text Kay Buriánek

foto Lukaš Wagneter

Proč se tu drží huba

PSH jsou jako jedna ze služebně nejstarších rapových part v Česku fenomén, který už dávno překročil žánrový rámec. Nejenom hudebně, ale také protože ústřední postavy jsou kulturními crossoverovými celebritami. Mike Trafik je možná tím nejméně nápadným v celém soukolí, ale rozhodně má co říct. Nejen o hodně diskutovaném prohlášení labelu BiggBoss o ovzduší v české společnosti.

Je skromný, neuvěřitelně pracovitý, skoro nikdy jsem ho neviděl v tom společenském módu povýšenosti a přezíravosti, který k českému hip hopu patří (hned vedle nezbytných bavoráků) asi víc než dobrá flow nebo chytré texty. Protože se to hezky potkalo s dobou zvýšené pozornosti kolem labelu BiggBoss a jeho prohlášením ke stavu české společnosti a protože Mike T brzo otvírá svoji vlastní restauraci, bylo několik důvodů sednout si v poklidné sobotní poledne do naší karlínské základny Lokál a všechno to pěkně probrat.

Dělal jsi hudbu ještě před tím, než jsi před třinácti lety přišel do PSH?

Já se účastnil všech možných DJ soutěží u nás i mimo Čechy a s Vorlem (Orion) jsme

se vídali na mejdanech, na kterých jsme spolu hráli. Začínali jsme na Sedmičce, pak jsme spolu dělali pořad na rádiu Expres a v té době jsem už pomalu přestával se soutěžemi a začal jsem dělat muziku. To byl rok třeba 2004.

A když jsi dýdžejoval, hrál jsi hip hop?

Jo, ale taky jsem si kupoval na vinylech šedesátkové a sedmdesátkové disko, to mě bavilo hodně. Hiphopové parties se stejně hodně brzo vyčerpaly a lidi stejně chtěli po nějaké době notoricky známé věci napříč spektrem, nikdy to nebylo stylově čisté. Bylo to limitované i tím, že na vinylech nebyla dostupnost hiphopových věcí taková jako dneska. Takže vyloženě žánrové mejdany jedou spíš až dneska.

Jsme sice rap crew, ale take nadžánr

A kdy jsi začal pro PSH skládat, bylo to hned potom, co jsi přišel?

To ne, já ještě pořád jezdil na ty soutěže, ale přestávalo mě to bavit, cítil jsem, jak to jde do kopru, tak jsem se na to vykašlal a nějak přirozeně přešel do toho, že jsem začal dělat hudbu pro nás.

A dneska jsi výhradní dodavatel beatů pro PSH a sólo projekty členů ty?

Mám to vnitřně nastavené tak, že když se dělá deska PSH, tak já nelpím na tom, aby veškerá muzika byla ode mě, protože si myslím, že mono-producentské desky moc nefungují. Obzvlášť když kapela sedí na vícero židlích jako my. Jsme sice rap crew, ale taky

nadžánr. Takže třeba na poslední naší desce najdeš muziku od Romana Holého z Monkey Business. Naopak si myslím, že když do té kostry, kterou by ale kapela měla mít, implementuješ nějaké prvky, které to oživí, že to je jenom ku prospěchu věci. A ne abych si na sílu prosadil to, že budu dělat hudbu jenom já. Ale tu kostru dělám samozřejmě já. Vím, na čem by to mělo celé stát a jak by to mělo znít. Myslím, že zrovna třeba chemie Monkey Business tomu sedí perfektně.

A jak se s tou žánrovou liberálností vypořádává poměrně konzervativní hiphopový fanoušek?

Třeba před pěti lety bych ti řekl, že by to byl asi problém, ale dneska už není důvod

Loni už jel fór: Kdy jdeš na PSH? V pondělí, úterý, ve středu, ve čtvrtek, v pátek...

Důležité je si nevytvářet zbytečné okovy a už vůbec se nestresovat tím, co si myslí okolí

A to přitom hrajete skoro pořád, enormně moc a lidi pořád chodí. To nechápu...

Loni už jel fór: Kdy jdeš na PSH? V pondělí, úterý, ve středu, ve čtvrtek, v pátek... To je tím, že se nám za ty roky nakumulovali ortodoxní fanoušci a my to přiživujeme, neustále děláme nové věci a nabalují se další a další. Nestagnujeme, protože máme v rámci hudby prolnuté i sólo aktivity. Takže když já například udělám věc se Smackem, tak to má zpětně pozitivní dopad i na PSH, stejně jako Vladimírovy Kmeny a ostatní věci.

se bát. A je to protože PSH jsou tady nějakých sedmnáct let, generace fanoušků už se tak dvakrát třikrát otočily, chodí na nás lidi, co už dneska mají děti, rostou s tebou, takže tě líp chápou. Jasně že mladé hip hop fans to asi moc netankuje, protože nejsi „fresh“a neděláš trap music, ale tu masu tvoří lidi, kteří nás znají delší dobu. A mladší generace našich fanoušků je zase tvořená segmentem těch vnímavějších, kteří jen nekloužou po povrchu. Díky textům, které kluci píšou a které jsou psané s určitou nadsázkou.

Počkej, to mě zajímá, pokračuj...

To bychom mohli lehce sklouznout ke komentování současné společensko-politické situace, protože se jedno od druhého odvíjí. Někde ve společnosti vznikne nějaký úzus, ten se začne šířit jako virus a nakažení lidé podle něj začnou masově reagovat na danou

Multifunkční platforma BiggBoss...

Do jisté míry za to může ona. Lidi vidí, že jedeš, a přitom neřešíš, jestli další věc bude trap, kytarovka nebo třeba thrash metal. Nebo jestli máš zrovna koncert s Rocket Dogz. Důležité je si nevytvářet zbytečné okovy a už vůbec se nestresovat tím, co si myslí tvé okolí nebo určitá skupina hip­hopových fans. Nikdy jsme nebyli populisti. Nikdy jsme se nesnažili dělat lidovky, že bychom se jim chtěli zalíbit. To je cesta do pekel. Typický příklad toho, jak je důležité si stát za svým, je už zmiňovaný Smack. Na toho deset let všichni plivali a podívej se, kde je dneska, protože to ustál a neuhnul. Prostě fenomén Češi versus muzika, to je kapitola sama pro sebe.

Pro takové ty baťůžkové hip hop lidi jsem byl jak ďábelské zjevení

situaci a je úplně jedno, jestli se bavíme o společnosti obecně nebo jenom v rámci nějakého segmentu hudebních fanoušků. Takže v určité době bylo velmi moderní plivat na Supercrooo, posléze na Smacka. I já si to v začátcích zažil, když jsem přišel do PSH, protože z nějakého nepochopitelného důvodu byl DJ Richard vnímaný jako spirit celé kapely. A to jsem ještě přišel s jiným zvukem, mnohem drsnějším a postaveným na synťácích, a to tehdejší fanoušci moc nedávali. Do té doby tady byli jenom PSH a Indy & Wich a veškerá muzika vycházela od Wiche. Do toho jsem přišel já

s naprostou syrovostí, až brutalismem, pro takové ty baťůžkové hip hop lidi jsem byl jak ďábelské zjevení. Ruku v ruce s tím šli právě Supercrooo, a protože jsme byli o něco mladší, cítili jsme ten zvuk jinak, radikálněji. Takže všechno, co tehdy vybočovalo z toho legračního označení český hip hop a šlo proti zavedenému, trochu hipízáckému soundu, bylo v nelibosti. Hlavně žádné reálné věci v tématech všedního života, ať už jsou pozitivní, nebo negativní. Bylo to hodně ovlivněné typickým českým undergroundem a porevoluční atmosférou. Nešlo ani o rap a hip hop kulturu, ale o rýmování básniček.

Rappeři by měli silně vyjadřovat nějaké stanovisko, protože rap je žánr, který vždycky reflektoval politické věci

Kdo je v současné době hnací motor celého BiggBoss, je to komplexní dynamika všech, kdo na něm participují, společná myšlenka, nebo je za tím jeden člověk, který udává směr?

Od začátku jsme to primárně my dva s Vladimírem, akorát se kolem nás mění lidé. Odešel sice Aleš Víšek, což nás uvrhlo na nějakou dobu do určitého vakua, protože nám chyběly silné produkční ruce a dnes musím říct i kamarád a místo té kreativní stránky věci jsme se museli věnovat i provozní všednosti. Ale teď je s námi Olda Pátek jako třetí spolumajitel labelu po Alešovi a jsme spojeni s vícero lidmi, bez kterých by to nešlo vůbec dělat. Jsou to Jakub Sejk, Stefan Motika, Tadeáš Trojánek, Alice ­Reindlová, hodně s námi souzní Honza „Jedi“ Vondráček a další. S nimi všechny věci spjaté s BiggBoss konzultujeme a potom samozřejmě ještě doma se svými protějšky. Je to živoucí organismus, který se pak dál přelévá do interpretů, které zastupujeme. Teď jsme myslím velmi, velmi silní.

Narazím teď na aktuální kauzu s vaším prohlášením k celospolečenské a politické situaci. Rap byl vždycky politický, současná hudba v Čechách se trochu alibisticky raději moc nevyjadřuje, kde stojíte jako platforma vy?

To vyjádření v nás zrálo delší dobu. Museli jsme se nejprve ujistit, že všichni cítí podobné věci a kolektivně si za tím názorem stojíme, jenom pak to pro nás má nějakou váhu, než když každý z nás bude

v Evropě nastavených demokratických principů a společenských mantinelů. I když se to prohlášení otírá i o Zemana a problém s migrací, jeho dikce je míněná smířlivě, situaci se snaží uklidňovat. Já to vnímám tak, že politici záměrně zakrývají průsery domácího charakteru a odvádějí pozornost od důležitých problémů. Narážíme tím na tu migrační paniku, která je uměle živená shora a za vydatného přispění médií. My si v Praze trochu žijeme v bublině, ale jakmile člověk vyjede kousek mimo ni, vidí realitu,

komentovat věci individuálně. Muselo se to v nás usadit a zformovat, aby to mohlo jít ven, a teď se tak stalo. Není to ale jen odraz aktuální rezonance celospolečenské situace, myslím, že když se podíváš zpátky na jakékoli naše rozhovory nebo na naše soukromé profily na sociálních sítích, dá se velmi snadno odhadnout, jaké jsou naše postoje a názory už delší dobu. A klademe v nich velký důraz na demokracii, osobnostní práva, svobodu slova i vyznání, a ne xenofobii a homofobii, samozřejmě v rámci

Diskutované prohlášení labelu Bigg­Boss si můžete přečíst zde.

Mike Trafik se s Orionem potkal nejprve jako dýdžej v legendárním strahovském Klubu 007.

strach z věcí, které ve skutečnosti reálné nebezpečí nereprezentují, ale obyčejní lidé se jich stejně bojí. Místo toho, aby se starali o to, jestli jim starosta nerozkrádá dotace, řeší, aby jim náhodou ve vsi nepostavili mešitu. Je to postavené na hlavu. Takže rappeři by podle mě měli silně vyjadřovat nějaké stanovisko, protože rap je žánr, který vždycky reflektoval politické věci.

Je to tak v Čechách?

Není. Drží se huba. Strach o přízeň fanoušků a honění média bodů je silnější.

Četl jsem komentáře pod tím prohlášením. Je to místy dost smutné...

Hodně lidí to ani nedočte do konce nebo nepochopí nic z toho, o co jde. Někteří to považují za populistický krok a laciné gesto a druzí za podporu terorismu, haha. Jak ten hnědý, tak ten rudý pohled na celou problematiku je špatný. My jsme hodně racionální a základní vzkaz, který prohlášení primárně obsahuje, zní: Chovejte se racionálně a víc

nad těmi věcmi přemýšlejte. Nepřijímejte všechno díky vlastní pohodlnosti tak, jak vám to naservírují média, a nepodléhejte neuváženě rychlým soudům. Nepřekvapilo mě, že tam bylo tolik negativních komentářů, protože vždycky je nespokojená menšina hlasitější než racionální většina. Četl jsem to snad tisíckrát a opravdu za tou formulací stojím. Rap by měl být i politický, vždyť se podívej na letošní Grammy. Nikdy by mě nenapadlo, že by mohl vyhrávat takhle politický a chytrý interpret jako je Kendrick Lamar. I když jeho desky mi zase tak geniální nepřijdou.

Je třeba to celé trochu odlehčit, nemyslíš? Pojďme na gastro! Budeš brzo otvírat restauraci. Kdy, jakou a jak tě to vůbec napadlo a proč?

Ano, to je pravda. Budeme ji otvírat prvního dubna, a ne, není to apríl. Na super adrese – Krymská jedna, ve Vršovicích. Podařilo se nám oslovit skvělého šéfkuchaře, takže akcent je na kvalitu, ale vymezujeme se jakémukoli gastro-snobismu. Ten nemáme rádi stejně jako kafe-fašismus a podobná dogmata, haha. Chceme to dělat dobře, ale adekvátně lokalitě, kde si ani nemůžeš vyšvihnout restauraci, která bude jak z jiného vesmíru.

No, na to přesně jsem se chtěl zeptat – jak to bude koexistovat s tím hipsterským distriktem?

Myslíme, že perfektně. Víme, že tam chybí místo, kam se dá jít na dobré maso, do

restaurace s regulérně založeným příborem. Směr naší restaurace je to nejlepší z Asie ve fúzi s euro-atlantickým světem. Nebudeme vietnamská kuchyně, nejsme thajská, ani čínská, ani japonská nebo filipínská, máme šéfkuchaře z Bali, který přešel z renomované asijské restaurace Sansho. Podle toho, co jsme měli možnost si otestovat, bude to jiné duchem, nic takového tu není. Princip restaurace je takový, že se budeme snažit převést do služeb a nabídky to, co máme rádi my. Asian fusion je dneska už regulérní disciplína. Můžu ti spolehlivě říct, že devadesát procent lidí u nás nerozlišuje u asijského jídla jeho demografický původ. My chceme mít dobrá asijská jídla, ale za přispění lokálních surovin, což je další střípek naší filozofie, a myslíme si, že právě díky téhle originalitě a liberálnosti může mít naše restaurace svůj charakteristický ksicht. Protože sice budeš vařit Asii, ale nebudeš se muset otrocky držet všech daných receptur a postupů. A další bonus je, že budeme asi jediná restaurace v Praze, která si pěstuje listovou zeleninu a bylinky sama pod umělým osvětlením. Prostě budeme mít podzemní zahradu. Je za tím vlastně dost vtipná historka, protože v tom prostoru se dřív pěstovala tráva. Jednou tam vtrhla URNA a byl z toho velký průšvih, ale co po nich zůstalo, je dobře fungující vzduchotechnika, kterou jsme zachovali a využili. Takže tam bude naše pěstírna a zároveň si tam budeš moct objednat i privátní stůl šéfkuchaře a povečeřet uprostřed zeleně. Princip je obecně stejný jako v té muzice. Vytyčili jsme si prostě nějaký směr, který hodláme dodržet a neslevovat z něj.

DJ a producent PSH je zároveň jedním ze tří majitelů a ideových hybatelů hudebního vydavatelství BiggBoss a v neposlední řadě majitel nahrávacího studia a společnosti Starworks. Začínal jako DJ na soutěžích, po nástupu do PSH se začal věnovat produkování a skládání. Společně s Orionem byli dlouhou dobu tvůrci urban music pořadu Black Starr na pražském rádiu Expres FM. Kromě PSH se občas věnuje i volnému dýdžejování a ve svých setech míchá kromě hip hopu i r’n‘b, retro disko a jiné podžánry urban music. Jako producent spolupracoval s lidmi jako James Cole, La4, Dara Rollins, Ben Cristovao, Hugo Toxxx, Marat, Smack, Refew nebo i s The Chancers, kapelou našeho šéfredaktora Honzy Vedrala. V dubnu letošního roku otvírá ve Vršovicích asian fusion restauraci JaM & Co.