Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

Ve studiu

5 otázek pro Prague Conspiracy

Můj soundtrack

Kristýna Kolocová

Čerstvé (z)boží

Nèro Scartch

Headliner 1/3

Coldplay

Headliner 2/3

Chris Martin

Headliner 3/3

Coldplay

Tipy

35 zaručených vánočních dárků

Rozhovor

Prostitutes

Star Wars

9 hudebníků, které provází Síla

Headliner

KLARA.

Rozhovor

Chris Corner

Art

7 nej uměleckých obalů

Jackie Crash

YellowCard

Téma

Poslední dny Johna Lennona

Story

Motley Crue

R.I.P.

Ice B byl bůh

Reportáž

Slza

TOP

9 největších vánočních hitů

Rozhovor

Struneři

Ženský element

Grimes Ještě divnější, než se zdá

Rozhovor

Anti-Flag

  • Když nebudou zbraně, nikdo nezmáčkne spoušť

    text Vojta Libich

    foto universal music, Lucie Levá

    Anti-Flag

     

    7

     

    rozhovor

    1

  • Anti-Flag jsou jednou z mála punkových kapel, kterým jejich kontroverzní politické postoje vydržely i přes status žánrových superhvězd, miliony prodaných desek a turné s rockovými velikány. Před jejich posledním pražským koncertem jsme s nimi mluvili i o tom, jak je možné, že jim to stále vychází.

     

    Občas to připomínalo politickou diskuzi na sjezdu Amnesty International. Kdo však zná agendu této vysoce radikální punkrockové veličiny, ani by nic jiného nečekal. Anti-Flag jsou známí svými levicovými a především silně pacifistickými postoji, které jsou také textovou náplní prakticky celé jejich tvorby. Navazují tím nejen na étos legendárních
    The Clash, ale i na americkou tradici moderního protestsongu, kterou známe od Bruce Springsteena, ale například také od Rage Against The Machine. Teď už ale nechme slovo bubeníkovi, který si říká Pat Thetic, s nímž jsme mluvili v šatnách pražského Lucerna Music Baru.


    Jak vidíte současnou atmosféru v Evropě kolem uprchlické krize očima poměrně

    radikální politické kapely z USA, která už problematiku imigrace a negace vůči ní zná velice dobře z domova?

    Samozřejmě to velice bedlivě sledujeme a jsme si vědomi, jak moc vyhrocená ta situace je. Bohužel je to skoro přes kopírák jako to, co se dělo a děje u nás zejména v souvislosti s mexickými a jihoamerickými imigranty. Lidi jako Donald Trump staví svůj reálný politický úspěch na vytváření a udržování strachu. To se brzo stane i v Evropě. Uprchlická krize je strašná situace, ti lidé nemají kam jít, z jejich domovů je vyhnaly bomby a zbraně – nutno poznamenat, že dost často americké bomby a zbraně – a první, co se jim stane, je, že přijdou do naprosto nepřátelského prostředí. Bohužel se vždycky najdou lidi u moci, kteří budou chtít využít

     
     

    7

    rozhovor

    2

  • Pokud nedokážete udržet svoje podnikání nad vodou sám, neměl byste prosit lidi o peníze, ale prostě to zabalit

    Hudební labely jsou vymírající druh

    Není trochu podezřelá americká nezúčastněnost? Tím myslím konkrétně v syrské občanské válce.

    Jasně že je. Jenom to dokazuje, co si všichni myslí už dávno. Cynická odpověď na otázku, proč se v případě Sýrie Spojené státy neangažují, by zněla: žádná ropa. Skutečnost je samozřejmě mnohem komplikovanější. Kdo jsou totiž ti hodní? Ani já bych nevěděl, na čí stranu se připojit. Assad je očividně naprostá lidská zrůda, členové ISIS uřezávají lidem hlavy... jak přesně chcete v tomhle hledat kladné hrdiny? Takže znovu – jediné řešení, jakkoli utopické, je přestat zbrojit. Když nebudou zbraně, nebude nikdo, kdo by mačkal spoušť.

    právě téhle atmosféry ve svůj prospěch. Je ale jasné, že neexistuje jednoduché řešení – kromě toho nejjednoduššího: přestat zbrojit, přestat bojovat, přestat zabíjet.

    Mně osobně třeba taky nebyl hlavní protikandidát John Kerry dvakrát sympatický, ale Bushova administrativa i celá osobnost byla tak otřesná, že bychom opravdu brali kohokoli, jen aby to nebyl on. Spousta lidí měla tenkrát možná problém s faktem, že jsme my jako punková kapela s prakticky anarchistickými postoji nabádali lidi, aby šli k volbám. My si ale myslíme, že každá změna se musí dít zespodu. Bohatí lidé vždycky budou volit, budou volit tak, aby získali víc. Pokud obyčejní lidé nezačnou o věcech rozhodovat, vždycky bude někdo jiný rozhodovat v jejich

    Před více než deseti lety jste se spolu s dalšími kapelami jako Rancid, No Doubt či Foo Fighters zúčastnili masivní hudebně-politické kampaně Rock Against Bush, která se snažila zabránit znovuzvolení prezidenta George W. Bushe. Jste přesvědčeni, že hudba může být takhle silným politickým hybatelem?

    Určitě. Rock Against Bush byl jenom název kompilace, která byla součástí celého projektu Punk Voter, což bylo obří turné většiny zmíněných kapel. Cílem kampaně bylo přesvědčit lidi, aby šli k volbám a volili prakticky kohokoli kromě Bushe.

     
     

    7

    rozhovor

    3

  •  
     

    Vždycky, když byl na vrcholu metal, punk šel do hajzlu

     

    neprospěch. Jestli bylo naše rozhodnutí účastnit se té kampaně pro někoho málo punk, tak budiž. Jestli to ale někoho přimělo o věcech přemýšlet v širším spektru, pak svůj účel splnilo.


    Když už jsme u otázky punkové etiky a jejích mantinelů – v ČR teď probíhá hned několik kapelních crowdfundingových kampaní. Zvlášť jedna týkající se punkrockové kapely vyvolává značnou kontroverzi nebo alespoň diskuzi. Jaký je váš pohled na tuhle problematiku?

    Je zvláštní náhoda, že se na to ptáte, protože diskuze kolem crowdfundingu v současnosti dost pozorně sleduju. Netýkají se

    zdaleka jenom hudby a punkrocku, ale například i světa restauratérství, ve kterém se pohybuji mimo svoji práci v kapele. Spousta majitelů restaurací využívá crowdfunding na financování různých projektů. Já jsem v tomhle konzervativní a myslím si, že pokud nedokážete udržet svoje podnikání nad vodou sám, neměl byste prosit lidi o peníze, ale měl byste to prostě zabalit. Je to totéž v případě kapel. Pokud dost lidí nechce zaplatit za moji muziku, možná prostě není tak dobrá a měl bych se na to radši vykašlat nebo zůstat víc při zemi. To teď přeháním, možná za rok budeme s Anti-Flag dělat crowdfundingovou kampaň, protože si nikdo nebude kupovat naše desky, haha! Ne, vážně, mám pochopení pro začínající kapely, které se

     
     

    7

    rozhovor

    4

  •  
     

    Moje rada všem kapelám: Nemějte manažera! Všechno
    si dělejte radši sami

     

    potřebují od něčeho odrazit a potřebují si zafinancovat výrobu desky, turné, merch, cokoli. Ale u kapel, které už crowdfunding vidí spíš jako možnost většího výdělku... tam už se sympatie hledají těžko. Nevím, neznám tu konkrétní kapelu od vás, o níž je řeč, třeba se jim to povede a vydají desku, která všechny pošle do kolen a ještě budeme všichni vděční za to, že na ni sehnali peníze. Ale něco mi říká, že to tak nebude.


    Když už je řeč o hudebním byznysu, co vůbec Anti-Flag a nahrávací společnosti? Jaká je současná situace?

    Naše poslední deska American Spring vyšla na Spinefarm Records, což je dost překvapivě finský metalový label. My jsme s tím vždycky dost bojovali. Já osobně jednu značku vlastním – A-F Records. Na vyšší úrovni už jsou ale labely vymírající druh, do určité míry je ještě pořád potřebujete,

    ale ve většině věcí už si vlastně jako trochu soběstačná kapela vystačíte bez nich. Dost jsme to v minulosti schytávali za to, že nám vyšly dvě desky u RCA Records, což je major label, který vlastní Sony. Musím ale říct, že to pro nás vlastně byla pozitivní zkušenost. Lidi z RCA se nás jako bandy radikálních politických pankáčů vlastně dost báli. Především se nám báli říct ne. Takže nám nikdo nikdy do ničeho nekecal a kdykoli jsme přišli, že potřebujeme zafinancovat nějaký aktivistický benefiční projekt, vždycky nám vyhověli. Takže se dá říct, že i díky tomu, že jsme byli na major labelu, se nám povedlo finančně pomoci řadě kauz, které pro nás byly nějakým způsobem důležité. V tomhle jsme si opravdu nemohli stěžovat. Management stál za hovno, ale koneckonců, to stojí každý management. Moje rada všem kapelám: Nemějte manažera! Všechno si dělejte radši sami, haha.

     
     

    7

    rozhovor

    5

  • Teď vás ale určitě někdo zastupuje, ne?

    Jak kdy, dost často fungujeme sami jako svůj vlastní management, což je ideální situace. Stejně jako se cítíme nejlíp, když si vydáváme svoje vlastní věci, například singly, na A-F Records, což je můj label, ve kterém všichni nějakým způsobem operujeme. Tohle se ale nedá úplně skloubit s full time hraním v kapele. Když jste na turné, těžko můžete řešit všechny distribuční zádrhely a podobně. Nicméně se snažíme všechno udržovat na co nejvíc DIY bázi. Náš basák Head se stará o všechny vizuály, já spravuju především finanční věci, kytarista Chris #2 řeší produkci a nahrávání a frontman Justin většinou dělá všechno kolem tisku včetně rozhovorů, když zrovna někde nelítá po městě jako dneska, haha.


    Jak moc se změnila podstata punkrockových kapel od doby, řekněme, před pětadvaceti lety?

    Pohybuju se v muzice i v punkrocku už nějaký ten pátek a musím říct, že se prakticky nic nemění tak dramaticky, jak si myslíme. Za ty roky jsem viděl mnohokrát, jak všechno přišlo a zase odešlo. Děje se to v pravidelných vlnách. Zní to jako vtip, ale když to hodně zjednoduším, tak vlastně vždycky, když byl na vrcholu metal, punk šel do hajzlu. Ale pak zase pár let nato se metal dostal do pozadí a lidi si opět oblíbili punk. Teď momentálně jsme v poměrně dlouhém období, kdy vládne metal a punk je v útlumu, ale to je zároveň i období, kdy se punk navrací do sklepa, kam patří. A v tom sklepě

    se seskupuje, obnovuje, hledá nové formy a stává se znovu originálním. Protože jenom v prostředí, které není nijak svázané mainstreamem, může hudební žánr znova nalézt svoji vlastní podstatu. Vlastně mi to připomíná dobu na začátku devadesátých let, kdy jsme začínali i my. Tenkrát v punk rocku nebyly peníze a labely se netahaly o kapely, všichni jsme prostě jenom hráli muziku, která nás bavila a která šla opravdu z nás, nenapadlo nás ani vydávat alba nebo řešit marketing. Nezajímalo nás nic víc, než kdy naplánujeme další turné. Nebo jak uděláme splitko na sedmipalci s našimi kamarády. Mám pocit, že přesně v tomhle bodě hudebních dějin se právě teď nacházíme a z toho mám vážně radost.


    Může tedy být i v roce 2015 punkrock revoluční a relevantní uměleckou formou?

    Může a musí. Protože i v roce 2015 je představa chování se k lidem s respektem a soucitem pořád revoluční myšlenkou. Nabídnutí pomoci lidem v nouzi, co utíkají před válkou, je pořád revoluční myšlenkou. Tohle všechno by mělo být samozřejmostí, ale bohužel není, proto se na tyhle myšlenky pořád musíme dívat jako na revoluční. Protože žijeme ve světě, kde je realitou všedního dne násilí a bombardování nevinných lidí. Takže odpověď na vaši otázku zní – rozhodně ano. Všichni ti lidé, se kterými jsem se setkal, kteří nezištně pomáhají uprchlíkům z válečných zemí a nečekají na to, až ten problém vyřeší státy a vlády – může být něco víc podle filozofie do it yourself a víc punkrock? Pochybuju.

     
     

    7

    rozhovor

    6

  •  
     
     

    The Press Corpse

     
     
     
     

    This Is The End

     
     
     
     

    Brandenburg Gate

     
     
     
     

    7

    rozhovor

    7

 
×
Čtete:
2015/12
Anti-Flag

Televize

Videorama

TOP

11 pánů kteří znějí jako dámy

Vizuál

Warren FU

Retro

Frank Sinatra

Rozhovor

Katarína Knechtová

Test

H-D Kvíz

Insider

Barry Dickin

Song Story

Chris Isaak

Enface

Wolf Alice

Story

Johny Depp

Kalendárium

Památné dny

Hip Hop 1/2

Elementy ulice

Hip Hop 2/2

Dian

Klasika

Teď vážně

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Vyprávěj

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary!

Alternativa

Kroky podzem

EDM

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Recenze měsíce

Adele

Recenze

Recenze 17. 12. 2015

Recenze

Recenze 3. 12. 2015

Duel

Mandrage

Recenze

SMS Recenze

Naživo

Kraftwerk

Naživo

Everything, Everything

Naživo

Editors

Naživo

Converse

Naživo

A Place to Bury Strangers

Naživo

Wombats

Naživo

Whitesnake

Naživo

Cassandra Wilson

Naživo

Slash

Naživo

Máchův Brooklyn

Naživo

IAMX

Naživo

Ben Cristovao

Naživo

ZAZ

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.