text Honza Vedral

foto ProfiMedia

Narodil jsem se, abych pomáhal hvězdám

I když jeho jméno nejspíš neznáte, je jedním z mužů, kteří od 80. let tahají za nitky v pozadí americké populární hudby. Producent Jimmy Jam se pro Headliner rozhovořil o tom, co obnáší být předsedou Grammy, jaká je spolupráce s Janet Jackson, proč odmítl Pink i jaký je recept na to dobýt americkou hitparádu tři dekády po sobě.

Ať už jde o hity jako Just Be Good to Me nebo Human, písničky, které produkuje se svým parťákem Terrym Lewisem, znáte, i když o tom nevíte. V osmdesátých letech se ti dva stali jedněmi z průkopníků ve využívání automatických bicích v popové produkci. A na desce Control se Janet Jackson díky jejich vedení osamostatnila jako sebevědomá popová umělkyně. Právě s ní spolupracovali i na nejnovější desce Unbreakable, s níž zpěvačka dorazí 20. dubna do pražské O areny. Podle Jimmyho Jama už určitě uzdravená a plná energie.

Povídáme si kvůli nadcházejícímu koncertu Janet Jackson. Zajímalo by mě, jak jste se vůbec seznámili?

To už je opravdu hodně dlouho, vždyť spolupracujeme přes třicet let! Setkali jsme se vlastně díky kapele, ve které jsme tehdy hráli s mým parťákem Terrym Lewisem. Jmenovala se The Time a Janet byla naše fanynka od té doby, co nás viděla hrát na turné v roce 1982. Když jsme s tím potom sekli a rozhodli se, že se budeme věnovat produkování, jednoho člověka z vydavatelství

Funk, disko, rap, r’n’b, syntezátory – v dnešní době je tahle směs běžná. Ale producenti Jimmy Jam a Terry Lewis byli první, kdo s tím v roce 1986 na desce Control od Janet Jackson přišli.

Ve skladbě Nasty přišla Janet Jackson s agresivním zvukem.

A byl to velký úspěch. V čem tkvěla ta odlišnost, o které mluvíte?

Hlavně v tom, že se na něm Janet sama kreativně podílela. První dvě desky, které předtím nahrála, z ní neměly nic. Přišla do studia a nazpívala hotové a vyprodukované písničky. Na Control se podílela na textech, měla velké slovo, jak budou písničky znít. Když si poslechnete skladby jako Nasty, je to sonicky

napadlo, že bychom se do toho mohli pustit právě s ní. Sešli jsme se a řekli jí, že bychom rádi, aby zněla jinak než všichni ostatní, co v té době hráli. A že bychom chtěli, aby její deska měla úplně jiný sound než věci, které jsme do té doby vyprodukovali my sami. A tak vzniklo album Control.

Muselo být taky obtížné snažit se odlišit Janet od věcí, které dělal její bratr Michael…

S Michaelem jsme si hlavu příliš nelámali. Spíš jsme se snažili, aby našla svůj vlastní zvuk. Její příběh byl jiný než Michaelův. To album mělo být postoj, že nosí jméno

iný zážitek. A to nejen než její první dvě desky, ale i než cokoli, co tehdy vycházelo.

Ten nástup bicích je poměrně nekompromisní…

Jejich zvuk byl vyloženě agresivní. Myslím, že v našich hlavách jsme se snažili stvořit takřka chlapskou, hodně hlasitou nahrávku. Janet měla hlas a postoj, který s tím šel úžasně dohromady. A to bylo to hlavní, vedle toho, že jsme použili zvuky a postupy, které jsme do té doby sami nevyzkoušeli.

Janet je zpěvačka, která má vizi a přesně ví, co chce a jak má co vypadat

Skladba Broken Hearts Heal je poctou Michaelu Jacksonovi.

Když si ale pročítáte recenze, kritici se často pozastavují nad tím, že v některých polohách zní úplně jako Michael. Co si o tom myslíte?

Myslím si, že nosí příjmení Jackson! Má určitý výraz a hlasovou kvalitu, kterou nemůže zapřít. A proč by to taky dělala. Můžu vám prozradit, že jedna z písniček, jmenuje se

Jackson, ale má svoje vlastní názory, svou vlastní hlavu a umí dělat věci po svém. Protože když bude sama sebou, nikdo nebude moc říkat, že zní jako Michael. A to byl i případ nové desky Unbreakable. Dlouho jsme spolu netočili. A snažili jsme se hlavně o to, aby výsledek zněl jako deska Janet Jackson. Ať už se jednalo o pomalé písničky, balady, nebo rychlé funky. Myslím, že se nám to povedlo. Alespoň když jsme album poprvé pouštěli nahrávací společnosti, všichni řekli: Wau! To zní jako Janet.

Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel, ale nemůžu nesouhlasit. Končí to pro vás coby producenty s vydáním desky nebo se dál podílíte i na turné?

My jsme ve všech ohledech tým. A přirozeně děláme všechno spolu. S Terrym jsme si v Los Angeles pronajali velký sklad, ve kterém jsme si vybudovali studio. Ale je tam i velká místnost, kam jsme dali na stěnu zrcadla, kde jsou choreografové a tanečníci. Když přijde Janetin hudební režisér, řešíme

Broken Hearts Heal, je poctou Michaelovi. A je to poprvé, co se Janet od bratrovi smrti otevřela a promluvila o svých citech, které k němu měla. Ano, v té písničce zní jako Michael, ale není to náhodou. Přesně toho jsme se snažili docílit. Celkově myslím, že tu zpívá dost agresivně, což mají s Michaelem podobné. On byl podle mého mínění jedním z nejagresivnějších zpěváků vůbec. U Janet je teď zřejmá velká sebedůvěra, která se odráží i v textech. Myslím, že stejnou charakteristiku byste mohli použít i na Michaela. Nebo ne?

S Janet Jackson na pódiu. Po třiceti letech spolupráce jsou jako rodina.

spolu různé aspekty koncertu. Přechody mezi písničkami, jak se co bude hrát. Upravujeme délky jednotlivých pasáží kvůli choreografii. Chtěli jsme, aby u téhle desky bylo všechno v synergii – od písniček přes koncerty až po podobu klipů. Jsme do celého toho kreativního procesu pořád vtažení. Ale nutno říct, že je to Janet, kdo má vizi a přesně ví, co chce a jak má co vypadat. My se to jen snažíme naplnit.

Musím se zeptat, jestli je Janet teď v pořádku? Část turné zrušila kvůli zdravotním potížím.

Ano. Je v pořádku. Už se dala dohromady. Ohromila ji podpora fanoušků, vzkazy a modlitby, které jí posílali. Hodně to pro ni znamenalo. Je zajímavé, jak funguje.

Každému občas může vlastní tělo nebo doktoři říct, že je čas si dát oddych. Ale ona je ten typ člověka, který díky tomu začal přemýšlet o spoustě věcí. Když jsme spolu potom mluvili, měla milion nápadů nejen ohledně koncertů, ale i další desky a plánů.

Máte takovýhle vztah ještě s jinými umělci?

Ne. S Janet je to výjimečné. To se stane jednou za život. Janet milujeme, jako by to byla naše sestra nebo dcera. Má v našich životech nenahraditelné místo a myslím, že to platí i naopak. Jsme prostě rodina, je nám dobře a věříme si. S nikým jiným tak dlouho a intenzivně nespolupracujeme. Rád bych našel nějaké jiné slovo než speciální. Ale je to speciální. Janet tomu říká magie.

Terry vždycky přišel s ohromně funky nápadem a já se do něj snažil dostat nějakou krásnou melodii. A nikdy to nefungovalo

První producentský úspěch Jimmyho Jama a Terryho Lewise patří do best of osmdesátých let.

Pojďme ale jinam. Když se podíváme zpětně na věci, které jste dělali a produkovali, asi nejlépe je vystihuje slovo funk. Kde se ve vás vzala vášeň k funku?

Vyrostl jsem na něm. Vyrostl jsem na deskách Jamese Browna. Ale zároveň jsem vždycky zbožňoval pop. Kapely jako The Caprenters, které stavěly na harmoniích. Naplno to začalo, když jsem se potkal s Terry Lewisem, který byl funkoholic. Poprvé mi pustil Earth Wind & Fire, Tower of Power a spoustu dalších kapel. Podle toho to vypadalo, když jsme spolu začali skládat. Terry vždycky přišel s ohromně funky nápadem a já se do něj snažil dostat nějakou krásnou melodii. A nikdy to nefungovalo. Chvíli to trvalo a nešlo, než jsme se dostali do kapely The Time. Hodně jsme tehdy hráli, jeli jsme turné s Princem a konečně jsme měli šanci se navzájem poznat. Zjistit co máme a co nemáme rádi.

Kdy vám došlo, že kapela není nic pro vás, že vám bude lépe na producentské židli?

Oba jsme s Terrym dospěli. Oba dva jsme byli zběsilí „čtenáři“ desek. Mladší ročníky už asi nevědí, co jsou to nahrávací poznámky. Ale dřív, když jste si fyzicky koupili vinyl, u každé písničky byla malým písmem vypsána její podrobná technická historie. Mohli jste si přečíst, kdo ji produkoval, kdo ji

A pak se nám to konečně povedlo spojit, když jsme pro S.O.S. Band udělali písničku Just Be Good to Me. Konečně jsme kápli na to, co chceme dělat a kam se pohnout a směřovat. Ale máme mnohem širší záběr. Stejně tak jsme udělali striktní funk nebo baladu s pianem. Když se vrátíme k Janet Jackson, úžasné na spolupráci s ní je, že umí všechny ty disciplíny. A přesto se s ní tak dobře pracuje. Nikdy od ní neslyšíte, že něco nejde.

napsal, v jakém studiu se natáčela, kdo byl inženýr, kdo udělal aranže smyčců a dechů. Sjížděl jsem v tomhle ohledu všechno, co vyšlo na Motownu. Spoustu jsem se toho naučil na deskách George Clintona. Přečetl jsem si, kdo zrovna v té které písničce nahrával klávesy a věděl, že se s ní chci seznámit. Přesně takhle jsme si našli zvukového technika, se kterým jsme potom natočili většinu našich nahrávek. Brzy jsem zjistil, že mě nejvíc fascinují právě producenti. Byl to jen krok k tomu, abych si uvědomil, že jsem se nenarodil, abych byl hvězda. Ale abych ve studiu pomáhal jiným, aby se tou hvězdou

V The Time hrál Jimmy Jam na klávesy. Písnička Cool vznikla v domácím studiu a produkci Prince.

Od Janet nikdy neslyšíte,
že něco nejde

Snažíme se nabídnout hudebníkům oblek, ve kterém nejenže vypadáte fantasticky, ale nikdo jiný krom vás ho nemůže obléct

jeho vlastní sound. Proto když třeba došlo na Janet Jackson a éru Rhytm Nation, už jsme používali SL1200. Bylo to čistě kvůli tomu, aby výsledek zněl jinak. Bicí jsme používali ve smyčce, ale vždycky jsme je kombinovali s živými nástroji. Nikdy bych třeba nesmyčkoval svoje klávesy. Vždycky je hraju živě. Terry občas hraje na basu, někdy máme hostující muzikanty na kytaru nebo další klávesy. Vždycky mě bavilo míchání živých elementů s těmi elektronickými. Aby z hudby nezmizel ten dotek lidskosti.

Je tohle váš recept na úspěch? Přece jen jste jedním z mála producentů, kteří měl hity na čele amerického žebříčku ve třech po sobě následujících dekádách.

Rozhodně je to součást našeho receptu na úspěch. Pro každého umělce chceme být jako krejčí. Taky si můžete koupit už předem ušitý oblek z konfekce, který si trochu upravíte. Bude na vás nejspíš vypadat dobře, ale stejně tak bude vypadat dobře na spoustě jiných lidí. My se snažíme dělat obleky na míru. Vybíráme materiál, bereme míry, způsob střihu, knoflíky, barvu. Výsledkem je oblek, ve kterém nejenže vypadáte fantasticky, ale nikdo jiný krom vás ho nemůže obléct. Protože nikomu jinému nepadne. A to je naše producentská filozofie, která mimochodem zahrnuje velkou účast samotného umělce.

Co to znamená?

Že se vždycky nejdřív sejdeme a zeptáme se, co vlastně chce dělat za písničky. Jestli to

Zároveň jste byli v osmdesátých letech průkopníky nového zvuku. Jako první jste v popu používali bicí automaty Roland. Bylo těžké je přesvědčit, aby do toho šli?

Rolanda jsme použili na Just Be Good to Me a Tell Me if You Still Care. Pro The S.O.S. Band se to stalo součástí jejich zvuku. A my jsme se vždycky snažili vtisknout každému

stali. A navíc jsme v The Time měli za mikrofonem Morrise Daye, což je podle mého jeden z nejúžasnějších performerů všech dob. Po téhle zkušenosti jsem už nikdy nechtěl být v jiné kapele.

Takže se vám ani nezastesklo?

Na to nebyl čas. Otevřel se nám nový svět. Najednou jsme natáčeli s Janet Jackson, Michaelem Jacksonem, Marry J. Blidge a spoustou dalších neuvěřitelných muzikantů, kteří jsou zároveň hvězdy. Věděli jsme, že jenom oni můžou naše písničky a produkci proměnit v hity.

Pink nám přehrála písničky, které napsala společně s Lindou Perry, a my jí řekli: K tomu nás nepotřebuješ

Human League se spolupráce s Jimmy Jamem nelíbila, i když to byl hit.

Dáváte si od té doby pozor?

Ne, myslím, že máme dobrý čuch na lidi a umíme poznat, jací jsou a jak se s nimi bude pracovat. Taky máme dar lidem vysvětlit, že pro ně nejsme to pravé. Často nám někdo zavolá, že s námi chce spolupracovat a my ho raději navedeme na někoho jiného. Takhle nám nabízeli spolupráci s Arethou Franklin. Já jsem na její hudbě vyrostl, moje máma často pouštěla její desky a já tu ženskou miloval. Ale neměl jsem pocit, že jsme ti správní lidi, kteří by měli produkovat její desku. Zeptal jsem se proto toho člověka z nahrávací společnosti, kdo další na té desce dělá. Říkal: Máme tady takového mladého chlápka jménem Michael Walden, který jí píše písničky. My jsme se na sebe s Terrym podívali a oba řekli: Ten je perfektní! Hádali se s námi, že nemá zkušenosti, ale trvali jsme na svém. Pak skutečně deska vyšla, skutečně ji produkoval Michael Walden a bylo to číslo jedna v žebříčku. Měli jsme z toho strašnou radost, protože jsme udělali správné rozhodnutí. To se nám stalo hodněkrát, třeba s Pink.

Takže za sebou nemáte ani nějaký vyložený nezdar?

V minulosti se hodně mluvilo o naší spolupráci s Human League. Jejich zpěvák si stěžoval, že byli jako loutky, které jsme my vodili. Bylo to zajímavé číst, protože já si to pamatoval úplně jinak. Možná měl pravdu on, to už dnes asi nikdo nedokáže. Co je ale jisté, že z té spolupráce vzešla písnička Human, ze které byla jednička v hitparádě. Já Philla Oakeyho obdivuji. A myslím, že je to skvělý zpěvák. Bylo to pro všechny nové a pro mě je důležitý výsledek.

má být rychlá nebo pomalá deska, v jakém stylu. Chceme, aby byli součástí kreativního procesu. Ta první schůzka je zásadní, protože na ní zjistíme, jestli se do projektu vůbec pustíme. Jsme hodně obezřetní ve výběru.

Její první deska byla vlastně r’n’b.

Ano a přišli za námi, abychom dělali tu druhou. Strávili jsme společně jeden den a řekli jí, ať nám pustí, co má. Tak nám přehrála písničky, které napsala společně s Lindou Perry, a my jí řekli: Tohle je tvoje album. K tomu nás nepotřebuješ! Když pak deska Missundaztood vyšla, našli jsme se s Terrym v poděkování. Všichni se nás ptali: Jakto že vám děkuje, když jste na desce nic neudělali? A my odpovídali, že jsme si prostě popovídali a párkrát zavolali. Zkrátka, když máme pocit, že z toho nic nebude, radši se do nového projektu ani nepouštíme.

Jaké bylo stát s The Time znovu na pódiu při ceremoniálu Grammy?

Hodilo by se říct, že to byl nejlepší večer mého života, ale ve skutečnosti to byl celý týden. Tou dobou jsem byl předseda Grammy a měl jsem za sebou hodně náročný týden. Grammy totiž zdaleka nejsou jedna televizní show, ale celotýdenní maraton různých společenských setkání a slavnostních večerů. Jako předseda jsem musel být na všech, pronést tam řeč nebo se jen vyfotit. Do toho jsme zkoušeli s The Time, nejprve sami a pak ještě společně s Rihannou. Ve chvíli, kdy jsme měli hrát, jsem měl totálně nabuzený adrenalin. Skoro jsem nespal, byl jsem nervózní. Ale bylo to úžasné. Miluju všechny muzikanty s The Time a moct si s nimi znovu zahrát na největším pódiu v showbyznysu, to nic nepřekoná. Co k tomu říct. Když na to kývli všichni z kapely, nešlo to odmítnout.

Jaká byla Rihanna?

Nedělám si iluze, že by tušila, kdo vůbec jsme. Ale byla skvělá a dobře to zaklaplo dohromady. A já byl po letech znovu s kapelou na pódiu. Moje děti mě viděly hrát, což jsem myslel, že se nikdy nestane. Jak jsem říkal, byl to nejlepší týden mého profesního života.

Co vlastně dělá takový předseda Grammy?

The Recording Academy, která za Grammy stojí, je ve skutečnosti firma s neustálým provozem. Pozice předsedy se uděluje na rok a je volená a zahrnuje intenzivní práci. Akademie má na starosti spoustu právnických věcí ohledně hudby, často jezdíte do Washingtonu, kde mluvíte s politiky o autorských právech, pak je tu nadace Grammy, která pracuje na školách, podílí se na hudebním vzdělání, dodává dětem do škol hudební nástroje, připravuje kurzy pro učitele hudby. Otevřeli jsme muzeum Grammy, které ilustruje hudební historii. Musím zmínit i velkou charitativní organizaci Musicares, v níž muzikanti pomáhají jiným muzikantům, kteří se dostali do problémů, mají potíže s drogami či zneužíváním návykových látek. Platí jim odvykačku nebo poskytují finance v nouzi. Také se stará o historická místa, pomáhá zachránit staré nástroje nebo legendární hudební studia nebo nahrávky. Lidé z toho vidí jen tu jednu noc v roce, ale opravdu to zdaleka není všechno. A to jsem se snažil jako předseda dát na vědomí. Bral jsem to jako službu, kterou dlužím hudební komunitě.

Šestapadesátiletý hudební producent tvoří v autorském duu s Terrym Lewisem. Začínal coby klávesák v kapele The Time, ale proslavil se v osmdesátých letech velkými hity tehdejšího popu. Tím prvním byl Just Be Good pro The S.O.S. Band. Čelo amerického žebříčku ale dokázal dobýt tři dekády po sobě. Po mnoha letech se loni v tichosti vrátil ke spolupráci s Janet Jackson, pro niž pomáhal před třiceti lety natočit přelomovou desku The Control. Aktuální album Unbreakable mělo pochvalné recenze. Jimmy Jam se podílí i na přípravách turné, v rámci nějž k nám Janet Jackson dorazí 20. dubna do pražské O areny.