Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

Ve studiu

5 otázek pro Prague Conspiracy

Můj soundtrack

Kristýna Kolocová

Čerstvé (z)boží

Nèro Scartch

Headliner 1/3

Coldplay

Headliner 2/3

Chris Martin

Headliner 3/3

Coldplay

Tipy

35 zaručených vánočních dárků

Rozhovor

Prostitutes

Star Wars

9 hudebníků, které provází Síla

Headliner

KLARA.

Rozhovor

Chris Corner

Art

7 nej uměleckých obalů

Jackie Crash

YellowCard

Téma

Poslední dny Johna Lennona

Story

Motley Crue

R.I.P.

Ice B byl bůh

Reportáž

Slza

  •  

    text JAROSLAV ŠPULÁK (PRÁVO)

    foto JAKUB DEML

    Děti zase kupují cédéčka

     

    8

     

    reportáž

    1

  • Je možné teenagery ve věku od dvanácti do osmnácti let zvednout od počítačů a dostat na živý koncert, pro některé z nich první v životě? Je. A je možné tyhle lidi bez jediného slůvka prosby přimět pouhými písničkami a slušným chováním k tomu, aby si koupili cédéčko? Je. Obojí umí popová skupina Slza.

     

    „Autogramiáda byla až do půlnoci,“ říkala mi nadšeně Pavla Hauznerová, jedna z duší Městského kulturního střediska v Kralovicích několik hodin poté, kdy v tamním Lidovém domě skončil koncert Slzy. „Kluci byli úžasní a máme na ně moc dobré ohlasy,“ dodala. „A podepsali se opravdu všem?“ ptám se. „Úplně všem, a se všemi se vyfotili. Celé to trvalo dvě hodiny.“


    Z internetu

    Do Lidového domu v obci Kralovice, která leží kus za Rakovníkem, už v okrese Plzeň-
    -západ, dorážíme v osmnáct hodin. Slza jela před námi, protože zkouška byla naplánovaná na pátou. O hodinu později byla ještě

    na pódiu a rychtovala si vše potřebné. Zpěvák Petr Lexa držel v ruce vincentku, u níž spousta vokalistů v zemi doufá ve schopnosti uzdravovat a osvěžovat hlas, pohyboval se mezi pódiem a mixážním pultem uprostřed sálu, do něhož by se pohodlně vešlo sedm stovek diváků, a kontroloval zvuk.

    „Vincentka?“ směje se. „Myslím si, že funguje. Možná je to jen placebo efekt, ale i kdyby, tak mně pomáhá.“ Jeho hlas prý zrovna osvěžení potřebuje. Slza za sebou měla týden plný autogramiád, během něhož se pohybovala od Pardubic po Ostravu, a na něž dorážely stovky mladých fanoušků. Den před koncertem v Kralovicích, který se konal v sobotu 21. listopadu, se podepisovala v Ostravě.

    „Do Prahy jsme přijeli ve dvě v noci a šli jsme hned spát, abychom byli na koncert

     
     

    8

    reportáž

    2

  • Máme zásadu, že na autogramiádách jsme až do posledního fanouška, a to i s focením.

    Lukáš Bundil

    Bylo slušně plno, asi čtyři stovky diváků.

    pro teenagery, posunuli bychom začátek na sedmou a přišlo by jich víc. No, takhle ale zase s těmi mladšími přijdou i rodiče,“ usměje se nakonec a dodává, že předkapela Embers’s Bridge z Rakovníka je zajímavá, ať si ji nenecháme ujít.

    Mezitím přiskotačily do Lidového domu dvě první návštěvnice. Byly to ty dívky, bezesporu základní školou povinné, které nám před půlhodinou na ulici ukázaly, kde v Kralovicích kulturní dům je. Ptám se jich, odkud znají Slzu. „Z internetu,“ odpovídají úsporně a je jasné, že se se mnou nechtějí moc vybavovat.


    Tampon se jménem

    „Máme zásadu, že na autogramiádách jsme až do posledního fanouška, a to i s focením. Některé z nich proto trvají třeba i tři hodiny. V Praze na autogramiádě bylo šest set lidí, v Ostravě dokonce tisíc,“ konstatuje kytarista a zakladatel kapely Lukáš Bundil.

    Zatímco kapela dokončuje zvukovku, bavíme se s Janou Beranovou, druhou duší kralovického kulturáku. „Máme prodaných přes tři sta lístků, ale mohlo jich být ještě víc. Kdybych věděla, že Slza je kapela z velké části

    v pohodě. Ve dvě odpoledne jsme vyjeli do Kralovic,“ říká Lexa. „Já si ale přivstal, protože jsem si chtěl ty písničky projet. Všechny na jednom koncertě jsme zatím hráli jenom jednou, tohle je vlastně náš druhý samostatný koncert.“

     
     

    8

    reportáž

    3

  • Jedna holka, když nás viděla zblízka, úplně zkameněla.

    Petr Lexa

    Petr Lexa se skromně zmiňuje o tom, že mu před časem jistá dívka ze Slovenska napsala na Facebook, že je postižená a odkázána na vozík, ale písničky Slzy jí dávají naději. Petr se za ní vypravil, aby ji překvapil. Byla prý nadšená.

    „Dostáváme od fanoušků naše portréty, pečou nám dorty a nosí spoustu sladkostí. Na autogramiádách nám přinášejí i bagety a pití, protože mají pocit, že už se podepisujeme dlouho a musíme mít hlad a žízeň,“ říká Bundil.

    Když se zeptám na nejkurióznější dárek, oba kluci chvíli přemýšlejí. Na Petru Lexovi je brzy vidět, že už ví, ale není si jist, jestli to může říct. Jakmile ho chlapsky vybídnu, přiznává: „Jednou jsem dostal od fanynky tampón se svým jménem. Absolutně jsem ale nepochopil, co to znamená,“ culí se. Netřeba asi dodávat, že to byla jedna ze starších fanynek.


    Ledňáček a cider

    Do šatny vstupuje Kristýna, dívka z české pobočky Universal Music. Přijela proto, aby prodávala merchandise, tedy trička, náramky a cédéčka. Má také dohlížet nad tím, aby všechno klapalo. Domlouvá se se Slzou na čase začátku vystoupení a následně běží za dámami z Lidového domu, aby domluvila detaily. Když to udělá, sedá si u vchodu do sálu ke stolku a společně s kolegou rovná zboží tak, aby bylo dobře naaranžované a tím pádem přitažlivé.

    Zatímco oba členové Slzy, tedy zpěvák Petr Lexa a kytarista Lukáš Bundil, i sestava doprovodné kapely (bratři Dalibor a Jan Cidlinští a David Landštof) zbavují v šatně Lidového domu celofánu velké talíře s kolečky salámů, plátky a kousky sýrů a nakrájené zeleniny, připouštějí, že jejich hudba zasahuje velmi mladé publikum.

    „Z každé akce si odvážíme krabici plnou dopisů a dárků,“ říká Bundil. „Mám jich už plný sklep, tak jsme to začali trochu probírat. Nejčastěji nám dávají navoněné dopisy, ve kterých píšou, že nás mají rádi, že se s našimi písničkami ztotožňují a třeba jim i v určitém období pomohly.“

    „Hudbu děláme pro sebe i pro fanoušky. Je naše povinnost podepsat se jim, protože jim to dělá radost. Já chtěl vždycky dělat hudbu proto, abych lidem dělal radost,“ svěřuje se.

    „Někteří fanoušci dokonce pláčou,“ překvapuje mě Lexa. „Jedna holka, když nás viděla zblízka, úplně zkameněla. Ptal jsem se jí, jak se jmenuje, komu mám napsat věnování. Ona ale byla mimo, až teprve za pár vteřin řekla jméno. Kvůli těmhle okamžikům si uvědomuju, že pro ty lidi asi něco znamenáme.“

     
     

    8

    reportáž

    4

  • Chvíli před vstupem na pódium v kralovické šatně. Zleva Petr Lexa, Lukáš Bundil, Jan Cidlinský, Dalibor Cidlinský a David Landštof. A se šanony v ruce.

    Na vedlejším sloupu má papír s cenami jednotlivých kousků. Když se jí ale návštěvníci koncertu poněkolikáté zeptají, kolik co stojí, přestane je odkazovat na ceduli na sloupu, vyrobí cedulky s cenovkami a položí je ke zboží.

    Naproti stolku s předměty Slzy je stolek se sladkostmi. Nanuky, bonbóny a takové ty přeslazené ochucené pendreky. „Zatím se toho moc nekupuje, ale až koncert skončí, ti mladší budou mít na něco chuť,“ praví mi klidně Pavla Hauznerová. Jdu si koupit nanuka Míšu, ale protože ho nemají, nepohrdnu ledňáčkem.

    Je pár minut před osmou, sál se utěšeně

    plní a začíná ten správný cvrkot. Mladé publikum je nacpáno na pár metrech před pódiem a čeká na Slzu. Vzadu za ním je několik metrů volno a teprve dál postávají někteří starší návštěvníci, pár rodičů a tváří se různě. Podle Jany Beranové byl o vstupenky zájem nejenom z Kralovic, ale i z Kladna, Plzně, Prahy, Klatov nebo Teplic.

    Na pódiu začíná hrát mladá předskupina Ember’s Bridge a po první skladbě její zpěvák sděluje, že je to její poslední koncert v angličtině, od příště už bude zpívat česky. Moc mě nepřekvapuje, že to je divákům v sále šuma fuk. Kapela se ale snaží.

     
     

    8

    reportáž

    5

  • Mysleli jsme si, že si cédéčka nebude kupovat nikdo.

    Lukáš Bundil

    mít doma jenom papír s našimi podpisy, ale rovnou fyzický nosič,“ praví Bundil.

    Týden po vydání alba Katarze měla už Slza prodány dva tisíce cédéček. Na dnešní poměry je to naprosto nevídané. „Když začínáte s kapelou, kterou nikdo nezná, musíte najít směr, kterým by to mělo jít. Stejně ale nemáte zpětnou vazbu, takže tomu, co děláte, musí všichni v kapele i kolem věřit. V té situaci jsme byli se Slzou,“ přidává se k hovoru producent a klávesista Dalibor Cidlinský.

    „Pak se povedla Lhůta záruční, měli jsme hit a před sebou ještě těžší úkol. Museli jsme nahrát desku tak, abychom splnili očekávání. Při první písničce chcete být co nejlepší, při dalších už navazujete na to dobré, co bylo. Vyžaduje to zase úplně jiný přístup a přemýšlení,“ vysvětluje dál. „Na albu jsme pracovali dva roky. Bylo to o to těžší, že takhle progresivně tady u nás pop nikdo nedělá, takže jsme se neměli s kým srovnávat,“ dodává Bundil.

    V červnu letošního roku měla Slza možnost předskakovat v Ostravě na koncertě švédských Roxette. Byl to nezapomenutelný zážitek, třeba i proto, že s ní management popových ikon jednal jako rovný s rovným. „Přístup produkce Roxette byl úžasný. Když jsme slezli z pódia, říkali jsme si, že tak dobrý zvuk a světla už asi nikdy nezažijeme. Nechali nás použít celý jejich aparát bez jakéhokoli zvukového omezení a jejich osvětlovač nám nasvítil scénu. Zažili jsme maximum, co jsme mohli: plný stadión, super aparát a koncert i pro lidi nad třicet, kteří naše písničky vzali,“ vzpomíná Dalibor Cidlinský.

    Křest debutového alba Katarze se konal 13. listopadu v Praze. Kromě toho, že prostor v Paláci Koruna zavalilo asi šest stovek fanoušků, stalo se něco zcela nečekaného. „Kupovali si naše cédéčka a chodili za námi, abychom jim je podepsali. Když jsme se ptali, kde si je přehrajou, řekli, že na věži nebo v počítači. Prodali jsme tolik kusů, že když jsme pak za tři dny jeli na autogramiádu do Pardubic, museli jsme se pro další várku zastavit ve fabrice v Čelákovicích,“ říká Lexa.

    „Mysleli jsme si, že si cédéčka nebude kupovat nikdo, protože teenageři, kteří nás poslouchají nejvíc, jsou v tomto směru úplně jinde. Je to pro ně ale artefakt. Nebudou

    Cédéčko jako artefakt

    Vracíme se s fotografem do šatny za Slzou. Známky nervozity před koncertem nejsou na nikom patrné, však jsou to zkušení muzikanti. Tři, kromě Petra Lexy a Davida Landštofa, tvoří mimo jiné doprovodnou kapelu Xindla X, se kterým je o den později čeká koncert v Brně, takže je nějaký ten výstup nedostane do úzkých.

     
     

    8

    reportáž

    6

  • Na pódiu to zatím při koncertu vypadá docela skromně.

    „Měli jsme dvouhodinovou zvukovku, během které za námi přišel osvětlovač Roxette a ptal se, jaká chceme světla. V Čechách jsem nic takového nezažil. Na mnoha festivalech míváme spíš pocit, že jsou všichni otrávení z toho, že musejí něco dělat,“ dodává Bundil.

    S kapelou Roxette se ale osobně nesetkali. Jen kolem nich prošla na scénu.


    Zbytečná ochranka

    Mezitím dohráli Ember’s Bridge a uvolnili pódium pro Slzu. Ptám se na nějaký rituál, který provádějí před vystoupeními. David Landštof sice napovídá, že je to takzvaný tříprsťák, ale nakonec z něho vypadne, že si ho vypůjčili od Xindla X a já si na něj budu muset počkat až na jeho koncert.

    Jakmile Slza v jednadvacet hodin vstoupila na pódium, rozeřvalo se mladé publikum jako o život a my starší si ucpali uši, abychom uchránili rozvibrované bubínky. Slza zahrála všechny písničky z alba Katarze a přidala akustickou Want To Want Me, coververzi písně od Jasona Derula. Diváci zpívali, poskakovali, běhali si pro pití k baru, a když byli unavení, sedli si ke stolu ve větším počtu, tak jak to dělají jejich otcové na tancovačkách, jen před sebou místo dvanáctek a zelených měli kolu. Pravda, připadalo mi to trochu neobvyklé, ale když jsem si uvědomil, že na pódiu hraje kapela, která mnohé z mladých diváků dostala na živý koncert poprvé v životě, oni kupují její cédéčka a bez výjimky byli celý večer šťastní, uvědomil jsem si, že je všechno v naprostém pořádku.

     
     

    8

    reportáž

    7

  • Merchandise Slzy: trička, cédéčka, náramky.

    Když jsme slezli z pódia před Roxette, věděli jsme, že tak dobrý zvuk a světla už asi nikdy nezažijeme.

    Dalibor Cidlinský

    Deset minut po skončení vystoupení už byly obležené stolky v předsálí a teenageři čekali na své autogramy. Pár cédéček už bylo prodaných, na počet prodaných náramků to ale nestačilo, a Pavla Hauznerová měla trošku obavy, aby dychtiví čekající muzikanty při příchodu ke stolkům neumačkali.

    Nabídl jsem se, že se s radostí zhostím role ochranky, což kvitovala s povděkem. Když jsem pak šel krok před dvojící protagonistů a vedl ji ke stolkům, publikum nám uctivě ustoupilo a já nemusel použít žádných přesvědčovacích prostředků. Petr Lexa a Lukáš Bundil se začali podepisovat, bratři Jan a Dalibor Cidlinští v sále dobalili nádobíčko a vydali se autem směrem domů, do Frýdštejna, kde mají nahrávací studio a restauraci Kovárna, a David Landštof se rozloučil také.

    A Slza? Podepisovala se a fotila dvě hodiny. Psala na cédéčka, trička, ruce, nohy, plakáty i kusy papírů. „Jsou opravdu zlatí,“ usmívaly se paní Beranová a Hauznerová. A když jsem se jich zeptal, jestli na tomhle koncertě neprodělaly, ujistily mě: „Kdepak.“

     
     

    8

    reportáž

    8

 
×
Čtete:
2015/12
Slza

TOP

9 největších vánočních hitů

Rozhovor

Struneři

Ženský element

Grimes Ještě divnější, než se zdá

Rozhovor

Anti-Flag

Televize

Videorama

TOP

11 pánů kteří znějí jako dámy

Vizuál

Warren FU

Retro

Frank Sinatra

Rozhovor

Katarína Knechtová

Test

H-D Kvíz

Insider

Barry Dickin

Song Story

Chris Isaak

Enface

Wolf Alice

Story

Johny Depp

Kalendárium

Památné dny

Hip Hop 1/2

Elementy ulice

Hip Hop 2/2

Dian

Klasika

Teď vážně

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Vyprávěj

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary!

Alternativa

Kroky podzem

EDM

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Recenze měsíce

Adele

Recenze

Recenze 17. 12. 2015

Recenze

Recenze 3. 12. 2015

Duel

Mandrage

Recenze

SMS Recenze

Naživo

Kraftwerk

Naživo

Everything, Everything

Naživo

Editors

Naživo

Converse

Naživo

A Place to Bury Strangers

Naživo

Wombats

Naživo

Whitesnake

Naživo

Cassandra Wilson

Naživo

Slash

Naživo

Máchův Brooklyn

Naživo

IAMX

Naživo

Ben Cristovao

Naživo

ZAZ

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.