text VOJTA TKÁČ

foto Jan Nožička

NENAPADLO MĚ,
ŽE BUDU MUZIKANT

Když před dvaceti lety Adrian T. Bell přijel do Česka, neměl žádné ambice stát se hudebníkem. Dnes za svůj debut vlastní cenu Apollo a patří k výrazným osobnostem tuzemské nezávislé scény. Životní i hudební cestě frontmana The Prostitutes se částečně věnuje i jeho nová sólová deska Night and Day. Do jakého bodu vlastně za ty roky zpěvák došel?

Znáte ten pocit, kdy se vám nakupí několik věcí najednou? Něco podobného zažívá v poslední době i Adrian T. Bell. Se svými Prostitutkami vydal na konci listopadu čtvrtou řadovou desku Zum Passer. Pouhé tři měsíce nato světlo světa spatřil i jeho vlastní druhý sólo počin. „Novinka The Prostitutes měla vyjít už před rokem, ale dokopat se k nahrávání nám trvalo věčnost. A nakonec to dopadlo takhle,“ vysvětluje Adrian. Tvůrčí proces obou alb se ale diametrálně lišil. Zum Passer vzešel tak trochu náhodou ze syrového kapelního soustředění v Krušných horách. „Šlo o to, abychom strávili víkend jako kapela mimo studio a společně si zahráli. Nikdo

nečekal, že z toho vyleze celá deska,“ vysvětluje Adrian. Zpěvákovo sólové dílo Night and Day oproti tomu vznikalo (stejně jako debut Different World) pod producentskou taktovkou Michaela Rendalla. Tahle spolupráce se nesla v tradičnějším duchu, ale zároveň Bella donutila ke spontánnosti a posunování vlastních limitů. „Nad několika mými demáči Michael jen mávl rukou a řekl mi, ať to zkusím jinak. Jednoho dne už mě to začalo fakt štvát. A tak jsem se kousl a složil na místě asi tři nové skladby. Z těch byl nadšený, od toho momentu už šlo vše hladce,“ vypráví.

Ještě před dvanácti lety by přitom Adriana ani nenapadlo, že jednou vydá album

Stále mě baví výzvy a nebezpečí, které pro mě poslední roky představuje muzika

s producentem, který spolupracoval třeba s Pink Floyd a Killing Joke. Vlastně by ho nenapadlo, že vydá jakékoli album.

NÁŠ NOVÝ ZPĚVÁK

Majitel nezaměnitelného basbarytonu pochází z anglického Newcastlu. V Manchesteru vystudoval krajinnou architekturu a působil také jako navigační důstojník britské Royal Fleet Auxilliary. „Život u námořnictva na mě měl obrovský dopad. Šlo o dobrodružství neodmyslitelně spjaté s mým mládím. Stále mě baví výzvy a nebezpečí, které pro mě

poslední roky představuje muzika,“ vysvětluje jednapadesátiletý umělec. O začátku své pěvecké kariéry se ovšem dozvěděl tak trochu z druhé ruky, od kytaristy The Prostitutes Martina Přikryla. „Martin mě tenkrát prakticky přinutil, abych začal dělat hudbu. Domluvili jsme se, že si jen tak přátelsky zajamujeme. Ve zkušebně ale klukům bez rozmýšlení řekl: Tohle je Adrian, náš nový zpěvák,“ vzpomíná Bell s úsměvem. Ačkoli se do té doby věnoval mnoha kreativním činnostem, zpívat se prý odhodlal maximálně tak ve sprše. S vidinou nové zkušenosti a přitažlivosti velké neznámé ovšem přídomek nového frontmana s radostí přijal. „Vůbec nic jsem

Vždycky mi bylo fuk, jestli tady je cílovka pro naši hudbu

Po vydání dalších dvou výborně hodnocených desek se ale frontman rozhodl využít své nápady, které do tvorby domovské kapely tolik nezapadaly. V šuplíku už totiž ležely zbytečně dlouho. „Hodně písní a idejí jsem měl připravených roky dopředu. Potom jsem ale přišel do studia za Michaelem a fůru věcí jsme stejně udělali úplně jinak,“ vybavuje si. Písně ovlivněné žánry jako soul, country a rock’n’roll vydal protagonista pod svým skutečným jménem – Adrian T. Bell. Sólová prvotina Different World plná příběhů o životních zlomech a lásce se na konci roku 2013 setkala s nadšením fanoušků. Jistým překvapením pro mnohé byl ale trumf v podobě výhry hudební ceny Apollo. „Měl jsem fakt štěstí. Nenapadlo mě, že bych mohl vyhrát. Apollo mě určitě motivovalo, abych dál tvořil. Jde o projev uznání, který potěší každého muzikanta.“

OBJEVIT NOVÉ MOŽNOSTI

Pouhých dvanáct měsíců od udělování respektované ceny se britsko-český muzikant znovu hlásí o slovo. A ani po zisku ocenění nezůstává stát na místě. Svědčí o tom mimo jiné i obal jeho druhé sólovky Night and Day, kterou v tomto čísle recenzujeme. S kytarou v ruce na něm kráčí směrem k holešovickému přístavu. Na první pohled se může zdát, že jde o plánované propojení protagonistovy hudební kariéry s námořnickou minulostí. „Vůbec to tak nebylo myšleno. Oslovil jsem Martu Režovou, jestli by pro mě mohla udělat pár fotek. Samozřejmě jsem jí řekl, že jde

Teď existuje Spotify a plno dalších platforem,“ hodnotí Adrian. Formace se za nedlouho stala jistým klenotem tuzemské scény. Tak schválně, kolik znáte vinohradských kapel s anglickým zpěvákem, které odmítají žánrové škatulky a tvoří progresivní kytarovou muziku? „Vždycky mi bylo fuk, jestli tady je cílovka pro naši hudbu. Baví mě skládat písničky a neuvažuju u toho, komu jsou určeny. Fakt, že se lidem líbí, považuju za ohromný bonus,“ říká Adrian.

proti tomu nenamítal. Ve skupině jsem nikdy předtím nepůsobil, takže mě to okamžitě chytlo. Ve snu bych si nepomyslel, že se jednou budu aktivně věnovat hudbě, ale díky Martinovi jsem jí dal šanci.“ The Prostitutes se zrodily. Nebo vlastně zrodili.

PÍSNĚ ZE ŠUPLÍKU

Ale to už je stará story. Od vydání prvního alba indierockových Prostitutek s názvem Get Me Out of Here totiž už uběhlo deset let. „Čas letí. Myslím ale, že se hudební byznys v Česku od té doby zas tak výrazně nezměnil. Jen podstatně zesílila moc internetu. Když jsme začínali, frčel MySpace.

Chtěl jsem udělat
temné album!
Nakonec se to nepovedlo, tak snad příště

Adrian T. Bell – Mindless State
of a Homeless Man

Důvod k jinému přístupu byl jasný. „Věděli jsme, že nechceme znovu nahrát Mindless State of a Homeless Man nebo recyklovat další songy z prvního alba. Chtěli jsme se posunout dál a objevovat nové možnosti,“ říká Adrian.

jen o klasické promo focení, ale výsledek se mi natolik líbil, že jsme ho použili rovnou na obal,“ vysvětluje Adrian.

Deska, která vtahuje svou atmosférou, si v číslech vyžádala zhruba tři měsíce shánění sponzorských darů, deset dní nahrávání a několik měsíců, během nichž se ladily detaily. Oproti debutu se tentokrát na tvorbě podílelo mnohem víc lidí. Od Bella a producenta Rendalla přes bubeníka Honzu Janečku (Luno), klávesistu Vojtu Šeligu a basáka Jana Koudelu až po hostujícího kytaristu Hadjiho Moussu nebo zpěvákovu dceru Sophie. K tomu si připočtěme ještě přispění dvojčat Denisy a Simony alias 20 Minutes, které Adriana pěvecky doprovázejí při koncertech.

Název Night and Day symbolizuje čekání na rozbřesk, který s sebou přinese nové životní zkušenosti.“ A přestože se může zdát koncept „uvažování nad současnou společností“ trochu komplikovaný, většina songů vychází z každodenních zážitků a rozhovorů. Například veselý Three Cofee: „Každé ráno jsme si před nahráváním dali tři kávy. Je to úplně prostá záležitost, která prosila o to, aby o ní vznikl song. Potom, co si člověk láme hlavu se složitými nápady, mu dojde, že ty nejzajímavější věci se dějí přímo před ním.“

TŘI KÁVY

Předešlá práce s Michaelem Rendallem poskytla zpěvákovi jistou perspektivu, díky které získal představu, jak má novinka znít. Úplně to ale nevyšlo. „Chtěl jsem udělat temné album! Nakonec se to nepovedlo, tak snad příště,“ usmívá se Adrian. Spíš než temnotu Night and Day poskytuje balanc mezi negativitou a radostmi života, kterých se stále najde dost. „Skladby jsou o hledání sama sebe v téhle moderní době, která je plná pesimismu, ale zároveň nabízí mnoho věcí, kvůli kterým stojí za to se radovat.

Do jakého bodu tedy hudební cesta Adriana T. Bella došla? Jeho tvorbě se nedá prakticky nic vytknout, disponuje životním nadhledem jako málokdo a radost si dokáže udělat prostým ranním kafíčkem. „Jsem pořád ten stejný chlapík, který doma sedí v kuchyni s kytarou a zapisuje si nápady,“ uzavírá Adrian. Díky za to.