-
Legendární pražská Sedmička byla svědkem propojení dvou světů, na strahovském pódiu se hip hop potkal s psychobilly. Výjimečný projekt měl nakročeno k propojení vesmírů, koncert ale skončil dříve, než nastal velký třesk.
text ondřej horák
foto Jan Nožička
Málo muziky za hodně peněz
Vladimir 518 & The Rocket Dogz
3
naživo
1
-
Klub 007 Strahov, Praha, 14. 5. 2015
moc času. Na Sedmičku se Vladimír se psy připravil lépe. Rockabilly verze rapových hymen byly konkrétnější, práce byla znát i na aranžích. Vladimír smečku hnal jako o život, a přestože občas nestíhal držet tempo, práskal bičem, až byli The Rocket Dogz zpěnění. Při nejrychlejších pasážích měl člověk pocit, že má nůž na krku a pro tu zběsilost vše fungovalo. Sedmička ale zažila i opačné momenty. Úvodní Tady vládnu já utopil hlomoz bicích a kytar, chytil se až refrén. Jinak epickou skladbu Jdu dolů proměnil rockabilly riff v burleskní karikaturu, Planeta Praha v komorním pojetí naštěstí zafungovala.
Jde o netradiční spojení žánrů, a pokud má fungovat, žádá si hodně příprav i práce na pódiu. Jenže když už kapela nastavila rytmus večera a věci do sebe začaly zapadat, koncert skončil. Celý set trval maximálně třicet minut, poté nehrál ani DJ, večírek se nekonal. Vladimír se omluvil, že toho nestihli víc nazkoušet. To je sice upřímné, ale diváka, který dal 180 korun za vstup, to nemusí moc zajímat. Odvážné projekty je dobré dotahovat do konce.
Vladimir 518 v mnoha rozhovorech prohlásil, že tuze rád propojuje subkultury a zopakoval to i ten večer. Rapper a výtvarník svou práci rád opírá o žánrové a mediální přesahy. Než objevil graffiti a hip hop, byl pohlcen metalem, ke kytarové hudbě tedy má vztah, punk chápe jako ideologický základ všech městských subkultur. Spojení s mladou rockabilly kapelou na pódiu se zdálo jako ideální. K dokonalosti měl ale koncert daleko.
Těžko se totiž ubránit dojmu, že jde o spojení poněkud křečovité, navíc šité horkou jehlou. Současná generace rapových fanoušků je vesměs povrchní, touží po zlatě a na zeď si lepí plakáty Ektora a Johnyho Machetta. Vladimírově tvorbě nerozumí, ztrácejí se v její mnohovrstevnosti, bojí se přílišného umění. Hledání nového publika je logický tah. Generace starších nadšenců odrůstá, má jiné zájmy než chodit do klubů, kupovat CD a uctívat Vladimíra Brože.
Psychorapové kombo si odbylo premiéru na posledních Undercover Games, snažení muzikantů ale zazdil zvuk. Publikum řídlo, bylo znát, že hudebníci na přípravu neměli
naživo
3
2
-
naživo
3
3
Předchozí článek:
MUDHONEY
Další článek:
WHILE SHE SLEEPS