní tak epicky, jsou šíleně jednoduché. Pak následoval samostatný koncert sci-fi a superhrdinů, který byl určitě nejnáročnější. Ten květnový je výběrem z odehraných vystoupení a je to pro nás pomyslné vyvrcholení jubilejní sezony.
sound designér, výborně pracuje se zvuky a nasadí skladbám takový kabát, že je lidé milují. Hráli jsme od něj už například Počátek, Gladiátora nebo Pearl Harbor.
klasika 2/2
8
7
-
Kdo je Jiří Korynta
Multiinstrumentalista a dirigent Jiří Korynta se narodil 30. dubna 1985 v Praze do muzikantské rodiny. Na hudební nástroje začal hrát už ve třech letech a v patnácti byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů s počtem třiatřiceti nástrojů. Během studia na Ježkově konzervatoři pak přidal ještě hoboj. Už v osmi letech působil v Pražském studentském orchestru a během následujících let vystřídal řadu dalších hudebních těles, například Virtuosi di Praga, Český symfonický orchestr (pro nějž napsal několik skladeb), Orchestr F. O. K., Českou filharmonii nebo Magnum Jazz Big Band. Jelikož se kvůli nečlenství České republiky v Evropské Unii nemohl stát součástí Londýnského symfonického orchestru, založil si v roce 2004 svůj vlastní s názvem Pražský filmový orchestr. Jiří Korynta působí také jako pedagog na hudební škole a je několikanásobným vítězem Czech Orchestra Competition, Suma cum laude, Concerto Bohemia a mnoha dalších soutěží. Jeho cílem je dostat se do Hollywoodu a se skladatelem Johnem Williamsem pracovat na hudbě k filmu Star Wars.
8
klasika 2/2
8
Předchozí článek:
Teď vážně
Další článek:
Bez cancáku