Němečtí hardrockoví veteráni jezdí do České republiky koncertovat celkem pravidelně. Koncert v plné O areně potvrdil nejen to, že u nás mají opravdu velmi solidní fanouškovskou základnu a jejich příznivci si zřejmě vždycky najdou cestu na vystoupení.

text Iva Boková

foto karel šanda

O arena,
Praha, 27. 2. 2016

Scorpions do české metropole dorazili v rámci turné k padesátému výročí. Před publikem se objevili krátce před čtvrt na devět večer a předvedli velmi příjemné představení. Vystačili si přitom s jednoduchými kulisami bez zbytečně pompézní pódiové show.

Jejich vystoupení dokreslovaly pouze hra světel a efektní videoprojekce na velkém plátně za zády muzikantů a dvou dalších přídavných obrazovkách po jeho stranách. Pod ruce jim tak viděli i ti, kteří se rozhodli strávit večer na tribunách. Aparatura kromě bicích byla schovaná, jen pro bubeníka produkce připravila vyvýšenou plošinu. Na pánech, z nichž mnozí mají na krku sedmdesátku, není věk znát. Formu by jim mohli závidět o několik dekád mladší kolegové.

Osmašedesátiletý frontman Klaus Meine navíc zpívá čistě a téměř jako z desky. V některých technicky náročnějších pasážích, zejména v refrénech, předává slovo fanouškům, minimálně v závěrečném refrénu si ale situaci neulehčuje a svou roli zvládá na jedničku. Muzikanti se nenuceně a s elegancí pohybovali po pódiu, které uprostřed prodlužovalo molo, aby se tak například při sólech dostali blíž k lidem, při hraní nešetřili úsměvy a decentními pózami, nechyběla jim přesnost ani pro rockové koncerty tolik důležitá energie.

Ta ovšem nejvíc sršela z amerického bubeníka Jamese Kottaka, který byl jednoznačnou hvězdou a bavičem večera, za což si zaslouží velkou poklonu. Ve druhé části koncertu předvedl technicky solidní výbušné sólo, před jehož začátkem si stačil v průběhu hraní obléknout tílko s nápisem rock&roll forever. V závěru „Kottak Attacku“, jak se o sólu píše v setlistu vystoupení, ho přetáhl opět přes hlavu a předvedl, že má tento text vytetovaný přes celá záda.

Zazněly všechny zásadní hity z dílny Scorpions včetně skladeb ze sedmdesátých let i těch, které se objevily na zatím posledním, loňském studiovém albu Return Forever. Uprostřed produkce přišla příjemná změna v podobě akustického, leč stále energického setu s přearanžovanými baladami Always Somewhere, Eye of the Storm a Send Me an Angel. Po něm nastal moment, kdy fanoušci znatelně nejvíc šíleli, když zazněla úvodní pískaná melodie hitovky Wind of Change. Devadesátiminutové vystoupení uzavřel přídavek s písněmi Still Loving You a Rock You Like a Hurricane.

Scorpions ve srovnání s americkými hardrockovými kapelami postrádají takovou tu příznačnou živelnost, nicméně jejich koncerty i tak šlapou a baví a zřejmě by mohly klidně bavit i další půl století.