17. 2. Ústí nad Labem – Dům kultury – sólo

19. 2. Černošice – Club Kino – sólo

25. 2. Plzeň – Buena Vista Club – s Baromantikou

26. 2. Unhošť – Kavárna S Radostí – sólo

4. 3. Cvikov – KC Sever – s Baromantikou

5. 3. Liberec – Lidové sady – sólo

9. 3. Znojmo – Městské divadlo – sólo

11. 3. Vroutek – Klub – sólo

18. 3. Moravská Třebová – sólo

19. 3. Opava – Klub Art – sólo

29. 3. Ostrava – Cooltour – s Baromantikou

30. 3. Brno – Sono Centrum – s Baromantikou

31. 3. Pardubice – Východočeské divadlo – sólo

4. 4. Praha – Palác Akropolis – s Baromantikou

5. 4. Mladá Boleslav – VC Na Karmeli – s Baromantikou

14. 4. Olomouc – Reduta – sólo

15. 4. Bratislava – MMC – sólo

16. 4. Púchov – Queens Pub

20. 4. Karlovy Vary – Paderewski – sólo

21. 4. Beroun – Plzeňka – sólo

text Honza Vedral

foto Adam Holý

Promítne se nějak ta zkušenost do chystaných koncertů u nás? Jak vlastně budou vypadat, na co se mají fanoušci připravit?

Stále si ujasňuju koncepci sólových koncertů, pořád se učím nové věci a hudbou z divadelních představení, kde se učím nejvíc, jsou mé sólové koncerty částečně infikovány. S Baromantikou zase připravujeme něco málo nového a dotkneme se zlehka mojí historičtější retrospektivy. Těšíme se velice na koncerty v Praze, Brně a Ostravě, které budou vyvrcholením celého turné.

Rýsuje se něco nového, co se týče autorské tvorby? Máte už nápad na nové album
a v jaké je to fázi?

Mám zaseto a pomalu vzniká materiál na solitérské album, které, pokud najdu správného hudebního supervizora, budu natáčet příští rok. Více neprozradím.

Jak se vám profese zpěvačky kombinuje s mateřstvím. Jde to? Myslíte, že se to může do budoucna promítnout do vaší tvorby?

Tak zrovna teď sedím na lavičce na Letné a píšu vám své odpovědi. Chvilka pro sebe. Malej spinká před obědem, mám po ranním rozhovoru v rádiu a kolem čtvrté mizím na koncert. Je to boží a náročný život. Jsem vděčná za přímočarost a nemarnění času vymezeném na hudbu. Není čas na pochybnosti. To až posléze.

„Těšíme se velice na koncerty v Praze, Brně a Ostravě, které budou vyvrcholením celého turné,“ říká Dusilová o třech vystoupeních, které chystá s podtitulem Oslava života.

Co přesně jste vlastně v USA dělala? A proč jste se tam rozhodla odjet?

Dostala jsem pozvání od Miřenky Čechové a Českého centra v New Yorku k účasti na projektu Prague New York Effects, který propojuje hudebníky a tanečníky z USA a České republiky. Během pěti dnů vzniklo na půdě Českého centra v New Yorku hudebně taneční představení s tanečnicí Tendayi Kuumba. Vzniklo něco, co je původní, současné, reflektuje naši realitu, strachy, sny a přání, která jsou silná a podobná i přesto, že každá žijeme v odlišné krajině a komunitě. Odehrály jsme tohle představení dvakrát v Brooklynu na experimentální scéně Jack a poté v divadle univerzity Georgetown ve Washingtonu D.C. V Čechách jsme představení uvedli na Festivalu Spectaculare 12. února.

Jaký byl nejsilnější moment té spolupráce, co jste se díky ní naučila?

Ve spolupráci s Tendayi jsem si opět uvědomila, že jazyková a kulturní bariéra není v umění překážkou, že mám štěstí pracovat s otevřenými, empatickými, zajímavými osobnostmi, které mají trpělivost s mými strachy a nesebevědomím. Tendayi má navíc obrovské pracovní nasazení, optimismus a entuziasmus, na které já sama občas nepokorně zapomínám. Pro ni je to nutné, aby se v té newyorské umělecké džungli prosadila. Je dobré a občas užitečné vydat se na zkušenou ven.