Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

Ve studiu

5 otázek pro Prague Conspiracy

Můj soundtrack

Kristýna Kolocová

Čerstvé (z)boží

Nèro Scartch

Headliner 1/3

Coldplay

Headliner 2/3

Chris Martin

Headliner 3/3

Coldplay

Tipy

35 zaručených vánočních dárků

Rozhovor

Prostitutes

  • Jako ve starých botách

    text Kay Buriánek

    foto lukáš žentel, jan trnka

    The Prostitutes

     

    9

     

    rozhovor

    1

  • Původní jednorázová akce The Prostitutes, kterou bylo nahrávání nových věcí formou jam session na chatě kdesi v horách, vykrystalizovala v plnohodnotné album. S ním teď kapela překvapuje už lehce skeptické fanoušky. Jak moc smělé plány mají, jaké to bylo, je a bude, o tom jsme si povídali s kytaristou Martinem Přikrylem nad autentickým mexickým jídlem na autentických Vinohradech.

     

    Martin Přikryl zvaný Destroyer je pilíř domácí kytarové indie stálice The Prostitutes, která si za dobu existence organicky „vyhrála“ respekt napříč generačním spektrem posluchačů. Poslední rok to s nimi vypadalo všelijak, frontman Adrian T. Bell rozjel svůj úspěšný sólo projekt, Martin se věnoval produkování, reklamě, politickému aktivismu i svým vlastním hudebním seberealizacím a i ostatní členové si šli tak trochu vlastní cestou.


    The Prostitutes mají novou desku Zum Passer, ale dlouho jste nehráli, Adrian T. Bell si dělá sólové věci, ty máš svoje projekty, ostatní také. V jakém je tedy kapela teď aktuálním módu?

    No, to úplně nevím, ale já osobně z toho mám dobrý pocit. To setkání ve zkušebně po roce nehraní a nezkoušení bylo skvělé a znovu zkoušet mě ohromně bavilo. Myslím, že to mají podobně i ostatní. Je to jako obout si staré dobré pohodlné boty. Shodli jsme se všichni na vtipných momentech, kdy hraješ nějakou písničku a pořád si v duchu říkáš, nevím, nevím, do háje, nevím, nemůžu si vzpomenout, jak to je dál, refrén, jak je refrén… a pikosekundu předtím to ta ruka automaticky udělá. Takže jsem si uvědomil, jak mě to vlastně baví znovu hrát, baví to Lukáše (brácha, bubeník), Martina, snad to baví i Tuzexe, který je teď nově s námi jako basák, a doufám, že to baví i Adriana.

     
     

    9

    rozhovor

    2

  •  
     

    Je potřeba brát zřetel na to, že je to lo-fi záznam z chaty

     

    Takže ten návrat The Prostitutes znamená přesně co? Že budete dál hrát, se vším, co k tomu patří, koncerty, festivaly a tak?

    Jo, já bych chtěl. My jsme si řekli, což je taková asi trochu chimérická představa, že bychom chtěli hrát koncerty tam, kde to dává smysl, a hrát míň, ale cíleně. Asi se brzo ukáže, jak moc je to reálné, ale prostě hrát těch pět, šest měst, která mají smysl, a na zbytek se vykašlat.


    Nebude to i tak kolidovat se závazky ostatních, teď myslím hlavně na Adriana, který má kapelu rozjetou asi nejvíc a čerstvě dodělanou novou sólovou desku?

    Může to kolidovat s projekty každého z nás, celé je to riziková akce, ale myslím, že všichni

    jsme na tom, co se týče četnosti vystupování, přibližně stejně, tak snad to bude v pohodě. Odjedeme tohle turné, pak bychom rádi plynule navázali koncerty na jaře a přes léto festivaly, bude-li o nás zájem.


    A proč jste tedy udělali desku, která je…

    Neposlouchatelná?


    Ne, to ne, spíš skoro nehratelná…

    Jenže ono to původně bylo úplně jinak. My jsme odjeli do hor si naposledy zahrát. Možná i navždycky naposledy. A cílem bylo na tom soustředění něco nahrát. Možná EP, vlastně jsme si říkali, že když odjedeme zpátky do Prahy se singlem, tak i to bude dobré. Měli

     
     

    9

    rozhovor

    3

  • jsme s sebou nějaká dema a pamatuju si na ten okamžik, kdy jsem tam před ně producentsky vystoupil s tím, že mám seznam dvanácti demo nahrávek, které jsem předtím všem rozeslal e-mailem, že doufám, že si je pečlivě nastudovali a že teď se budeme bavit o tom, kterou z nich nahrajeme jako první a kterou jako druhou (smích). Oni se na mě tak podívali a řekli: hele, nebudeme radši dělat něco jiného? A někdo, myslím, že to byl Adam, řekl, no, já myslím, že by to mělo být od e moll. A nahrál se song Nobody. To byla první věc z desky, kterou jsme tam natočili, třeba na třetí „tejk“. A bylo vymalováno. No, a takhle jsme tam postupovali a nutno říct, že jsme celou dobou dost pili. Což pro nás v tu danou chvíli znamenalo, že jsme si moc nelámali hlavu s tím, jestli to, co děláme, je country nebo třeba krautrock.


    Takže jste úplně rezignovali na model drahé dobré studio, renomovaný producent… prostě jste odjeli někam do hor na chatu.

    I proto, že tu druhou variantu už máme taky za sebou. Měli jsme ta studia, měli jsme producenty, bylo to skvělé, jak s Dušanem Neuwerthem i s Youthem (Killing Joke). Nebýt těch dvou, tak bych třeba já sám nebyl schopen ten proces nahrávání kočírovat, protože jsem všechno odkoukával od nich. Teď jsme se na tohle všechno chtěli vykašlat a vyzkoušet si, co jsou The Prostitutes, ale bez pana režiséra. Takže Zum Passer je deska, která vypovídá o tom, jak zní The Prostitutes bez producenta, za určitých podmínek a s jistým záměrem samozřejmě. Nedá se to zjednodušit tak, že tohle jsou The Prostitutes

     

    9

     

    rozhovor

    4

  • Budovat si sebedůvěru v České republice je strašně komplikované, lidi jsou tu celkem dost velcí cynici

    a tamto nebyli. Ale tohle je jenom naše. Je ovšem potřeba brát zřetel na to, že je to lo-fi záznam z chaty.


    Nemůže si někdo z vašich fanoušků vyložit ten rozstřelený nekoncept desky jako takové „fuck off“ z vaší strany?

    Může. Ale podle mě by se dost pletl. Protože ta deska je maximálně upřímná a autentická. Dokonce do takové míry, že někdo by si mohl říct o věci, která zní jako Einstürzende Neubauten, že to je trapárna. Ale my jsme si v ten moment opravdu hráli na Einstürzende Neubauten, protože nás to bavilo. Logika věci nebyla taková, protože pojedeme turné, tak natočíme desku, která by to utáhla. Když máš vydaná čtyři alba a nejsi případ kapely, co chce hrát vždycky jenom nové věci, máš materiálu dost, nehraješ vatu a z každé desky stejně můžeš vybrat maximálně tak tři skladby.


    A baví vás pořád hrát starý materiál?

    Jsou věci, které mě pět let nebetyčně štvalo hrát pořád dokola. Don’t Give a Damn a teď na to aspiruje song Sunshine. Ale zvláštní věc je, že jak se postupem času obměňuje a omlazuje publikum, tak už ty starší hitovky tak nevnímá a nevyžaduje je jako něco, co musí každý koncert zaznít.


    Chtěli jste singl, možná EP, máte celou a poměrně dlouhou desku. Jak ji budete vydávat?

    Proč vlastně název Zum Passer?

    Místo, kde jsme to točili, je ve vesnici Suchá, na půl cesty mezi Jáchymovem a Klínovcem. Byl to polorozpadlý hotel, který koupili bratranci mojí ženy. Dneska už zase funguje, jmenuje se U Pašeráka. A my jsme si ho půjčili v době, kdy tam nic nebylo, a ten týden jsme tam vegetovali. Zum Passer je jeho německý název, který visí na štítě.

    Bude asi cédéčko, což já už osobně považuju za úplný anachronismus, ale pořád je to ještě nosič, který si třeba někteří rádi odnáší z koncertů. Pak samozřejmě digitální download, a když zbydou peníze a nebude to trvat rok, tak možná i vinyl. A vydáváme si to sami, protože to není zrovna materiál, se kterým by mělo smysl obcházet vydavatelství a labely. Snad lidé pochopí, že podstata toho je, že jsme měli zábavný týden, něco během něj vzniklo a teď si můžou ten záznam pustit. A tak to také bude komunikované. Jako záznam setkání. To je filozofie Zum Passer. Není to vzkaz světu.

     
     

    9

    rozhovor

    5

  •  
     

    Takže proto nemáme scénu, protože kdo by chtěl tuhle bandu kreténů bavit?!

     

    Tuzex s vámi bude teď hrát místo Adama Vopičky. Z něj jsem měl pocit, že byl ze všech vašich basáků v kapele nejvíc integrovaný. Nemáš pocit, že tím kapela trpí, když máte vlastně neustále „nájemní“ baskytaristy?

    Minimálně tím trpěla nálada uvnitř. Štvalo nás, že Adam nemůže hrát. My jsme se u Adama rozhodli, i když s námi teď hrát nemůže a pravděpodobně se to už ani nikdy nezmění, že neodešel z kapely. Což v sobě obsahuje třeba to, že pokud bychom někdy v budoucnu něco točili, tak že se toho třeba může zúčastnit. Adam byl mnohem víc členem kapely než třeba Šmity, který svým introvertním přístupem jako by dával neustále najevo, že je u nás jenom na záskok, i když si ve finále myslím, že to tak nebylo,

    a ani my jsme to tak nebrali. Přál bych si moc, aby byl Tuzex naším basákem ideálně už napořád. Tahle pozice basisty nám prostě nějak nejde.


    Proč s sebou berete na turné Luno?

    Já jsem nikdy nebyl fanoušek ani Roe-Deer s Emou, ani Khoiby, ale u Luno mě baví, že jejich hudba je zlá, je tam nějaký silný temný podtón, který mě oslovuje. Hlavně naživo.


    Nemáš pocit, že česká hudební indie scéna plošně, až na pár výjimek, kterými jsou velká města, de facto neexistuje?

    Mám. Nebo existuje a já nejsem její součástí. Když si vzpomenu na dobu tak cirka osm

     
     

    9

    rozhovor

    6

  • V Londýně mi došlo,
    že to vůbec není v tom, jestli umím dobře hrát na kytaru, ale důležitý je sebevědomý projev

    krátce potom, co jsem se vrátil z Londýna. Byl jsem tam sám, neměl jsem moc co dělat, tak jsem chodil po pubech, na muziku. Ty kapely povětšinou uměly hrát výrazně hůř než já, výrazně víc si to dokázaly užít a výrazně líp na ně reagovalo publikum. Tam mi došlo, že to vůbec není v tom, jestli umím dobře hrát na kytaru, ale důležitý je sebevědomý projev, protože to je to, co lidi baví. A pak jdeš na koncert v Praze a dostaneš takového facáka, že se ti hlava čtyřicetkrát protočí kolem páteře. A říkáš si, jestli to máš zapotřebí, protože tě lidi vláčí internetem, říkají o tobě, že jsi čůrák, že máš tři kytary a proč máš tři kytary, že máš drahé nástroje, děláš v reklamce a stejně je to falešný rokenrol, protože jsi fotr. A ty se nestačíš divit, ptáš se, co jim všem je, protože sis chtěl jenom zahrát! Takže proto nemáme scénu, protože kdo by chtěl tuhle bandu kreténů bavit?! (smích)


    Souhlasím. Je to asi i dost generační záležitost. Máš z nějakých indicií pocit, že tu dorůstá nová invenční nezamindrákovaná generace lidí, kteří by mohli navázat, nebo částečně změnit a posunout věci dál?

    Kdo mě v poslední době pozitivně překvapuje, aniž bych mluvil primárně o hudbě, je Ben Cristovao. Ten chlápek neměl ani milimetr mojí sympatie, protože hraje muziku, které nerozumím, a má styl, který nechápu, ale jede si vytrvale své a řekl bych, že čím dál tím líp. Každá nová věc, kterou vyprodukuje a vypustí ven, obsahuje něco, co je vždycky ještě o kus dál než ta věc předchozí.

    A čím si myslíš, že to je?

    Když budu přísný na kapely, tak asi nedokázaly zaujmout publikum, které mohlo mít dojem, že jsou náhražka těch opravdových kytarovek z venku. Některé se chytly, ale žádná tak, aby to utáhla a dostala scénu na větší pódia na delší dobu než pár let. Nebo je to klimatem, ve kterém žijeme. Nechci se na to vymlouvat, na druhou stranu všichni vidíme, v jakém stavu naše společnost je. Pro mě je klíčová fáze úspěchu budování sebedůvěry a budovat si sebedůvěru v České republice je strašně komplikované, lidi jsou tu celkem dost velcí cynici a poflušou všechno radši předem. My jsme vznikli

    let zpátky, kdy se Sunshine vrátili do Čech, fungovali Moimir Papalescu and The Nihilists, my jsme vznikli, hráli Roe-Deer ještě s Andrzejem a byla tady spousta funkčních kytarovek, tak nic takového už dneska neexistuje. Ale v generaci okolo pětadvaceti let je celkem hodně projektů a kapel, které takovou roztříštěnou scénu vlastně vytváří.

     
     

    9

    rozhovor

    7

  •  

    A lidi jako on podle mě změní šoubyznys. Další věc, která nám hrozně ubližuje, je sektářství, které jsme si tak oblíbili. Jak zpívala kdysi Panika: holky z tý druhý party, kouřej jen tvrdý Sparty. Když jsem založil The Prostitutes a měli jsme první EP, neznal jsem nikoho z tehdejší scény, neřešil jsem ji. Takže první, co jsem udělal, bylo, že jsem si vzal vaši desku Velvet Suicide a viděl jsem, že ji vydal Day After. Následně jsem objevil Silver Rocket a obě vydavatelství jsem oslovil, jestli by nechtěl někdo z nich vydat naši desku. To jsem nevěděl, že nesmím, to mi nikdo neřekl! (smích).


    A co tvoje nová hračka – kapela Apollinaire?

    Baví mě to. Neměla to být kapela, a je to kapela, je to pro mě extrémně těžké, protože to je hraní s počítačem, in-eary, s malým kombem… prostě všechno jinak. Ale bere mě to hodně, učím se nové věci a hlavně mě baví lidi, se kterými hraju, protože Zdeněk, Tereza i Petr jsou prostě boží.

     

    The Prostitutes

    Jedna ze zásadních českých indie kapel vznikla v roce 2004 v Praze a její jádro se rekrutovalo z reklamních kreativců, což jim bylo dlouhou dobu předhazováno a je koneckonců předhazováno dodnes. Zakládající členové jsou bratři Martin a Lukáš Přikrylovi. Hráli spolu v jiných kapelách už předtím a v The Prostitutes spolu jsou od vzniku až dodnes. Celkově nepozměněná sestava trpěla pouze na baskytaristy. Nejprve toho původního vystřídal Šmity, známá to postava pražské indie scény, hrající v nespočtu dalších kapel. Po něm přišel z rozpadlých The Fake Tapes Adam Piaf Vopička (dnes Calm Season). V současné době je na postu baskytaristy další z nájemních hudebníků pražské scény Tuzex. The Prostitutes vydali za dobu existence tři řadové desky, jeden oficiální živák a čerstvě mají po roční kapelní přestávce venku nové album Zum Passer. S odvoláním na interní informace hodlají pokračovat v činnosti jak studiově, tak i koncertně.

     
     
     

    9

    rozhovor

    8

  • rozhovor

     
     
     

    9

    9

     
     
     

    9

    9

 
×
Čtete:
2015/12
Prostitutes

Star Wars

9 hudebníků, které provází Síla

Headliner

KLARA.

Rozhovor

Chris Corner

Art

7 nej uměleckých obalů

Jackie Crash

YellowCard

Téma

Poslední dny Johna Lennona

Story

Motley Crue

R.I.P.

Ice B byl bůh

Reportáž

Slza

TOP

9 největších vánočních hitů

Rozhovor

Struneři

Ženský element

Grimes Ještě divnější, než se zdá

Rozhovor

Anti-Flag

Televize

Videorama

TOP

11 pánů kteří znějí jako dámy

Vizuál

Warren FU

Retro

Frank Sinatra

Rozhovor

Katarína Knechtová

Test

H-D Kvíz

Insider

Barry Dickin

Song Story

Chris Isaak

Enface

Wolf Alice

Story

Johny Depp

Kalendárium

Památné dny

Hip Hop 1/2

Elementy ulice

Hip Hop 2/2

Dian

Klasika

Teď vážně

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Vyprávěj

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary!

Alternativa

Kroky podzem

EDM

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Recenze měsíce

Adele

Recenze

Recenze 17. 12. 2015

Recenze

Recenze 3. 12. 2015

Duel

Mandrage

Recenze

SMS Recenze

Naživo

Kraftwerk

Naživo

Everything, Everything

Naživo

Editors

Naživo

Converse

Naživo

A Place to Bury Strangers

Naživo

Wombats

Naživo

Whitesnake

Naživo

Cassandra Wilson

Naživo

Slash

Naživo

Máchův Brooklyn

Naživo

IAMX

Naživo

Ben Cristovao

Naživo

ZAZ

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.