Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

Ve studiu

5 otázek pro Prague Conspiracy

Můj soundtrack

Kristýna Kolocová

Čerstvé (z)boží

Nèro Scartch

Headliner 1/3

Coldplay

Headliner 2/3

Chris Martin

Headliner 3/3

Coldplay

Tipy

35 zaručených vánočních dárků

Rozhovor

Prostitutes

Star Wars

9 hudebníků, které provází Síla

Headliner

KLARA.

Rozhovor

Chris Corner

Art

7 nej uměleckých obalů

  • NEJ UMĚLECKÝCH OBALŮ

    text Ondřej Čížek

    Abstrakce, figurativní malba, fotografie nebo graffiti. Ve čtvrté epizodě našeho seriálu o mimořádných hudebních obalech a jejich tvůrcích jsme pro vás vybrali další impozantní sedmičku. Vychází tentokrát přímo od hvězd uměleckého vesmíru. Nechybí tak nesmrtelná spojení mezi Warholem a Velvet Underground, mezi Blur a Banksym, ale ani jeden z nejemotivnějších obalů dosavadní hudební historie.

     
     
     

    1

    New Order

    Music Complete (2015)

    Symfonie minimalismu


    Designového mága Petera Savilla jsme tu vzývali už při ohlížení se za temnou ikoničností Uknown Pleasures od Joy Division. Teď ho tu máme znovu. A opět stojí na vrcholu. Britský eklektik si svůj styl celý život brousil na rozvíjení nadčasovosti evropské moderny a jeho génia zachytily desítky alb ze stáje legendární Factory Records. Jeho vizualizace výtečné aktuální desky New Order pokračuje v nastoleném směru. Saville se tentokrát obrací k poválečné abstrakci se stejným smyslem pro absolutní čistotu a harmonii tvarů i barev, s jakou ji léta tvaroval už nizozemský mistr Piet Mondrian. Saville je postmoderní recyklátor, který ale staré krásy se současnými detaily spojuje citlivě a především elegantně. Přední strana obalu Music Complete si sebevědomě a naprosto právem žádá o velký formát a místo v galerii. Všem nadšencům nezbývá nic jiného než si pořídit luxusní box set, v němž má každá píseň z desky vlastní černobílý cover i vlastní barvu pro vinyl. Půvab geometrie, souhra linií, barvitosti, hudebního obsahu, merche, doprovodných vizuálů, zkrátka všeho.

     
     
     

    New Order – Music Complete, unboxing

     
     
     

    New Order – Restless

     
     
     
     
     
     

    2

    The Velvet Underground & Nico

    (1967)

    Pomalu oloupejte a uvidíte


    Andy Warhol v polovině 60. let ze své Factory přestává chrlit pop-artová plátna a pokouší se dobýt jak experimentální kinematografii, tak hudební průmysl. Výsledkem společné spolupráce s Velvet Underground jsou koncerty v podobě multimediálních performancí, které mají sílu likvidovat hranice mezi oběma médii. Kapela s nezaměnitelnou aurou levituje na pódiu, přes těla se valí projekce Warholových extrémních snímků tematizujících plynutí času, jež mnohdy působí jako jeho vlastní rozpohybované obrazy. Intenzita a inovativnost vystoupení ve své době zasahují snad všechny přihlížející, fascinace se nevyhýbá ani rané sestavě Pink Floyd. Warhol je producentem, strůjcem image i duchovním otcem kapely a logicky obstarává obal pro debutovou nahrávku. Přesto, že sítotiskový banán dnes patří mezi globálně rozšířené opusy, které se tisknou prakticky na cokoli, drtivá většina smrtelníků zapomíná, že Warholův původní majstrštyk dokázal skutečně pobuřovat. Na prvních vydáních alba je totiž žlutý banán totiž pouze nálepkovou slupkou, po jejímž strhnutí (vybízel k němu přímo slogan Peel Slowly and See) odhalíte ztopořený narůžovělý obsah. Obal ve své době postrádal i název kapely, na bílém podkladu dominovala pouze nálepka banánu a jméno autora – Andyho Warhola. Na jedné straně typicky sebestředná záležitost, na té druhé promyšlený vtip podtrhující dekadenci a sexuální náboj desky i formace samotné. Mimochodem, tisk coveru vyžadoval technologicky náročnější postup, nicméně společnost MGM se o finanční vklad nestrachovala s vědomím, že Warholovo jméno zaručí stabilitu prodejů. Nestalo se tak a desky se během pěti let prodalo pouhých třicet tisíc kusů. Z dnešního pohledu je každopádně jasné, že ideálnější start pro nesmrtelný kult snad ani neexistuje.

     
     
     

    Andy Warhol eating

    a hamburger

     
     
     

    The Velvet Underground
    & Nico – I‘ll Be Your Mirror

     
     
     
     
     
     
     

    3

    Manic Street

    Preachers

    Journal For Plague

    Lovers (2009)

    Portrét bolesti


    Surový obal, kvůli němuž několik britských supermarketů ani neuvedlo devátou studiovku velšských matadorů do prodeje. Cenzoři pravděpodobně sami nezvládli pohled do očí chlapce s napuchlou tváří, dost možná účastníka pouliční bitky, oběti šikany nebo domácího násilí. Určitá míra kontroverze a zdánlivé nepřístupnosti už ale k britské umělkyni Jenny Savillové patří odjakživa (pro MSP už navíc předtím vytvořila podobně nevybíravý obal pro desku The Holy Bible). Vychází z klasické figurativní malby, v jejích hrubých fyzických obrazech se ale odráží radikálnost depresivních vizí Francise Bacona. Přísná malířka o sobě tvrdí, že zobrazuje lidské maso, protože není nic přirozenějšího. Milovnice díla a myšlenek Sigmunda Freuda, kterou zajímá primárně odvrácená, špinavá stránka věcí, na něž obecně nahlížíme jako na něco esteticky přívětivého a pěkného. Jednou dokáže zachytit nepříjemnost pohledu na extrémní obezitu, podruhé vyobrazí profil půvabné ženy, jíž se ale (ne)patrně rozpadá obličej. Vše navíc s až reportážní bezprostředností, jako by si byla skutečně vědoma, že jakákoli, ať už opravdová, nebo umělá krása se musí vyvážit autentickým hnusem. Nejpravdivější obal tohoto výběru.

     
     
     

    Manic Street Preachers – Bag Lady

     
     
     
     
     
     
     

    4

    Blur

    Think Tank (2003)

    Tahle moderní láska


    Geniální alba si žádají geniální obaly. Bývalá naděje bristolského streetartového undergroundu a dnešní globální superstar nevymyslela sedmé nahrávce Albarnových renesančních hrdinů „pouze“ výjimečnou vizuální identitu, ale i název. Think Tank se už ostatně jmenuje jeho o něco starší kus napálený (Banksyho typickou šablonovou metodou) na kus rezivějícího ocelového plátu. Stejně jako na pozdějším obalu desky Blur i tady dominují mužská a ženská postava v archivních potápěčských helmách, jen s tím rozdílem, že oba sedí u stolu, připíjejí si vínem, zatímco nad nimi se rozpíjí růžové srdce. Právě tenhle piece se v následné aukci stal jedním z jeho vůbec nejdražších děl, anonym za něho složil víc než 62 tisíc liber. Ať už Banksyho považujete za mimoběžného boha, anebo za „Babiše street artu“, trefný sarkasmus ve vizualizaci Think Tanku dodnes funguje dokonale. Posloucháte desku, v níž se jako ve vyspělé umělecké koláži sbíhají nejrůznější hudební vlivy a která textově postihuje jak smutek nad invazí do Iráku, tak nad chaotickým shonem současného světa nebo nad čím dál větší křečovitostí v navazování intimních mezilidských vztahů. A právě při tom vidíte obraz zamilovaného páru. Oba si jedou své vlastní soukromé think tanky, vítězí tu myšlenková uzavřenost a vůbec neschopnost vyjádřit vlastní pocity a emoce. Obě popkulturní ikony si tenkrát zkrátka a dobře ideově zatraceně sedly a nic už na tom nezmění ani fakt, že Banksy se zpětně vyjádřil, že ke spolupráci s Blur svolil čistě z toho důvodu, aby zaplatil nájem.

     
     
     

    The Best of Banksy Street Art

     
     
     

    Blur – Out Of Time

     
     
     
     
     
     

    5

    Massive Attack

    Splitting The Atom (2009)

    Štěpení aztéckých lebek


    Jestli v tomhle subjektivním výběru máme Banksyho, byl by hřích vynechat jednoho z inspirativních velikánů, k nimž se sám neustále hlásí. Jmenuje se Robert Del Naja. Zpěvák a zakladatel Massive Attack, člověk se širokým záběrem a neutuchajícím zájmem o sociální a politická témata své země, potažmo Země. Dodnes je považovaný za vůbec prvního tvořivce, který v průběhu 80. let v Bristolu začal coby 3D páchat první skutečně kvalitní, Amerikou poučené graffiti kusy. V podstatě tak odstartoval streetartovou revoluci, z níž později vzešli všichni další včetně Banksyho. Vervu, chuť provokovat a vzněcovat kritické myšlení neztratil ani ve chvíli, kdy se z ulice přesunul na pódium a do galerií. Obal pro EP jeho domovského gangu zavedených hypnotiků je sugestivní úkaz novodobého expresionismu. Má v sobě sílu zaútočit na vaši imaginaci a pošťouchnout k interpretacím. 3D vycházel z aztécké mytologie i křišťálových lebek, na první pohled je navíc zřejmá inspirace pohansky živelnou tvorbou legendy Basquiata. Mimochodem, francouzský režisér Edouardo Salier natočil pro ústřední píseň video, které rovněž nepostrádá potenciál řezat do vašich smyslů. Řeč je o designově vycizelovaném průletu skleněným peklem uprostřed temné metropole, přičemž dílo zkázy má dle všeho na starosti něco, co vypadá jako gigantický zmutovaný králík. Bizarní apokalypsa s omamným soundtrackem od Massive Attack. Velké doporučení.

     
     
     

    Massive Attack – Splitting the Atom

     
     
     
     
     

    6

    Yeah Yeah Yeahs

    It’s Blitz! (2009)

    Vnuknutí


    Chtělo by se říct, že pokud by Andy Warhol byl dnes naživu, newyorské artpopové trio v čele s éterickou Karen O by patřilo mezi jeho jasné favority. Průbojní Yeah Yeah Yeahs měli vždy dostatečně blízko k umělecké avantgardě a jejich třetí (a dosud nejosobitější) album to jedině potvrzuje. Jako by se radikální švýcarský konceptualista Urs Fischer rozhodl, že fotografii pro obal desky pojme jako imaginaci jejího poslechu. Ruka extravagantní zpěvačky drtí vejce stejně přímě a razantně, jako by to s ním provedla úderná hudba její kapely. Zachycení prostého kouzla okamžiku, navíc s věcí, která může působit naprosto všedně. Právě v tom tkví ojedinělá magie Fischerovy tvorby. Dokáže banalitu přetvořit v něco zcela unikátního a nevídaného. Anebo vám alespoň takový pocit vnuknout. Kličkuje mezi neřízeným dadaismem a surrealismem. Žádný z jeho objektů nepostrádá vtip a spontaneitu, přestože často zachycuje fázi rozkladu nebo alespoň částečné deformace. V galeriích je schopný jednotlivé místnosti propojit tak, že vybourá obří díry do zdí. Jindy vás ze sálu do sálu pošle přes podlahu propadlou do písku, abyste vzápětí kličkovali v dešti tvořeným z enormních modelových kapek. Pokud byste někdy zavítali na jeho výstavu, už alespoň víte, co konkrétně u toho máte poslouchat.

     
     
     

    Urs Fischer – Curator Jessica Morgan

     
     
     

    Yeah Yeah Yeahs – Zero

     
     
     
     
     
     

    7

    King Crimson

    In The Court Of The
    Crimson King (1969)

    Schíza 21. století


    Nejpalčivější obal tohoto výběru. Pokud byste na tenhle zneklidňující obraz narazili někde na zdi v podobě obřího muralu, otřese vámi úděs, abyste vzápětí propadli čisté fascinaci. Jeho autor, mladý programátor a dle všeho velmi talentovaný malíř Barry Godber, ho nazval přímo dle albového singlu 21st Century Schizoid Man. Dost možná náhodou vytvořil dílo, které i po dlouhých šestačtyřiceti letech neztratilo pranic ze své mocné působivosti. V tom výrazu je zhmotněný strach, křeč, šílenství i zoufalost, přesně ten typ obalu, který emotivností předčí i hudební obsah samotný. Godber dokázal umně skloubit vizuální psychedelii s ukázkovým expresionismem a dodnes jeho malbu fanoušci zcela právem připodobňují ke stejně depresivnímu (jen slavnějšímu) obrazu Nebuchadnezzar malíře a básníka Williama Blakea. Oba nesmrtelné okamžiky nepříjemně zachycují touhu raněného utéct nebo se alespoň schovat. Godber, sám s vizáží novodobého prokletého básníka, měl evidentně našlápnuto stát se velkým malířským objevem. Krutou ironií osudu zůstává, že pár měsíců po vydání desky zemřel na infarkt. Ve svých čtyřiadvaceti letech, jako autor fenomenálního obalu, jednoho koncertního plakátu a celé řady nikdy nezveřejněných klenotů.

     
     
     

    King Crimson – 21st Century
    Schizoid Man

     
     
     
     
     

    7

    art

     

    1

    1

     
 
×
Čtete:
2015/12
7 nej uměleckých obalů

Jackie Crash

YellowCard

Téma

Poslední dny Johna Lennona

Story

Motley Crue

R.I.P.

Ice B byl bůh

Reportáž

Slza

TOP

9 největších vánočních hitů

Rozhovor

Struneři

Ženský element

Grimes Ještě divnější, než se zdá

Rozhovor

Anti-Flag

Televize

Videorama

TOP

11 pánů kteří znějí jako dámy

Vizuál

Warren FU

Retro

Frank Sinatra

Rozhovor

Katarína Knechtová

Test

H-D Kvíz

Insider

Barry Dickin

Song Story

Chris Isaak

Enface

Wolf Alice

Story

Johny Depp

Kalendárium

Památné dny

Hip Hop 1/2

Elementy ulice

Hip Hop 2/2

Dian

Klasika

Teď vážně

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Vyprávěj

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary!

Alternativa

Kroky podzem

EDM

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Recenze měsíce

Adele

Recenze

Recenze 17. 12. 2015

Recenze

Recenze 3. 12. 2015

Duel

Mandrage

Recenze

SMS Recenze

Naživo

Kraftwerk

Naživo

Everything, Everything

Naživo

Editors

Naživo

Converse

Naživo

A Place to Bury Strangers

Naživo

Wombats

Naživo

Whitesnake

Naživo

Cassandra Wilson

Naživo

Slash

Naživo

Máchův Brooklyn

Naživo

IAMX

Naživo

Ben Cristovao

Naživo

ZAZ

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.