S novou deskou nepřehlédnutelného jména tuzemské rapové scény jsme provedli pokus. V duelu se do ní pustil šéfredaktor Honza Vedral, který tuzemskou hiphopovou scénu sleduje, a na druhé straně
Iva Boková, která dává přednost tvrdým kytarám.
Jak u nich Ektor pochodil?

Ektor

Detektor II

Ektor opět projevuje svůj cit pro temné, leckdy hodně minimalistické beaty s trapovým ocasem. Na rozdíl od značné části scény má cit pro refrén, ale nepřizpůsobuje mu nutně celou stopáž. Nejslavnějšího hosta desky, slovenského Rytmuse, přizval do úchylné skici Efekt. Album je ale zejména velkým a povedeným shledáním s DJ Wichem, který na desce Tetris designoval Ektorovy první hity.

Muzika prvních dvou tracků je ve znamení poklidnějších beatů, které jen lehce podkreslují „přednášené“ texty a tak trochu sklouzávají do monotónnosti. Třetí song v pořadí Vodskok se vyznačuje větší dynamikou a výrazněji rozhoupává při poslechu boky, chvílemi i celé tělo. Pak následuje ještě svižnější skladba Dřep z produkce DJ Wiche, která jede jako lavina a zavání Amerikou. Následující Zločin s Jamesem Colem už je rytmický zářez. Hudba napříč deskou tak nějak příjemně plyne, valí se, občas vystřeluje, graduje a chvílemi i burácí.

Ať už mezi nimi dřív byly jakékoli tlaky, shledání s Wichem dopadlo na Detektoru II dobře. Wichova produkce totiž Ektorovu rapu sedne a skladby jako Zločin nebo Dřep z desky oproti zbytku produkce svítí. Překvapivě dobře funguje i odlschoolový samplovaný sound, kterým překvapuje skladba Rozdíl. Ektor se touhle deskou nepodbízí a zároveň navazuje na nejlepší momenty svojí předchozí tvorby. Wiche mohlo být i víc.

Čistá, kvalitní, strukturovaná, nepřekvapující. Tracky z produkce Super Beatz jsou ok, ty od DJ Wiche nad nimi ale vyčnívají.

Ektor se na desce drží v mantinelech toho, co už ukázal dřív. Překvapivé momenty, hosté, obraty, nápady se nekonají. Je to zkrátka „jen“ slušná porce nové muziky v jeho stylu.

Ať se na to dívám jakkoli podrobně a poslouchám jednotlivé tracky chronologicky i na přeskáčku, záchvěvy čehokoli inovativního nebo omračujícím způsobem překvapivého nenacházím.

Nejdůležitějším momentem na Detektoru II je opětovné spojení tvůrčích sil s DJ Wichem. Hudební chemie, kterou s Ektorem mají, je nezpochybnitelná. Coby rapper zůstává jedním z technicky nejzajímavějších na tuzemské scéně, na které navíc funguje osobitě a po vlastní ose. Výsledkem sice není žádná zlomová deska, ale pořád patří k tomu nejlepšímu, co se u nás děje.

Fanoušci (možná nejen) tuzemské hiphopové scény si jistě smlsnou. Kdyby byly texty v angličtině, zřejmě by deska snesla srovnání se zahraničím a případně by se tam mohla i prosadit a obstát ve velké konkurenci. I osoba, která obecně není vyloženě žroutem rapu a hip hopu, až na pár amerických výjimek, musí uznat, že jde o solidní a poměrně vysoce kvalitní záležitost.

Ektor si drží svůj styl, který je přinejmenším kontroverzní. Jeho hlavním tématem zůstává on sám. Nemá zrovna sluníčkový pohled na ženy, pro buznu nebo loket v textu nejde daleko. Úspěch, mejdany, chlastání, animalita, prázdnej sex opět definují jeho cestu k úspěchu, který je nevyhnutelný. Ve svém floutkovství a primitivnosti má totiž dar napsat hlášku s potenciálem zlidovět (Vodskok). A body sbírá i otevřeností, která je leckdy za hranicí příjemnosti. V ego disciplíně u nás nemá příliš konkurence, ostatně stejně jako v technice.

Texty prvních tracků jsou umírněné a možná až překvapivě „hodné“. Třeba u třetího Vodskoku se neubráníte úsměvu například u linek jako „vykakám se jí na čelo, těšilo mě, už mám dole tágo“ nebo „milovanej buchtama jak Justin Bieber, ale stejně jedu pod zemí jak Plastic People“. Budete se bavit a texty vás budou bavit! Zločin je prošpikovaný silnými slovy a hustými spojeními typu „teď ti do uší močim“ a vulgarismy, což se u tohoto žánru tak nějak očekává. V podobném duchu už se jede dál. Bylo by zarážející, kdyby chyběla témata jako drogy, násilí, prachy, buchty, sex, sociální sítě, streamovací servisy a podobně, takže nechybí. Texty, jak se na tuzemský hip hop sluší a patří.