text Jarda Konáš

foto Jennifer Stenglein

Mám motýly v břiše

Poprvé o sobě dala vědět na podzim, když vyšel její singl Monster Lead Me Home. Podruhé zamávala skoro celé Evropě jako předskokanka Ellie Goulding na jejím turné. Právě v rámci něj jsme si s talentovanou a krásnou Sarou Hartman v útrobách pražské O areny povídali, zatímco ve ztichlé hale se teprve zkoušel zvuk.

Debutový singl Monster Lead Me Home je o zpěvaččině přestěhování z malého amerického městečka do neznámého kosmopolitního prostředí Berlína.

Sara Hartman – Monster
Lead Me Home

„Je to neuvěřitelná zkušenost,“ odpovídá nadšeně na nabízející se otázku, jak se jí na turné líbí. „Víte, není to tak dávno, co jsem byla holka s kytarou u mikrofonu v koutě malého baru, a teď najednou jedu sály pro tisíce lidí jako předskokanka Ellie Goulding, která je obrovská profesionálka, ale zároveň vstřícná a milá, takže se od ní můžu skvěle učit.“ Zní to jako klišé, ale na Saře je vidět, že si tuto šanci nechce nechat utéct. „Mám venku zatím jenom jeden singl a jedu jako support, ale už teď na mě lidé z publika mávají a zpívají se mnou, což je skvělé. Beru to zároveň jako možnost, jak mezi lidi dostat svou hudbu a připravit si půdu pod nohama, až se vrátím sólově s vlastní deskou.“

Mimochodem, deska. Sara o ní mluvila hned v několika rozhovorech, které jsem při přípravě toho našeho četl, ale žádné další ukázky kromě singlu do světa nevypustila. Zajímalo mě proto, zda bude celá pojata jako Monster

Lead Me Home, tedy v popové, rádiově vstřícné poloze, nebo se pokusí o osobnější pojetí. „Řekla bych, že oboje. Monster Lead Me Home je skutečně rádiovka a zbytek desky

Prostě jsem přijela do Berlína a začala dělat muziku

na turné hodně času trávíte v autobusu, ale mně to nevadí. Mám díky těm přesunům prostor na muziku, buď hraju na kytaru, nebo poslouchám nové desky. Jestli jsem si ale nějaké místo opravdu zamilovala, tak je to Amsterdam. Tam jsem totiž poprvé po dlouhé době viděla racky! Pro hodně lidí jsou to ošklivá zvířata a vydávají hrozné zvuky, ale to víte, já jsem holka od moře, tak si dovedete představit, co to se mnou udělalo, konečně zase slyšet racky...“

Proč je tréma důležitá

Saře je teprve dvacet let a je nutno přiznat, že její kariéra se v krátkém časovém úseku dostala do bodu, na kterém mnohé kolegyně pracují roky. Bezpochyby na tom má podíl její management, stejně tak berlínské podhoubí udělalo pravděpodobně své, ale hlavní zásluhu si pořád připisuje její talent a odvaha. Přece jen je Sara Hartman primárně tou dívkou s kytarou, která se rozhodla vyrazit do světa. Ptám se proto, zda se cítí být více zpěvačkou či písničkářkou. „To je dobrá otázka. Řekla bych, že spíš zpěvačkou. Jsem popařka, mám pop ráda a chci jej dělat, a v takovém případě je lepší představovat se světu hlavně jako zpěvačka. Což nic nemění na tom, že se občas do polohy písničkářky vrátím, odskočila jsem si nedávno na pár koncertů do USA, menší kluby, kde jsem zase byla ta holka s kytarou, a bylo to skvělé.“

Hodně muzikantů se shodne na tom, že začátky v malých klubech a barech jsou vynikající školou do budoucna. I Sara si z nich

V Berlíně je hudebnice sotva rok, ale už zvládla procestovat, částečně díky roli předskokanky, skoro celou Evropu. Jak se jí líbilo v Praze a které místo si zatím zamilovala nejvíce? „Moc času jsme ještě neměli, zatím jsme si tady dali jen kafe a zašli si na jídlo do restaurace Pf... Pvl... Plevel? Takhle

bych chtěla udržet v podobném duchu. Byť bude možná vyprávět o jiných věcech.“

Naráží tím na fakt, že debutový singl je dost specifický. Pojednává totiž o jejím zásadním životním rozhodnutí, když se v devatenácti letech kvůli kariéře přesunula z domovského Sag Harboru, přístavního amerického městečka o dvou tisících obyvatel, do pulzujícího Berlína. „Je v tom nadšení, vzrušení z nového místa, ale i strach z neznáma.“ Na otázku, zda by bylo těžší začít kariéru v USA než v německé metropoli, odpovídá překvapivě: „Myslím, že ve Státech by mě víc tlačili do polohy, kde bych nebyla sama sebou. Ale já nad tím tehdy ani nepřemýšlela, prostě jsem přijela do Berlína a začala dělat muziku. Všichni lidé, kteří mi pomáhají nebo se mnou jedou turné, hudebníci, technici, management, jsou z Berlína, našla jsem si je tam jednoho po druhém, a jakmile dojedeme s Ellie Goulding, vrátíme se k práci na desce i sólových koncertech.“

Je jí dvacet let a pochází z městečka Sag Harbor ve státě New York. Její otec je bazénový architekt, matka výtvarná umělkyně. Sara začínala s kytarou po malých regionálních barech, ale v devatenácti se přestěhovala do Berlína, aby se hudbě mohla věnovat profesionálně. V listopadu loňského roku vydala debutový singl, letos nás čeká první album. Sólově se představí v létě na několika evropských festivalech.

Před pár měsíci jsem vystoupila z letadla a dneska mám zpívat před plnými halami

Závěrem našeho rozhovoru se čistě ze zvědavosti ptám, s kolika novináři už mluvila a zda se na nějaké věci ptají stále dokola, protože to je věc, na kterou se bude muset coby budoucí hvězda připravit. „Zatím mám za sebou nějakých třicet, čtyřicet rozhovorů? A všichni se ptají samozřejmě na Berlín. Ale víte, na co se mě nikdo neptá? Na moje vlasy,“ říká se smíchem a žertovně si prohrábne bohatou kudrnatou kštici, se kterou by mohla hrát princeznu v pohádce. Je vidět, že i když má našlápnuto k zajímavé kariéře dospělé popové zpěvačky, stále ji neopustil ten upřímný dívčí humor.

něco odnesla, i když to řekla mimovolně v odpovědi na úplně jinou otázku. „Jestli mám trému? To víte, že jo! Přece jen, před pár měsíci jsem vystoupila z letadla a dneska mám zpívat před plnými halami. Ale myslím si, že motýli v břiše jsou super. Připomenou vám tu důležitost okamžiku a zůstanete nohama na zemi. Když jdu na pódium, jsem nervózní, ale vzpomenu si, jak jsem začínala v baru. Tam jsem musela nějak přitáhnout pozornost, zaujmout návštěvníka, aby poslouchal, a právě tyto momenty mi pomohly trému odbourávat a soustředit se na výkon.“