Pořadatelé slibovali „intimní večírek“. A i když to tak rozjetý mejdan, jako když tu byl Greg Dulli před rokem s Afghan Whigs skutečně nebyl, i tak to stálo za to.

text Antonín Kocábek

foto Marek Holoubek

Lucerna Music Bar, Praha, 19. 2. 2016

Jestli ten večer náhodou v Lucerně někde zpoza sloupu nakukovala nuda, zda by tu pro ni nebylo uplatnění, počítám že ji ze sálu vyhnala už první emotivní písnička supportujícího Itala Manuela Agnelliho. Vystoupil jen s doprovodem houslisty, a když se zrovna nerozněžňoval u kláves, řezal do akustické kytary, a to až brutálně zkreslené. Rozloučil se po pouhé půlhodině a zůstal po něm pocit, že klidně mohl ještě chvíli vydržet.

Po Agnellim, který se pak stejně jako jeho spoluhráč ještě objevil coby doprovodný muzikant, se po nezdravě natažené pauze ujal pódia sám Dulli. Buclaťoučký, s nemizícím spokojeným výrazem, se stále skvělým a charismatickým hlasem a doprovodem proměnlivého počtu kolegů, mezi kterými chyběl jen bubeník.

Bylo znát, že většina tak akorát zaplněného klubu přesně ví, na co přišla. Ať už zněly skladby z repertoáru mateřských Afghan Whigs (bylo mezi nimi i několik nových), ze spolupráce s Markem Laneganem pod

hlavičkou The Gutter Twins či od jejich společné kapely The Twillight Singers (těch zaznělo nejvíce), nadšené reakce na sebe nikdy nenechaly dlouho čekat.

Ačkoli úvodní skladba zazněla jen v duu s kytaristou, později bylo v jednu chvíli na pódiu i pět muzikantů. Vřelá atmosféra směřovala jasně k tomu si „to společně užít“. I když zpěvák z pódia vyjádřil nelibost nad jedním z diváků, který si ho chtěl zachytit na mobil, bylo to spíš v rovině povzdechu, že koncertní zážitek je přece důležitější.

„An Evening with Greg Dulli“ nakonec nebyl ani akustický, ani příliš komorní, jak se z pozvánek mohlo zdát. Ale rozhodně nebyl ani ten nejmenší důvod toho litovat. Procítěnost, emoce i zdravě melancholická romantika se valila z půlkruhového pódia jako přívalová vlna. A ta přátelská atmosféra, kouzlo pospolitosti i pocit nadčasovosti, které s sebou přinesla, budou přesně tím důvodem, proč na ten koncert budou jeho návštěvníci nejspíš i po letech vzpomínat.