Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

Ve studiu

5 otázek pro Prague Conspiracy

Můj soundtrack

Kristýna Kolocová

Čerstvé (z)boží

Nèro Scartch

Headliner 1/3

Coldplay

Headliner 2/3

Chris Martin

Headliner 3/3

Coldplay

Tipy

35 zaručených vánočních dárků

Rozhovor

Prostitutes

Star Wars

9 hudebníků, které provází Síla

Headliner

KLARA.

Rozhovor

Chris Corner

Art

7 nej uměleckých obalů

Jackie Crash

YellowCard

Téma

Poslední dny Johna Lennona

Story

Motley Crue

R.I.P.

Ice B byl bůh

Reportáž

Slza

TOP

9 největších vánočních hitů

Rozhovor

Struneři

Ženský element

Grimes Ještě divnější, než se zdá

Rozhovor

Anti-Flag

Televize

Videorama

TOP

11 pánů kteří znějí jako dámy

Vizuál

Warren FU

Retro

Frank Sinatra

Rozhovor

Katarína Knechtová

Test

H-D Kvíz

Insider

Barry Dickin

Song Story

Chris Isaak

Enface

Wolf Alice

Story

Johny Depp

Kalendárium

Památné dny

Hip Hop 1/2

Elementy ulice

Hip Hop 2/2

Dian

Klasika

Teď vážně

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Vyprávěj

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary!

Alternativa

Kroky podzem

EDM

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Recenze měsíce

Adele

Recenze

Recenze 17. 12. 2015

  •  
     

    rec

     

    enze

     
     

    9

    recenze

    1

  • zpet

    Puscifer

    Money Shot

     

    Money Shot

    Deska na rozcvičku

    Money Shot je přesně ten případ tvorby, která fanoušky rozdělí na dva tábory.

    Úvodem je třeba rekapitulovat pozadí projektu Puscifer. Založil jej totiž Maynard James Keenan, zpěvák kultovních Tool a superkapely A Perfect Circle. Obě skupiny jsou velmi ceněné a hrají náročnější hudbu. Aby si od ní alespoň na chvíli oddechl, založil Keenan právě Puscifer a původně šlo o čistou recesi, stačí si pustit jejich živák písně Country Boner a máme jasno.

    A právě lehkost, teatrálnost a recese na třetí studiovce Money Shot definitivně vzaly za své. Z Puscifer už je regulérní experimentální rock, který na posluchače klade stejné nároky jako výše zmíněné kapely. Keenanovi humor nedošel, jen s ním opravdu hodně šetří a na povrch vyplave vlastně pouze ve skladbě, jejíž název se dá přeložit jako „Život Briana (evidentně jste neviděli)“. Puscifer doplatil na to, že Tool ani A Perfect
    Circle se stále nedokázali dokopat k další studiové práci. Keenan tak své vlastní ambice začal realizovat v sólovém projektu a z recesistické kapely učinil své třetí plnohodnotné dítě.

    Znát je to například ve skladbě The Remedy, která je takovým zakukleným klenotem. Nikdo by na Money Shot nečekal skladbu kombinující nervnost a těkavost Tool s melodičností A Perfect Circle, která navíc směle část repertoáru obou kapel překonává. Nutno ale přiznat, že podobnou pecku už ale na desce nenajdeme, zbytek skladeb se nese spíš v soustředěné práci rockové pseudošlechty, co se potřebuje nějak zabavit, než se vrátí k původním kapelám. Money Shot tak působí jako taková rozcvička před akcí s Tool, se kterými za pár týdnů vyrazí Keenan na turné.

    A právě v tom tkví ta rozpolcenost, kterou deska u fanoušků může vyvolat. Kdo uznává Keenana a miluje vše, na co sáhl, zažije při poslechu novinky příjemné chvění v zátylku. Komu se líbili Puscifer právě pro jejich provokaci a smysl pro humor, ten bude jen zmateně přepínat skladby a motat se mezi nimi jako Travolta v kvádru na momentálně tolik populárním gifu.

    Jarda Konáš

    text

     

    1. Galileo

    2. Agostina

    3. Grand Canyon

    4. Simultaneous

    5. Money Shot

    6. The Arsonist

    7. The Remedy

    8. Smoke And Mirrors

    9. Life Of Brian (Apparently You Haven’t Seen)

    10. Autumn

     
     
     
     
     

    9

    recenze

    2

  • zpet

    All Them Witches

    Dying Surfer Meets His Maker

     

    Dirt Preachers

    Nadčasová psychedelie

    Dobrodružná cesta, kterou zřejmě už nemusíte opakovat, přesto některé její úseky zarezonují.

    Nashville nemusí být nutně jen kolébkou amerického tradicionálu, i když All Them Witches mají ke všem jeho elementům nepřekvapivě dost blízko. Možná takhle nějak by kdysi mohli znít The Plastic People Of The Universe, kdyby nebyli z Čech, nezmrzačil je bolševik a Frank Zappa. Třetí album All Them Witches kombinuje vokální skladby i čistě instrumentální jamy v duchu toho nejlepšího, co blend post psychedelie, heavy blues a stoner rocku může vůbec přinést. Místy znějí jako undergroundovější varianta raných Queens Of The Stone Age, absolutně rezignující na křečovitou snahu udělat hit, ale přitom některé věci vlastně hity jsou, třeba třetí skladba Dirt Preachers. Stejně jako mnoho jiných z podobného ranku nahráli All Them Witches nové album téměř celé „live“ na osamocené chatě, kdesi v Pigeon Forge, uprostřed skal a lesů. A ta neotesanost, divokost a dřevní spirit je z jejich skladeb znát. Markantně zrovna v This Is Where It Falls Apart, ze které jde neutuchající pocit, že jste součástí procesu, kapela je všude kolem vás, dokonce spirituálně prostupuje vámi samotnými. I když je to vlastně triviální učebnicové blues s prvky freestyle jamování a s nezbytnou foukací harmonikou, šeptaně deklamovaný zpěv, efekty a bicí s občasným dubovým reverbem ji házejí celou trochu jinam a rostoucí pnutí je vzrušující. Jsou tu i čistě folkové polohy, jako například instrumentální Mellowing a hned následující zpívaná Open Passageways, zhuleně nerozhodná, jestli být víc keltskou nebo víc Jethro Tull. Tohle není žánr, který bych osobně vyhledával, ale opakovaný poslech Dying Surfer Meets His Maker shledávám veskrze dobrodružnou cestou, kterou zřejmě už nemusím opakovat, přesto některé její úseky ve mně budou chvíli rezonovat. Hlavně absolutně přesvědčivý pocit, který mám z jejich stylové svobody, neobyčejné hráčské, skladatelské a aranžérské brilance, která z naprosté většiny skladeb prýští všemi směry.

    Kay Buriánek

    text

     

    1. Call Me Star

    2. El centro

    3. Dirt Preachers

    4. This Is Where It Falls Apart

    5. Mellowing

    6. Open Passageways

    7. Instrumental 2 (Welcome To The Caveman Future)

    8. Talisman

    9. Blood And Sand / Milk And Endless Waters

     
     
     
     
     

    9

    recenze

    3

  • zpet

    Sunn O)))

    Kannon

     

    Kannon 2

    Zenová brutalita

    V kombinaci s opiáty se tenhle sonický experiment může snadno zvrhnout a unese vás do meziprostoru.

    Sunn O))) jsou něco jako Sonic Youth drone metalu. Jejich sofistikované experimentátorství může leckým zůstat nepochopeno, přesto platí ve svém oboru za kult a ctí je i fajnšmekři, pro které drone metal není primární disciplínou. Na Sunn O))) je přitažlivých mnoho věcí. Ať už je to jejich stylizace s mnišskými kutnami a kápěmi, kterou se pokouší neustále někdo napodobovat, naposledy dost výrazně tanečně blackmetalový inkognito projekt Phuture Doom. Jenže jenom na image jejich kouzla a magie nestojí. Extrémně pomalý, podladěný a jako by zenový zvuk je vtahující možná víc, než byste si mohli myslet. Na novém albu Kannon, prvním samostatném po dost ujetém kolaboračním spojení se Scottem Walkerem nazvaném Soused, se nechali tentokrát inspirovat východoasijským božstvem Guanyin Bodhisattva, které je v taoismu považováno za nesmrtelné. Jak hluboko musíme jít ve zkoumání východních náboženství, abychom pochopili filozofii spojení drone metalu Sunn O))) s religiózní podstatou východního směru, je nasnadě. Nicméně Kannon je poměrně zvrhlá relaxační záležitost. Nedokážu si sice moc představit, jak zrovna tohle pouští svým pacientům nějaký léčitelský šarlatán k vyšetření čaker, ale na druhou stranu představa to je celkem vtipná. Kannon má jenom tři tematické bloky o délce v průměru deseti minut, z nichž prostřední Kannon 2 je asi nejblíže ujeté východní meditaci, včetně velmi klidného deklamování. Jednička a dvojka evokují více klasický sound Sunn O))). Doporučuji poslouchat extrémně nahlas a pro uživatele omamných látek upozorňuji na velmi pravděpodobnou možnost, že se v kombinaci řekněme s opiáty tenhle sonický experiment může snadno zvrhnout a unese vás do meziprostoru, odkud není návratu. Za mě, v rámci okrajových žánrů, pochopitelně dobré. Jak jinak.

    Kay Buriánek

    text

     

    1. Kannon 1

    1. Kannon 2

    1. Kannon 3

     
     
     

    9

    recenze

    4

     
     
  • zpet

    CHRIS ISSAK

    First Comes The Night

     

    First Comes The Night

    Country zábavovka

    Autor milostného šlágru Wicked Game v country vodách ztrácí šmrnc.

    Legendární švihák je léta uznáván jako ztělesnění novodobé klasiky. Za svou přijal éru Elvise Presleyho a její odkaz zasadil do vlastního, lehce surreálného světa, který si kdysi tolik zamiloval David Lynch. Hořkosladká romantika a pokračování v tradicích bez známky účelového retra, to jsou Isaakovy domény, kvůli kterým se k němu fanoušci více než dvě dekády vrací se stejnou nostalgií, s jakou se jezdí k mamince na svíčkovou se šesti.

    Jasně, je to pořád tak trochu dokola. Koho by ale napadlo stěžovat si na to, že se člověk Isaakova formátu drží svého kopyta? V dnešní době je fajn mít aspoň nějakou životní jistotu a rodák z Kalifornie přesně tohle nabízí. Jeho třináctá řadovka ale přece jen není jako přes kopírák. Vznikla v srdci Nashvillu a vůbec poprvé nepokrytě staví na piedestal country. Nečekejte ale žádný hardcore pro kovboje, novinka je mnohem víc decentním prolnutím uhlazeně rockových kořenů s akustickými polohami v countryovém stylu.

    V kontextu dosavadní tvorby Chrise Isaaka jde bez pochyby o logickou odbočku, mezi jeho nejsilnější nahrávky se ale nezařadí. Prosté základy nových skladeb sice samy o sobě nejsou ke škodě věci, halabala sound, kterého se jim dostalo, ale First Comes The Night příliš nelichotí. Škoda. Kdo hledá pravidelnou dávku emocí, bude se muset naladit na úroveň svatební zábavovky nebo vyzobávat.

    Veronika Ondečková

    text

     

    1. First Comes The Night

    2. Please Don’t Call

    3. Perfect Lover

    4. Down In Flames

    5. Reverie

    6. Baby What You Want Me To Do

    7. Kiss Me Like A Stranger

    8. Dry Your Eyes

    9. Don’t Break My Heart

    10. Running Down The Road

    11. Insects

    12. The Way Thing Really Are

     
     
     

    9

    recenze

    5

  • zpet

    Justin Bieber

    Purpose

     

    What Do You Mean?

    Konečně dospělý?

    Justin Bieber na čtvrté studiovce spoléhá na hosty, kteří mu svítí na cestu.

    Spousta lidí se ošije, jen co slyší to jméno. Justin Bieber. Brrr! Ale pozor, už to dávno není ten umělohmotný hezounek z Disney Channel. Bieber do roku 2016 vstupuje jako suverénní bořič nejen dívčích srdcí, ale i hitparád, statistik hudebního průmyslu a, to především, dospělý interpret.

    Leccos naznačuje už obal, na jehož zadní straně šplhá zpěvák se skejtem po troskách letadla a uvnitř v bookletu se obejde beze slov – jen názvy skladeb doplňující inscenované fotografie. Efekt to má stejný jako nový repertoár, po posluchači už to chce trochu imaginace a přemýšlení. Doby, kdy Bieber kňoural dokola bejby, už jsou dávno pryč.

    Technicky jde o skutečně dobře odvedenou práci, která pečlivě sleduje ty nejmodernější trendy v hudebním průmyslu i dramaturgii MTV. Purpose nabízí zvukově křišťálově čistý mix elektroniky, R & B, popových balad, moderních synťáků i v posledních letech populárních zkreslených backvocalů. Zásadní roli ovšem hrají hosté.

    Třeba při skladbě Love Yourself si člověk říká, jako kdyby to napsal Sheeran. Krátký pohled do bookletu a hle, on to opravdu pro Biebera napsal. A podobně křiklavý rukopis hostů slyšíme na většině alba, ať už jde o práci Skrillexe, Dipla nebo R & B hitmakera Poo Beara. Zkrátka, nelze se zbavit dojmu, že Purpose stojí a padá na hostech, bez kterých by Bieber rozhodně neměl tak pevnou půdu pod nohama. Především od půlky desky dál, kdy (bez ironie) zajímavé a kvalitní singly střídá najednou ukňouraná vata. Protože v ten moment je starý Justin Bieber, o kterém po internetu kolují vtipy, najednou zpátky. Uvidíme, co přinese další deska. Purpose dokazuje, že se zpěvák snaží najít svou cestu, ale sám si na ni zatím neposvítí.

    Jarda Konáš

    text

     

    1. Mark My Words

    2. I’ll Show You

    3. What Do You Mean?

    4. Sorry

    5. Love Yourself

    6. Company

    7. No Pressure

    8. No Sense

    9. The Feeling

    10. Life Is Worth Living

    11. Where Are Ü Now

    12. Children

    13. Purpose

     
     
     
     
     

    9

    recenze

    6

  • zpet

    NÈro Scartch

    Piece of my life

     

    Ghost

    Vzorný student

    Talentovaný multiinstrumentalista kašle na trendy a svůj věk předběhl mílovými kroky.

    Potomek muzikantské krve s průpravou v jazzu, metalcoreu a čím dál více také v elektronice je přesně ten typ člověka, který vás přinutí se sami sebe ptát, co jste sakra dělali, když vám bylo dvacet? Jako náctiletý patřil mezi bubenickou špičku, hraje na kytaru, klavír, syntezátory a kdoví co ještě. S elektroswingovým fenoménem Mydy Rabycad okusil, jak chutná přízeň narvaných klubů, a má za sebou hostovačku třeba v downtempovém souboru Android Asteroid.

    Talent znásobený léta sbíranými zkušenostmi mohl Jakub Svoboda aka Nèro Scartch uplatnit v libovolném směru a neztratil by se. Vybral si však ten, na kterém vyrostl a má jej hluboko pod kůží. Volba z rozumu? Ne, spíš splnění teenagerského snu a neskrývaná pocta soukromým hrdinům jako Nine Inch Nails, Marilynu Mansonovi a nu-metalové scéně v jejích zlatých časech.

    Ostré kytary, tvrdé beaty a trocha černé magie se synťáky, to jsou Nèrova hlavní výraziva, se kterými pracuje jako vzorný student. Z čistě technického hlediska tak proti Piece Of My Life nelze říct ani popel. Deska je silná v kramflecích jak po producentské stránce, tak jako reflexe osobnosti mladého autora, který je nejpřesvědčivější v agresivních polohách, kde se ztrácí drobné nuance nerodilé angličtiny. Ani intimita nezůstává zahanbena navzdory tomu, že tady už si album trochu pomáhá na míru ušitou krejčovinou.

    S nohama pevně na zemi lze říct, že Piece Of My Life je jednou z nejvýraznějších nahrávek letošního roku nejen v kategorii debutů. Nechybí jí energie ani emoce a snadno upoutá pozornost. Namlsané uši však nutně bude svádět k tomu, aby ji odsunuly na druhou kolej. Nèro Scartch (čteno „Skárč“) se zkrátka vydává po dekády vyjetých šlépějích, na kterých je originál jenom jeden. A kolik z vás upřednostní jeho tuzemskou variantou?! Toť otázka.

    Veronika Ondečková

    text

     

    1. Mind

    2. Saint

    3. Ghost

    4. Tima

    5. Across The Ocean

    6. Reminiscence

    7. Falling Star

    8. Dreamless Nights

     
     
     
     
     

    9

    recenze

    7

  • zpet

    Grimes

    Art Angels

     

    REALiTi

    Nalezené možnosti popu

    Grimes dělá hudbu tak, jak by si Lady Gaga jenom přála.

    Kanadská skladatelka a zpěvačka Grimes dělá na své čtvrté desce to, o čem taková Lady Gaga jenom léta žvatlá. Svůj cit pro silné a chytlavé melodie popového charakteru nesvazuje zavedenými formami, ale naopak vsunuje do často nečekaných kontextů, nechává volně a podle nálady proplouvat žánry. A výsledkem je skutečně artová nahrávka, která v sobě má přirozenou lehkost a chytlavost středního proudu, a přitom je v jeho kontextu experimentální. Míst, kdy se to celé spojí v neodolatelný výsledek, je hned několik. Tím nejsilnějším je singl Flesh Without Blood, ve kterém se silný nápěv a melodie potkávají s lámanými rytmy a funkčními tanečními základy. Stačí ale aby jenom trochu přitlačila na hlas a zařvala jako ve skladbě Kill V. Maim a nelze jí nepodlehnout. Nejspíš za to může jiný přístup, kterým se Grimes, která si dodnes sama produkuje, k hudbě dostala. Na začátku kariéry si totiž nejprve všechno nahrávala sama v Garagebandu. Důležité je, že výsledkem je nyní deska, která po právu figuruje hned v několika „best of“ žebříčcích za končící rok. Z Art Angels je totiž zřejmé, že ani tanečnímu popu ještě nedošly všechny možnosti, jak se vyvíjet a být divný a neodolatelný zároveň. Takhle ano.

    Honza Vedral

    text

     

    1. laughing and not being normal

    2. California

    3. SCREAM (featuring Aristophanes)

    4. Flesh Without Blood

    5. Belly Of The Beat

    6. Kill V. Maim

    7. Artangels

    8. Easily

    9. Pin

    10. REALiTi (excluded from cassette and vinyl pressings)

    11. World Princess, Pt. II

    12. Venus Fly (featuring Janelle Monáe)

    13. Life In The Vivid Dream

    14. Butterfly

     
     
     
     
     

    9

    recenze

    8

  • zpet

    The Prostitutes

    Zum Passer

     

    Nobody

    Zachycená atmosféra

    The Prostitutes natočili bez pasáka svou nejsvobodnější desku.

    Varování předem. Nová deska The Prostitutes je divná a je taková už z povahy svého vzniku. Kapela odjela nahrát do opuštěného hotelu U Pašeráka demo, které mělo rozhodnout o její budoucnosti. Vrátila se ale s materiálem, který se rozhodla vydat na desce. Jeho povaha je přesně taková, rozháraná, plná odboček a skic a jamování, ze kterého na několika místech vyvstávají silné melodie a ve své neučesanosti dost možná nejlepší věci, které The Prostitutes za dobu své existence natočili. Ona autenticita a uvolněnost se zásadně podepsala na atmosféře nahrávky. S časovým odstupem a producentem za zády by kapela dost možná nevypustila skladbu jako Odyssey, která evidentně vznikla z jamování nad riffem Immigrant Song od LedZep. Ale neurvalým finále si obhájila právo na existenci. Toho stylového kurvení se je na desce dost – Adrian T. Bell ještě nikdy nezněl tak Cavovsky jako v úvodní Nobody a taky tak naplno neřval jako v Meet You In The Morning. Ale spontaneita, s jakou ze sebe The Prostitutes na nové desce vysypali všechny své hudební inspirace a s jakou je poskládali do vlastního rukopisu, je odzbrojující. Přes horečnatost vzniku přitom zní výsledek jen málokdy nuceně, že došla slova a nápady je vyloženě patrné jen v samoúčelné Simple Song. Ale i ta vlastně do konceptu alba jako čistého záznamu dní a nocí strávených U Pašeráka patří. Zvlášť v době, kdy většina desek vzniká jako sbírka přeprodukovaných singlů bez vzájemných souvislostí, vyznívají alba se skutečnou duší a atmosférou, jakou Zum Passer se všemi těmi záznamy deště i snění má, výjimečně. A má ji, protože je zevnitř i zvenku svobodné.

    Honza Vedral

    text

     
     

    1. Nobody

    2. Dream

    3. Meet You In The Morning

    4. I Feel The Same Way Too

    5. Chairman

    6. Tagliatelle

    7. Rumble

    8. Holocaust

    9. Odyssey

    10. Freedom Road

    11. Rain

    12. Simple Song

    13. Stranger Than Fiction

    14. Swan Call

     
     
     
     

    9

    recenze

    9

 
×
Čtete:
2015/12
Recenze 17. 12. 2015

Recenze

Recenze 3. 12. 2015

Duel

Mandrage

Recenze

SMS Recenze

Naživo

Kraftwerk

Naživo

Everything, Everything

Naživo

Editors

Naživo

Converse

Naživo

A Place to Bury Strangers

Naživo

Wombats

Naživo

Whitesnake

Naživo

Cassandra Wilson

Naživo

Slash

Naživo

Máchův Brooklyn

Naživo

IAMX

Naživo

Ben Cristovao

Naživo

ZAZ

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.