Iggy Pop

Post Pop Depression

1. Break Into Your Heart

2. Gardenia

3. American Valhalla

4. In the Lobby

5. Sunday

6. Vulture

7. German Days

8. Chocolate Drops

9. Paraguay

Post Pop Depression je z ranku „desek starého muže“, které
zrají s každým poslechem

Post Pop Depression je z ranku „desek starého muže“, které zrají s každým poslechem a odkrývají další fascinující detaily. Gardenia sice zůstává nejpřístupnější a nejmelodičtější skladbou desky, ale ne nejsilnější. Jemný orientální vybrnkávaný začátek American Valhalla je jemnou předehrou zpovědi kmeta, který předpověděl punk, ale nikdy se jím nenechal umělecky omezovat. „Smrt je pilulka, kterou je těžké spolknout,“ zpívá Pop a v závěru nechává znít do ticha jen svůj charismatický hlas: Nemám nic než svoje jméno. Spojení svébytným způsobem odtažité pouštní hudby a textů, které na desce zní, je absolutní. Vyznění podtrhují i nečekané rytmické obraty bubeníka Matta Helderse z Arctic Monkeys, jehož hudební pohled se s tím Hommovým shoduje. Deska je ve své ponurosti až překvapivě barevná, zní na ní smyčce, jemné ženské vokály. A závěrečný více než šestiminutový opus Paraguay dokonce začíná gospelovým chorálem. Pokud je tohle píseň, kterou se Iggy Pop loučí se světem nahrávacích studií, je perfektní a nechybí mu ten jeho typický škleb, se kterým dokáže neodolatelně notovat i takovou blbost, jakou je popěvek: tralala. „Pojedu do Paraguaye, žít ve stavení pod stromy. Se sluhy a bodyguardy, kteří mě milují. Osvobozený od kritiky. Osvobozený od mravů,“ plive Iggy Pop v závěrečné tirádě na moderní svět.

A tím končí album, na kterém Iggy Pop po návratu ke Stooges, experimentech se šansony a francouzštinou a za pomoci mladších muzikantů důstojně navázal na svoje nejlepší sólová období a desky. V instantní době vznikla skvělá nahrávka, která v sobě má syrovou nepředvídatelnost, muzikantství i vzácnou nadčasovost.

Kdyby v sobě většina těch věcí neměla nevyhnutelnou tragédii, dalo by se říct, že právě takhle pojaté album nemohl Iggy Pop vydat v lepší chvíli. Ponurost Hommových stoner rockových vizí se s nihilis­mem, kterého je Popova tvorba plná už od začátků Stooges, pojí až fascinujícím způsobem. Jeho hluboký hlas, kterým zhusta sklouzává do deklamace (Vulture), muziku ještě zahušťuje. Výsledkem je místy velmi temná elegie a mrazí u toho nejen při drásavém vytí ve skladbě German Days.

Desku Post Pop Depression obepínají fascinující příběhy. Iggy Pop na ní začal pracovat společně s Joshem Hommem z Queens of the Stone Age na začátku loňského roku a poznámky, které si navzájem posílali, byly plné Davida Bowieho. Pak se strhnul masakr v Bataclanu, se kterým se Homme psychicky vyrovnával právě prací na albu Post Pop Depression. Záhy vyšel singl Gardenia, v jehož zvuku, refrénu i náladě jako by po letech ožilo celé to slavné berlínské období Idiota a Lust for Life. A do toho umřel David Bowie.

Podle rozhovorů je to dost možná poslední album, které Iggy Pop nahrál. V tom případě jde o srdcervoucí zamávání.