Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

Ve studiu

5 otázek pro Prague Conspiracy

Můj soundtrack

Kristýna Kolocová

Čerstvé (z)boží

Nèro Scartch

Headliner 1/3

Coldplay

Headliner 2/3

Chris Martin

Headliner 3/3

Coldplay

Tipy

35 zaručených vánočních dárků

Rozhovor

Prostitutes

Star Wars

9 hudebníků, které provází Síla

Headliner

KLARA.

Rozhovor

Chris Corner

Art

7 nej uměleckých obalů

Jackie Crash

YellowCard

Téma

Poslední dny Johna Lennona

Story

Motley Crue

R.I.P.

Ice B byl bůh

Reportáž

Slza

TOP

9 největších vánočních hitů

Rozhovor

Struneři

Ženský element

Grimes Ještě divnější, než se zdá

Rozhovor

Anti-Flag

Televize

Videorama

TOP

11 pánů kteří znějí jako dámy

Vizuál

Warren FU

Retro

Frank Sinatra

  • text Jarda Konáš

    foto universal music

    frank sinatra

     

    9

     

    retro

    1

  • Dodnes patří mezi nejslavnější zpěváky planety. Gentleman, charismatický světák, ceněný herec, ale také prostopášník mající pletky s mafiány. Frank Sinatra, swingující elegán, se narodil před sto lety.

     

    „Jestli jsem něco během své kariéry dělal vždy, bylo to soustředění se na každý tón, na každé slovo, které skladba obsahovala. Aby bylo vidět, že se mi líbí a mám k ní vztah. Pokud jsem tento pocit nedokázal přenést na posluchače, bral jsem to jako selhání,“ prohlásil kdysi Frank Sinatra v jednom rozhovoru. Je to krásné shrnutí jeho přístupu k tvorbě. Láska k hudbě, profesionální přístup k práci, pokora vůči fanouškům. Nastavil tak laťku vysoko nejen sám sobě, ale i řadě dalších zpěváků, pro které je doteď nepřekonatelným vzorem.


    To je hezký chlapeček

    Plným jménem Francis Albert Sinatra se narodil 12. prosince 1915 do rodiny italských

    přistěhovalců. Jeho otec byl závodní boxer a hasič, matka pracovala jako porodní asistentka. Společně pak ještě ve čtvrti Hoboken v New Jersey vedli hostinec, ve kterém malý Frank trávil většinu času. Kromě učení a zábavy za výčepem občas za drobné peníze zpíval u piana. Rodiče, kteří malého Sinatru pokřtili na římského katolíka, jeho talent postřehli, ale nevěděli si s ním moc rady. Snad s výjimkou toho, že vždy dbali na to, aby před lidmi vystupoval v čistých šatech, což mu vyneslo pověst nejhezčího chlapce v okolí. Vždyť byla ekonomická recese a oblečení tehdy řešil málokdo.

    Byl to proto Sinatrův strýc Domenico, kdo jej definitivně nasměroval k hudební kariéře. K patnáctinám mu koupil ukulele, a když Franka vyhodili opakovaně ze střední školy, dokázal si s nástrojem vydělat peníze

     
     

    9

    retro

    2

  • Každého, kdo je v branži úspěšný, spojuje jedna věc – talent od Boha. Zbytek závisí na tom, jak s tím naložíte

    z vypočítavosti. Sinatra měl totiž jako jeden z mála auto a mohl skupinu vozit po štacích. „Motal se okolo nás, jako kdybychom byli nějací bozi nebo co,“ řekl kdysi Tamburro, ale také přiznal, že skupina díky Sinatrovi vůbec mohla fungovat. Hoboken Four zvítězili v rozhlasové soutěži Major Bowes Amateur Hour, což jim přineslo půlroční kontrakt na rozhlasová vystoupení po celých Státech pod podmínkou, že Sinatra bude zpívat prim.


    Začátky u silnice

    O nějaké profesionální dráze však stále nemohla být řeč. Za jedno hraní se tehdy platilo mezi deseti až patnácti dolary na ruku, což bylo sice víc než směna ve fabrice, ale na průměrný plat by se dostali jedině třiceti koncerty do měsíce, což byla utopie. Sinatra proto začal pracovat jako číšník v motorestu, z jehož sálu občas přenášelo vystoupení newyorské rádio WNEW. Mladý zpěvák tak byl v intenzivním kontaktu s rozhlasovými moderátory, dramaturgy i hudebníky, kteří přijížděli do podniku vysílat. A právě zde, v motorestu u silnice v Eaglewood Hills, si Franka Sinatru vyhlédl Harry James, který tehdy vedl populární big band.

    Kapelník nabídl Sinatrovi místo zpěváka s dvouletou smlouvou na pětasedmdesát dolarů týdně, což byl sice stále podprůměr, ale znamenal již plný úvazek v branži a hlavně první profesionální nahrávky. A zatímco v Evropě se schylovalo k válce, Frank začal pomalu stoupat světem šoubyznysu.
    Jamese brzy opustil, neboť se cítil

    Ekonomická krize končila v době Sinatrova dospívání, dá se proto říci, že byl ve správný čas na správném místě. Amerika, zbavená starostí, se najednou chtěla bavit. První Frankovo angažmá bylo v pěveckém tělese Hoboken Four, kam jej původně, jak přiznal další člen Fred Tamburro, vzali čistě

    alespoň na základní živobytí – zpíval za babku po barech nebo v regionálních rozhlasových stanicích.

    Tady se ukazuje první zajímavý odstín Sinatrovy osobnosti, a sice že byl totální hudební samouk a za celý svůj život se nenaučil ani noty. Prostě to nepotřeboval. Když se jej novinář Joy Williams zeptal, jaký je recept na to stát se světoznámým hudebníkem bez formálních základů, odpověděl mu zpěvák sebevědomě: „Jaký recept? Nikdy jsem žádný neměl, takže vám nemůžu říct, co je hlavní ingredience. Myslím, že každého, kdo je v této branži úspěšný, spojuje jedna věc – talent od Boha. Zbytek závisí na tom, jak s tím naložíte.“

     
     

    9

    retro

    3

  •  

    Jakmile se ten ušatý kluk objevil na pódiu, z davu jste mohli cítit vzrušení

    nedoceněný, a přestěhoval se do Chicaga, kde získal své první skutečně dobře placené angažmá v big bandu Tommy Dorseyho. Pak už to šlo rychle. Na začátku čtyřicátých let měl Sinatra své první veřejné vystoupení pod novým kapelníkem, který na koncert vzpomínal následovně: „Jakmile se ten kluk objevil na pódiu, z toho davu jste mohli cítit vzrušení. Nezapomínejte, že to nebyl žádný plesový idol, ale vyzáblý ušatý klučina. Málem jsem zapomněl svá sóla, jak mě fascinoval.“

    Právě Tommy Dorsey hrál v Sinatrově kariéře zásadní roli. Jen během prvního roku spolupráce vydali přes čtyřicet nahrávek, z nichž se některé dostaly na špici

    tehdejších hitparád – pro zpěváka vůbec poprvé v kariéře. Z Franka bezpochyby právě on udělal hvězdu a Sinatra si toho byl velmi vědom: „Na světě jsou jen dva lidé, kterých se bojím. Maminka a Tommy Dorsey,“ prohlásil kdysi. Dnes to vypadá jako vtip, ale ve čtyřicátých letech si společně vjeli do vlasů. Dorsey si totiž Sinatru smluvně pojistil, že v případě odchodu získá doživotně 43 % z veškerých zpěvákových honorářů. Frank, toužící po sólové kariéře, podal celou věc k soudu, který se přiklonil na jeho stranu. „Doufám, že padneš pořádně na prdel,“ křičel na něj při odchodu ze síně bývalý kapelník.

     
     

    9

    retro

    4

  •  

    Stávka hudebníků

    Frank Sinatra podepsal smlouvu s vydavatelstvím Columbia přímo uprostřed stávky Americké federace hudebníků, která trvala od 1. srpna 1942 do
    11. listopadu 1944. Jejím důvodem byly neshody ve vyplácení autorských honorářů, což vedlo k tomu, že ani jeden člen federace nenahrával pod hlavičkou labelů svou tvorbu. Živé koncerty nebo vystoupení v rozhlasu se konaly dál podle plánu. Stávka trvala různou dobu podle toho, jak se které vydavatelství dohodlo s federací. Někdo si plácl po roce, poslední naopak na dohodu přistoupila společnost Columbia, která si mohla dovolit nechat hudebníky čekat. Vždyť už jim rok stačilo vydávat jenom Sinatru.

     
     

    První vrchol kariéry zažil Sinatra, když mu bylo třicet let.

     
     
     
     

    Frank Sinatra – Old Man River (1946)

     

    Co s úpadkem? Vegas!

    Sinatru nešlo zastavit. V létě roku 1943 podepsal s vydavatelstvím Columbia svou první sólovou smlouvu a to se, částečně pod vlivem generální stávky (viz box), rozhodlo pořádně zpěváka ždímat. Sinatra žil měsíce prakticky mezi studiem a koncertními sály. Na sklonku války vystupoval pro vojáky a snažil se morálně podporovat postupující spojence, neboť sám pro fyzickou indispozici narukovat nemohl. Aktivně se zapojoval do politiky a veřejných věcí, začal hrát v prvních filmech...

    A najednou bylo všude přesinatrováno. Druhá polovina čtyřicátých let znamenala citelný pokles popularity, který vedl až k rozvázání smlouvy s Columbia v roce 1950. Zároveň tou dobou dostávala na frak i zpěvákova reputace. Prozrazení mileneckého vztahu s herečkou Avou Gardner mělo za následek rozpad rodiny a Sinatra, který se nikdy netajil láskou k alkoholu, vypadl ze svého profesionálního režimu. Na poslední chvíli rušil koncerty, Hollywood o něj přestal mít zájem, a navíc se dostal do problémů s účetnictvím. Potupně si musel půjčit dvě stě tisíc dolarů od bývalého vydavatelství Columbia, aby měl na doplacení daní. Záchrana přišla z nečekaného místa, hotelu Desert Inn v Las Vegas.

    Dnes je angažmá ve městě hříchů bráno jako prestižní věc. Vystupovat ve Vegas je meta, na kterou si chce hodně zpěváků sáhnout. Jenže v roce 1951 to bylo jen obyčejné město v poušti, které sice mělo liberální přístup k hazardu, ale využíval jej málokdo – převážně vojáci ze základen v nevadské poušti,

     
     

    9

    retro

    5

  •  

    Rock‘n‘roll je falešný a pokrytecký. Je zpíván, hrán a skládán z větší části debilními šašky

     

    kteří tam tou dobou testovali jaderné zbraně a radioaktivní oblaka šlo sledovat z oken hotelových pokojů. Už to samo o sobě vypovídá, jak (ne)důležité Las Vegas bylo.

    Sinatra se tak stal bez přehánění průkopníkem šoubyznysu ve Vegas. Z Desert Inn své koncerty přesunul do několika dalších hotelů a začal se poohlížet i po jiném zapojení, stal se například podílníkem Sands Hotelu. Pěvecká kariéra ale stále padala dolů, lidé z jeho okolí vzpomínali, že ve Vegas tou dobou vystupoval v poloprázdných sálech pro přiopilé vojáky a farmáře. A když se snažil vyrazit jinam, bylo to ještě větší fiasko – na koncert v chicagském Chez Paree, kde kapacita sálu byla tisíc dvě stě křesel, přišlo sto padesát platících. Je pravda, že stále nahrával desky, ale byl to jen důstojný způsob, jak Columbii splatit dluh.

    Otřesný rock‘n‘roll

    Těsně před čtyřicítkou se Sinatra začal kariérně opět stavět na vlastní nohy. Může za to úspěch válečného dramatu Odtud až na věčnost, který tehdejší americkou společností napnutou strachem z dalšího vojenského konfliktu velmi rezonoval a dodnes je řazený mezi nejlepší válečné filmy všech dob. Sinatra na nic nečekal a přijímal veškerou práci, kterou dostal. Podepsal smlouvu s vydavatelstvím Capitol, postupně zase začal plnit sály a s novým kontraktem v kapse se vrhl do svobodnějšího natáčení. Spolupracovník Capitolu Nelson Riddle, dirigent a producent, který měl na starosti práci na nových Sinatrových nahrávkách, vzpomínal, jak zpěvák ve studiu reagoval, když slyšel první náběry: „Nádhera! Jsem zpátky, bejby, jsem zpátky!“

     
     

    9

    retro

    6

  •  

    The Rat Pack

    Partička, jejíž název se dá do češtiny přeložit jako Banda krys, byla neformálním sdružením několika zpěváků a herců, kteří se v padesátých a šedesátých letech scházeli v Las Vegas. Pořádali společná vystoupení, pracovali na několika filmech a hlavně měli na svědomí mejdany, o kterých v Hollywoodu kolovaly historky. Skupina recesistů měla svou jasně danou hierarchii. Sinatra byl vůdce tlupy, Judy Garlandová první viceprezidentkou, Lauren Bacallová matkou hnízda, Sid Luft správce klecí, Humphrey Bogart hlavní krysa pro public relations, herecký agent Swifty Lazar logicky pokladník a novinář a scenárista Nathaniel Benchley kronikář. Čestnými hosty pak byli třeba Jerry Lewis, Nat King Cole, Rex Harrison nebo Dean Martin. Uznejte sami, když jde takové hejno na tah, je to na knížku!

     

    Právě Nelson Riddle je další významnou osobou v Sinatrově kariéře. Jejich spolupráce trvala až do osmdesátých let a společně vytvořili ty největší hity, ale nepředbíhejme.

    Právě druhá polovina padesátých a začátek šedesátých let byly obdobím zpěvákovy postupné rehabilitace. Nadšený z nových

    pracovních příležitostí toho tehdy nahrál bez přehánění kvanta. Většina materiálu bohužel zapadla nikoli kvůli obsahu, ale kvůli tomu, že Amerika byla okouzlena rock‘n‘rollem. Sinatra tomuto žánru nemohl konkurovat, ale on jej dokonce bytostně nesnášel. „Rock‘n‘roll je ta nejbrutálnější, nejošklivější, nejzoufalejší a nejzvlčilejší forma vyjádření, jakou jsem měl kdy tu smůlu slyšet,“ prohlásil například. Novinář Peter Blecha ve své knize Taboo Tones cituje Sinatru ještě přísnějšího: „Rock‘n‘roll je falešný a pokrytecký. Je zpíván, hrán a skládán z větší části debilními šašky. A s ohledem na to imbecilní opakování a lstivé, oplzlé a nepokrytě sprosté texty je to bojová hudba každého delikventa, co chodí po povrchu země.“

    Je velká otázka, zda Sinatra opravdu tato slova vyřkl a jestli si je novinář nepřibarvil, knihu připravoval Blecha několik let a vydal ji až po zpěvákově smrti. Jisté však je, že otevřená kritika rock‘n‘rollu odhaluje tu druhou Sinatrovu tvář.


    Temný, zlý a republikán

    Frank Sinatra totiž nebyl tak úplně gentleman. Občas byl zlý, arogantní, sobecký a bohémský život se mu vrátil skrze provázání s podsvětím. Bývalá manželka Ava Gardnerová ve svém životopise vzpomínala, že Sinatra ve Vegas často žárlil a dělal scény s pistolí v ruce nebo vyhrožoval sebevraždou. Temná stránka zpěváka dlouhodobě fascinuje režiséra Martina Scorseseho, který se snaží

     
     

    9

    retro

    7

  •  

    Frank Sinatra v době, kdy byl monitorován FBI pro kontakty s podsvětím.

     
     
     
     

    Frank Sinatra –
    You Make Me Feel So Young
    (Live At Royal Festival Hall / 1962)

     
     

    roky natočit životopisné drama Sinatra. Kvůli tahanicím s pozůstalými se realizace stále posouvá, z původní premiéry v roce 2011 sešlo, nyní je stanovena na rok 2017. A proč se rodina zfilmování tak brání? Scorsese se chce zaměřit na šedesátá léta. Během nich totiž na zpěváka vedla FBI složku o rozsahu 2400 stran. Sinatra tehdy v Las Vegas pořádal divoké večírky s prostitutkami, drogami a pochopitelně alkoholem, ale hlavně – svět hazardu přitahoval mafii. Sinatra, majitel několika hotelů a casin, prokazatelně udržoval styky s podsvětím do takové míry, že se dokonce dostal do slavného Puzova románu Kmotr, kde byl předlohou pro postavu zpěváka jménem Johnny Fontane. Je prokázáno, že už na začátku kariéry Sinatrovi pomáhal „řešit problémy“ gangster Willie Moretti, dokonce se spekuluje o tom, že měl zásadní roli v hladkém vyvázání smlouvy s Tommy Dorseym. Zpěvák se také zúčastnil slavné konference špiček americké a italské mafie v Havaně v roce 1948, což mu noviny tehdy neodpustily, a vyšly články s titulky jako
    „Sinatro, taková ostuda!“.

    Scorsesemu, který byl dlouho obviňován ze skandalizace pěvecké legendy, dal nakonec za pravdu Sinatrův kamarád od dětství a jeho pravá ruka Tony Consiglio. Pracoval pro Franka celý život a ve své knize Sinatra a já: Ty nejlepší dny často popisuje až neuvěřitelné situace, jako bylo shánění prostitutek pro Johna F. Kennedyho. Zatímco některé teorie v knize zní šíleně, jiné do sebe naopak přesně zapadají. Například vysvětlení Sinatrova veletoče, kdy se z dlouholetého přítele Kennedyových a podporovatele demokratů stal republikán.

    K tomu Consiglio říká: „Když se z Roberta Kennedyho stal ministr spravedlnosti, zavolal Frankovi, ať ze svého kasina okamžitě vyžene všechny gangstery. Ty zatracená kryso, odteď přestávám být demokrat!“ S těmito slovy prý praštil zpěvák telefonem. A dodržel je, později podporoval republikány Richarda Nixona a Ronalda Reagana.


    Práce na nesmrtelnosti

    Je paradoxní, že teprve po padesátce, kdy se Sinatra víceméně odebral na bohémský důchod ve Vegas, zároveň přišel jeho tvůrčí vrchol. Dirigenta a producenta Nelsona Riddleho přetáhl do svého vlastního vydavatelství a společně pak nahráli skladby, které Sinatrovu ostatní tvorbu nechaly trochu ve stínu. Singly Strangers In The Night nebo My Way vyšly na konci šedesátých let, fenomenální

     
     

    9

    retro

    8

  •  

    New York, New York dokonce až o deset let později (paradoxně jde o přezpívání melodie Scorseseho filmu z roku 1977). Po kariérní houpačce v padesátých letech a bratříčkování s podsvětím o dekádu později šlo o relativně klidnou etapu Sinatrovy kariéry. Vydával desky, vystupoval v televizi, opět se zapojoval do politiky a zprůhlednil své majetkové a osobní vazby, čímž získal klid od FBI. Jen ten Hollywood o něj najednou zase přestal mít zájem. Zpěvákovi to ale nevadilo, o to víc se věnoval Vegas. Jeho představení v hotelu Caesars Palace tehdy stanovilo zábavní formát, který dobře funguje doteď, a s nástupem osmdesátých let jej za velmi slušné peníze rozšiřoval do dalších hotelů ve městě.

    Sedmdesátiletý Sinatra už byl víceméně ikonou a podle toho vypadal závěr jeho kariéry. Sbíral hudební ceny, věnoval se charitě a vydával desky, které měly více vzdávat hold jemu samotnému než bavit posluchače. Konec zpěvákova života je tak vlastně naprosto obyčejný. Mistr rozdávající radost na luxusních večírcích a okolo nadšení hosté dojatí a poctění jeho návštěvou. Není ale pochyb o tom, že za sebou nechal křivolakou dráhu plnou dobrodružství, popkulturních milníků a především nádherné hudby. Zemřel 14. května 1998 na selhání srdce. Bylo mu dvaaosmdesát let. O den později na jeho počest zmodralo osvětlení mrakodrapu Empire State a ve Vegas se na minutu zastavily všechny rulety.

     
     

    9

    retro

    9

 
×
Čtete:
2015/12
Frank Sinatra

Rozhovor

Katarína Knechtová

Test

H-D Kvíz

Insider

Barry Dickin

Song Story

Chris Isaak

Enface

Wolf Alice

Story

Johny Depp

Kalendárium

Památné dny

Hip Hop 1/2

Elementy ulice

Hip Hop 2/2

Dian

Klasika

Teď vážně

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Vyprávěj

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary!

Alternativa

Kroky podzem

EDM

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Recenze měsíce

Adele

Recenze

Recenze 17. 12. 2015

Recenze

Recenze 3. 12. 2015

Duel

Mandrage

Recenze

SMS Recenze

Naživo

Kraftwerk

Naživo

Everything, Everything

Naživo

Editors

Naživo

Converse

Naživo

A Place to Bury Strangers

Naživo

Wombats

Naživo

Whitesnake

Naživo

Cassandra Wilson

Naživo

Slash

Naživo

Máchův Brooklyn

Naživo

IAMX

Naživo

Ben Cristovao

Naživo

ZAZ

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.