Konečně dospělý?
Justin Bieber na čtvrté studiovce spoléhá na hosty, kteří mu svítí na cestu.
Spousta lidí se ošije, jen co slyší to jméno. Justin Bieber. Brrr! Ale pozor, už to dávno není ten umělohmotný hezounek z Disney Channel. Bieber do roku 2016 vstupuje jako suverénní bořič nejen dívčích srdcí, ale i hitparád, statistik hudebního průmyslu a, to především, dospělý interpret.
Leccos naznačuje už obal, na jehož zadní straně šplhá zpěvák se skejtem po troskách letadla a uvnitř v bookletu se obejde beze slov – jen názvy skladeb doplňující inscenované fotografie. Efekt to má stejný jako nový repertoár, po posluchači už to chce trochu imaginace a přemýšlení. Doby, kdy Bieber kňoural dokola bejby, už jsou dávno pryč.
Technicky jde o skutečně dobře odvedenou práci, která pečlivě sleduje ty nejmodernější trendy v hudebním průmyslu i dramaturgii MTV. Purpose nabízí zvukově křišťálově čistý mix elektroniky, R & B, popových balad, moderních synťáků i v posledních letech populárních zkreslených backvocalů. Zásadní roli ovšem hrají hosté.
Třeba při skladbě Love Yourself si člověk říká, jako kdyby to napsal Sheeran. Krátký pohled do bookletu a hle, on to opravdu pro Biebera napsal. A podobně křiklavý rukopis hostů slyšíme na většině alba, ať už jde o práci Skrillexe, Dipla nebo R & B hitmakera Poo Beara. Zkrátka, nelze se zbavit dojmu, že Purpose stojí a padá na hostech, bez kterých by Bieber rozhodně neměl tak pevnou půdu pod nohama. Především od půlky desky dál, kdy (bez ironie) zajímavé a kvalitní singly střídá najednou ukňouraná vata. Protože v ten moment je starý Justin Bieber, o kterém po internetu kolují vtipy, najednou zpátky. Uvidíme, co přinese další deska. Purpose dokazuje, že se zpěvák snaží najít svou cestu, ale sám si na ni zatím neposvítí.