Někdy se může zdát, jako by se funky rytmus part kolem Romana Holého snad nikdy neměnil. Znát je to i na novince Monkey Business nazvané vtipně Sex and sport? Never! Alespoň to vyplývá z duelu Jardy Konáše a Tondy Kocábka.

Monkey Business

Sex and sport? Never!

Monkey Business patří mezi kapely, které v rámci naší scény poznáte na první poslech. Roman Holý naučil tleskat Čechy na druhou dobu a kdo má k tanečním parketům blízko, bezpochyby bude na novou desku zvědavý. V dlouhodobějším kontextu si ale nelze nevšimnout určitého tvůrčího zacyklení, které u nemalé skupiny posluchačů může očekávání tlumit. Další negativní efekt má fakt, že deska vychází trochu v tichosti.

V tomto případě je možné čekat úplně vše, protože jen málo tuzemských interpretů má premisu, že nic není nemožné, natolik vloženou v základním kódu jako právě Monkey Business. Ale zároveň jsou na to tak nějak všichni kolem už dávno připravení. Představa, že by tahle parta výrazně odbočila z toho, co ji proslavilo, se nejeví jako příliš pravděpodobná a stejně tak asi všichni už dávno před příchodem kapely do studia tušili, že tu zase budou nějací netypičtí hosté.

Nenechte se zmást prvními skladbami, které se snaží vydupat ze sebe singlový potenciál možná trochu křečovitě. Okolo písně Beat Crusher se situace mění a přichází vynikající tracky, v nichž kapela upřímně baví, hraje si, trumfy tahá až do konce. Vynikající výběr hostů, kouzelný Wabi Daněk, jak ho nikdo předtím neslyšel. Nechybí aranžérské bonbónky, nasamplovaná melodie ze znělky s panem Vajíčkem je jeden příklad za všechny.

Aranžérsky i zvukově vypiplaná záležitost, možná místy až tak, že je naopak příjemné, když někde tenhle boeing trochu ubere, přiškrtí klapky, vsadí na větší jednoduchost a rozbije tím sterilitu hrozící z instrumentální dokonalosti. Trocha syrovosti by občas prostě neuškodila. Až příliš často se dostavuje pocit déjà vu: Tohle jsme přece už slyšeli tisíckrát! Nejvýrazněji ze všeho vystupuje a nejinvenčněji působí nápad nechat Wabiho Daňka zpívat ukázkové disko – je ale tohle konstatování pochvala, nebo spíš problém? Nicméně hodnotit rozjetou taneční párty, na níž alkohol teče proudem, nikdo nemyslí na zítřejší povinnosti a všichni jsou šťastní, právě teď mravoučným pohledem opuštěného moralisty z křesla bytu, ve kterém právě vypnuli elektřinu, rozhodně není nejlepší nápad.

Těžko hádat, zda nové album přitáhne kapele nové fanoušky. Kdyby se taková muzika hrála na českých diskotékách, tak jsme mnohem dál, o tom žádná. Výše zmíněné tvůrčí zacyklení se ale chtě nechtě promítá i do konzervace fanouškovské skupiny. Monkey Business a jejich posluchači v posledních letech připomínají uzavřené spojené nádoby a asi to tak bude i nadále. To ale neznamená, že kapela nestojí za pozornost, pokud jste ji doteď neposlouchali. Zajděte si na ni, až bude hrát poblíž, nové skladby bezpochyby mají minimálně potenciál vás rozhýbat.

Posun v tomto případě ocení hlavně dobří znalci, povrchním pohledem se toho příliš nemění. Při detailnějším zkoumání je ale patrné, jak tvůrci o své hudbě přemýšlejí a neustávají ve snaze dostat do ní vše, co mají rádi a o co se chtějí s ostatními podělit. Nekompromisnost tkví v tom, že tu není snaha se zavděčit všem. Že by ale díky právě tomuto albu kapela získala davy nových příznivců (nebo naopak je výrazně kvůli němu ztratila), se nejeví příliš pravděpodobné. Další dobytá kóta u těch, kteří se nevzdávají, se ale také počítá.

Pro někoho bude mít deska pomalý rozjezd, ale jinak nabízí velmi příjemný zážitek bez hluchých míst. Holý a lidé okolo něj jsou puntičkáři i hračičkové zároveň a aplikují to na všechny písně bez rozdílu. Jedenáct skladeb uteče jako nic a na konci máte chuť pustit si desku znovu. Od začátku a celou.

Sevřenost jde u Monkey Business vždy se snahou o zvukovou dokonalost. A ačkoli je tu hned několik hostů „odjinud“, nic nenarušuje celkový dojem. Osvědčený přístup i charakteristický skladatelský rukopis jsou pevným lepidlem, skutečnost, že ho nenarušuje výraznější překvapení, to ještě posiluje. Vše do sebe zapadá jako dětské puzzle, a tak jako ve funkční partě kamarádů se drobné odlišnosti vzájemně doplňují.

Opět tradiční poetika Monkey Business. Notná dávka humoru, ironizace sebe i žánru skrze floskule, koutky rtů se zvedají už při čtení názvů písní. Příjemně překvapí nárazové používání českého jazyka.

Obsahují zajímavé výpovědi i naprosto záměrné legrácky, otevřeně deklarující uvědomění tvůrců, že některé věci asi těžko pochopí někdo jiný. Název závěrečné Autism of Internal Jokes ostatně hovoří jasně. Oproti minulosti ovšem na desce přesto najdete nejspíš nejlépe srozumitelné a nejsnáze pochopitelné sdělení. A kontrast nezávazné zábavy a prvního českého textu v The Golden Age Is Gone, ze kterého mrazí, nemůže být větší.